Léto je tu a s ním i zavřené školky a další instituce. Třeba vám proto přijde vhod tip na na pomůcky nenáročnou, ale o to zábavnější výtvarnou aktivitu s dětmi. Postačí vám k tomu pouze:
bublinková fólie
tvrdý papír
barevný papír
temperové barvy a štětec (ale dá se i s vodovkama)
nůžky a lepidlo
Je to velmi prosté – já jsem z tvrdého papíru vystřihla různé random tvary, na které jsme chtěli tisknout (my dělali ovoce a zeleninu, ale fantazii se meze nekladou), Olí si na bublinkové fólii, která plní zároveň i funkci ochrany stolu před ušpiněním :-), zatím namíchal potřebné barvy a rozetřel na požadovanou plochu a pak už stačilo jen na nabarvenou plochu přiložit vystřižený tvar a nechat uschnout. Výsledek je efektní a Oliho toto tvoření velmi bavilo. Dá se na tom krásně procvičovat a testovat i míchání barev. Po zaschnutí jsme pak ovoce a zeleninu nalepili na barevný papír, ale můžete je využít jakkoliv dle libosti 🙂
S jarem na mne opět po delší době dolehla tvůrčí nálada a pořídila jsem si sadu na křížkové vyšívání. Je to docela retro záležitost, ale zároveň příjemná možnost, jak na chvíli vypnout hlavu a přitom nechat něco vznikat pod rukama. To mě přivedlo na myšlenku podělit se tu zase občas o nějaké naše výtvory s Olim. Dnes to tedy bude spíše výtvor čistě můj, který jsem pro O. připravila už před nějakým časem jako překvapení do kuchyňky. Hry na vaření u nás jednu dobu byly velmi populární (stejně jako krájecí zelenina) a i dnes se k nim O. občas ještě rád vrací (pokud se mu zrovna omrzí vlaky :-D).
Těstovinové motýlky jsem vyráběla podle návodu, který jsem našla na Pinterestu, a je to opravdu jednoduché. Potřebujete jen dostatečně ohebnou filcovou látku (je tedy lepší volit nějakou tenší, nižší gramáže), nůžky, jehlu a světlou nit.
S pizzou jsem si vyhrála více – na ni je zase lepší zvolit filc silnější, aby pizza držela tvar. Na zdobení (pokud chcete mít pizzu variabilní a zdobit ji dle nálady) pak budete potřebovat samolepící suchý zips (sehnala jsem ve Stoklasovi), případně fixy či pigmentované pastelky/voskovky (miluju ty od Stabilo). Já jsem vyrobila na ozdobu cibuli, mozzarellu, lístky bazalky, olivy a žampiony, ale fantazii se meze nekladou 🙂
Přijde mi, že ta letošní zima byla vlastně docela krátká a ani mi nevadila tolik jako obvykle. Nevím, jestli je to tím, jak jsme se opět snažili co nejvíc času trávit venku (a má zásoba oblečení do mrazu se letos rozrostla o pár nových hřejivých kousků) nebo tou štědrou sněhovou nadílkou, která nám možná měla vynahradit tu studenou sprchu, která přišla po Vánocích s dalšími uzávěrami… Každopádně tu jdu zakonzervovat pár milých vzpomínek na všechno to hezké, co nás během této zimy potkalo.
Před Vánocemi jsem chytla nějakou tvořivou vlnu. Kromě toho, že jsme hodně doma vyráběli s Olim, jsem se letos vrhla i na dlouho plánovaný projekt adventní věnec. A ač nebyl zrovna dokonalý, přesto ho zbožňuju a měla jsem z něj ohromnou radost.
Ještě před rokem by nás asi ani nenapadlo, že se tyto Vánoce budeme scházet v Podzámce, s rouškama v kapse a svařákama v termosce. Ale naše tradiční setkání na Štěpána už je tak vžitou tradicí, že nás ani covid nezastavil. Díky, holky moje 🙂
To letošní nadšení u vánočního stromečku bych přála zažít každému. Doteď jsem nechápala, co je pravdy na tom, že s dětma člověk znovu objevuje dávno zapomenuté kouzlo Vánoc. Ale letos, kdy je Oli celé opravdu naplno vnímal a prožíval, mě to vážně dostalo. A všichni jsme si to ohromně užili spolu s ním.
Tolik sněhu napadlo, že jsme vytáhli dokonce i staré saně ještě po nás s bráchou! Za sněhem jsme nemuseli ani daleko – občas stačilo i vylézt před barák, na což tady v Brně nejsme moc zvyklí :D. Jindy stačilo popojet pár kiláčků za Brno a všude bílá nádhera.
Snad jste si tu letošní zimu i přes všechny ty komplikace taky užili. A teď už vítám jaro s otevřenou náručí 🙂
Tak nám ode dneška zase (po kolikáté už?) nastává pár perných týdnů plných zákazů a omezení. Asi neznám žádnou mámu, na kterou by z toho už nešly mrákoty. A protože nápadů a inspirace na domácí aktivity není nikdy dost, vydolovala jsem z útrob své fotogalerie pár našich výtvorů za uplynulý půlrok. Většina je spíše sezónní záležitostí, ale třeba vás i tak něco z toho inspiruje a zachrání zbytky domácí pohody 🙂
Jednoduché lepení k povídání o aprílovém počasí – mráčky zrecyklované ze starého výkresu, koulící oči (seženete např. v Tigeru) a efektní obrázek je na světě.
Prázdninové vyrábění podmořského světa, k němuž mě inspirovaly tyhle krásné samolepky (rovněž z Tigera). Pozadí jsem vytvořila za Olíkovy asistence hlavně já, ale lepení výsledné kompozice už bylo čistě na něm. Skvělá pomůcka k vyprávění o moři a zvířatech, která tam žijí 🙂
Existuje větší podzimní klišé, než vyrábění kaštánkových zvířátek? Asi ne – i u nás na ně samozřejmě došlo. Což mi připomíná, že tu stále přechovávám v krabici několik desítek kaštanů, které jsme si „hrozně nutně“ museli odnést z naší říjnové procházky domů 8-).
Nasbírané vylisované listy jsme lepili na nakreslený holý strom…
…nebo z nich vytvářeli tyhle vtipné ptáčky. (Inspirace na mě vyskočila na nějakém zahraničním kanále na Instagramu.)
Pokud máte radši tvoření s nějakou přidanou hodnotou, mohla by se vám líbit tahle jednoduchá hra, na jejíž výrobu budete potřebovat jen kus kartonu, lepidlo a barevné papíry. Skvělé na procvičování barev a tvarů a Oli se s ní neskutečně zabavil!
V předvánočním čase jsme se pustili do vyrábění srdíček ze slaného těsta, které jsme pak použili jako ozdoby na stromeček, ale také třeba jako jmenovky na dárky. Ty se ostatně hodí celoročně, protože neustále někdo něco slaví, takže pokud máte nějaké dostatečně neutrální vykrajovátko, proč tuhle aktivitu nevyzkoušet i mimo Vánoce :-)?
Zlatý hřeb našeho vánočního tvoření (nepočítám-li svůj první adventní věnec O:-)) bylo ovšem toto mikulášské trio vyrobené z různých materiálů posbíraných v domácnosti. Podobným způsobem by se určitě dalo vyrobit spoustu různých pohádkových postaviček.
Lednové narozeniny Olíkova nejoblíbenějšího prarodiče si samozřejmě žádaly výrobu blahopřání a pustil se do toho s opravdovým zápalem a nadšením, takže jsem ani neměla tendence ho nějak moc usměrňovat jako obvykle. Dílko není zrovna dokonalé, lepidlo bylo úplně všude, zato to bylo vyrobeno fakt od srdce :D…
A na závěr opět něco, co se dá vyrábět i s těmi úplně nejmenšími, pokud si ochotně nechají pomalovat ručičku. Blahopřání pro naši (pra)babi k zítřejším 89. narozeninám 🙂
Snad se někomu z vás tato várka inspirace hodila a já už jdu honem vymýšlet nějaké tvoření na ty nadcházející 3 dlouhé týdny, co nás čekají…
Dnes tu mám jen takové rychlé last minute tvoření, které jsme s O. zrealizovali k blížícímu se Dni matek a zrecyklovali přitom materiál, který by jinak skončil v koši.
Někdy v lednu jsem začala s Olim zkoušet lepení samolepek (díky tipu od Evy jsem objevila časopis Kutílek) a k mému překvapení ho to neuvěřitelně chytlo a od té doby pořád něco lepíme. Z různých samolepkových sešitů mi zbylo dost materiálu na vystřižení různobarevných kvítků (poslouží ale samozřejmě i samolepicí papír z papírnictví nebo klasicky papír barevný a tuhé lepidlo, s tím to ale zatím O. moc neumí). Vázu jsem vystřihla z Olim vlastnoručně pomalované čtvrtky – výslednou kompozici jsem pak už nechala na něm. Tak snad budou mít babičky radost 🙂
Říkala jsem si, že se teď možná šikne nějaká inspirace, pokud jste taky doma s dětma v karanténě a už z toho lezete po zdi. My teď hodně malujeme, lepíme a všelijak tvoříme. Tyhle obtiskové ptáčky hravě zvládne i mrňousek mladší než Oli – pokud tedy bude spolupracovat a nechá si pomalovat ruku 😀 Co budete potřebovat?
prstové barvičky (my máme od Maped, vhodné už od 1 roku)
bílý nebo barevný karton
štětec
nalepovací očička (prodává např. Kik nebo Tiger)
fixky na domalování
Postup je jednoduchý. Stačí cca půl hodiny přemlouvat dítě, aby si nechalo pomalovat ruku zvolenou barvou. Když milostivě svolí, neotálejte a hned otiskněte do připraveného kartonu. Po zaschnutí dolepíte očičko, domalujete zobák a nohy a kocháte se, jaký je ten váš malý Picasso 😀
Vzpomínám si, že jako dítě jsem milovala tvoření všeho druhu. Bylo mi asi osm, když jsem k svátku dostala Velkou knihu pro malé mistry a naprosto mě uchvátila. Z „obyčejných“ materiálů, které se většinou daly posbírat v domácnosti, se dalo vyrobit tolik báječných věcí od blahopřání k narozeninám až po loutkové divadlo! A když se nám narodil Oli, nemohla jsem se dočkat, až zase oživím kreativní rubriku tady na blogu a začnu něco tvořit společně s ním 🙂
Proto mě také hned zaujala nabídka z knihkupectví Megaknihy.cz na zrecenzování knihy Umělecké projekty pro malé kutily. Pravda je, že na rozdíl od výše zmiňované Velké knihy pro malé mistry v této publikaci najdete složitější tvůrčí počiny (to slovo projekty zní možná trochu nadneseně, ale vlastně je v tomto případě poměrně výstižné), které dítě předškolního věku zcela jistě nezvládne a asi ho ani nebudou bavit. To ale nevnímám jako negativum – koneckonců hned v úvodu autorka zmiňuje, že projekty jsou určeny od prvňáčků až po středoškoláky.
Důvody, proč mě tato tvůrčí knížka příliš nezaujala, jsou jiné. Především mi trochu vadí, že tu není ponecháno víc prostoru dětské fantazii. Pro někoho to bude zcela jistě plus, že návody jsou velmi konkrétní, včetně toho, jakou barvu máte kam použít, ale já mám ráda trochu víc tvůrčí svobody 😀 Na druhou stranu je samozřejmě na vás, jak budete s knihou pracovat a jak moc přesně se budete návodu držet.
S tím souvisí i fakt, že projekty jsou na můj vkus někdy až moc složité, ledacos by se dalo udělat jednodušeji, byť za cenu toho, že výsledek nebude třeba úplně perfektní (ale to je přesně to, co mám na tvořivém procesu ráda). Ve většině případů také k výrobě potřebujete hodně materiálu či pomůcek, které se v domácnosti běžně nevyskytují (šicí stroj, magnetické lepicí pásky, samolepicí pěnová fólie…) a ani nevím, kde bych je sehnala. Není nad to, když se tady a teď rozhodnete, že si něco vyrobíte, posbíráte kolem sebe materiál a můžete hned začít, dokud vás drží ten tvůrčí zápal 🙂
A v neposlední řadě – výsledné výrobky jsou sice hezké, ale nepřijdou mi nijak zvlášť originální (různé ozdobné krabičky, kapsáře, plechovky…). Málokterý z nich ve mně vzbudil nutkání, abych si něco takového vyrobila i já, i když výjimky se našly – třeba partu dinosaurů z plstěné látky asi nutně budu muset Olímu spíchnout 🙂 Zaujaly mě také nápady na zabalení dárků, které nejspíš také příležitostně vyzkouším. Plusem knihy je navíc příloha šablon, které při tvorbě rozhodně oceníte.
Ač se může zdát, že v dnešní době, kdy Instagram či Pinterest překypují mraky inspirace, je vydávání podobných kreativních knih už pasé, jsem ráda, že se v knihkupectvích stále tyto publikace objevují a podněcují v dětech chuť a touhu tvořit. Věřím, že i pro naše děti se chvilky strávené společným kreslením, kutěním a vyráběním stanou těmi okamžiky dětství, na které budou jednou rády vzpomínat.
Nastal čas být po delší době zase trochu kreativní, a tak jsem pro Olíka zhruba v jeho 8 měsících připravila tuto aktivitu. Celé kouzlo spočívá v troše tempery vytlačené na tvrdém kartonu vloženém do uzavíratelného „zip-sáčku“ (které prodává třeba IKEA, ale zcela jistě se vám jich bude i pár válet doma). Pak už jen stačí sáček nastražit, pozorovat kreativní řádění malého umělce a radovat se z toho, že dítě po akci není třeba umývat 🙂
První pečení po porodu a ani se to nedá jíst :D… Tak nějak bych charakterizovala tento počin, do něhož jsem se pustila, když byly Olímu cca 3 měsíce. Obtiskem jsem chtěla překvapit Péťu k jeho červnovému svátku a nakonec mi vzniklo tolik těsta, že otisků jsem mohla vyrobit hned sedm a ještě jsme je porozdávali po rodině u příležitosti Olího křtin.
Postupovala jsem podle tohoto receptu:
1 hrnek kuchyňské soli
1 hrnek hladké mouky
2 dc vody
potravinářské barvivo
S tou vodou bych ale byla opatrná… Mně vzniklo opravdu hodně řídké těsto, takže jsem musela ve výsledku přidat mouky mnohem víc a těsta jsem pak měla nad hlavu. Ale jak říkám, aspoň zbylo pár otisků i na další rodinné příslušníky 😀 Hotové dílko se pak suší v troubě zhruba 4 hodiny.
Zvládnout obtiskávání v jednom člověku byla docela výzva, ale myslím, že výsledek nedopadl zas tak špatně. Bordel byl pak sice po celý kuchyni, nicméně pro mě to bylo skvělé vypadnutí ze stereotypu všedních dnů. Už se strašně těším na další tvoření, které mám s Olím v plánu :-)!
Ráda bych vám něco napsala, ale protože nemám zrovna žádný nápad na článek, rozhodla jsem se podělit se s vámi alespoň o jeden tip na hand-made pokojovou fontánku, kterou sestrojil můj šikovný muž :-). K nápadu na výrobu fontány jsme přišli v létě v Příbrami a hned jsme se začali zaobírat sháněním vhodného materiálu:
hliněné květináče různé velikosti (2 malé a 1 střední)
hliněné misky pod květináč (1 velikou a hlubokou, 2 střední a 3 malé)
čerpadlo
kousek gumové hadice
pilníky různých velikostí
vrtačku
nějakou rostlinku na dekoraci
kamínky na dekoraci
Většinu potřebného materiálu se nám podařilo sehnat v Hornbachu – mají tam opravdu velký výběr květináčů různých velikostí a misky jsou zevnitř už naglazované. Postupovali jsme přibližně podle návodu v tomto videu:
Nenechte se zmást – všechno to vypadá tak trapně jednoduše, ale pravda je, že především provrtávání otvorů a pilování květináčů nebyla žádná sranda a nešlo to zas tak snadno. Docela složité bylo také odhadnout správnou velikost a hloubku otvoru, aby voda stékala plynule. A jak celé naše snažení nakonec dopadlo?
Fontánka vyluzuje úžasně uklidňující zvuk (alespoň já to bublání prostě miluju :D)… Nicméně po tom víkendu plném lopocení (dvě návštěvy Hornbachu, sbírání kamínků v lomu pod Klajdovkou a večerní nekonečné kutění) jsme upustili od našeho původního plánu vyrobit podobnou fontánu všem okolo nás k Vánocům :D. Každopádně sklízí nadšené ohlasy ze všech stran, takže pokud se toho nebojíte, směle do práce! Výsledek stojí za to :-)!!
