Knižní tipy na leden

Projekt Hrdinou už pomalu míří do finiše, a tak teď blog bohužel dost zanedbávám. Kupí se mi tu spoustu článků i nápadů, ale nestíhám je zpracovávat. O čtenářské postřehy vás ovšem nechci ochudit, a tak je opět spojím do jednoho delšího příspěvku. Jaké knížky se mi tedy v lednu povalovaly po nočním stolku?

Maria Nurowská – Setkání v Paříži

Maria Nurowská patří v současnosti k nejoblíbenějším a nejpřekládanějším polským spisovatelkám. Její román Setkání v Paříži vypráví o Julii, profesorce literatury žijící ve Varšavě, která se rozhodne přijmout nabídku přednášet studentům polonistiky na Sorbonně. V hotelu, kde se ubytuje, se seznámí s mladým ruským historikem Alexandrem. Příběh by se mohl vyvíjet jako klasická lovestory; mezi hlavními hrdiny je však nezanedbatelný věkový rozdíl a ten není zdaleka jedinou věcí, která ty dva od sebe vzdaluje.

„Kdybys odešla, už bych navždycky zůstal sám.“

Román je místy docela dojemný, zejména v pasážích líčících Juliino tragické dětství. V těch chvílích se čtenáři doslova chce tu malou holčičku obejmout a ukonejšit. Celkově knížka působí spíše pochmurným dojmem a určitě nevyvolá očekávání, že by mohla skončit happy endem. Zda je to mylná představa, to samozřejmě nebudu prozrazovat :-). Přestože kulisy příběhu nehrají tu nejdůležitější roli, jsem ráda, že jsem Paříž navštívila a mohla se tak při čtení procházet ve vzpomínkách některými místy společně s hrdiny. Celkově musím říct, že Setkání v Paříži se mi opravdu líbilo. Nejedná se o hloupý román, má zajímavý příběh i svou hloubku a občas pro mě bylo opravdu těžké odtrhnout se od čtení. Vzhledem k tomu, že jsem si však knížku četla zásadně před spaním, párkrát mě zkrátka přemohla únava :-).

Ben Mezrich – Miliardáři z Facebooku

Ať chceme či ne, Facebook se stal fenoménem naší generace. Nejednalo se přitom o nijak revoluční nápad (Zuckerberg mi to odpusť 😎 !) – kdo neměl profil na Lide.cz, ať hodí kamenem. A přiznejme si to na rovinu – všichni jsme tomu dříve či později podlehli. Řekla bych, že dnes už je to všeobecné šílenství díkybohu pryč, ale přesto – jaké stránky načítáte jako jedny z prvních, když zapínáte počítač? Číst si příběh o prapočátcích nejslavnější sociální sítě na světě je bezmála stejně vzrušující, jako procházet se v Bostonu místy, kde se celá ta myšlenka před nějakými deseti lety zrodila.

Ben Mezrich vypráví dramatický příběh, na jehož začátku stálo přátelství dvou outsiderů a na konci Facebook, který obletěl celý svět jako virus. Jak autor knihy trefně poznamenal – Facebook měl lidi spojovat, ale jeho úspěch nakonec oba dva zakladatele nenávratně rozdělil. Na závěr snad už jen dodám, že Ben Mezrich je absolventem Harvardu a má na svém kontě zhruba desítku knih. Jeho Miliardáři z Facebooku se stali literární předlohou pro film The Social Network, který je také velmi povedený. Pokud se vám nechce číst a přesto by Vás příběh Facebooku zajímal, je tento film určitě skvělou alternativou.

Tereza Boučková – Rok kohouta

Posledním knižním tipem, který vám dnes představím, je poměrně slavný román Terezy Boučkové, která je známá především jako dcera spisovatele a disidenta Pavla Kohouta, nicméně doteď jsem netušila, že taky skvěle píše. Před pár lety jsem viděla film Smradi, ke kterému vytvořila scénář, takže jakousi zkušenost, byť ne přímo čtenářskou, přece jen mám. Co pro mě ovšem bylo novinkou je fakt, že její tvorba je z velké části založena na osobních zkušenostech s výchovou dvou adoptivních synů romského původu. V tomto směru je Rok kohouta autobiografickou výpovědí ženy, která je zničená z toho, že se jí rodina, největší hodnota, kterou roky budovala, rozpadá pod rukama a ona tomu nemůže zabránit. Román je čtivý, upřímný a sugestivní. Čtenář se snadno vžije do role vypravěčky a všechny pády, bezmoc i sebetrýznící myšlenky prožívá spolu s ní. Při tom všem však příběh nepůsobí jako tragédie – autorka si zachovává jakýsi nadhled a sebeironii, díky níž má v románu své místo i humor, byť někdy trochu drsný.

Osobně hodnotím Rok kohouta jako jednu z nejlepších knih za poslední dobu a Tereza Boučková je pro mě ohromným literárním objevem. Určitě se pokusím sehnat i její starší prózy. Pokud by Vás zajímal její životní příběh, doporučuji shlédnout 13. komnatu na ČT1.

A co vy, máte pro mě nějaké tipy na zajímavé knížky? Ne že bych zrovna neměla co dělat, ale… 😀

Prosincové kosmetické vychytávky

…aneb malá dávka kosmetické inspirace do nového roku 🙂

Antibakteriální gel, Balea neboli moje malá nezbytnost, tentokrát od značky Balea. Likviduje 99% bakterií, nevysušuje ruce a vůně je příjemná. Popravdě jsem si na nošení této maličkosti všude s sebou tak zvykla, že jsem nesvá, když ji náhodou u sebe nemám :).

Malinový krém na ruce s Panthenolem, Balea
Všechny mé díky patří člověku, který vymyslel toto báječné pumpičkové balení krému na ruce! (Ehm, tak trochu si myslím, že to musela být žena, která půlku svého života strávila s rukama ponořenýma do kuchyňského dřezu.) Tento výrobek si prostě žádá místo na kuchyňské lince hnedka vedle Jaru. Ráchání ve vodě asi žádným rukám moc nesvědčí a já jsem si opravdu zvykla si po každém umývání nádobí ruce namazat. Příjde mi, že to skutečně pomáhá a od té doby už je nemám tolik vysušené jako dřív. Bohužel se ale krémy na ruce v pumpičkových baleních téměř neprodávají :(, aspoň já na ně narážím jen velmi zřídka. Přitom na domácí použití jsou ideální – nemusíte se obtěžovat s otevíráním a šroubováním víčka, což je s čerstvě namazanýma rukama stejně někdy skoro nemožné. Za balení tedy dávám jedničku s hvězdičkou. A co obsah? K němu už bych měla jisté výhrady – krém je poměrně řídký, takže hydratace není zas tak velká, jak bych si přála, ale na doma mi to stačí. Na druhou stranu je fajn, že se rychle vstřebává a nemám po něm ruce dlouho mastné. Voní krásně po malinách, a přestože tyhle sladké vůně úplně nemusím, tuto jsem si rychle oblíbila. Bohužel se jedná o Balea limitovanou edici, takže v drogeriích už tento krém nejspíš neseženete, nicméně při poslední návštěvě DMka jsem si všimla, že prodávají v pumpičkovém balení nějakou novou vůni, takže po dopotřebování tohoto krému ji určitě vyzkouším.

Regenerační tělové mléko, Dermacol aneb úlovek z Tesca za dvacku ;-)! Jedná se o regenerační mléko s bambuckým máslem a vitamínem E. Slibuje vyživení, zklidnění, navrácení pružnosti pokožce a ochranu před volnými radikály. Popravdě, za ty peníze mi bylo dost jedno, co vlastně slibuje :D. Nějak mi nepřijde, že by s mou pokožkou tento výrobek udělal jakékoliv zázraky, ale to jsem ani nečekala. Naprosto stěžejní je pro mě jeho vůně, která je jedním slovem geniální. Voní totiž přesně jako citronové řezy, které peče moje teta! Věřte mi, že kdybyste je ochutnali, také byste chtěli takhle vonět O:-)… Hydratace je spíše sporadická, takže na zimu bych ho asi příliš nedoporučila. Líbí se mi ale malé praktické balení, které je ideální na cesty.

Deo roll-on, Balea MED
Z tohoto deodorantu mám tak trochu smíšené pocity. Na jednu stranu je fajn, že neobsahuje hlinité soli, kterými jsou jiné podobné výrobky nadupány a o jejichž zdraví škodlivosti se spekuluje. Má neutrální pH,takže je vhodný i pro citlivou pokožku a také se dá použít hned po holení. Vůně je nevtíravá a neutrální, což mi u deodorantů také vyhovuje. Ihned po použití se můžu oblékat, aniž bych si zašpinila oblečení – to je všechno hrozně hezké. Na druhou stranu se mi ale zdá, že v těch „vypjatějších“ chvílích tak úplně dobře neúčinkuje. Doporučila bych ho tedy asi jen teď na zimu, kdy se člověk tolik nepotí, protože v létě by mi určitě nestačil.

Regenerační denní krém s extraktem z divoké růže a slunečnicovým olejem pro suchou pleť, Alverde
Tento denní krém od přírodní kosmetické značky Alverde jsem už kdysi v minulosti používala a rozhodla jsem se k němu vrátit. Jedním z důvodů, proč jsem si ho tak oblíbila, je samozřejmě přírodní složení a nádherná vůně, která mi připomíná růžový olejíček do aromalampy. Krém je velice lehký, stačí ho jen docela malinko a dobře se roztírá i vstřebává. Pleť ani trochu nezmastí, ale přitom obstojně hydratuje. Na zimu by ale mohl být pro někoho nedostačující. Já osobně ho do mrazu občas vyměním za hutnější a výživnější Lux (viz. listopadová DROGa) nebo klasickou modrou Niveu. Je ideální i jako podklad pod make-up. Praktické a hygienické balení už je jen příjemný bonus :).

Silvestr v Ostravě

Vítám svou malou hrstku věrných čtenářů v novém roce s třináctkou na konci :-)! Věřím, že jste všichni přežili silvestrovské oslavy a vykročili vstříc novým a lepším zítřkům. Letošní Vánoce pro mě byly poněkud netradiční a poprvé po pěti letech jsem je nestrávila ve stresu z nadcházejícího zkouškového. Také tento Silvestr porušil několikaletou tradici – prožili jsme ho totiž nečekaně v Ostravě. Navštívili jsme zoologickou zahradu, vydrápali se na haldu a koukali na západ slunce nad městem, viděli stadion Baníku i Stodolní ulici, zpívali karaoke, hráli hry a smáli se Pedofilovi :D… Koneckonců – posuďte sami :D.

Myslím, že to bylo báječné rozloučení se starým rokem, který přinesl mnoho dobrého. Přinesl mi rozhodně víc, než jsem čekala. Kéž by byl i rok 2013 rokem správných rozhodnutí, každodenních radostí a šťastných náhod :-)…