Měsíc: Červen 2010

Co jiného zvolit na úvod posledního jedenáctého dne v Massachusetts a zároveň na závěr celého zaoceánského dobrodružství, než starou dobrou pecku od starých dobrých Bee Gees ;-)…nebo od Vaška Neckáře, chcete-li :-)…

http://www.youtube.com/watch?v=w37JjL44Rlk

Ráno je našim prvním úkolem sbalit se, což při velikosti našeho pokoje není zrovna nejjednodušší. Skáčeme tam přes sebe navzájem a teprve když se mi podaří odtlačit mou matraci do chodby, dá se tam jakžtakž pohybovat.

Dopoledne ještě prolítáme pár obchodů se suvenýry. Strýcovi do KM vezeme univerzitní tričko :-), strýcovi do Veselí knížku o Bostonu a babičce hrníček s nápisem Harvard Grandma 😀 a nějakou kosmetiku. Po úspěšných nákupech si zajdeme naposledy i s Lukem na oběd do asijské restaurace, kde se mi podaří omylem sníst chilli papričku – brašule, který se baví mým hysterickým výlevem a hašením hrdla, si bez rozpaků druhou papričku strčí do pusy a s ledovým klidem praví, že to „není žádná hrůza“ :D…Poslední zmrzlina v Cambridge, poslední nákup v Harvard shopu (pravé bostonské panáky, kdo by odolal :D…) a už je čas vrátit se na privát. Brácha nám jede vytisknout letenky a za hodinu pro nás přijíždí taxík…

Cesta přes Atlantik tentokrát probíhá překvapivě příjemně. Letíme po větru a tudíž o hodinu méně než opačným směrem. První dvě hodiny se úspěšně bavím čtením, pak se roznáší večeře a pak už se to začíná trochu vléct – přepínám postupně ze Simpsonů, Přátel a Sexu ve městě na svůj nejoblíbenější kanál – pohybující se letadýlko :D. Nakonec mi zhasnou světlo, a tak se se sluchátkama na uších rozhodnu pokusit se zdřímnout. Spíš jen tak poklimbávám, ale únava už na mě pomalu doléhá. Probudí mě opět až snídaně v podobě přeslazeného brusinkového mufina a to už do naší cílové destinace zbývá necelá hodinka.

V 5 ráno naše letadlo přistává na londýnském Heathrow…konečně stojím na půdě evropského kontinentu. Pro přílet jsme si snad ani nemohli vybrat hezčí čas. Britské ostrovy se právě probouzejí do nového dne a nad Londýnem začíná svítat :-)…Přestože se mi únavou z dlouhého letu zavírají oči, jsem i touhle tváří Anglie opět unešená. A hlavně si připadám už tak blízko domova ! Na Heathrow čekáme na další spoj 5 hodin (stávkující British Airways opět nezklamali 8-)…). Zatímco naši nakupují v duty free čokoládu pro babičku, snažím se luštit sudoku, nicméně po několika minutách tupého čučení do mřížky se natáhnu přes několik sedaček, přetáhnu přes hlavu kapuci a podřimuju. Poté, co se naši vrátí, zajdeme si všichni sednout do kavárny, kde udělám největší chybu svého života a dám si před letem velký kelímek kávy, abych překonala únavu. Tlak mi stoupne tak, že jsem fakt přesvědčená, že to se mnou tam nahoře sekne. Přestože už nás čekají jen dvě hodinky ve vzduchu, ta první je tím největším utrpením za celou dovolenou :D. Je mi tak blbě, že jenom skučím do palestíny a ani nemám sílu vyndat Božku z kabelky. Uleví se mi, až když se odvážím trochu se projít po letadle. Pak nakonec vytáhnu i MP3ku a nechám se ukolébat českým folkem – a než se naděju, už se hlásí, že za chvíli budeme přistávat na vídeňském letišti.

Tam už na nás čekají teta se strýcem a vezou nás k nim do Veselí. Cestu víceméně proklimbám na zadním sedadle, vzpamatuju se až u nich, kdy odmítnu pozvání na kafe (další dávka kofeinu už by mě opravdu musela zabít), strýc se mi směje, že se sám s vysokým tlakem léčí, a už mi nalívá panáka vodky. Napřed se cukám, ale nakonec usuzuju, že fakt, že jsme se všichni v pořádku živí a zdraví vrátili domů, se musí spláchnout něčím tvrdším. A tak ho tam kopu 😀 a vytahuju noťas, aby se strýc mohl podívat na fotky…

O nějaké čtyři hodiny později už sedíme i s Boženkou samy v kupé vlaku směřujícího do Brna. Máme za sebou celý den cestování ve vzduchu, po silnici i po kolejích. Jediné, co nás ještě pořád udržuje na nohou/v krunýři je osoba, která na nás čeká na hlaváku pod hodinama :-)…A tak koukáme z okna, jak okolo ubíhá krajina (trochu nám v ní chybí ty mrakodrapy :D) a říkáme si, jak je zatraceně fajn být po všech těch dobrodružstvích zase doma :-)…

Ani nevím, jestli je vůbec potřeba k dnešku něco extra vyprávět – strávíme ho totiž celkem obligátním způsobem, jak už to tak na dovolené poslední den chodí – nakupováním drobností a suvenýrů pro nás a pro rodinu. Z postele se ještě celí vyčerpaní z prachu a špíny velkoměsta (už vím, kde musel vzniknout tento slovní obrat :D) vybatolíme až kolem 11, takže si dáme sraz ve městě s Lukem a rovnou se vydáme do místní restaurace na pizzu. Než nám ji přinesou, dopíšu zbytek pohlednic, které jsem ještě nestihla, a předám je Lukovi k odeslání – na poště je totiž dlouhatánská fronta a otevřené jen jedno okýnko. Čekat se mi tam opravdu nechce, tudíž pokud vám pohled nedojde včas nebo vůbec, víte, na koho se obrátit s výčitkami 😀 !!!

Odpoledne se naposledy vydáme do Bostonu za řekou. Už se mi opravdu nehorázně stýská a těším se domů, a tak je jedinou možností, jak si spravit náladu, pořádné nakupování :D. Musím říct, že na naše poměry je tu obecně dost draho a netýká se to jen oblečení, ale především jídla. Radši si ale odtrhnu od úst, než abych si z Amériky nedovezla žádný hadřík :D. Proto neomylně zamířím do vyhlídnuté Anthropologie, kde za krásnou sukni a ještě krásnější svetřík vysolím tak nehorázné peníze, za které bych se doma v ČR oblíkla od hlavy až k patě – no ale té radosti z toho 😀 !! Při zkoušení v kabince si připadám jako princezna, naberu si plnou náruč hadříků a nechám se obskakovat prodavačkou, která mě oslovuje jménem 😀 a pořád se zajímá, jestli něco nepotřebuju nebo nechci přinést. V koutku oka zamáčknu slzu nad krásnýma šatičkama na figuríně, ale nechci si je radši ani zkoušet – co kdyby mi třeba padly 😀 ??

Pak se vydáme ještě do obchoďáku Macy’s poblíž Park street, kde má prozměnu pár hadříku vyhlídnutých mamka. Zkoušení jí trvá tak dlouho, že z nudy procházím mezi regály s oblečením a musím si dávat sakra pozor, abych se tu neztratila :D…Oblečení mi tu přijde celkem nudný (oddíl se společenskýma šatičkama obcházím velikým obloukem, už nemám nárok :D…), většinou jsou stejně šité na objemnější tvary a jediné S tričko, které si vyzkouším, bych mohla použít klidně jako noční košili :D…Co mi ale padne do oka je regál s posledními kusy botiček – je mezi nimi i několik Conversek, které jsem si původně z USA chtěla přivézt, ale během chození po obchodech jsem postupně zjistila, že tu stojí skoro stejně jako u nás a vzory jsou vpodstatě úplně totožné. V New Yorku jsem našla nejlevnější za 30 dolarů, ale slušné barvy měly dost přebrané velikosti. Tady mi do oka padnou hned dvoje a obě mají velikost 4 :-). Rozhoduju se mezi růžovýma a černýma, které mají pogumovaný barevný potisk – nakonec mi příjdou hleďavější ty růžové ( a budou mi ladit k deštníku :D…ano žena si důvod vždycky najde :D)…a neberte to za ty prachy 😀 !!!

Večer nás ještě naposledy příjde na privát navštívit Luk. Domlouváme se, v kolik zítra vyrazíme na letiště a kdy nám doveze kufr s jeho věcma a oblek, který budeme brát domů. Navzdory celodennímu běhání po obchodech nejsem vůbec unavená a trvá mi dlouho, než se mi podaří usnout – už se zkrátka zase ozývá cestovní horečka. A úplně ze všeho nejvíc si přeju, aby už bylo zítra a já stála oběma nohama na evropském kontinentě :o)…