…aneb vzpomínka na jeden z posledních teplých dnů toho letošního nekonečného léta. Škoda, že už je asi definitivně za námi, ale užili jsme si ho dosyta. Od těch prvních dnů, kdy najednou přes noc vykvetly šeříky a já kolem těch voňavých keřů kulhala za kočárem – jen okolo bloku a zpátky, dál jsem nedošla. Připadá mi, že léto bylo snad celou tu dobu, co je Olí na světě 🙂
První pečení po porodu a ani se to nedá jíst :D… Tak nějak bych charakterizovala tento počin, do něhož jsem se pustila, když byly Olímu cca 3 měsíce. Obtiskem jsem chtěla překvapit Péťu k jeho červnovému svátku a nakonec mi vzniklo tolik těsta, že otisků jsem mohla vyrobit hned sedm a ještě jsme je porozdávali po rodině u příležitosti Olího křtin.
Postupovala jsem podle tohoto receptu:
S tou vodou bych ale byla opatrná… Mně vzniklo opravdu hodně řídké těsto, takže jsem musela ve výsledku přidat mouky mnohem víc a těsta jsem pak měla nad hlavu. Ale jak říkám, aspoň zbylo pár otisků i na další rodinné příslušníky 😀 Hotové dílko se pak suší v troubě zhruba 4 hodiny.
Zvládnout obtiskávání v jednom člověku byla docela výzva, ale myslím, že výsledek nedopadl zas tak špatně. Bordel byl pak sice po celý kuchyni, nicméně pro mě to bylo skvělé vypadnutí ze stereotypu všedních dnů. Už se strašně těším na další tvoření, které mám s Olím v plánu :-)!
Mateřská, to je vlastně permanentní (a předem prohraný) boj s časem :-). Proto člověk vítá každý tip na rychlý oběd s otevřenou náručí – nejlíp když ho někdo přinese už uvařený! Pro dny, kdy takové štěstí není, a hlavně tehdy, když vám dítě přes den usíná pouze v jedoucím kočárku a čas na klidný oběd se tak scvrkává na několik málo okamžiků, je jako dělaná tato bageta, která je dostatečně vydatná a zároveň si ji s sebou můžete připravit na procházku, na výlet a nebo třeba na festival skáčka, jako my s Olím :-).
Bagety podélně rozkrojíme, horní polovinu pomažeme máslem, dolní lučinou. Poklademe plátky uzeného lososa, zakápneme ho citronem, posypeme pokrájeným čerstvým koprem a opepříme. Hrušku omyjeme a nakrájíme na plátky, které poklademe na lososa a posypeme hrstí rukoly. Přiklopíme horní polovinou bagety, zabalíme do potravinové fólie a hurá ven :-)!
Prvotní černé myšlenky, kterak s narozením dítěte už nikdy nepřečtu ani stránku z nové knihy, se naštěstí ukázaly být zbytečně pesimistické. Času na čtení sice mateřská moc neskýtá, nicméně pár chvilek na procházkách s kočárkem a hlavně při kojení se tu a tam najde. Co se mi tedy během léta podařilo přelouskat, o tom ve stručnosti níže…
Petr Jasinski – Rozšířená rodina dle vlastní volby
Útlý titul, který Péťa přinesl od svého „kouče“, mě svým obsahem příliš nezaujal. Kniha nabízí řešení pro rodiče dětí, kteří žijí daleko od prarodičů a nemají tak moc možností hlídání ani poskytnout svým dětem společnost jiných dospělých osob. Rozšířenou rodinu prakticky naplňuje situace, kdy se stýkáte s kamarády, kteří mají také děti. Vytvářet takovou pospolitost uměle mi proto přijde dost mimo mísu…
Harvey Karp – Nejšťastnější miminko v okolí
Kultovní „návod“ na spokojené miminko se mi podařilo dočíst až v okamžiku, kdy už měl Oli 3 měsíce pryč a tedy to období, pro které je tato příručka rad aktuální, už měl zdárně za sebou. Možná bych knihu doporučila k přečtení prvorodičkám ještě před porodem. Pár zajímavých informací se v ní dá určitě najít.
Kateřina Tučková – Vyhnání Gerty Schnirch
Jedna z nejsilnějších knížek, které jsem tento rok četla. Byť fikce, nezbaví vás pocitu smutku z toho, kolik zmařených lidských osudů asi přinesl nechvalně proslulý odsun brněnských Němců, k němuž došlo na sklonku druhé světové války. Příběh, který asi ani nemůže mít dobrý konec, se čte jedním dechem. Tleskám Kateřině Tučkové!
Jiří Hájíček – Dešťová hůl
Tento autor je pro mě objevem letošního léta! Dešťovou hůl jsem nadělila našim onehdy k Vánocům a ze zvědavosti jsem po ní sáhla, když jsme s Olím trávili týden v Kroměříži. Román mě překvapil jak svým námětem, tak mimořádnou čtivostí. Přelouskala jsem ho téměř na posezení během několika dnů (hodně jsem kojila :-D). Hlavním hrdinou je životem lehce znavený Zbyněk, který trpí nespavostí a prochází manželskou krizí se svou ženou Terezou, s níž se marně snaží o dítě. Do jeho stereotypního života najednou vpadne dávná láska, s níž se pouští do postupně stále napínavějšího pátrání po jednom nevyjasněném dědictví… No, asi se budu muset porozhlédnout po dalších titulech od tohoto autora!
Tak co jste pěkného za léto přelouskali vy? Máte pro mě nějaké další tipy na knihy ke kojení :)?
Krom občasného klidu během kojení teď bohužel na čtení moc času nemám. Na co se ovšem těším už teď jsou chvilky, kdy budu předčítat Olímu ze svých nejmilejších dětských knížek. A samozřejmě se snažím sledovat i novinky na poli literatury pro děti. Tak jsem ostatně jednoho dne objevila i tuto knížku od dvojice autorů Marie Štumpfová (ilutrace) a Jiří Dvořák (texty) a na první pohled se do ní zamilovala.
Kniha s půvabnými ilustracemi dětským čtenářům ukazuje zajímavá fakta ohledně spánku domácích i exotických zvířat – na jejích stránkách se tak setkáte např. s krajtou, ledním medvědem, plameňákem či žirafou a dozvíte se, v čem se jejich spánek liší od toho lidského. Já třeba konečně zjistila, proč spící plameňáci stojí na jedné noze 🙂
My s Olim už jsme si celou knížku společně přečetli. Olimu se na ní zatím nejvíc líbí ty překrásné veliké obrázky (které se marně snaží uchopit :-), ale časem určitě ocení i krátké povídání o jednotlivých zvířátkách, které si přímo říká o předčítání na dobrou noc.
Knížku „Jak zvířata spí“ vydalo nakladatelství Baobab a do naší knihovničky si našla cestu v rámci spolupráce s knihkupectvím Megaknihy.cz
