… vaše asociální kočka se ze strachu před vánočníma návštěvama schovává za sedačkou a odmítá vylézt.
… po patnácti letech, kdy je vás u štědrovečerní večeře o jednoho víc, zjistíte, že ten jídelní stůl je rozkládací.
… je 7 večer a vy si uvědomíte, že jediné nealko, které jste za celej den vypili, byl váš čaj od snídaně.
Jak můžete vidět níže, tento měsíc jsem jela na low-costové a české kosmetice 😉
Tělové mléko Růže, Bione
Pokud toužíte vonět jako koš čerstvě vypraného prádla, pořiďte si tohle tělové mléko. Dlouho jsem přemýšlela, k čemu bych tu krásnou čistou parfemaci přirovnala a tohle mi přišlo jako nejvýstižnější příměr. Mléko má spíš tekutější konzistenci, takže se velice dobře roztírá a rychle vsakuje. Neobsahuje parabeny ani silikony a celkově je složení velmi sympatické. Na zimu bych snesla možná trochu lepší hydrataci, ale to je jen maličká piha na kráse. Bohužel se jedná pouze o limitovanou edici a tak mám obavy, jestli ho ještě někde seženu 🙁
Osvěžující pleťová voda, Rival de Loop
Tuto pleťovku jsem si koupila do KM. S low-costovou značkou Rival de Loop mám víceméně dobré zkušenosti – za ty peníze odvádí kvalitní práci, pleť nijak nepodráždí a má celkem příjemnou parfemaci. Tento kousek je určený pro normální a smíšenou pleť. Mě tedy dost vysušuje, protože obsahuje alkohol, ale to je asi jediná větší vada tohoto výrobku. Neobsahuje silikony ani parabeny a vůbec je složení docela sympaticky stručné. Najdete v něm také extrakt z ginkga a okurky, který pleťovce dodává opravdu osvěžující vůni (pokud si odmyslíte ten alkohol :D). Pleťovou vodu z růžové řady pro citlivou pleť mám sice radši, ale tato na občasné odlíčení také dobře poslouží.
Zpevňující lifting krém, Astrid
Kosmetika Astrid je celkem low-costová záležitost, která nijak neurazí, ale ani nenadchne. Na druhou stranu je dobré podpořit taky občas českou kosmetickou výrobu – a Astrid je značka s opravdu dlouholetou tradicí, jejíž historie sahá až do roku 1847. Ve stručnosti něco málo k výrobku: krém má takovou tu klasickou vůni oldschoolové kosmetiky a koneckonců i ty obaly vypadají pořád tak trochu retro. Čekala jsem hutnější výrobek, ale konzistence krému je lehoučká. I přesto je hodně mastný a vyživující a v tom možná tkví kámen úrazu. Pleť po něm zůstává sice hydratovaná, ale zároveň i taková „mokrá“. Prostě se do pleti špatně vsakuje. Vzhledem k tomu, že od té doby, co ho používám, obličej se mi více mastí, podezřívám ho z toho, že mi pleť ucpává. Po zběžném pohledu na složení hned uvidíte, že se nejedná o moc přírodní záležitost, přestože krém by měl obsahovat komplex přírodních látek z listů olivovníku a olivového oleje, vitamín E, beta karoten a D – panthenol. Z pozitiv bych vyzdvihla určitě OF 10 UVA a UVB. Krém se dá použít na den i na noc. Výrobce dále slibuje vyhlazení drobných linek a zredukování vrásek, což bych brala opravdu s rezervou – liftingové krémy si představuju trochu jinak :D. Osobně tedy spíš nedoporučuju – v této cenové kategorii určitě seženete mnohem lepší pleťové krémy.
Krém na ruce s vůní papáji a podmáslí, Balea
Trochu obskurní kombinace v názvu tohoto krému na ruce ještě není důvod k obavám :D. Voní sladce po ovoci, ruce hezky zjemní a není ani moc lepkavý. Složením je to spíše chemie, ale na občasné používání u dřezu docela dobrý pomocník.
Vánoce se nezadržitelně blíží a jak všichni dobře víte, nejlíp cukroví chutná tak týden až dva před svátkama 😀 takže neleňte a upečte si tyhle báječné čokoládové sušenky ještě dnes. Jsou naprosto jednoduché, jedna dávka vám vyjde až na 5 plechů (!) a všichni okolo vás za ně budou zbožňovat. Fakt!
Troubu si předehřejeme na 170°C a plech si vyložíme pečicím papírem. Mouku prosijeme s kakaem, práškem do pečiva a solí. Čokoládu nasekáme na menší kousky. Změklé máslo a oba cukry šleháme asi 5 minut, poté přišleháme vejce a vanilkový extrakt. Postupně přidáváme mouku s kakaem a úplně nazávěr už ručně přimícháme nasekanou čokoládu. Dvěma lžičkami klademe kousky těsta v cca pěticentimetrovém rozestupu na plech. Každou várku pečeme 8-10 minut a necháme na pečicím papíře vychladnout.
Nejlepší jsou sušenky samozřejmě čerstvé, ale vydrží hezky měkké až týden a poté se stanou stále příjemně křupavými. Ale ony vám doma asi dýl jak týden stejně nezůstanou… 😉
Ovocné omáčky čatní hrozně zbožňuju ke kuřecímu masu. Obzvlášť těžko odolávám těm z Marks & Spencera. Když jsem ale uviděla v Albert magazínu recept na tohle domácí čatní ze švestek, bylo jasné, že to musím zkusit. Vytáhla jsem z mrazáku letní zásoby a pustila se do toho. Pro 2 osoby budete potřebovat:
Všechny přísady na čatní vložíme do kastrolku nebo hlubší pánve. Přivedeme k varu a na mírném ohni vaříme 40-45 minut, až švestky změknou. Ke konci je potřeba to více hlídat a míchat, aby se vám nepřipalovalo. Čatní je hotové ve chvíli, kdy mírně zhoustne, ale přitom je stále tekuté. Můžete ho buď rovnou servírovat nebo přelít do teplých sterilizovaných sklenic a uzavřít. V lednici by vám mělo vydržet 2-3 měsíce. Hermelíny nakrájíme na 4 trojúhelníčky a každý z nich obalíme ve vajíčku a směsi strouhanky a sezamových semínek. Celý postup můžete ještě jednou zopakovat a pak už s nimi honem na pánev. Osmažené trojhránky podávejte s ještě teplým čatní.
Bála jsem se, že se bude jednat jen o takovou chuťovku, která moc nezasytí, ale opak byl pravdou. Bohatě nám to stačilo i jako nedělní oběd. A čatní bylo fakt vynikající, takže se k tomuto receptu určitě zase někdy vrátím. Snad se příští rok urodí dost švestek O:-).
Na začátku tohoto týdne nás po dlouhé době opět zaskočilo počasí. Krom poeticky zamrzlých stromů to přineslo taky trable s kolabujícíma šalinama DPMB. Naštěstí tu máme v Brně taky Metro, které 2. prosince díkybohu zůstalo v provozu. A konal se tam koncert Švihadla. Sluníčkovej :-).
Na Švihadle už jsem byla víckrát, ovšem pokaždé ve větší grupě lidí. Tentokrát s náma nikdo jít nechtěl, a tak jsme se vypravili s Péťou na koncert sami dva. Bylo to romantické jako za starých studentských časů – k večeři jsme si koupili v hladovým okýnku párek v rohlíku a ráno poté jsem nemusela vstávat, protože jsem si vzala v práci volno. (Následující den jsme dokonce jeli na Palačák a obědvali jsme v kolejní menze – a to bylo teprve retro :D!) Nicméně přízrak našeho stáří nás neomylně pronásledoval, protože nám chvilku trvalo, než jsme ten vchod do Metra vůbec našli.
O Metru se vypráví všelijaké děsivé historky. On to opravdu není úplně vhodný lokál pro koncerty a když se nevelký prostor zaplní po strop, nepochybuju o tom, že se tam nedá moc dýchat. Proto jsem byla docela nadšená, když jsme ještě o půl deváté našli klub poloprázdný a dokonce i nějaké to volné místo k sezení. Během koncertu se parket před pódiem sice zaplnil, ale pořád zbývalo dost místa k pohybu i k odvážnějším tanečním kreacím.
Koncert jsem si hrozně užila. Švihadlo je přesně ta kapela, která vás svými songy vytrhne ze smutné zimní šedi a na konci už se přistihnete se širokým úsměvem na rtu a sluncem v duši. Zahráli víceméně samé známé hitovky, takže jsem si s nima i docela zazpívala. A u závěrečného songu zavzpomínala na to, že je znám vlastně už straaašně dlouho (není divu, na české reggae scéně působí už 30 let!). Pusťte si ho a zavzpomínejte taky – ten klip vážně stojí zato ;-)!