Měsíc: Červen 2016

Tři týdny utekly jako voda a před námi byl poslední den naší dovolené. Zbývalo nám už jen navštívit několik místních památek, které jsme během dne stráveného s Phyllis nestihli, utratit zbývající dolary za poslední suvenýry, a pak už jen sbalit kufry a hurá domů do Evropy…

Hned po ránu jsme se vydali pěšky z našeho bytu na pobřeží Tsim Sha Tsui, kde jsme nasedli na trajekt Star Ferry a nechali se převézt na ostrov Hong Kong. Plavba na trajektu stojí neuvěřitelné 2 hongkongské dolary a v Hong Kongu má svou tradici – vždyť první trajekt na této trase vyplul již v roce 1888! Plavba trvá asi deset minut a lodě vyjíždějí prakticky jedna za druhou.

Na druhém břehu jsme se opět prošli okolo finančního srdce Hong Kongu a pokračovali do čtvrti Soho, kde měl Péťa vytipované nějaké restaurace, kde bychom si mohli dát oběd. Díky řadě pouličních stánků se zde také hojně chodí za nákupy. Skončili jsme opět u jídla v podobě „dim sum“, které bylo naprosto vynikající a podávalo se s lahodným čajem.

Po obědě jsme se rozhodli vyjet na tzv. Peak, což je nejvyšší bod ostrova Hong Kong, odkud je za jasného dne úžasný výhled na město. Právěm je to jedna z povinných atrakcí, kterou doporučují ve všech turistických průvodcích. Říká se, že neudělat si v Hong Kongu výlet na Peak je jako navštívit Paříž a nevystoupat na Eiffelovku :-).

Na Peak se dostanete zubačkou Peak Tram, která bohužel nemá moc velkou kapacitu, takže se na ni stojí dlouhé fronty. Jakmile se vydá na svou příkrou trasu směrem vzhůru, pochopíte, proč jsou místa na stání kapacitně omezena :-). Naštěstí jsme vychytali docela dobrý čas a nemuseli na Peak Tram čekat zas tak dlouho.

Na vrcholku stojí sedmipatrová budova Peak Tower ve tvaru kovadliny, v níž jsou obchody, restaurace, obchody s oblečením pro turisty a vyhlídková terasa, která byla v době naší návštěvy z neznámého důvodu částečně uzavřena, takže se nás na malé ploše mačkalo mraky. Péťa si každopádně vychytal hezké místo pro foťák a pořídil i hezké snímky pomalu se rozsvěcujícího Hong Kongu.

Peak byl prestižním rezidenčním místem už od okamžiku, kdy sem v 19. století přijeli Britové. Dnes je to nejdražší čtvrť v Hong Kongu. Ceny nemovitostí zde dosahují závratných výšek a zároveň zde v tomto směru najdete také druhou nejdražší ulici na zeměkouli – ta úplně nejdražší je prý monacká Ave Princess Grace.

Když jsme se dostatečně pokochali, čekalo nás docela šokující zjištění v podobě šíleně dlouhé fronty na zubačku zpátky dolů. Ale protože už byla tma a cesta zubačkou nám pořád přišla jako nejrychlejší varianta, holt jsme se postavili na konec řady a čekali a čekali.

Jakmile jsme se dostali z Peaku dolů a poté metrem zpátky do Cowloonu, naše poslední kroky vedly na Temple Street, stejně jako prvního večera, kde jsme si na tržišti koupili ještě nějaké drobné suvenýry na památku. Byli jsme poučení, že na těchto tržištích se zuřivě smlouvá, a tak jsme se tím řídili. Takhle jsem třeba pro strýce vyhandlovala roztomilou Buddhovu hlavičku ze dřeva za pouhé 3 HK dolary – no nekupte to! Pořídili jsme si také jeden obrázek Hong Kongu do sbírky, kovovou sošku Buddhy a Péťa turistické tričko :-).

Na zastávce metra jsme se ještě na chviličku sešli s Phyllis, poděkovali jsme jí ještě jednou za všechno a rozloučili jsme se. Kdoví, kdy se zase uvidíme…?

A pak už nás čekalo jen balení, které nebralo konce. Důkladné obalování všech suvenýrů do kousků oblečení a vyhazování nepotřebného – takhle jsem třeba nechala v Hong Kongu své rozpadlé tenisky :-).

Let do Taipeie utekl jako nic, a protože jsme měli na přestup dost času, přišlo konečně na řadu také psaní pohledů. Překvapilo nás, jak jsou na Taiwanu levné poštovní známky! Tohle vědět dřív, tak posíláme pohledy asi častěji a ve větším objemu :-).

Zpáteční let do Dubaje zpočátku nebyl tak klidný, jak bych si přála, takže spíš než víno a dobré jídlo, co Emirates podávali, mě uklidnila až jejich bohatá filmotéka. S Pretty Woman mi to uteklo skutečně mnohem líp :-).

V Dubaji nás zastihl krásný východ slunce. Naposledy jsme se potěšili letními teplotami, než se vrátíme do sychravého českého listopadu, a vyrazili na poslední etapu naší cesty…

A to už je konec naší pohádky. V Asii se nám strašně líbilo. A už teď víme jistě, že se tam chceme vrátit. Přestože je to tak strašně daleko. Přestože je tam kolikrát potíž domluvit se i s angličtinou. Okouzlila nás místní kultura, kuchyně, architektura i vstřícní lidé, mezi nimiž jsme coby Evropani často vzbuzovali rozruch a zájem. Každý den přinášel spoustu nových zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. Snad jste si prostřednictvím mých článků tenhle výlet užili spolu s námi 🙂

Připouštím, že si s líčením zbylých dní naší dovolené v Hong Kongu dávám docela na čas :-). K vyprávění už toho ale mnoho nezbývá…

Na předposlední den jsme si naplánovali výlet do bývalé portugalská kolonie Macao, která je unikátní směsicí asijské a středomořské kultury, kombinující zbrusu novou a několik staletí starou zástavbu. Dnes má Macao pověst megacentra hazardních her a hovoří se o něm coby o „čínském Las Vegas“. Od Hong Kongu je dělí asi hodina cesty vysokorychlostním trajektem.

Jízda trajektem je docela adrenalinovým zážitkem, ale pro mě osobně mnohem příjemnějším než třeba létání :-). Pokud si libujete v houpání na vlnách, určitě se vám jízda bude líbit a při zpáteční cestě vás dost možná i ukolébá ke spánku, jako se to stalo mě :-).

Pro začátek pár praktických tipů: Do Macaa je rozhodně potřeba přibalit si pas, protože před nástupem na trajekt procházíte klasickou pasovou kontrolou a stejně tak i po výstupu v Macau si jdete nejprve na imigrační pro povolení k pobytu, a to i tehdy, pokud sem jedete jen „na otočku“ jako my. V Macau mají zavedeno také své vlastní speciální platidlo, patacu, nicméně kvůli jednodennímu výletu není třeba hledat směnárnu. Hongkongské dolary zde přijímají prakticky všude.

Macao bývalou portugalskou kolonii rozhodně nezapře – 450 let portugalské nadvlády, která trvala až do roku 1999, kdy byla kolonie vrácena Číně, na vás stále dýchá na každém kroku. Architektura zde má svůj specifický ráz a při procházce historickými uličkami si chvíli opravdu připadáte jako v jihoevropském městě. V Macau jsme také poprvé za naši dovolenou viděli klasické evropské kostely. Mezi „evropskými“ památkami se však mísí i typicky asijské chrámy.

Naše putování po Macau jsme zahájili rovnou u toho nejstaršího, který zde můžete najít – chrámu A-Ma z roku 1488, který je zasvěcen bohyní moří Mazu.

Další zajímavou místní památkou po cestě do historického centra je Mandarin’s House – rozlehlý komplex se zhruba šedesáti pokoji, který pochází z roku 1869 a je krásnou ukázkou tradiční čínské architektury.

Z typické Asie zase na skok do Evropy – St. Lawrence’s church patří mezi trojici nejstarších kostelů na Macau. Původně byl postaven v polovině 17. století, jeho dnešní podoba však pochází z roku 1846.

Neméně zajímavá je i budova barokního kostela sv. Dominika ze 17. století s nádherným oltářem a trámovou střechou. Nachází se zde pokladnice církevního umění, která zahrnuje přes tři stovky katolických artefaktů, soch a obřadních předmětů, a k vidění je zcela zdarma.

Místní dominantou jsou však každopádně rozvaliny kostela sv. Pavla. Omšelá fasáda a majestátní schodiště jsou vším, co zbylo z tohoto kostela, který byl navržen italským jezuitou a postaven japonskými křesťanskými emigranty počátkem 17. století. Mnozí ho považují za největší památník křesťanství v Asii. Kostel býval součástí St. Paul’s College, která byla první univerzitou v „západním“ stylu na Dálném východě. Univerzita a kostel byly bohužel zničeny požárem roku 1835.

Po tomto okruhu historickým centrem jsme ještě vyšplhali nahoru na kopec, kde se nachází bývalá pevnost, zbudovaná na obranu Portugalci v 17. století. Později fungovala například také jako vězení, dnes zde najdete muzeum Macaa, které ale bývá v pondělky zavřené, takže jsme se dovnitř nepodívali. Místo toho jsme si užili hezkou vyhlídku na město, kvůli které se procházka k pevnosti rozhodně také vyplatí.

Návštěvu Macca rozhodně doporučuji protáhnout do večerních hodin, kdy na město padne tma a začnou se rozsvěcet a ožívat luxusní kasína. Ani my jsme neodolali a zkusili jsme se také do jednoho podívat a koupit si jeden hrací žeton na památku. Do hazardu jsme se ale nepouštěli :-D.

V Macau se nám moc líbilo – je to místo s úplně jinou atmosférou než Hong Kong, se spoustou památek a navíc z Hong Kongu velice dobře dopravně dostupné… No, a příště už nás čeká poslední den naší dovolené, kterým tuto rozsáhlou asijskou sérii uzavřu. Alespoň pro tentokrát. Už teď máme totiž chuť se vrátit :-).