Rubrika: Z knihovničky

Tato knížka patří mezi žánry, které obvykle při čtení nevyhledávám, ale na druhou stranu občas s radostí sáhnu i po literatuře z jiného soudku. Proto jsem ráda kývla na nabídku knihkupectví Megaknihy.cz zrecenzovat román jedné z nejprodávanějších autorek v USA a rozšířit si tak zase trochu své literární obzory.

Hlavní „antihrdina“ King, drsný umělecký tatér s kriminální minulostí, se ve vyprávění příběhu střídá s Doe, dívkou, která trpí amnézií – netuší jak se jmenuje, odkud pochází ani proč po ní policie či někdo z rodiny nevyhlásil pátrání… Na první pohled dost nesourodá dvojice se setkává na večírku, kam se zoufalá Doe vydává nabídnout své tělo s vidinou vymanění se z nebezpečného života na ulici. King se ze zištných důvodů, které čtenáři zůstávají téměř až do konce knihy skryty, Doe ujímá, ale nakonec mezi nimi samozřejmě dochází k milostnému poměru… Toliko k ději asi stačí, abych snad nevyzradila nějakou pointu ;-).

No a teď k mým dojmům… Musím říct, že jsem byla knížkou dost překvapená. Od autorky jsem nikdy nic nečetla (vlastně jsem o ní ani nikdy neslyšela), ale tak nějak jsem podle popisku čekala napínavý thriller. Ve výsledku se ale jednalo spíš o takové drsnější a vlastně i zábavnější 50 Shades of Grey… Krom množství erotických scén (které mi přišly o dost lepší než ty v 50 odstínech šedi :D) jsem byla zaskočená i všudypřítomnými vulgarismy na jedné straně, ale v některých pasážích zároveň i nepatřičně spisovnou mluvou postav na straně druhé. Tento kontrast mě občas vyloženě praštil do očí. Netuším, zda se nejedná spíš o chybu překladu, ale každopádně to působilo celkem zvláštně.

Co se týče zápletky, ta mi přišla dost „mimo realitu“, stejně jako těžko uvěřitelné charaktery hlavních postav. A to je pro mě v tomto žánru (stále věřím, že se mělo jednat o thriller) docela problém. Drsňák a kriminálník King, který na jednu stranu neváhá provrtat kdekomu na potkání hlavu kulkou, aby postupně v knize odhalil svoji ušlechtilou a laskavou duši…? To bylo prostě jak vystřižené z červené knihovny, nezlobte se na mě 😀

Jestli ono to nakonec nebude tím, že za poněkud temnějším obalem se skutečně skrývá spíš dívčí románek! Ve výsledku tedy pro mě byl King žánrovým zklamáním. Brakovou literaturu jako takovou neodsuzuju – naopak si na mateřské ráda přečtu něco oddechového a vlastně jsem byla až do konce celkem napjatá, jak se Kingova postava ve finále vyvrbí, ale na knihu od nejprodávanější autorky v USA je to za mě prostě trochu málo.

Na závěr už jen dodám, že kniha měla místy strašně zvláštní typografii, která při čtení zpočátku, než si na to člověk zvykl, docela rušila. Dá se nad tím přivřít oko, ale celkový dojem to přesto kazí.

Díky Péťově služební cestě jsme na podzim strávili s Olím docela dlouhé „prázdniny“ v Kroměříži a během nich bylo i víc času na čtení. Tak to tady po dlouhé době zase trochu rozjedem 😀

Sophie Kinsella – Vzpomínáš si?

Na úvod zase jedna oddechovka od mé oblíbené Sophie Kinselly. Hlavní hrdinka Lexi se probouzí po autonehodě v nemocnici a zjišťuje, že u ní došlo k amnézii – z posledních 3 let svého života si vůbec nic nepamatuje. Přitom se prý stalo tolik zlomových věcí – povýšili ji v práci, z dřívějšího outsidera se stala kráska v obleku od Armaniho a hlavně – na ruce se jí vyjímá překrásný snubní prsten… Z nadějné zápletky se bohužel v půlce knihy stává trošku laciný románek, který postrádá aspoň špetku uvěřitelnosti. Za mě je to tedy asi to nejslabší, co jsem zatím od Sophie Kinselly četla, ale i tak jsem knížku s napětím zhltla, abych se co nejdřív dozvěděla, jak to celé dopadne 🙂

Veronika Hurdová – Krkavčí matka?

Nojo, mateřská témata se holt dostávají už i do mé knihovničky, ač jsem se tomu zpočátku vyhýbala. „Krkavčí matka“ je ale přecejen trochu jiná, jak už asi název napovídá. Nese v sobě jistou naději, že fakt nemusíte být dokonalým rodičem, aby vaše děti byly šťastné a spokojené. To samozřejmě každý z nás dobře ví, ale v dnešní době je tlak na výkon tak veliký, že není vůbec od věci nechat si od zasloužilé matky tří ratolestí zas a znovu vštípit do hlavy, že děti vlastně nepotřebují hračky a můžete je nechat skákat v kalužích nebo olizovat sousedovic plot, aniž by to zanechalo nesmazatelné šrámy na jejich dětských duších 🙂

Petra Soukupová – Zmizet

No a na závěr taky jedno těžší sousto. Knížky Petry Soukupové rozhodně nepatří k těm nejveselejším. Vlastně je mi z nich vždycky dost těžko na duši, ale přesto je v nich něco, co mě nutí číst dál a dál. Zmizet je povídková kniha, jejímž stěžejním tématem jsou, jak už je u Petry Soukupové zvykem, komplikované rodinné vztahy. V tomto případě jsou popisované z pohledu dětí, což je činí ještě dramatičtějšími. Hned první povídka „Zmizel“ má dost mrazivou zápletku a ze všech tří je nejdepresivnější. Druhá povídka „Na krátko“ se mi líbila asi nejvíc, přestože její hlavní hrdina byl naprosto otřesnej nevychovanej fracek, kterej by si zasloužil akorát pár facek (a taky že jich v knize pár utrží :D), ale (můžu-li lehce spoilovat) jako jediná má vcelku pozitivní vyznění. A závěrečná povídka Věneček, retrospektivně líčící dávný konflikt mezi dvěma dnes už dospělými ženami, je sice ohromně napínavá, celou dobu graduje, ale to závěrečné finále je za mě tak nějak nepovedené. Tak či tak pro mě kniha Zmizet rozhodně nebyla zklamáním a můžu-li na základě svých dosavadních čtenářských zkušeností soudit, Petra Soukupová je za mě rozhodně jeden z největších talentů současné české literatury.

Krom občasného klidu během kojení teď bohužel na čtení moc času nemám. Na co se ovšem těším už teď jsou chvilky, kdy budu předčítat Olímu ze svých nejmilejších dětských knížek. A samozřejmě se snažím sledovat i novinky na poli literatury pro děti. Tak jsem ostatně jednoho dne objevila i tuto knížku od dvojice autorů Marie Štumpfová (ilutrace) a Jiří Dvořák (texty) a na první pohled se do ní zamilovala.

Kniha s půvabnými ilustracemi dětským čtenářům ukazuje zajímavá fakta ohledně spánku domácích i exotických zvířat – na jejích stránkách se tak setkáte např. s krajtou, ledním medvědem, plameňákem či žirafou a dozvíte se, v čem se jejich spánek liší od toho lidského. Já třeba konečně zjistila, proč spící plameňáci stojí na jedné noze 🙂

My s Olim už jsme si celou knížku společně přečetli. Olimu se na ní zatím nejvíc líbí ty překrásné veliké obrázky (které se marně snaží uchopit :-), ale časem určitě ocení i krátké povídání o jednotlivých zvířátkách, které si přímo říká o předčítání na dobrou noc.

Knížku „Jak zvířata spí“ vydalo nakladatelství Baobab a do naší knihovničky si našla cestu v rámci spolupráce s knihkupectvím Megaknihy.cz

Tento článek tu mám už nějakou dobu předchystaný, ale dosud nebylo kdy ho uveřejnit. Pevně věřím, že se nejedná o na dlouhou dobu poslední příspěvek v literární rubrice… Přestože za posledních pár týdnů jsem neměla čas v klidu si přečíst ani Brněnský zpravodaj :D…

Alexandr Brummer, Michal Konečný – Brno nacistické

Poslední dobou moc ráda koukám na politické dokumenty o novodobých dějinách naší země a stejně tak čas od času ráda sáhnu po nějaké podobně laděné knize. Letos víc než kdy jindy je dobré si připomínat pohnuté události, které se odehrály za tu „krátkou“ stoletou historii našeho samostatného státu. Útlá kniha Brno nacistické je vlastně jakýmsi průvodcem po městě z doby, kdy nad Špilberkem vlála vlajka s hákovým křížem. Každá kapitola je věnována jednomu brněnskému místu či budově, které mají nějakou spojitost s obdobím německé okupace. Krom těch notoricky známých, jakými jsou Kounicovy koleje nebo Právnická fakulta, se v publikaci dozvíte zajímavé informace třeba o hradě Veveří nebo Židovském gymnáziu na Hybešově. A možná stejně jako já konečně zjistíte, kdo jsou všichni ti pánové, po kterých je dnes pojmenováno několik ulic v blízkosti brněnské fildy…

Alexandr Brummer, Michal Konečný – Brno účtující

Vzhledem k tomu, že se mi v knihovně povedlo sehnat celou brněnskou trilogii, bylo nasnadě, po jaké knize sáhnu hned v zápětí 🙂 Tento díl se zabývá dějinami města v letech 1945-1946, kdy ve vzduchu visela pachuť z šesti dlouhých let německé okupace a hlavně touha po pomstě. Ta pak zákonitě musela vyústit v nechvalně proslulý odsun brněnských Němců i řadu dalších událostí, které si s nacistickou krutostí rozhodně nezadaly…

Alexandr Brummer, Michal Konečný – Brno stalinistické

No a abychom to měli kompletní, nesmí chybět ani průvodce nejobsáhlejší, zahrnující časové období let 1948-1953. Ze všech tří dílů mi právě tento přišel asi nejméně zajímavý, i když samozřejmě opět přináší spoustu pro mě nových informací a souvislostí tehdejšího života v Brně.

 

Překrásné dětské knížky Miroslava Šaška z nakladatelství Baobab jsem měla v hledáčku už docela dlouho. Definitivně jsem se zamilovala, když jsem Šaška objevila ve vůbec největším knihkupectví, jaké jsem kdy navštívila – v newyorském Strand bookstore nedaleko Union Square. To jsem ještě odolala pokušení odvést si nějaký výtisk domů. Ale teď mám konečně důvod pořizovat do naší domácí knihovničky taky nějaké publikace pro děti! Proto jsem nelenila a požádala Megaknihy.cz o zaslání recenzního výtisku Šaškova cestopisu z Hong Kongu. To abychom jednou mohli vyprávět našemu mláďátku, kde jsme se s tátou zasnoubili 😀

Vzhledem k tomu, že původní vydání pochází z roku 1965, dnes už je samozřejmě spousta věcí v Hong Kongu trochu jinak a některé uvedené informace neplatí. V závěru knihy je každopádně shrnuto, co již není aktuální a co všechno se od Šaškových časů změnilo. Největší přidaná hodnota knížky je však samozřejmě v těch půvabných barevných ilustracích, které tak dokonale vystihují neméně pestrou atmosféru města!

Miroslavu Šaškovi, od roku 1947 žijícímu v zahraničí a pracujícímu např. v redakci Svobodné Evropy, vyšlo v letech 1959-1974 celkem osmnáct autorských ilustrovaných průvodců po městech a státech světa. V českém překladu se ale zatím objevila pouze část z nich, a tak pevně věřím, že se to časem změní. Jeho knížky se totiž snadno můžou stát takovou malou sběratelskou závislostí – nejen pro děti, ale i pro dospělé 😉

Únor je dost krátký měsíc, takže i jeho literární bilance bude poměrně stručná a skromná.

Denisa Písaříková, Vanda Schreierová – Mámě

Byť jsem si další publikace s mateřskou tematikou zakázala, nakonec jsem v knihovně přibalila tenhle nový titul, na který mě nalákala líbivá grafická stránka. Ačkoliv mi styl, jakým je kniha psaná, úplně nesedí, nějaké nové informace jsem se při čtení dozvěděla a taky se mi líbilo, že se nejedná o publikaci, která vám předkládá svůj názor jako ten jediný správný. Stále sice považuju čas strávený na kvalitním předporodním kurzu za mnohem přínosnější než ten, který strávíte nad četbou téhle knihy, ale na druhou stranu těch pár kapitol přelouskáte za jedno odpoledne jako nic a pokud vás získané poznatky aspoň trochu uklidní nebo vám rozšíří obzory, asi to splnilo svůj účel.

Charles Dickens – Oliver Twist

„Raději bych neměla ten román, raději bych neměla ho číst,“ proběhlo mi hlavou po pár úvodních kapitolách líčících zážitky krutým osudem zmítaného sirotka Olivera Twista, které u mě spustily vlnu soucitu znásobenou těhotenskými hormony. Nerada bych tu vyzradila nějakou pointu, nicméně když se v knize začalo vše konečně v dobré obracet, už jsem byla rozhodnuta, že román neodložím a dočtu až do konce. V množství postav jsem se sice místy trochu ztrácela a stejně tak konec, odhalující propletená „rodinná pouta“, mi přišel lehce zmatený, jinak ale Oliver Twist právem patří k literární klasice a pokud podrobnosti příběhu stejně jako já ze školních lavic neznáte, udrží vás román v napětí až do samého konce.

Na lednovém příspěvku do literární rubriky je velice pozoruhodné to, že ho (podotýkám, že zcela neplánovaně!) tvoří z převážné části tituly, které jsem dostala jako vánoční dárek. Na tom by ještě nebylo nic tak divného, ale ve většině případů se jedná o různé Vánoce a navíc byla dárcem vždy jiná osoba 🙂 Zkrátka se to tak hezky sešlo.

Paul Williams – Bob Dylan (Dívám se, jak teče řeka)

Soubor esejí o Dylanovi od slavného amerického vydavatele a kritika Paula Williamse jsem dostala před více než deseti lety k Vánocům od bráchy. Texty mapují všechny významné okamžiky Dylanovy kariéry v rozmezí let 1966 – 1995. Byť nepatřím k až tak zaníceným Dylanovým fanouškům jako Williams, jeho písničky mám samozřejmě ráda a rozšíření svých hudebních obzorů se rozhodně nebráním. Na druhou stranu bych si asi osobně vybrala nějakou ucelenější biografii – recenze desek nebo dojmy z koncertů už vyžadují hlubší znalost tématu. Méně znalým, jako jsem já, tedy doporučuji četbu doplnit poslechem Youtube 🙂

Petr Ludwig – Konec prokrastinace

Tento titul tady asi nikomu nemusím představovat. Poprvé vyšel v roce 2013 a za tu dobu už se stal skutečným fenoménem. Péťa nedávno navštívil jednu z Ludwigových přednášek v Brně a vrátil se celkem nadšený a – jak jsem zjistila později pod stromečkem – s jedním podepsaným výtiskem Ludwigova bestselleru 🙂 Téma prokrastinace je stále aktuální a bojujeme s tím asi všichni. Na knížce mě zaujalo, že je překvapivě praktická a obsahuje spoustu konkrétních tipů. Není to tedy jen takové to mletí na prázdno, jak to nezřídka u podobných knížek zaměřených na osobní management bývá. Dalším plusem je pro mě to, že ty tipy jsou poměrně jednoduché a snadno začlenitelné do běžného života. Určite se tedy do budoucna hodlám ke Konci prokrastinace vracet a zkoušet, zda se mi používání obsažených rad osvědčí.

Jessica Knollová – Nejšťastnější dívka na světě

Tuto knížku jsem dostala k předloňským Vánocům od taťky, ale v Brně jsem ji uložila do knihovničky a nějak na ni pozapomněla. Znovuobjevena byla až letos při mé povánoční rekonvalescenci. A musím říct, že mě víc než mile překvapila! Přestože po prvních pár stránkách jsem nijak uchvácená nebyla a říkala jsem si, že to bude asi nějaký literární „Sex ve městě“ a ne úplně můj šálek čaje. Hlavní hrdinkou příběhu je totiž osmadvacetiletá TifAni, která pracuje v redakci prestižního módního časopisu v New Yorku a brzy ji čeká svatba s mužem jejích snů. Na první pohled sebestředná a povrchní mrcha, se kterou nechcete strávit příštích bezmála 400 stran knihy. Jenže pak se to rozjede… TifAni se ve svých vzpomínkách vrací do svých pubertálních let, kdy přestoupila na vysvěnou novou školu a ve snaze získat si popularitu mezi svými spolužáky se dostane do víru dramatických událostí, které vyústí až v tragédii, jež ji poznamená na zbytek života. Když opomenu fakt, že mi příběh nepřišel úplně reálný a uvěřitelný (byť se odehrává v USA a tam se může stát asi cokoliv 😎 a při líčení zmiňované tragédie mi v hlavě bůhvíproč naskočily Stopy hrůzy – léty prověřený brak, který jsme s holkama hltaly na gymplu, z knížky se nakonec vyklubal docela mrazivý thriller, po němž se mi neusínalo úplně lehce a ještě nějakou chvíli jsem ho nedokázala vyhnat z hlavy. A vzhledem k tomu, že to se mi zas tak často u knížek nestává, nemůžu, než doporučit Nejšťastnější dívku na světě k přečtení i vám.

Ladislav Zibura – Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Tak dobře, z letošních Vánoc tu mám knižní dárky od Péti rovnou dva 🙂 Láďovým příběhům se totiž nedá odolat, a přestože jsem si knížku chtěla „šetřit“, ani ne měsíc od Štědrého dne už jsem byla na poslední straně. Ladislav se opět vydává do Asie – tentokrát probádat Kavkaz – a jeho věrní čtenáři ani v tomto případě nebudou zklamáni, neboť se jim dostane všeho, nač jsou od Ládi z přechozích knih zvyklí – dobrodružného putování, veselých (tentokrát ve velké míře alkoholových) historek s místními, nadhledu i sebeironie. A také krásných ilustrací od Tomski&Polanski, které celé vyprávění báječně doplňují a knihu povyšují na chloubu každé knihovničky. Na závěr nezbývá, než politovat Ládíkova játra a těšit se na jeho další cesty, které na sebe jistě nenechají dlouho čekat 🙂

Zdravé těhotenství

Tento titul jsme dostali s Péťou k Vánocům od Káti a na jeho tvorbě se podílel kolektiv autorů z webových stránek Babyonline. Publikace je rozdělena na 3 tematické části. První se věnuje obecně výživě v těhotenství, druhá část obsahuje konkrétní recepty (z nich mě ale zaujaly a nalákaly k vyzkoušení snad jen dva) a třetí je zaměřena na cvičení v průběhu jednotlivých trimestrů i po porodu. Co se týče výživových tipů, nedozvíte se zde nic moc překvapivého. Já navíc nejsem zastáncem toho stravovat se podle tabulek, ale dávat tělu v nějaké rozumné míře to, na co má samo chuť. Stravovala jsem se tak i před otěhotněním a krevní obraz jsem měla jak víno 🙂 Ale pokud v tomto směru nějaká těhule tápe, možná by jí to pomoci mohlo. Co se týče kapitoly o cvičení, je fajn, že jsou zde jednotlivé cviky dobře popsány a nafoceny, ale osobně dávám zase přednost spíše video tutoriálům, kterých je plné youtube, takže podle knihy cvičit ani neplánuju. Celkově nejsem tedy úplně cílovou skupinou této publikace a až se v mém okolí objeví nějaká těhotná kamarádka, ráda ji pošlu dál k někomu, komu třeba sedne a poslouží lépe.

Jana Doležalová, Ivana Königsmarková – Hovory s porodní bábou

A ještě jednu „k tématu“… Rozhovor Jany Doležalové s registrovanou porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou. Před pěti lety jsem měla tu čest se s Ivanou osobně setkat a vést s ní rozhovor pro projekt Hrdinou může být každý a už tehdy mě svým vyprávěním a zcela přirozeným postojem k porodu zaujala, přestože mi tenkrát toto téma bylo ještě dost vzdálené. Jak už to tak bývá, až vlastní zkušenost mě přivedla k docenění pravdivosti jejích slov.

Onehdy, když jsem se na kurzu maminek ptala, jak často chodí do poradny pro těhotné, jedna z nich mi odpověděla, že nechodí. Ptala jsem se jí, zda chodí k lékaři. „Ano, chodím,“ řekla, „tomu se říká poradna?“ A dodala: „Že mi tam nikdy nic neporadili? Spíš by se to mělo nazývat zastrašovna!“

Tento úryvek naprosto přesně vystihuje problém dnešní lékařské péče v těhotenských „poradnách“, kde z do té doby naprosto zdravých žen dělají s pozitivním těhotenským testem pacientky, které je potřeba neustále sledovat a spoustu věcí řešit „preventivně“, kdyby náhodou. Oproti tomu je Ivanino vyprávění o přírodní podstatě těhotenství a porodu zajímavým a uklidňujícím informačním materiálem, kterého se vám v ordinacích gynekologů skutečně nedostane. V žádném případě tu nehodlám zpochybňovat přínos nejmodernějších poznatků medicíny. Tahle kniha je nicméně dalším důkazem toho, jak se ze zdravotnictví často vytrácí obyčejná lidskost, která je pro většinu prvorodiček možná mnohem důležitější, než hezká fotka z ultrazvuku.

Se zimou se mi vrátil opět elán do čtení a za dlouhých prosincových večerů jsem přelouskala hned několik zajímavých titulů.

Vladislav Vančura – Rozmarné léto

Tím prvním není nic menšího než tato literární klasika, útlá knížečka doplněná původními ilustracemi Josefa Čapka. Přestože se Rozmarné léto dnešnímu čtenáři nečte kdovíjak dobře, je to právě poetika Vančurova bohatého jazyka, která udělala toto dílo nesmrtelným.

Monika Peetzová – Úterní ženy

Aneb příběh o putování po Svatojakubské cestě trochu jinak než od Coelha 🙂 Román vypráví o pětici žen, které před lety svedl dohromady kurz francouzštiny a od té doby se přátelí a pravidelně setkávají, ačkoliv se osudy každé z nich ubírají úplně jiným směrem. Kniha začíná v okamžiku, kdy se čerstvě ovdovělá Judith rozhodne na památku svého zesnulého manžela dokončit jeho putování  do Lurd, které už nestihl uskutečnit. Její kamarádky ji v tom nechtějí nechat samotnou a na cestu se vydávají spolu s ní. Než však dospějí k jejímu cíli, čeká je jedno šokující prozření… Byť se nejedná o žádné literární veledílo, příběh je celkem napínavý, rychle odsýpá a „nečtenáře“ tato oddechovka určitě potěší i příjemně krátkými kapitolami.

Miloš Urban – Sedmikostelí

Tak tohle byl docela oříšek. Knížku mi k přečtení doporučila a zapůjčila Terezka, což je pro mě vždy záruka kvality. Na začátku jsem se i celkem rychle ponořila do příběhu, ale zhruba v půlce jsem se jaksi kousla a nějak mě to celé přestalo bavit. Zpočátku napínavá detektivka se mi rozplynula ve spleť zamotaných scén, kde už se nedalo rozlišti, co je snové a co skutečností. Autorova znalost dějin a architektury, stejně jako talent vylíčit genia loci naší metropole, je samozřejmě obdivuhodná, pro mě jako čtenáře to ale přesto nestačilo. K hlavní postavě „lůzra“ Květoslava, nedostudovaného historika a bývalého policajta, jsem si neutvořila žádný vztah a vlastně mi ke konci už bylo docela jedno, jak to s ním dopadne a kdo stojí za všemi těmi podivuhodnými vraždami. Možná jsme se jen nepotkali ve správný čas :-), možná by mi prospěla lepší znalost prostředí, kde se děj románu odehrává. Tak či tak je na Sedmikostelí cosi přitažlivého a originálního, pro co jsem svolná dát tomuto autorovi ještě další šanci.

Knih s návody na tu pravou a zaručenou cestu ke zdraví se na našem trhu pohybuje obrovské množství, takže už z toho důvodu jsem k jakýmkoliv novinkám z této oblasti poněkud skeptická. Nejinak tomu bylo v případě titulu Oprawme se, který pochází z pera českého autora a byl mi nabídnut ke zrecenzování v rámci spolupráce s e-shopem Megaknihy.cz. Cesta, kterou propaguje, je patrná už z názvu knihy a byť mi bylo hned jasné, že to není úplně ten směr, s nímž bych sympatizovala, se zájmem jsem se pročetla celou publikací.

Co mi na knížce od začátku docela vadilo byla její nepřehlednost – často mi přišlo, že autor skáče z tématu na téma bez nějaké větší návaznosti a občas se v textu objevovaly poznámky úplně mimo mísu. Bylo pak těžké si udělat z přečteného nějaký ucelený závěr – hodilo by se např. na konci každé kapitoly nějaké stručné shrnutí těch nejdůležitějších informací. Textu by podle mě také prospěly stylistické úpravy.

Další věc, která se mi nelíbila a v mých očích knížce ubírala na důvěryhodnosti, byla absence použitých zdrojů, z nichž autor čerpal. Místy se objevovaly informace, které mi přišly jako ničím nepodložené výkřiky do prázdna. Jeden příklad za všechny: „Poslední výzkumy dokazují, že pro plod je nebezpečný ultrazvuk. Ten by se měl omezit na nejnutnější případy.“ Jaké výzkumy, kdo je prováděl a vyhodnocoval, už zde uvedeno není.

Byť je knížka zaměřena zejména na výživu, mě osobně snad vůbec nejvíce zaujala kapitola o bydlení a vůbec bych se nezlobila, kdyby jí bylo věnováno více prostoru. Rozhodně se všemi uvedenými myšlenkami nesympatizuji, ale stejně jako u rad ohledně stravování, i tady se dá navybírat několik zajímavých tipů a informací, které bych ráda začlenila do svého života.

Na závěr už jen povrchní, nicméně nezanedbatelná věc, a sice vzhled knihy. Musím přiznat, že ani v tomto ohledu nemůžu pronést nic moc pochvalného – grafika se mi nelíbila a ilustrace tohoto typu bych čekala v lecjaké dětské encyklopedii, ale rozhodně ne v seriozní publikaci o zdravém životním stylu. To je ale spíš věc vkusu každého z nás 🙂

Na knihu jsem četla celou řadu kladných ohlasů, takže je mi trochu líto, že jsem k ní ve výsledku tak kritická, ale zkrátka mi moc nesedla. Přesto si myslím, že stojí zato se k některým jejím pasážím časem vrátit. A kdoví, třeba dám enzymatické stravě ve svém jídelníčku přecejen větší prostor…