Luděk Navara, Josef Albrecht – Abeceda komunismu

Dneska jen tak v rychlosti, protože deadline se neúprosně blíží a moje aktivita se v tomto směru bohužel moc nestupňuje 8-)… Abecedu komunismu jsem si půjčovala se záměrem zakomponovat z ní nějaké informace do diplomky, abych demonstrovala, jak se legální pojetí kriminality proměňuje v čase. Nakonec jsem informace čerpala odjinud, ale přesto jsem si knížku se zájmem přečetla. Téměř každé písmeno české abecedy zde má svou samostatnou kapitolu, která se týká vždy jednoho konkrétního pojmu, a ve které se vypráví skutečný příběh – povětšinou se jedná o životní osudy „obyčejných“ lidí, kteří s minulým režimem aktivně bojovali nebo se snažili před ním alespoň utéct na Západ. Díky řadě dokumentů, článků a koneckonců i vyprávění pamětníků má asi každý z nás jisté představy o tom, jak to tady za minulého režimu vypadalo, knížka však místy opravdu překvapí brutálností a šikanou, která byla vůči nepohodlným občanům v našem státě uplatňována. Kniha je doplněna bohatou obrazovou přílohou včetně kopií různých dokumentů, záznamů StB a tak dále. Z mého pohledu skutečně zajímavá, i když místy hodně drsná sbírka lidských osudů…

EDIT: Ke knize vyšlo také DVD se sérií krátkých dokumentů, které v podstatě dodržují koncept knihy – každý z nich vypráví jeden z životních osudů výše zmiňovaných osob. Pokud vás toto téma zajímá a nechce se vám číst knížku, všechny dokumenty najdete na stránkách České televize v i-vysílání. Jejich shlédnutí vřele doporučuju – jedná se o příběhy, které by neměly zůstat zapomenuty…

Slavnostní menu

Kdyby se mi chtělo, jako se mi nechce… tak už mám diplomku dávno napsanou a nemusím si vymýšlet nové recepty, abych měla co psát na blog :D. Toto slavnostní menu jsem však vytvořila k oslavě třetího výročí seznámení s Péťou a určitě si nezaslouží být zapomenuto. Je to opět trochu jiná variace na klasický řízek, která vypadá na svátečním stole s lahví vína a pugétem ve váze moc dobře :D. Na řízek v mandlovém těstíčku tedy budeme potřebovat:

  • 4 plátky kuřecích nebo krůtích prsou
  • sůl a mletý pepř + koření dle chuti
  • 250 ml kefíru nebo acidofilního mléka
  • 2 vejce
  • 1 lžíce bílého vína nebo citronové šťávy
  • 4-5 lžic hladké mouky
  • 100 g mandlových lupínků
  • olej na smažení
  • zelenina na ozdobu

Omyté a osušené řízky osolíme, naklepeme lehce přes fólii a po obou stranách opepříme a okořeníme. Kefír přelijeme do mísy, přidáme vejce, sůl, bílé víno nebo citronovou šťávu, mouku a vymícháme hladké těstíčko. Nakonec vmícháme asi polovinu mandlových lupínků. V nepřilnavé pánvi rozpálíme vyšší vrstvu oleje, řízky namočíme v těstíčku, necháme okapat a obalíme je ještě zbylými mandlovými lupínky. Řízky vložíme do rozpáleného oleje, trochu zmírníme plamen a smažíme zvolna po obou stranách dorůžova. Osmažené řízky vyjmeme a podáváme s bramborovou kaší ozdobené petrželkou a zeleninou.

Chtěla jsem vyrobit také nějaký dezert, ale protože jsme ten samý týden slavili také Péťův svátek a v lednici se nám chladil ještě kus dortu, zvolila jsem jen lehký tvarohový moučník s ovocem.

  • 1 polotučný tvaroh ve vaničce
  • 1 kelímek zakysané smetany
  • vanilkový cukr
  • 4 velké hrsti ovoce (já použila jahody)
  • meduňka a moučkový cukr na ozdobu 

Tvaroh vyklopíme do mísy, přidáme zakysanou smetanu, našleháme vidličkou nebo lžící dohladka, osladíme cukrem a nakonec přidáme i vybrané ovoce. Rozmačkáme je a vzniklou směs rozdělíme do skleněných pohárků (výše uvedené množství vystačí tak na 2-3 kusy), ozdobíme několika výstavními jahodami, lístkem meduňky (tu jsem neměla, tak jsem ji nahradila mandlovými lupínky), pocukrujeme a dáme chladit do lednice :-).

Pro úplnost zbývá jen dodat, že výročí bylo spláchnuto lahvinkou Müllera a o kulturní vložku se nám tentokrát postaralo několik dílu nejmenovaného kanadského seriálu pro mládež :D…

Únorové úlovky

Myslela jsem si, jak teď budu mít až do konce března dost času na blog  a vůbec, jenže… Čas by sice byl, ale veškeré mé tvůrčí ambice pohlcuje diplomka, a tak není na psaní moc chuť. A když už se náhodou rozhoupu, tak jen tupě civím do monitoru a plodím kraviny :D. (Gratulaci pro babi k 80tinám jsem dneska sepisovala snad hodinu :D.) Nápadů mám ale spousty, dokonce i na nové rubriky! S realizací to ovšem tak růžově nevidím. O tradiční měsíční úlovky vás každopádně neochudím, k těm jsem se rozhoupala :-).

Mega silně tužící lak na vlasy Lybar – teď v zimě moc laky a jiné stylingové vlasové přípravky nepoužívám – na co taky, když čepice to stejně všecko připlácne, že :D. Nicméně na plesovou sezonu se takové vychytávky vždycky hodí, takže jsem se vybavila. Lak je celkem příjemný a lehký, nemám po něm pocit slepených vlasů, ale nesmí se ho použít moc. Na to, že je „mega silně tužící“ bych ale očekávala lepší fixaci.

Pleťová voda na citlivou pleť Alterra – tak tu máme po čase další „bio“ výrobek :D. Abych řekla pravdu, tentokrát tomu biu moc nevěřím, protože přípravky na citlivou pleť by podle mě rozhodně neměly smrdět na hony alkoholem… Nic jiného z této pleťovky vpodstatě ani cítit není, přestože by měla obsahovat extrakt z aloe vera a pěstící esence zeleného čaje. Žádné zvláštní účinky tahle pleťová voda nemá, takže už bych si ji podruhé asi nekoupila. Navíc mi trochu vysušuje pleť a nezachrání to ani fakt, že neobsahuje žádné syntetické konzervanty :/… Sympatické je maximálně tak malé 150ti mililitrové balení, které by mohlo být ideálním společníkem na cesty.

Make – up Dermacol – po extempóre se značkou Gabriella Salvette jsem se rozhodla propříště raději moc neexperimentovat a pro nový make-up jsem se vydala ke stojánku s dekorativní kosmetikou Dermacol, kterou si hodně lidí chválí. Nakonec jsem zvolila tento zmatňující v odstínu 1, který je téměř totožný, jako přirozený odstín mojí pleti, což člověk stejně většinou zjistí až doma, protože ta prapodivná drogérková světla strašně zkreslujou. S make-upem jsem zatím spokojená – příjde mi poměrně lehký, takže působí velice přirozeně. Matující účinky jsou takové všelijaké – ale já mám teď v zimě velmi rozmarnou pleť a pudr od Rimellu to vždycky zachrání, takže od make-upu mi stačí vpodstatě jen solidní krytí. A s tím jsem docela spokojená :-). Těch 18 hodin ale bude taky poměrně nadsazených, co si budeme povídat. A stejně tak je škoda, že make-up neobsahuje žádnou UV ochranu :(. Jinak mi ale vcelku vyhovuje :-).

Pleťový krém Nivea – tenhle pleťový krém je ztělesněním všeho, co moje ubohá pleť v tomto mrazivém počasí potřebovala! Každou zimu se snažím svou suchou pokožku co nejvíc hydratovat, ale výsledek je takový, že se mi nakonec na čele zmastí a zbytek obličeje stejně pořád zůstává vysušený a hrubý. S tím ale tento přípravek konečně zatočil. Už dlouho jsem neměla na omak tak krásně hladkou pleť jako po použití tohoto zázraku. Hydratuje, aniž by obličej zmastil – naopak mi příjde, že pokožka je po jeho nanesení zmatněná a vyhlazená. Krém je určený pro normální až smíšenou pleť, obsahuje arganiový olej a aloe vera, obojí ekologicky pěstované. Co naopak naštěstí neobsahuje jsou parabeny, silikony, barviva a minerální oleje (prý). Stejně jako u pleťového mléka této značky (jeden z úlovků minulého zkouškového ;)) jsem i u krému měla zpočátku problém zvyknout si na zvláštní vůni, brzo jsem si ji ale oblíbila a teď už je mi příjemná. Rozhodně jeden z nejlepších úlovků této zimy :-)!

Noční krém na citlivou pleť Alterra – no, myslím, že tohle je na dlouhou dobu můj poslední Alterra výrobek :D. Koupila jsem si ho vpodstatě jen proto, že byl v Rossmanovi slevněný na nějakých 15 korun a nechte to tam, že :D. Tato luxusní slevička byla nasazená proto, že v tomto měsíci končila doba trvanlivosti Alterra výrobků, nicméně mně skutečně zrovna v tu dobu došel noční pleťový krém a věřila jsem, že ho stihnu za ten měsíc spotřebovat. Jako koupě z nouze nebyl špatný, ikdyž mě na první pohled vůbec neohromil. Stejně jako pleťová voda ze stejné řady ani krém nemá nijak zvlášť příjemnou vůni. Obsahuje jakési miniaturní hrubé částečky, takže trochu i peeling 2v1 😀 – po rozetření však už na pleti tyto částečky nejsou znát. Co se týče složení, krém je bez syntetických konzervačních látek, obsahuje čistě rostlinné oleje (avokádový, mandlový a jojobový) a rostlinné extrakty z Aloe Vera a zeleného čaje. Hydratační vlastnosti nejsou špatné a po použití necítím, že bych měla obličej moc zmaštěný. Přesto mě tento výrobek o svých kvalitách příliš nepřesvědčil a podruhé už do něj určitě nejdu.

Pleťové masky HaM – to mi prostě HMko dělá schválně, žejo :D! Sotva vyzkouším všechny druhy pleťových masek, které se tam prodávají, oni začnou vyrábět celou várku nových! A aby toho pokoušení nebylo málo, přidají na obal krásný oranžový pomeranč a zeleňoučkou limetku, jako by dobře věděli, že citrusy jsou moje celoživotní posedlost! Ne, tomu už se prostě nedá říkat náhoda :D! Ještěže ty zkoušky letos dopadly tak dobře, aspoň si ten nákup máme jak odůvodnit…

Jako první jsem vyzkoušela slupovací masku s pomerančovým olejem a vitamínem C. Překvapilo mě, že má poměrně dost tekutou konzistenci, ale nanášení je v pohodě. Maska je čirá, mírně naoranžovělá a má jemnou pomerančovou vůni. Potud spokojenost. Po nějakých 20ti minutách jsem masku sloupla a na to, jak mám slupování ráda, tohle teda bylo fakt nepříjemné a téměř až bolestivé :O… na obale skutečně nepsali, že maska by měla mít i depilační účinky :DD. Na druhou stranu pleť vyčistila opravdu pěkně a navíc ji i krásně pomerančově provoněla. Vydržela mi asi na 3 použití.

Energizující maska s limetkou, hroznovým vínem a ananasem má rovněž poměrně řídkou konzistenci – v porovnání s ostatními neslupovacími HaM maskami. Vůní připomíná čistící prostředky do koupelny, ale já to prostě zbožňuju :D. Barva je typicky nazelenalá, zkrátka to největší maskové klišé :-). Čistící účinky opět super, takže spokojenost.

Stieg Larsson – Dívka, která si hrála s ohněm

Ježíšek vyslyšel moje prosby a nadělil mi pod stromeček druhý díl „Milénia“ – taky jsem loni sekala dobrotu, žejo O:-)! Už jsem Vám říkala, jak strašně zbožňuju tlusté knížky? Tak tento díl je ještě tlustší než ten první, což je báječné, protože mi taková kniha alespoň dlouho vydrží. Dívku jsem si (velmi nezodpovědně) rozečetla ve zkouškovém a pak jsem trpěla, když jsem se učila na náročné zkoušky z financí a ze správy a nesměla jsem se na ni ani podívat. Po dosažení posledního zeleného políčka v ISu už mě ale nic neudrželo. Dívka, která si hrála s ohněm je podle mě ještě mnohem napínavější než Muži, kteří nenávidí ženy a v tomto případě připouštím, že bylo opravdu těžké od ní odcházet. Ale já prostě nejsem ten typ, co zhltne knížku na posezení, a tak jsem ji dočetla teprve teď v únoru.

Krom Lisbeth Salanderové a Mikaela Blomkvista, našich starých známých z první knihy, se i v druhém díle Milénia vyrojí spousta nových postav a stačí chvilka nepozornosti a čtenář se přestává orientovat. Bohužel zde na rozdíl od prvního dílu chybí přehledné schémátko :D. Nicméně postavy děj posouvají zase trochu někam jinam, než by čtenář očekával na základě zkušeností z předchozí knihy, takže je to pro dobro věci. Trošku mimo mísu mi přišel snad jen vysloužilý boxer Paolo Roberto, jehož úloha v celém příběhu mi přišla poněkud přitažená za vlasy a hlavně stěží uvěřitelná. Takových neuvěřitelných momentů jsem při čtení zaznamenala víc, zejména v závěru knihy, nicméně požitek z četby mi nijak výrazně nenarušily. Postupné odhalování minulosti Lisbeth Salanderové, vazeb mezi jednotlivými postavami i okolností vražd v Enskede – to všechno mě udržovalo v neustálém napětí. Musím se přiznat, že souvislost mezi Lisbeth a Zalou jsem neprokoukla a myslela jsem si celou dobu, že hrál v jejím životě trochu jinou roli. Závěr, ve kterém se odkrývala všechna „rodinná pouta“ mezi postavami, mi přišel docela legrační, když jsem ale otočila na poslední stránku, úsměv mi docela ztuhnul na rtech… otevřený konec??? WTF??? Otevřené konce bych zakázala, zvlášť v knížkách, ve kterých na ně naprosto nejste připravení!!! Nezbývá mi tedy nic jiného, než v červnu úspěšně odstátnicovat a pak se odměnit závěrečným dílem celé trilogie, abych zjistila, jak to všechno dopadne. Nečekané ukončení Dívky mě skutečně nadzvedlo ze židle, jinak má však Larssonův vypravěčský um ty správný grády a Dívka, která si hrála s ohněm je pro mě bestsellerem se vším všudy :-). Doporučuju všem!!

Zátiší s Larssonem a výroční růží :D
Zátiší s Larssonem a výroční růží 😀

DROGa-speciál aneb Co přinesl Ježíšek

Dnes výjimečně nepřicházím s DROGa rubrikou na konci měsíce a to z jednoho prostého důvodu – Ježíšek mi letos nadělil dvě nádherné vůně, obě už jsem stačila otestovat a chtěla bych vám o nich něco málo napsat. Vůně je bohužel dost subjektivní záležitost, takže je jasné, že co je příjemné a sympatické jednomu, nemusí být i druhému. Na druhou stranu si myslím, že oba parfémy se v současnosti těší mimořádné oblibě, určitě jste o nich někdy už slyšeli a zcela jistě jste je už někdy na někom cítili :-)…

První vůní, kterou jsem byla obdarována, je parfém Chloé Chloé, který bývá charakterizován jako opojný, elegantní a velmi ženský, s čímž se jistě nedá nesouhlasit. V roce 2009 se tento parfém od Chloé stal nejlepší dámskou vůní v kategorii nová edice. Zpočátku mi přišel až moc výrazný, ale to proto, že jsem zvyklá používat vyloženě lehké ovocné vůně. Já osobně si myslím, že Chloé není parfém na každodenní používání, ale spíš na speciální příležitosti. Když už ho ale použiji, cítím ho ze sebe opravdu celý den a ještě i večer je jeho vůně intenzivní, což mě hodně příjemně překvapilo. Protože vůně moc popisovat neumím, rozhodla jsem se vypomoci si oficiálními informacemi z internetu a předkládám vám tedy přesné složení parfému, abyste měli představu:

Hlava – liči, frézie, pivoňka

Srdce – růže, konvalinka, magnólie

Základ – ambra, cedrové dřevo

A ještě nějaké perličky z internetu… „Kosmetika Chloé je povětšinou spojována nejen se samotnou kosmetikou a parfémy, ale také především s módním světem, ze kterého tyto produkty ve své podstatě vzešly. Psal se rok 1952, kdy poměrně extravagantní a zásadová žena jménem Gaby Aghion zakládala společnost Chloé, která se primárně zabývala navrhováním a produkcí jedinečné a osobité módy. Po dlouhých letech vývoje společnosti se v roce 2001 rozhodla kreativní ředitelka Stella McCartney k zásadnímu a významnému kroku, kterým byl vznik parfémů Chloé. Od tohoto momentu se na prodejní pulty obchodů dostalo nepřeberné množství jedinečných a prvotřídních vůní, které oplývají především nápaditostí, aromatem růží a svým způsobem kopírují svěží styl samotných textilních návrhů.“

Druhým parfémem je rovněž poměrně provařená vůně GREEN TEA od Elizabeth Arden. Jak již název napovídá, hlavní esencí této vůně je zelený čaj. Je nádherná, lehká, svěží a narozdíl od Chloé se rozhodně hodí na každý den. Není tolik intenzivní a tím pádem ani nevydrží vonět po celý den, což může být pro někoho nevýhoda, mně to ale nijak zvlášť nevadí. Tento parfém bývá charakterizován jako vůně svěží a energická s jasnými tóny zeleného čaje, která je vyváženě doprovázena esencemi citrusů. Opět přidávám oficiální složení produktu:

Hlava – tóny kmínu, rebarbora, jiskřivé citrusové ovoce (citrón, pomeranč), bergamot

Srdce – permint, jasmín, karafiát, fenykl, a semeno celeru

Základ – dubový mech, pižmo, bílý jantar

Green Tea od Elizabeth Arden je pro mě trochu srdeční záležitostí. Poprvé jsem ji dostala ve druháku od našich za zimní zkoušky a mám ji tedy spojenou s jarem 2009, tedy s obdobím, kdy jsem randila s Péťou. Nejlepší je na tom ovšem to, že když jsem ji teď po těch 3 letech od našich dostala znovu a navoněla jsem se jí, Péťa tu vůni poznal :-)!! Uznejte, že to je na chlapa dobrý výkon. Už proto na tento parfém nikdy nezanevřu, je prostě „náš“ :-). Tahle historka mě přivedla k nápadu na článek o vůních… nevím, jestli jej někdy zrealizuji, ale třeba by mohl alespoň někdo z vás :-). Já osobně mám totiž spoustu zážitků spojených s různými vůněmi… vím, jakým mamčiným parfémem jsem se voněla do tanečních, rýžový deodorant od Fa budu mít už navždycky spojený s dovolenou za Velkou louží a taky nikdy nezapomenu vůni aromatizovaných papírových kapesníčků, které jsem s sebou měla, když jsem byla v maturitním ročníku na pitvě 😎 … Máte to s vůněmi také tak :-)?

Dovolená v Krkonoších

Ano, přiznávám, že je to už trochu „prošlé“ téma, ale když mně se dnes tolik chce psát a vlastně nemám nijak zvlášť o čem – proto jsem se rozhodla pustit do jednoho staršího restu… A vůbec mi nepřipomínejte, že mě na ploše čeká soubor „Diplomová práce“, jehož momentální rozsah je nějakých 5-6 stran, ehm… 😎

Do Krkonoš jsme s Péťou vyrazili v polovině září na voucher ze Slevomatu. Byla to vpodstatě naše jediná pořádná loňská dovolená, takže jsme si ji chtěli maximálně užít. Přístřeší nám poskytnul sympatický penziónek „Na Salaši“ v Peci pod Sněžkou…

Na Salaši :-)
Na Salaši 🙂

A tady už vyrážíme na naši první túru – a rovnou na Sněžku, dokud jsme plní sil :D!

Péťa jako zkušený horal!
Péťa jako zkušený horal!

Cestou jsme se kochali krásnou faunou i flórou…

Motýlek a bodlák
Motýlek a bodlák

V tomhle kopci už trochu dochází síly :D…

Ale ten výhled za to stál :-)…

To víte, ode mě se žádné odbornosti nedozvíte, za toho půl roku už jsem všecko zapomněla :D… tak aspoň zajímavosti z cedule.

Prošli jsme Úpská rašeliniště… no a kdy už bude konečně ta Sněžka??

Tady je :-)!!
Tady je :-)!!

A už se tam škrábeme…

Do Polska coby kamenem...
Do Polska coby kamenem...

Pod Sněžkou pěkně přituhlo, takže jsme nahodili bundy a vydali se pokořit naši nejvyšší horu. Byla to docela fuška, ale i v této etapě naší cesty jsme si našli čas a zbytek energie na nějaké to malé kešování O:-).

Sněžka pokořena :)!!
Sněžka pokořena :)!!

Na Sněžce nás zastihly nebezpečně vyhlížející mraky, takže jsme se honem pokochali výhledem, vyfotili se na všecky světové strany, a protože nás čekala ještě dlooouhá cesta zpátky do penzionu a večeře se vždy podávala v přesně stanovený čas, pustili jsme se pomalu do sestupu.

A už tu máme druhý den, počasí ještě stále docela přeje, takže vyrážíme na výlet do Jánských lázní 🙂 a navečer se v Peci vydáváme po stopách další kešky na ledovcovou morénu. Po večeři se pak v jídelně opíjíme svařákem a je nám blaze – škoda, že zítra už musíme domů :_(.

V lázních je mrtvo
V lázních je mrtvo
Jánské lázně
Jánské lázně
Zpátky v Peci
Zpátky v Peci

Poslední den našeho pobytu už se do hor bohužel nevydáme, od rána prší a je vůbec tak nějak pošmourno – volíme tedy alternativní program, který se jeví také víc než příjemně a vyrážíme do dalších lázní, tentokrát do Poděbrad :-)! Při této příležitosti si můžeme zanotovat oblíbenou písničku Holky z Polabí. A vyfotit se u té slavné poděbradské brány :D!!!

Póóóděbradská brána :D
Póóóděbradská brána 😀
Tak hurá na první kešku!
Tak hurá na první kešku!
První zřídlo
První zřídlo

Co by to bylo za návštěvu lázní, bez ochutnání nějakého toho léčivého pramene ;)…

Tenhle byl teda pěkně hnusnej :D!
Tenhle byl teda pěkně hnusnej :D!

Se sochou slavného rodáka Jiřího z Poděbrad jsme si užili své :D… Po tragikomické sérii nepovedených fotografií, kdy nám náhodní kolemjdoucí nejprve uřezali nohy, poté zase našemu panovníkovi hlavu, jsme se shodli na tom, že obyvatelé Poděbrad zkrátka fotit neumí a zvěčnili jsme si Jiříka raději sami… bez nás, bohužel :D.

Jiří z Poděbrad
Jiří z Poděbrad

Fotografický talent místních obyvatel nás tedy poněkud zklamal – co nás však nadchlo byl nádherný lázeňský park, který rozhodně musíme ještě někdy navštívit, až bude počasí víc přát. Vám to samozřejmě doporučuji také, až budete mít někdy cestu… nebo až vás nedejbože bude trápit srdce!

Květinové hodiny
Květinové hodiny
Jdou přesně :)
Jdou přesně 🙂

Ještě posledních pár fotek v parku, poslední ochutnávka pramene a už je načase se s lázněmi rozloučit…

A to už jsme i u konce naší cesty – plní zážitků, zocelení a unavení :-)… A hlavně natěšení na to, až zase přijde jaro a s ním i nová toulací sezóna :-)!

Život na právech

Uteklo to… v pátek jsem absolvovala svou úplně poslední právnickou zkoušku, nepočítám-li státnice. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem na právech strávila 5 let. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem proplula všemi děsivými oblastmi naší legislativy – občanem, obchodem, ústavkem, správou… popravdě si dnes připadám jen o něco málo moudřejší, než tenkrát na podzim, kdy jsem odjížděla ze semináře právních dějin a říkala si, že můj život je v háji, protože to na výšce nepřežiju, na ty divný lidi si nikdy nezvyknu, studium nezvládnu a… neudělám řidičák! A hle – řidičák jsem udělala :D! Studium jsem nakonec taky jakž takž zvládla. Ikdyž ke šprtům jsem nikdy nepatřila (můj studijní průměr je toho důkazem), vybojovala jsem dokonce i pár Aček, z nichž nejcennějším úlovkem je pro mě Ačko z občana od profesora Fialy, které si oprašuju ve vitrínce mezi ostatními životními trofejemi :DD… Ty lidi, tak ty jsem opravdu moc nezkousla. Nemám ráda individualisty ani kariéristy a potkala jsem jich za své studium opravdu dost, na druhou stranu jsem ale poznala i řadu zajímavých, inspirativních a zábavných lidí. Za skutečné kamarády ale můžu označit jen malý zlomek z nich. Asi jsem výjimkou z pravidla, že na výšce vznikají přátelství na celý život – pro mě zůstali i po maturitě těmi nejbližšími lidi, s kterýma jsem vyrůstala, dospívala a chodila na střední. Na právech jsem sice poznala – hlavně v prváku – asi miliardu nových tváří, ale časem se nějak vytratili z mého zorného pole. I tak na ně ale ráda vzpomínám, třeba na Honzu (vůbec prvního člověka, s kterým jsem se na právech seznámila!), kterému jsem nosívala na každý seminář z českých právních dějin komiks s Hanou a Hanou :D. A nakonec prostě musím říct, že když už jsem si s někým na právech opravdu dobře a upřímně pokecala, byli to většinou kroměřížáci :D… Mimořádné osobnosti se samozřejmě vyskytly i ve sboru profesorském (profesor Hollander)… stejně jako ty, kterým se raději každý obloukem vyhnul (Krvavá Marta). Nutno říct, že s negativními emocemi vzpomínám jen na velmi málo z nich, protože bez jejich dobré vůle a pomoci bych na spoustě zkoušek pohořela.

Abychom však nebyli příliš patetičtí, dovolila jsem si vybrat pár perliček z mého vysokoškolského života na PrF MUNI :D…

  • Právnická fakulta se dá vpodstatě vystudovat bez jakýchkoliv větších investic – což jsem pochopila již ve druháku, kdy jsem naposledy utratila peníze za nějakou právnickou učebnici :D…
  • Ke studiu se krom zákonů občas hodí i Shakespeare, Čapek nebo Dostojevskij 😎
  • Dejte si pozor na vyučující právnické angličtiny – někteří z nich rádi trhají zápočtové písemky :D…
  • Společné projekty se zahraničními studenty člověku vždy velmi obohatí slovní zásobu o řadu slovenských výrazů – třeba „trovy konania“ už myslím dosmrti nezapomenu 😀
  • Nejsem vůbec pověrčivá, ale z prvního termínu blokovky mě vyhodili v pátek třináctého :D!
  • Ve druháku jsem se pohádala s doktorandem na procesu, protože mě neprávem nařknul z toho, že jsem ztopila zápočtovou písemku 😎
  • Jedna z nejhnusnějších zkoušek vůbec pro mě byla ta z ekonomie a managementu, přikládám své dojmy z fóra: „No ta ústní část byla opravdu trapným divadlem, ale že by tam byl Sabol nějak příjemnej, tak to teda fakt nebyl. Pokládal mi docela šťouravý dotazy a celkově mi přišlo, že se tam ze mě snaží udělat blbce. Otázky jsem ani nedočetla do konce, takže jsem mu ten chvilkový požitek už z principu dopřála 8-). Chvíli mě v tom ráchal a nakonec jsem stejně odcházela s Cčkem. Tímto se loučím s katedrou národního hospodářství a přejí jí brzký zánik  :guitar: :mrgreen: …“
  • Zkouška z ústavního práva se dá udělat i s „prošlým“ ÚZkem z roku 2003 😎 …
  • Při vzpomínce na hodiny soudního lékařství se mi dodnes zvedá žaludek…
  • Jo, já vim, že je to starej vtip, ale pořád funguje 😀 (omluvte slovenštinu)… „Mesiac pred zaciatkom skusobneho obdobia sa pyta Pan Boh sveteho Petra: -Ako to vyzera s nasimi studentami na zemi? Sv.Peter vravi: -No, filozofi a medici sa zacinaju ucit. Ekonomovia a pravnici piju. Tyzden pred skuskou sa Boh pyta sv.Petra, ako to vyzera? -Filozofi a medici si uz zacinaju opakovat, ekonomovia sa zacali ucit, pravnici piju. Den pred skuskou sa opet Boh pyta sv.Petra: -Filozofi aj medici to uz vedia spredu a zo zadu, ekonomovia len tak-tak docitali a pravnici sa modlia. Boh sa zamysli a povie: -Co? Pravnici sa modlia? No tak to im pomozeme, nie?“ 😀
  • Když máte hodného kamaráda Toma, můžete školu vystudovat i bez koupě (upozorňuju bez KOUPĚ, nikoliv bez znalosti :DD) Katastrálního zákona, Daňových zákonů, ÚZ Obce a kraje, Cenných papírů, Stavebního zákona, Přestupků a deliktů, Obchodního zákoníku… a navrch dostanete ručně vypracované otázky k tomu! Díky, Tome :-)!
  • Heslo 6. semestru: „MPS je horší než PMS!!!“ 😀

Toliko k odlehčení situace :D… Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to uteklo. Přestože jsem na spoustu věcí na právech nadávala, dohromady to tam neměla moc ráda a skutečnou euforii z poznání prožívala na jiných fakultách, nedokážu si představit, že za pár měsíců všechno skončí a já školu opustím a budu si muset najít práci. A co je ze všeho asi nejhorší – vlastně ani netoužím po práci v právnickém oboru… Do státnic je ale ještě daleko! Teď je pro mě největším úkolem a výzvou poprat se s diplomkou, stvořit ji co nejlíp, jak jen budu moct a samozřejmě se taky dobře připravit na státnice. Držte mi palce, ať i tahle poslední etapa mého působení na právech dopadne dobře a můžu na konci června vítězoslavně mávat diplomem :-)!

Zapečená brokolice se šunkou

Propadla jsem kouzlu zapékání a elektrické trouby vůbec, proto tu v nejbližší době můžete očekávat recepty především na toto téma O:-). Zjistila jsem, že je to velice jednoduché, rychlé a efektní, ikdyž s troubou se teprve seznamuju a mám vždy po ruce návod s instrukcemi, na kolik stupňů, v jakém režimu a poloze se které jídlo připravuje. Dnešní nedělní oběd se mimořádně povedl, takže i recept si snad zaslouží neupadnout v zapomnění a posloužit budoucím generacím. Díky opět patří receptům.cz :-)! 

  • brambory
  • brokolice
  • 200g šunky
  • 250ml smetany ke šlehání
  • 1 vejce
  • 200g strouhaného sýra
  • 1 cibule
  • sůl + grilovací koření

Brambory oloupeme, nakrájíme na silnější plátky a necháme krátce povařit v osolené vodě, aby nám trochu změkly. Brokolici rozdělíme na menší kousky, omejeme a rovněž krátce povaříme. Cibuli si nakrájíme na plátky. Do vymazané zapékací misky vložíme předvařené brambory a posypeme grilovacím kořením. Na vrstvu brambor poklademe plátky cibule a brokolici a opět okořeníme. Přidáme nadrobno nakrájenou šunku. Nakonec přelejeme smetanou smíchanou s vajíčkem, vložíme do trouby a zapékáme. Já jsem coby laik nastavila troubu asi na 180 stupňů a pekáč jsem nechala uvnitř tak půl hodiny – myslím, že by se ale sneslo klidně i o něco déle. V závěrečné fázi zapékání posypeme sýrem a necháme ještě chvíli v troubě, aby se sýr hezky roztekl. No co vám budu povídat, bylo to výborný :-)!

Václav Havel – Prosím stručně

Když se na sklonku loňského roku začalo skloňovat jméno prvního českého prezidenta ve všech českých i řadě zahraničních médií, docela zahanbeně jsem zjistila, že jsem od Václava Havla (shame on me!) vlastně nikdy nic nečetla… Kdysi jsem sice měla půjčenou jakousi divadelní hru, ale zřejmě mě neuchvátila natolik, abych do ní zabředla. Když jsem pak v předvánoční tlačenici byla nechtěně svědkem rozhovoru nějakých nevycválaných teenagerů o tom, kterak „se z toho Havla můžou všeci posrat“, rozhodla jsem se, že s touto neznalostí definitivně skoncuju, abych neklesla na úroveň oněch buranů, kteří sotva něco vědí o minulém režimu, jinak by výše uvedená slova těžko mohli vypustit z úst. Netvrdím ovšem, že já mám o této epoše našich dějin nějaké rozsáhlé znalosti…koneckonců právě proto jsem sáhla do naší domácí knihovničky pro Havlův rozhovor s Karlem Hvížďalou, který nám kdysi naježil pod stromeček brašule.

Kniha je rozdělena do několika tematických kapitol, ve kterých se rozhovor točí postupně okolo předrevoluční nálady v zemi, prvních zkušeností v prezidentské funkci, budování demokracie a formování státních orgánů, kontroverzního vztahu s Václavem Klausem i Havlova soukromého života atd… Jednotlivé kapitoly jsou pak rovněž prokládány Havlovými osobními poznámkami z let jeho prezidentování, mezi které je pro odlehčení přimícháno i několika zcela všedních a úsměvných glos („V kumbále, kde je lux, žije též netopýr. Jak ho vypudit? Žárovka je povolena proto, aby ho nebudila a nedráždila.“) Při čtení jsem se dozvěděla mnoho zajímavých a pro mě zcela nových informací např. o tom, jak vznikala ODS, Ústava České republiky či jaké okolnosti předcházely rozdělování Československa. Novinkou pro mě bylo třeba i to, že Havel měl v roce 1995 projev k absolventům Harvardu – každý rok je vybrána nějaká významná světová osobnost a je to velká čest. Ve svých článcích zpoza velké louže jsem se o tom možná ani nezmiňovala, protože mě v tom příšerném vedru, které tenkrát na promocích panovalo, tyhle proslovy spíš prudily :D, navíc mě zvolené osobnosti příliš neoslovily – holt J.K. Rowllingová řečnila rok před náma :D… Nicméně Havel prý na tento svůj výstup vzpomínal jako na jeden ze svých největších úspěchů z doby prezidentství.

Vzhledem k tomu, že jsem knihu Prosím stručně četla především v době, kdy jsem se připravovala na zkoušku ze správy, řada témat mi přišla aktuální a k věci, takže jsem ani neměla černé svědomí z toho, že bych svůj čas měla věnovat studiu :D… Řada Havlových názorů je i v dnešní době aktuální, platná a mně osobně sympatická, ať už se jedná o kritiku právního pozitivismu nebo demoralizace české společnosti. Prosím stručně může být zajímavým klíčem k pochopení nejen osobnosti Václava Havla, ale i celé řady politických souvislostí a událostí 90. let…

Lednové úlovky

Tak je to tady! Moje poslední zkouškové, (téměř) poslední nervy při tahání otázek, poslední čekání na zelená políčka v ISu… Achjo, za co se budu za rok v lednových slevách odměňovat? A budu mít vůbec za rok čas běhat po lednových slevách, když budu pracující člověk?? A budu za rok vlastně pracující člověk??? Nu, dosti filosofujících otázek. Pojďme se raději podívat, jaké úlovky přinesl uplynulý měsíc :-)…

Vitality make-up Gabriella Salvette (odstín 01) Ach, to bídné nakupování v Kroměříži… když vám o Vánocích dojde make-up, je to fakt tragédie. Místní drogérie Teta disponuje velmi chabým sortimentem dekorativní kosmetiky, a když už náhodou člověk narazí na nějaký make-up, který přichází v úvahu, je buď nechutně předražený nebo jej nabízí ve dvou, maximálně třech odstínech, z nichž vám ani jeden nesedí. Zruinovaná nákupem vánočních dárků jsem se nakonec rozhodla pro výše uvedený make-up od pochybné značky Gabriella Salvete, protože mi z toho výběru vycházel tak nějak nejlíp. No, co vám budu povídat – radši jsem od něj nic moc nečekala, takže nejsem vůůůůbec zklamaná a překvapená, že se pěkně blbě roztírá, dělá fleky a ač je to nejsvětlejší odstín, co jsem sehnala, je tak nějak dooranžova a prostě mi úplně nesedí. Krytí je taky pěkně bídný, o „sjednocení“ pleti ani nemluvím – maximálně bych mu mohla věřit z toho, co slibuje, hydratační účinky. Prozatím jsem si ho ponechala, protože ve zkouškovém stejně člověk na veřejnost moc nevylízá :D, a uvidíme, co s ním pak – buď počkám na léto, až se trochu opálím, nebo ho pošlu dál…

Sprchový gel s limetkou z Mexika Yves Rocher – obchod Yves Rocher strašně nesnáším, to říkám na rovinu :D. Nesnáším, když mi prodavačka chodí za zadkem a vyptává se, jestli něco nepotřebuju. Proto už musí být nějaký velký svátek, abych do YR vůbec vlezla. Přitom jejich kosmetiku miluju, všechno, co jsem kdy vyzkoušela, mi vyhovovalo a krásně vonělo… ale nakoupit tam, to mě prostě stojí hrozný nervy :D. Naposled jsem tam taky byla někdy před rokem – a z tohoto nákupu pochází právě onen limetkový sprcháč, na který jsem už málem zapomněla a objevila ho v útrobách skříně. Úúúžasná citrusová vůně – to asi nemusím nijak vysvětlovat, že, všichni víte, jak miluju všecko citrusové :-). Ikdyž popravdě řečeno nevím, v čem můžou být limetky z Mexika jiné, než všechny ostatní limetky na světě 😀 Sprcháč má typickou gelovou konzistenci, pěkně pění a krásně provoní pokožku. Jestli někdy v budoucnu opět překonám svou fóbii z YR obchodu, určitě si ho koupím zas :D…

Deodorant Isana (Fresh + Clear and Fresh) – úlovek deodorantu je asi trochu nuda :-). Nedá se o něm říct nic moc, než to, jak voní a zda pomáhá. Jeden Isana deodorant jsem měla doma v KM a voněl moc hezky, tak jsem se rozhodla pořídit si nějaké nové i sem do Brna. Modrý „Fresh“ má opravdu příjemnou svěží vůni, v tomto směru fialový „Clear and Fresh“ ztrácí body, ale zase je lepší v boji s potem a navíc je vhodný i pro citlivou pleť po holení. Jenomže ta „vůně“, ta je prostě taková „dezinfekční“, nevím, jak to jinak popsat, ale vážně není příjemná. Navíc mi příjde, že jí potom dost načuchne i oblečení, což už vůbec není hezké :D! Příště už bych tedy radši zvolila jen modrý deodorant. Značka Isana se prodává v Rossmanovi a je fakt za hubičku, takže snad jsem vás svou negativní zkušeností od koupě příliš neodradila. Fialovou ale prostě radši nebrat – leda jako postřik proti dotěrnému hmyzu 😎 …

Henna (odstín „měděná červená“) – protože mám ráda na hlavě změny, rozhodla jsem se přitvrdit a přesedlat z „tiziánové“ na „měděnou červenou“ a musím říct, že příště už jdu jedině do ní! Je mnohem intenzivnější a zářivější než tizián, ikdyž pořád nevypadá tak hezky a „nepřirozeně“ jako chemické barvy – ale to je holt daň za zdravější vlasy, kterou po nějakých 6ti letech chemického barvení ráda obětuju :-). P.S. Červené v názvu skutečně není třeba se bát – barva je normálně klasicky zrzavá bez jakýchkoliv rudých náznaků.

 Lak na nehty Essence (odstín č.70 Nude it!) – no a na závěr jeden malý lak do sbírky O:-). Když jsem byla s Nezdař na kafi, měla na nehtech nějaký podobný světle hnědý a strašně se mi zalíbil, takže jsem hned další týden běžela do drogerie pro svůj :D. Po první vrstvě se mi moc nezdál, byl takový nijaký, ale když jsem nalakovala druhou, získala jsem přesně ten odstín, po jakém jsem toužila – přirozený, nenápadný, ale přitom neobvyklý. Tentokrát vůči laku Essence nemám moc výhrady – už čtvrtý den mi na nehtech drží jako přibitý bez jakéhokoliv olupování, což se jen tak nevidí. A navíc tvoří krásný pár s tělovou rtěnkou Essence, kterou jsem tu chválila před nějakým tím pátkem O:-). P.S. Barva na fotce moc neodpovídá, ve skutečnosti je lak trochu tmavší a víc dohněda.