Listopadová knihovnička

Díky Péťově služební cestě jsme na podzim strávili s Olím docela dlouhé „prázdniny“ v Kroměříži a během nich bylo i víc času na čtení. Tak to tady po dlouhé době zase trochu rozjedem 😀

Sophie Kinsella – Vzpomínáš si?

Na úvod zase jedna oddechovka od mé oblíbené Sophie Kinselly. Hlavní hrdinka Lexi se probouzí po autonehodě v nemocnici a zjišťuje, že u ní došlo k amnézii – z posledních 3 let svého života si vůbec nic nepamatuje. Přitom se prý stalo tolik zlomových věcí – povýšili ji v práci, z dřívějšího outsidera se stala kráska v obleku od Armaniho a hlavně – na ruce se jí vyjímá překrásný snubní prsten… Z nadějné zápletky se bohužel v půlce knihy stává trošku laciný románek, který postrádá aspoň špetku uvěřitelnosti. Za mě je to tedy asi to nejslabší, co jsem zatím od Sophie Kinselly četla, ale i tak jsem knížku s napětím zhltla, abych se co nejdřív dozvěděla, jak to celé dopadne 🙂

Veronika Hurdová – Krkavčí matka?

Nojo, mateřská témata se holt dostávají už i do mé knihovničky, ač jsem se tomu zpočátku vyhýbala. „Krkavčí matka“ je ale přecejen trochu jiná, jak už asi název napovídá. Nese v sobě jistou naději, že fakt nemusíte být dokonalým rodičem, aby vaše děti byly šťastné a spokojené. To samozřejmě každý z nás dobře ví, ale v dnešní době je tlak na výkon tak veliký, že není vůbec od věci nechat si od zasloužilé matky tří ratolestí zas a znovu vštípit do hlavy, že děti vlastně nepotřebují hračky a můžete je nechat skákat v kalužích nebo olizovat sousedovic plot, aniž by to zanechalo nesmazatelné šrámy na jejich dětských duších 🙂

Petra Soukupová – Zmizet

No a na závěr taky jedno těžší sousto. Knížky Petry Soukupové rozhodně nepatří k těm nejveselejším. Vlastně je mi z nich vždycky dost těžko na duši, ale přesto je v nich něco, co mě nutí číst dál a dál. Zmizet je povídková kniha, jejímž stěžejním tématem jsou, jak už je u Petry Soukupové zvykem, komplikované rodinné vztahy. V tomto případě jsou popisované z pohledu dětí, což je činí ještě dramatičtějšími. Hned první povídka „Zmizel“ má dost mrazivou zápletku a ze všech tří je nejdepresivnější. Druhá povídka „Na krátko“ se mi líbila asi nejvíc, přestože její hlavní hrdina byl naprosto otřesnej nevychovanej fracek, kterej by si zasloužil akorát pár facek (a taky že jich v knize pár utrží :D), ale (můžu-li lehce spoilovat) jako jediná má vcelku pozitivní vyznění. A závěrečná povídka Věneček, retrospektivně líčící dávný konflikt mezi dvěma dnes už dospělými ženami, je sice ohromně napínavá, celou dobu graduje, ale to závěrečné finále je za mě tak nějak nepovedené. Tak či tak pro mě kniha Zmizet rozhodně nebyla zklamáním a můžu-li na základě svých dosavadních čtenářských zkušeností soudit, Petra Soukupová je za mě rozhodně jeden z největších talentů současné české literatury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *