Rubrika: Můj svět

Tahle zima byla pro nás všechny dost náročným obdobím – hlavně z toho důvodu, že nás zastihla ve fázi, kdy Olík začal aktivně lozit, stavět se, zkrátka objevovat svět na vlastní pěst. Oč snadnější by bylo trávit s ním teď celé dny venku, než ho doma věčně odhánět od nebezpečných předmětů a situací! Do toho moje otravná angína jen pár dnů před Vánocemi a tradiční lednová deprese… Ale aby se neřeklo, přineslo nám tohle temné období i pár highlightů, které stojí za zaznamenání 🙂

Především jsme do naší rodiny oficiálně přivítali Jennifer spolu s jejími rodiči, kteří v prosinci vůbec poprvé navštívili Českou republiku. Strávili jsme spolu jen pár dnů, ale věřím, že si místní předvánoční atmosféru užili a jednou se za nimi třeba vypravíme do Číny 🙂

Naše první Vánoce ve třech. Nebyly ve všem perfektní, ale byli jsme spolu – já i mí dva nejmilejší dárečci 🙂

Samozřejmě jsem i zimě navzdory vyrážela s Olím na naše oblíbené dlouhé procházky…

…které byly o to radostnější, když jsem v povánočních výprodejích ulovila nejteplejší boty svého života! Jak by řekl táta Šebek: „Ty jsou, co?“ 😀

Trochu se zpožděním, jako poslední dobou všechno v mém životě 🙂 Vlastně bych to tady mohla celé vytapetovat fotkama Olího, protože tohle jaro se točilo jen kolem něj. Ale od toho tu máme jinou rubriku. Tak aspoň pár střípků i z jiného soudku…

Tulipány, které jsem si koupila dva dny před porodem cestou z posledního monitoru, kde jsem byla svědkem něčeho, co mě hluboce zasáhlo. Chtěla jsem nám na Velikonoce udělat doma útulno. A věnovala jsem jim taky poslední pohled, když jsme v pátek ráno odjížděli do porodnice 🙂

Procházky s kočárkem mě kolikrát zavedly na místa, která jsem ještě nikdy předtím nenavštívila. A vlastně zjišťuju, že tady v Brně je pořád co nového objevovat. To je jedna z těch příjemných stránek mateřské dovolené, obzvlášť teď v létě 🙂

Ale mateřská selfíčka, ty mi teda pořád vůbec nejdou :-D…

Květin není nikdy dost, a proto bych to zde kytkou i uzavřela. Tady jedna sváteční, od Terezky, když jsme se zase po dlouhé době potkaly v Kroměříži. Doma usazena do lahve od kečupu, ale to je teď trendy, žejo 😀

Snad jste měli taky hezké jaro (i když věřím že o poznání klidnější 🙂 a teď si užíváte ještě hezčí léto. Pilně sbírám letní vzpomínky do svého mobilu. A ta selfíčka třeba do příště ještě vypiluju 😀

Ač to tak podle aktuálních teplot úplně nevypadá, konečně je tu oficiálně jaro! A tak je nejvyšší čas podívat se na malou rekapitulaci nejhezčích zážitků právě uplynulé zimy a zavzpomínat, co všechno mi tohle jinak ne příliš oblíbené období zpříjemňovalo…

To nejlepší na začátek – předvánoční pátek, kdy jsme si vyrazili do Městského divadla na tradiční vánoční koncert Javorů. O tom, že to byl naprosto parádní hudební zážitek asi vůbec nemusím hovořit – jistě víte, jak Javory miluju. A nejsem sama – o koncert byl takový zájem, že tentokrát Ulrychovi museli ještě jeden koncert v ten samý den přidat 🙂 Místo abychom strávili hodiny v obchodním centru honbou za vánočními dárky na poslední chvíli, jako to v tomto čase řada lidí dělá, užili jsme si krásné rande, po koncertě zamířili na vánoční trhy pro něco na zahřátí a udělali si procházku osvíceným Brnem. Tenhle den pro mě byl zkrátka ztělesněním pravé podstaty Vánoc – klidné, radostné, bez stresu a shonu 🙂

A u Vánoc ještě chvíli zůstaneme. Vánoční hand made svícen od strýca je už takovou tradicí, na kterou se těšíme každý rok. Letos nás ale jeho kreativita opravdu dostala :-D!

Můj poslední den v práci před odchodem na mateřskou a kytička od kolegů na rozloučenou… Po více než čtyřech letech balím svůj profesní život do krabic a zamačkávám slzu. Byť to nebylo všechno vždycky jen růžový jako tyhle gerbery, já si pamatuju jenom to, co za to stálo. Tomovy tanečky v zasedačce na stole, Jančino „šúranie“ :-D, nekonečné telefonáty s Míšou nebo naše každoroční „chození do Betléma“ s Ondrou 😀 Po tomhle se mi bude na mateřské opravdu stýskat…

Období po nástupu na mateřskou jsem se mimo jiné snažila využít taky k setkávání – s těmi, na které jsem v posledních týdnech neměla moc času nebo hrozí, že se teď nějakou dobu nebudeme mít možnost tolik vidět. A tak jsem strašně ráda, že jsme se ještě s holkama stihly potkat ve stavu 2v1, prodrbat jedno „babské“ odpoledne a otestovat nový kroměřížský lokál. Nikdy mě nenapadne udělat nám nějakou společnou fotku, tak aspoň k ilustraci foto dárečků, které tety přinesly našemu mláďátku. Děkujeme :-)!!!

No, a teď už by tedy konečně mohlo přijít to jaro 😉

Říká se, že roky s osmičkou na konci bývají pro náš národ často osudové. Jeden takový rok nás právě čeká. Netuším, nakolik přelomový bude pro české dějiny, ale pevně věřím, že pro nás s Péťou přelomovým v tom dobrém slova smyslu bude, i když to určitě bude znamenat taky pěknej hukot 🙂

Ten právě uplynulý 2017 nebyl zas tak úplně jednoduchý rok, ale když se za ním teď zpětně ohlížím, vidím jen ty hezký momenty. A že jich bylo! Velké organizační změny, ale i velký kopec srandy v práci, třítýdenní cesta po východě USA, dvě svatby a několik zásnub, strastiplné hledání (ale nakonec snad úspěšné nalezení!) našeho nového domova i všechny premiérové okamžiky spojené s našim miminkem. Kdybych ale měla vybrat jeden jediný, který mi za loňský rok uvíznul v hlavě, možná teď trochu překvapivě zmíním ten květnový večer, náš předposlední v New Yorku, kdy nám brácha sehnal lístky na Broadway na Fantoma opery. Zatajený dech od úvodní scény až do závěrečného aplausu! Byl to jeden z mých největších hudebních zážitků a doteď mám husí kůži, když na něj vzpomínám…

A tak nám všem přeju do nového roku 2018 co nejvíc takových okamžiků. Krásných a silných okamžiků, které se nám zaryjí hluboko do srdce a ještě dlouho poté v něm budou rezonovat. Protože jestli má smysl něco v životě hromadit a schraňovat jako poklad, jsou to přesně tyhle chvíle.