Rubrika: (Ne)kulturní zážitky

Přestože kulturu teď poslední dobou moc nestíhám, jeden červnový večer jsme se s Péťou vydali do Café Atlas na krátký koncert skupiny Korajunglejazz, v níž hraje Péťův učitel na djembe. Korajunglejazz ve svých skladbách mísí prvky hudby africké tradice a současné world music. Tento večer na koncertě hostoval také Djakali Kone, mistr západoafrické hudby z Burkiny Faso. Nástroj kora, který v kapele hraje prim, má velice příjemný a uklidňující zvuk, podobný harfě. Ostatně posuďte sami…

Prostředí Café Atlas mi sice přijde jako takový chladný vestibul a koncert by se líp vyjímal v nějakém útulnějším prostoru, ale aspoň tu točí dobrý pivo :). A hudba byla neskutečně pohodová, takže to jednoznačně stálo za to a určitě rádi na Korajunglejazz zajdem zas.

Je to už hodně dávno, co jsem byla naposledy v Městkém divadle… Je to tak ostudně dávno, že se ke mně musely docela náhodou dostat dva volňásky na jeden klasický kus, abych si uvědomila, že to byla veliká chyba se MDB tak dlouho vyhýbat. Na Noc na Karlštějně jsem vytáhla Verunku a myslím, že jsme si to hodně užily 🙂 Zpracování se docela věrně drželo dnes již kultovního filmu z roku 1973, což nás obě potěšilo.

Samozřejmě bylo místy těžké ubránit se srovnání s filmovým zpracováním, protože některé postavy, jako třeba Alenu, mám neodmyslitelně spojenou s úžasnou Danielou Kolářovou – včetně jejích pěveckých partů. A takový Matuška taky postavil laťku pěkně vysoko :-). Ale celková atmosféra spolu s živou muzikou a nesmrtelnými hity Karla Svobody mě prostě strhla a myslím, že se tohoto klasického kusu MDB chopilo s citem. Naše představení bylo vyprodané do posledního místa. Pokud se do Městského také chystáte, Noc na Karlštejně můžu jen a jen doporučit. Zařadila se mezi moje oblíbené nestárnoucí klasiky West Side Story nebo Jesus Christ Superstar, které MDB vždycky umělo a umí pořád.

Na začátku tohoto týdne nás po dlouhé době opět zaskočilo počasí. Krom poeticky zamrzlých stromů to přineslo taky trable s kolabujícíma šalinama DPMB. Naštěstí tu máme v Brně taky Metro, které 2. prosince díkybohu zůstalo v provozu. A konal se tam koncert Švihadla. Sluníčkovej :-).

Na Švihadle už jsem byla víckrát, ovšem pokaždé ve větší grupě lidí. Tentokrát s náma nikdo jít nechtěl, a tak jsme se vypravili s Péťou na koncert sami dva. Bylo to romantické jako za starých studentských časů – k večeři jsme si koupili v hladovým okýnku párek v rohlíku a ráno poté jsem nemusela vstávat, protože jsem si vzala v práci volno. (Následující den jsme dokonce jeli na Palačák a obědvali jsme v kolejní menze – a to bylo teprve retro :D!) Nicméně přízrak našeho stáří nás neomylně pronásledoval, protože nám chvilku trvalo, než jsme ten vchod do Metra vůbec našli.

O Metru se vypráví všelijaké děsivé historky. On to opravdu není úplně vhodný lokál pro koncerty a když se nevelký prostor zaplní po strop, nepochybuju o tom, že se tam nedá moc dýchat. Proto jsem byla docela nadšená, když jsme ještě o půl deváté našli klub poloprázdný a dokonce i nějaké to volné místo k sezení. Během koncertu se parket před pódiem sice zaplnil, ale pořád zbývalo dost místa k pohybu i k odvážnějším tanečním kreacím.

Koncert jsem si hrozně užila. Švihadlo je přesně ta kapela, která vás svými songy vytrhne ze smutné zimní šedi a na konci už se přistihnete se širokým úsměvem na rtu a sluncem v duši. Zahráli víceméně samé známé hitovky, takže jsem si s nima i docela zazpívala. A u závěrečného songu zavzpomínala na to, že je znám vlastně už straaašně dlouho (není divu, na české reggae scéně působí už 30 let!). Pusťte si ho a zavzpomínejte taky – ten klip vážně stojí zato ;-)!

Tohle jaro bylo nabité. A to nás toho ještě spoustu čeká. Ale to si povíme zas jindy :-). Dneska o jarních radovánkách uplynulého měsíce…

• 23. duben byl vyhlášen „Dnem knih bez DPH“ – a protože dobré nápady je potřeba podporovat, samozřejmě jsem i já ten den navštívila své oblíbené knihkupectví. A řeknu vám, že byl ten svět hned krásnější, když jsem viděla, kolik lidí se rozhodlo do akce zapojit. Knihomolové prostě jen tak nevymřou, DPH neDPH :-)!

• O 2 dny později jsme se zúčastnili otevření nového brněnského klubu Sono na koncertě kapely Goldfish z JAR. Hudebně mě to popravdě trochu zklamalo, čekala jsem víc jazzu než elektra. Přitom z nahrávek znějí Goldfish tak výborně! Pár organizačně nedomyšlených věcí, které nás rozladily, nakonec zachránila atmosféra samotného klubu, který prý ve střední Evropě nemá obdoby. Můj první dojem, který mi blesknul hlavou, byl ten, že je to tady „tak západní“ :D… A navíc je klub nekuřácký, což ráno poté člověk vždycky ocení.

• Letošní tradiční piknik byl bohatý na počet účastníků, leč chudý na počet pruhů :D! Tentokrát se nesl ve znamení Bakiho šrámů, čekání na slečnu Evu a do historie vstoupí, ehm… požárem Míšovýho grilu :D…

•  O druhém prodlouženém víkendu jsme vyrazili s Péťovýma ségrama lodičkou na hrad Veveří…

• …a taky do Holedné, kde se ten den vyskytovala spousta divoké zvěře :D!

Snad jste si jarní dny taky hezky užili!

Mohla bych vám povykládat, kde měli nejlepší burčák, kde mazali chleba se sádlem nejtlustší vrstvou a kde prodávali XXL langoše. Ale je mi jasný, že vás stejně nejvíc zajímá, kdo se opil a jaké tropil nepřístojnosti :D. A tak vám to ulehčím: opili jsme se všichni, motali jsme se mezi vinicema s kalíškama, fotili se „na instagram“ a hlavně si hladili ta nejkrásnější prasečí miminka (měla teprve 1 den!) s roztomile zakroucenýma ocáskama! Burčákové putování s Dankou a jejíma kamarádama v kulisách podzimu zkrátka nemělo chybu :-)!

Červenec byl pro mě jako jeden veliký nádech. Tak jsem ráda, že ten kyslíkový deficit už je pryč a mám konečně sílu a chuť pouštět se do nových věcí :-)! A co všechno se tedy v průběhu uplynulého měsíce konalo?

• Londýn – splněný sen, o kterém jste si tady už početli až až, byl bezpochyby největším zážitkem, který ostatní události mohly jen těžko zastínit. Ale že se hodně snažily!

• Po zhruba dvou letech se můj brašule konečně zase uráčil navštívit svou rodnou hroudu, rodné maloměsto a milované příbuzné. Další červencový týden se tedy nesl ve znamení objíždění široké rodiny a gastronomických+alkoholických zážitků s tím spojených :-).
• Po delší době jsem se také setkala s děvčaty u pivečka na Střelnici. Bylo to moc fajn setkání a snad se nám ho ještě do konce prázdnin podaří zopakovat.
• Objevili jsme výhody fondování (dá se tak snadno spotřebovat spousta sezónního ovoce :D!) a uspořádali fondue párty.

• Konečně jsme vybalili z krabice rozšíření k Agricole s koníkama a zahráli si (Péťa mě zase vydrtil, achjo).
• Podnikli jsme báječný výlet na Babí lom, o kterém snad už brzy sepíšu samostatný článek.

• Hicům jsme čelili statečně, ale někdy prostě bylo nejjednodušší na všechno se vykašlat a jít se koupat na Riviéru O:-).
• A zase to jídlo: poprvé jsem navštívila restauraci Monte Bu (doporučuju) a taky Výtopnu nad Zelňákem – a nechala jsem si vláčkem přivést Kofolu :-)!
• Konečně za mnou do Brniska dorazila taky Pepa. Zašly jsme si do kavárny, daly si Kozla, probraly všechny drby za posledního půl roku… no dopadlo to prostě jako vždycky :D!
• Frantovo pozvání na Velehrad se nedalo odmítnout – vyklubal se z toho naprosto báječný víkend proložený kulturními i nekulturními zážitky všeho druhu. Navštívili jsme Buchlov, česnekové slavnosti v Buchlovicích i filmovku v Uherském Hradišti. Fotek máme milión a určitě to stojí za jeden velký článek, tak si na něj počkejte :).

• Poslední červencový víkend jsme pak strávili na dovolené v Příbrami. Měli jsme se výborně a určitě jsem se vrátila nejmíň o dvě kila těžší :D. Bohužel jsme si s sebou nevzali náš foťák, takže z výletu na zámek Orlík a ke Schwarzenberské hrobce máme snímky pouze z mobilu.

Uff, snad jsem na nic nezapomněla. Doufám, že si tohle léto taky hezky užíváte :)!!!

Tenhle červen by akcemi vydal hned na několik měsíců. Teď, když se za uplynulými dny ohlížím, ani moc dobře nechápu, jak jsme to vůbec mohli všecko stihnout a k tomu ještě chodit do práce :D…

• Letos jsme – především kvůli nepříznivému počasí – navštívil jenom jeden ze série ohňostrojů Ignis Brunensis, a sice ten švýcarský, nazvaný poeticky „Příběh lásky“. 

• Když si počasí konečně dalo říct a jedno páteční odpoledne zcela nečekaně vykouklo slunce, oprášili a dofoukali jsme kola, oblíkli dresy a vyrazili na první letošní cyklovýlet. Na zpáteční cestě jsme v Komárově na hřišti objevili parádní posilovnu pod širým nebem :-)!
• Oblíbili jsme si večerní toulání po Kamenné kolonii, Anthroposu a Štýřicích. Objevili jsme tak spoustu zajímavých míst (věděli jste třeba, že v Brně je ulice Jaroslava Foglara :)?) a dokonce se nám úplně po haluzi podařilo najít kešku na břehu Svratky.

• Byli jsme taky ve Slatině na samosběru na jahodové plantáži :-)!

• Navštívili jsme hudební program lokálního festivalu Kamenka Open. Tahle bohémská čtvrť mě pořád nepřestává fascinovat. Líbilo se mi, že před pódiem pařili mladí i staří – od pár babiček až po ty nejmenší děti. Kapely byly báječné a atmosféra nepopsatelná :-).

• Byli jsme na přednášce cestovatele Dana Přibáně „Trabantem napříč Jižní Amerikou“. Přestože mám u přednášek tohoto typu raději civilnější projev a navíc jsem byla od počátku dost skeptická k realizaci akce v prostorách jinak báječné, ale pro tyto účely docela nevhodné hospůdky Koločava, nakonec se mi to celé moc líbilo. Na začátek prázdnin určitě skvělá inspirace pro všechny cestovatele i snílky :-).
• Do Brna konečně doputovala výstava Hrdinou může být každý!!! Tímto vás na ni všechny srdečně zvu – najdete ji v Nákupním centru Královo Pole a zcela nekriticky říkám, že se moc povedla. Měla jsem za sebou nelehký týden a jedno nelehké rozhodnutí, ale nečekaná zpráva, že výstava je v Brně (měla tu být původně až v říjnu), mi zvedla náladu. O pár dnů později jsem stála před „našim“ panelem, šťastně se uculovala a vzpomínala, jak jsme jeli s Lubošem na náš první rozhovor a co všechno mi Hrdinové dali. Tenhle projekt byl bez nadsázky jednou z nejlepších věcí, která mě v životě potkala. Budu moc ráda, když výstavu navštívíte a dáte vědět, jak se vám líbila.

• No a konečně – Franta se nám vrátil z Anglie :-)! Na uvítanou jsme uspořádali hrací večer s Osadníky, které jsem mimochodem vyhrála O:-). Akce se záhy zvrhla, když jsme se přemístili za zbytkem Peno-clanu do centra. V Pubu jsme pak u píva probírali nejžhavější drby a plány, seznámili se s nějakýma lidma z Řecka a nechali se namalovat malířem… jo, zní to šíleně a měla jsem ráno pochybnosti, jestli se to celé skutečně stalo. Jenže pak jsem našla v kuchyni na stole tohle :D…

A vlastně by to všechno bylo ještě na dlouhé vyprávění – červen byl zkrátka hrozně akční :-). A kdoví, co všechno ještě tohle léto přinese? Tenhle „suvenýr“ jsme včera dostali od Franty pro štěstí :-). Berte to jako malou nápovědu, o čem byste se tu třeba mohli dočíst příště ;-)…

A na úplný závěr tu pro vás mám písničku měsíce. Myslím, že na začátek léta není potřeba lepšího poselství ;-)…

Trochu opožděně přináším článek o tom, co přinesl květen na poli kulturním i jiném…

• Museli jsme oželet komorní atmosféru Artu a vydali se nakonec na Šmejdy do Palace Cinema. Dokument byl opravdu zajímavý, i když mnoho z něj už bylo v médiích prozrazeno. Přesto mě překvapil některými momenty a dojal svým závěrem. Doporučuju! 
• Když letošní jaro ještě bylo jarem, vyrazili jsme s guru Péťou a několika dalšími jogíny na první jógu v přírodě. Cvičili jsme v trávě na paloučku na Červeném kopci a bylo to prostě báječné :-)!
• Navštívila jsem startupovou soutěž Star Cube Show. Letošní projekty mě úplně neokouzlily, zato si mě získal štědrý raut plný výborných jednohubek a chlebíčků… nojo, jsem barbar :D!
• Ani letos jsme si nemohli nechat ujít brněnskou muzejní noc. Tentokrát jsme se vydali do Muzea romské kultury. Expozice je skutečně velice zajímavá a určitě stojí za vidění. Nezapomenutelným se stal i zdejší interaktivní koutek, ve kterém jsme se mohli „nahastrošit“ do různých stylových modelů a udělat si foto :-).

Jako druhou a zároveň poslední štaci večera, jsme zvolili Špilberk. Podařilo se nám chytnout na České speciální bus, takže jsme se do kopce nemuseli trmácet pěšky. Na nádvoří samozřejmě fronta jak na banány. Rozhodli jsme se ale, že počkáme. Na Špilberku je toho k vidění strašně moc, takže jsme to jen tak v rychlosti prolítli. Příští rok bych se na Špilas určitě ráda vrátila a prošla si to důkladněji. Stihli jsme ale vyšplhat na věž a pokochat se výhledem na noční osvícené Brno a poslechnout si vystoupení kapely dudáků na nádvoří. Letošní program hodnotím velmi kladně :-)!

• Když jsme šli v pátek vyzvednout do Kasa.cz kafe, čirou náhodou jsme narazili na koncert Davida Kollera. (Nejspíš u příležitosti otevření nějakého z těch nových výškáčů na Heršpické. Museli mu asi hodně zaplatit, aby hrál pro tak malý publikum :D…) Samozřejmě jsme se přišli podívat blíž, abychom zjistili, jestli je to vážně Koller nebo nějaký revival. Ale byl to pravý Koller, a protože uzavřený areál byl ohraničený jenom nízkými zábranami, viděla jsem legendu naší rockové scény poprvé na vlastní oči. A slyšela naživo Šrouby do hlavy ;-)!

A dále…?

• Konečně nám přišly skříňky a stolek do obýváku a máme si kam odkládat hrnek s kafem :D!
• Pustila jsem se do plánování letošní dovolené a čtení cestopisů 🙂
• Odhalila jsem pozitiva i slabé stránky své nové práce a už mi zbývá jen poslední měsíc na rozmyšlenou, jestli zůstat nebo hledat štěstí jinde.

Jak jste se měli v květnu vy?