Podzim v obrazech

Jako obvykle jsem měla s intenzitou článků v této rubrice velké oči, a tak je najednou čtvrt roku pryč a podzim téměř za námi. Dělo se toho dost a řada akcí si rozhodně zaslouží samostatný článek. Dnes tedy jen několik malých podzimních střípků…

Září, to byla jedna velká párty :D. Tou úplně první, na které jsme se s Péťou ocitli zcela neplánovaně, byla oslava sestřenčiných padesátin na Starém pivovaře. Krom skvělé kapely, na kterou si všichni mladí i staří zařádili, se nám moc líbil zábavný program… a dokonce přišel i kouzelník! Během své show vyčaroval dvě holoubátka (doteď vůbec nechápu, jak to udělal), která nechal následně kolovat v publiku. Tato fotka byla pořízena těsně předtím, než se mi holoubátko vykakalo na nohu :-D. Zkrátka super akce, na kterou moc rádi vzpomínáme!

podzim_v_obrazech_1Září – to znamená taky začátek školy. Ačkoliv jsem doufala, že tohle se mě už nikdy týkat nebude, nakonec jsem letos po dlouhé době do školních lavic usedla znovu. Po prvním zkouškovém si povíme, zda to byl omyl či ne :-D…

podzim_v_obrazech_2Ještě jsme se ani nestihli vzpamatovat z naší svatby a už jsme seděli na další akci – tentokrát to byly křtiny Maruš a Baruš. Povšimněte si prosím vystajlované dekorace – kočárkových jmenovek na stůl a jedlých miminek :-D!

podzim_v_obrazech_3Dostali jsme celou krabici překrásných svatebních gratulací. Největší překvapení na nás ale čekalo až po návratu ze svatební cesty – tak tak jsme si stihli na poště balíček vyzvednout. Bylo v něm tohle krásný handmade blahopřání. Od Moniky. Děkujeme 🙂

podzim_v_obrazech_4

Srpen v obrazech

S pořízením „chytrého“ telefonu mě napadlo dělit se s vámi každý měsíc o hezké okamžiky uplynulých týdnů, které se mi podařilo zachytit fotoaparátem. Hlavní impuls byl asi ten, že mi přes všechny snahy a plány letošní rok připadá tak nějak „marnej“ – od jeho samého začátku mě provází stresy jak v práci, tak v soukromí, a protože jsem člověk, co nesnáší změny a kotrmelce, ta dlouhodobá zátěž už se na mě začíná podepisovat. A tak vítám každou možnost, jak si připomenout, že zas tak marný ten můj život určitě není. I když se v posledních měsících nevyvíjí úplně tím směrem, kterým bych si přála…

srpen_v_obraze_1Tahle krásná kytka mě čekala na můj narozeninový den, který jsem sice zcela neplánovaně strávila skoro celý v práci, ale večerní „rande“ s Péťou v Monte Bu bylo krásnou náplastí a závěrem dne. Moje nejkrásnější narozeninová oslava za poslední roky :-)!

srpen_v_obraze_2Ale kohopak to tady máme? Vítané zpestření závěru pracovního týdne – Jančino štěňátko Bodíka, kterého jsme s Ondrou dostali na dvě hodiny na hlídání. Po nezbytném venčení jsme usoudili, že k navazování vztahů s cizími lidmi není lepší prostředník než pes. Nechali bysme si ho i na dýl, kdyby nám netrhal obložení v kanclu a neokusoval věšák :D…

srpen_v_obraze_4Naše ptačí svatební oznámení letěla na všechny světové strany… Brzy mi došlo, že jsme to s těmi sty kusy možná maličko přepískli, ale co už. Nechcete taky jedno :-D?

srpen_v_obraze_3Není naše, aby bylo jasno :-D! Dvojnásobná teta se strýcem si přijeli pochovat sotva týdenní neteř Baruš a dovezli jí prasátko Knorriga – hračku, kterou musí mít povinně v posteli každé dítě (ehm, i dospělý…).

Tak zase za měsíc!

Jen tak

Nejlepší chvíle v životě bývají často ty úplně nejobyčejnější… Když zapadá slunce a barví nebe do nepopsatelných odstínů. Když zjistíte, že ještě pořád pracuje v českém zdravotnictví dost lidí, kteří dělají svou práci rádi a s nadšením – třeba ta milá sestřička z JIPky na Žluťáku. Když se vydaří počasí na poslední letošní grilovačku. Nebo když sedíte s panákem v ruce s těma nejlepšíma kolegama na světě a každý problém má najednou svoje řešení :-)…

Ohlédnutí za uplynulými týdny

Podle blogu by se mohlo zdát, že už poslední dobou nic zajímavého nepodnikám (tedy krom nákupů kosmetiky a četby knížek :D)… Opak je pravdou, jen jsem teď to zaznamenávání zajímavých událostí trochu flákala. Proto jsem se rozhodla vytvořit tento malý shrnující článek, v němž bych zrekapitulovala pár zážitků týdnů minulých…

Vykvetla mi orchidej! Pro většinu z vás to asi není nic vzrušujícího, ale pro mě je to můj dosud největší botanický úspěch, protože tuto orchidej jsem dostala od tety ke státnicím a poslední rok a půl vypadala, že každou chvíli chcípne. Tak či tak jsem nad ní nezlomila hůl a dál se o ni starala. Někdy v prosinci vyhodila šlahouny a krátce po Novém roce mi poprvé vykvetla. Obrovská radost :-)!

zazitky_1

V únoru jsme s Péťou oslavili 5. výročí našeho seznámení. A pořád jsme nejšťastnější 🙂 …

zazitky_2

V práci jsem už pátý měsíc, a přestože to nechci zakřiknout, jsem tam snad čím dál spokojenější. V lednu jsem se svými kolegy vyrazila na školení do Černé Hory, kde jsem poprvé absolvovala exkurzi v pivovaru (i s ochutnávkou samozřejmě ;-)). Přestože jsem za svých studentských let brala černohorské pivo jako z nouze ctnost (v překladu „o něco lepší než Starobrno“), musím uznat, že černý mají pořád stejně dobrý jako kdysi a ze všech ochutnaných vzorků mi přišlo suverénně nejlepší.

zazitky_3

V únoru jsme také s děvčaty z práce konečně zorganizovaly dlouho avizovanou dámskou jízdu. Poprvé jsem zavítala do proslulého Baru, který neexistuje. Je tam velmi příjemná obsluha, vynikající drinky (prý – já pila víno :-)) a úžasný hamburgry! Určitě to je jeden z místních podniků, který stojí za vyzkoušení a já sama se tam rozhodně ráda vrátím. Pro někoho možná na první pohled děsnej babinec, ale věřte, že to byl fakt báječný večer, završený tanečky v Livinu O:-)…

zazitky_4

A pak se dělo taky spoustu věcí, k nimž bohužel žádné fotky nemám… kafe se Zdeňkou, po dlouhé době Míša D. v Brně, oslava Franty a jeho čerstvého Mgr. titulu, sportovní workshop, který mě po vesměs proflákané zimě zase nakopnul k tomu vrátit se ke sportu a ke cvičení, nebo natáčení svatebního videa pro Julii, která se tento víkend na Taiwanu vdávala… Už se moc těším na jaro a další akce, které snad přinese :-)!

Rok s třináctkou na konci

Je skoro za námi, ten rok s třináctkou na konci… Už teď jsem si jistá, že na něj budu ráda vzpomínat. Na rok, kdy jsem si našla první opravdovou seriozní práci. Na rok, kdy jsem se spoustou pochybností, ale přesto pevně rozhodnutá, tu práci opustila. Na rok, kdy mě podruhé v životě okouzlil Londýn. Na rok, kdy jsem si splnila jeden ze svých největších snů a prošla se po přechodě před nahrávacími studii na Abbey Road! Na rok, kdy jsem shlédla (skoro) všechny Bondovky :-)! Na rok, kdy jsem po dlouhé době zase viděla svýho bráchu v Čechách. Na rok, kdy přišlo tropické léto. Na rok, kdy mi vyšel můj první článek v novinách. Na rok, kdy jsem se „dostala na VUT“…

rok_trinact_1

rok_trinact_3

rok_trinact_2

rok_trinact_4

Byl to víc než povedený rok. Snad nás (i vás) čeká v tom novém, který začne už za pár hodin, jen to nejlepší. Myslete na to, že každý den můžeme prožít jen jednou ;-). Tak střemhlav vstříc roku 2014!!!

Jarní radosti

První jarní den už je za námi, nicméně hodnoty na teploměru působí spíš jako hloupý vtip – o pozvolna tajícím sněhu za oknem ani nemluvím… Jenže mě už tahle zima strašně deptá! Ráno se mi nechce vstávat z postele a zoufale mi chybí sluneční svit. Proto se snažím obklopovat zelení a pozitivními motty, přeskládávám věci v bytě a vytahuju ze skříně sukně… to abych byla připravená, až to bude opravdu tady :)!

Prvosenku jsem si koupila za pár kaček v Lídlu. Když bylo ještě hnusně a sněžilo, utěšovala jsem se tím, že mi na stole aspoň něco kvete.

jarni_radosti_1

K našemu čtvrtému výročí jsem od muže dostala tuhle krásnou vázičku s narciskama :)!! Byla to radost pozorovat každý den, jak se poupata postupně rozvíjí a rozkvétají. Já jsem Péťovi pro změnu vyrobila výroční čaj (návod se tu snad někdy v budoucnu objeví) a dva motivační „obrázky“. Jeden máme v ložnici a druhý si Péťa vystavil na pracovním stole. Přijde mi to jako super dárek, takže na Vánoce se těšte :D…

jarni_radosti_2

Naše kamarádka Julia navštívila minulý měsíc poprvé Japonsko a poslala nám milý pohled :).

jarni_radosti_3

Jinak musím říct, že mám za sebou překvapivě fajn týden. V úterý jsme měli rozlučkovou projektovou párty a bylo to moc milý setkání. Bude se mi po tom všem dost stýskat :(. Zároveň jsem ráda, že se nám podařilo projekt dotáhnout zdárně do konce a doufám, že na podzim, až výstava doputuje k nám na Moravu, se půjdete všeci podívat ;-)!

Včera jsem také absolvovala po delší době velice příjemný pohovor a i kdyby mi ta práce nevyšla, jen mě to celé utvrdilo v tom, že tohle je ta cesta, kterou se chci ubírat. A že písmem vládnu mnohem líp než paragrafy :D. Navíc se na obzoru rýsuje další externí spolupráce… zkrátka poslední dobou všechno vypadá tak nějak fajn a optimisticky (krom toho počasí teda). Doufejme, že to vydrží  O:) …

Přání 2013

Nojo, já vím, že tenhle článek se tu měl objevit už minimálně před měsícem, ale zkrátka a dobře dřív prostě nebyl čas o:-)… Na druhou stranu se dá říct, že pořád stojíme na začátku nového roku a možná by bylo fajn si shrnout, co bych v tom novém roce ráda změnila/zlepšila/udělala. Předsevzetí si nedávám. Říkám tomu prostě jen „přání“, protože život je vrtkavý a občas pro lidské plány nemá pochopení. Ale o některých věcech je hezké jen tak snít :).

1. V novém roce bych si přála zlepšit něco, s čím už dlouho se střídavými úspěchy bojuju – a sice svou životosprávu. Prostě pořád nejsem schopná dokopat se k tomu, abych chodila spát dřív než o půlnoci a vstávala aspoň v těch osm ráno – i když ideální by bylo vstávat ještě dřív. Mám ale vyzkoušeno, že změnit to jde, stačí se jen snažit. Když jsme byli na čtyřdenní lyžovačce, dokázala jsem se na nový režim velice rychle adaptovat. Doma, kde mě nic nenutí, toho ale prostě nějak nejsem schopná. Budu na tom pracovat, čestně :-)!

2. Na změnu životosprávy navazuje i mé druhé přání, které se zatím (snad) docela úspěšně snažím realizovat. Jistě jste si všimli, že na blogu se poslední dobou objevují hlavně zeleninové recepty. Nedávno dokonce luštěniny, neslýchané! Snažím se zkrátka jíst i vařit zdravěji. Díky MixItu jsem se dokonce naučila i snídat :-)!!

3. No a aby toho všeho zdravého nebylo málo, rozhodla jsem se také začít zase víc cvičit – ani ne tak kvůli zádům, ale spíš kvůli tlaku, který sice ještě pořád nedosahuje závratných výšek, ale vzhledem k mému věku a tělesné konstrukci by mohl být mnohem nižší. Díky Péťovi K. jsme teď začali s jógou a zatím musím říct, že mě to moc baví. Snažím se cvičit ji alespoň dvakrát týdně a do toho občas přidám své staré oblíbené cviky na fitballu nebo obyčejné dřepy. S lepším počasím se ve mně snad probudí chuť věnovat pohybu alespoň malou chvilku každý den.

4. A teď něco z jiného soudku. Obývák nám i po víc jak roce od přestěhování pořád skoro zeje prázdnotou a myslím, že je načase ho konečně zútulnit. Minulý týden jsme se konečně hecli a začali trochu aktivněji řešit, co nám tu volnou stěnu vlastně zaplní. Doufám, že se nám ještě předtím podaří vymalovat, ale i kdyby ne, už teď se těším na nové skříňky a poličky, kam si vystavím knížky a kytky v barevných květináčích o:-)

5. Hrozně moc bych se chtěla zlepšit v jazycích. Nebo aspoň tolik nekrnět v té angličtině! Erasmáky tu teď žádné nemáme a ani Frantu tu teď nemáme, takže naděje na splnění tohoto přání vypadají zatím dost bledě. Tak či tak jsem si dala za úkol přelouskat do konce roku alespoň knížku povídek o Paříži, kterou mi vybral brašule k Vánocům. V angličtině, samozřejmě :D.

prani

6. Do nového roku jsem si dala rovněž za úkol více číst a už teď můžu říct, že se mi to daří. (Můžete to zkontrolovat v rubrice Úryvky.) Na to, jak jsem byla uplynulý měsíc poměrně zaneprázdněná, jsem toho přečetla strašně moc a ještě k tomu kupu časopisů, co jsem dostala na svých cestách za hrdiny ve Student Agency :D. Nezbývá než doufat, že to tak zůstane i nadále.

7. Jó, tohle bychom si přáli asi všichni – méně prokrastinace :D! Nebýt všech internetových lákadel, své problémy a povinnosti bych řešila mnohem efektivněji, to mi věřte. Jestli na to někdo máte nějaký fígl, sem s ním!

8. Do nového roku bych si přála také to, aby se mi podařilo najít práci, která by mě bavila alespoň tolik jako projekt „Hrdinou“. Teprve teď, když všechno končí, si uvědomuju, jak se mi po tom bude strašně stýskat. I když jsem kolikrát nadávala, třeba když jsme se kodrcali busem do severních Čech, užili jsme si při tom spoustu srandy a byla to víc zábava než práce. A hlavně byli všichni, kteří se kolem projektu motali a které jsem poznala, moc fajn :).

9. No a na závěr pár méně konkrétních, ale o to důležitějších přání. Chtěla bych se naučit užívat si každý den. Oddělovat ty důležité věci od těch, na kterých zas tak moc nezáleží. Najít si čas na maličkosti, které dělají život krásnějším. Přestat se stresovat hloupostma a tím, co nemůžu změnit. Oukej, to jsou asi úkoly na celý život a ne jen na jeden rok. Ale možná není špatné mít je tady takhle pěkně sepsané a na očích, abych na ně nezapomínala :-).

Podzim v obrazech

To jsem celá já – hrát si s photoshopem, když mě čeká spousta jiné, důležitější práce. Na druhou stranu, tento podzim byl štědrý na spoustu hezkých momentů, tak proč se o ně nepodělit :-)… Ignorujíce blížící se konec světa, pořídila jsem si u Vágnera krásný a prosluněný diář na příští rok, který, jak doufám, bude krásný a prosluněný neméně. O jazzových koncertech v Alterně, kterých jsme se účastnili, už jste si tu na blogu mohli přečíst. A vtipné nálepky na banány jsem našla při úklidu krámů v šuplíku. Kdysi jsme si je s Pepou odnesly z nákupu v Interspaaru. Uznejte, že jsou prostě super :D!

Vzpomněla si na nás s pohledem také naše kamarádka Mendy z Taiwanu. Její pozdravy jsou vždycky strašně roztomilé – minule zapomněla na obálku připsat naše příjmení – napsala prostě jen Jana a Petr :D. Každopádně nám pohled došel. Nejspíš jsme jediní nositelé těchto jmen v baráku :D…

No a na závěr nějaké ty dobroty. Vyrazili jsme na svatomartinské hody, ale protože husičku měli všude docela drahou, užili jsme si alespoň víno a vynikající husí paštiku. V takovéto konkurenci mé špenátové karbanátky samozřejmě nemohou obstát :D…

3.výročí a nové projekty

Minulý měsíc oslavil můj blog neuvěřitelné třetí narozeniny! Bohužel nemám v poslední době moc čas se mu věnovat, ale věřte, že píšu pořád – jenom na jiné weby a právě o tom bych se v tomto příspěvku chtěla zmínit. V současné době můžete mé články najít také na webových stránkách magazin.dogala.cz a hrdinou.cz. Z obojí spolupráce mám velikou radost. Je to pro mě nová a veliká zkušenost a samozřejmě také výzva.

Magazín DoGala

S webem DoGala spolupracuji zhruba od srpna. Jedná se o stránky zaměřené na prodej vlastnoručních výrobků – tedy něco jako náš oblíbený Fler.cz :-). Pro jejich magazín píšu články o kreativním tvoření (najdete tam třeba moje návody na výrobu kofoláčků nebo květiny z krepáku), různé aktuality z této oblasti nebo třeba rozhovory s blogerkami, které se věnují právě ručním pracím a kreativním technikám. (Nejen) obyvatelům brněnské metropole pak můžu doporučit článek o místním streetartovém umělci Timovi a v našich končinách dosud poměrně neznámém hnutí Guerilla Art ;-).

Hrdinou může být každý

Přes inzerát jsem se dostala k velice zajímavému projektu, jehož hlavním realizátorem je Liga lidských práv a zaštiťují jej např. teolog Tomáš Halík nebo brněnské hudební duo Čoko Voko. Účelem projektu je podpořit občanskou angažovanost a na příbězích stovky lidí z naší republiky ukázat, že každý z nás může být hrdinou. Jak jste asi pochopili, ty příběhy sepisujeme my – dvoučlenné týmy fotografů a žurnalistů, kteří se setkávají se zajímavými osobnostmi a dělají s nimi rozhovory. Hotové příběhy spolu s fotografiemi si pak můžete prohlédnout na výše uvedeném webu. Zkrácené verze příběhů by měly vyjít v lednu v publikaci „101 příběhů hrdinů“. Chystají se také putovní výstavy (jedna by měla být ve Vaňkovce v Brně), diskuzní večery, odborná školení nebo třeba anketa o největšího hrdinu. Projekt mě od začátku tak zaujal, že i přes počáteční obavy, jestli jsem skutečně vhodný adept na dělání rozhovorů, jsem na něj nemohla nekývnout. Krom obrovské zkušenosti tahle práce přináší jako bonus také setkávání se zajímavými a inspirativními lidmi, což je pro mě na celém projektu asi to největší plus. Několik mých příběhů už vyšlo i na webu – přečíst si můžete třeba o místostarostovi obce Horní Jiřetín – Vladimíru Buřtovi – který bojuje za záchranu své obce i zbytku podkrušnohorské krajiny neporušené těžbou, o asi nejznámější české porodní asistentce – Ivaně Königsmarkové nebo třeba o studentovi Martinu Markovi, který se angažoval ve skandální kauze plzeňských práv. Nad veselými historkami z natáčení se pak můžete pobavit na projektovém blogu ;-)…