Šangri-la, 30.10.2010, Brno

Včera jsem strávila odpoledne v Asii :-)…zjišťuju, že za tento měsíc je to již má třetí výstava, tolik jich obvykle nestihnu za celý rok 😀 ! Musím říct, že jsem ještě teď plná dojmů a zážitků, protože to bylo prostě ohromné! Kulisy, exponáty, videa, zajímavá povídání…a taky nefalšovaný yetti 😀 – zkrátka vůbec nevím, s čím začít dřív. Asi tedy začnu s vyprávěním pěkně popořadě…

Víte vy vůbec, co je to Šangri-la? Já to něvěděla. Tento výraz vyjadřuje jakousi bájnou zemi, ztracený ráj, místo odproštěné od smrti i času. Stejně jako evropané věří v existenci nebes, na východě se tradují báje o pozemském ráji Šangri-la. Před vstupem jsme se s Péťou rozhodli následovat pokyny vystavovatelů a zanechat venku všechny starosti naší uspěchané doby, abychom si mohli naplno vychutnat klidnou a meditativní atmosféru Šangri-ly.

Výstava byla rozčleněna do několika částí, z nichž každá se věnovala jednomu asijskému státu, a to Nepálu, Tibetu, Bhútánu a Indii. Na úvod jsme si však tuto zajímavou oblast mohli přiblížit jako celek v místnosti, která nás měla seznámit s přírodními podmínkami, faunou, domorodým obyvatelstvem a s jeho zvyky a životem. Dozvěděli jsme se, jak byl vyšlechtěn bílý tygr, zastavili se u akvárka s malými krokodýly, poseděli v autentické chatrči a vydali se za dobrodružstvím do první země – Nepálu.

Zde jsme byli hned z kraje překvapeni Yettim!!! Po prvotním úleku jsme se přesvědčili, že nám neublíží, než jsme se ale stačili vzpamatovat, Yetti nám zmizel v Himalájích. Pak už jsme ho nespatřili – nojo, poštěstí se holt jen jednou za život ;-)…

Yetti existuje!!!
Yetti existuje!!!

Nepál je kolébkou hinduismu mísící starobylé kultury, náboženství a filosofické směry, a krom spousty zajímavých rituálů a fotek mě na této zemi zaujalo také video ze zdolávání Mount Everestu, které se promítalo ve stanu :-). Dozvěděli jsme se, že tuto proslulou horu můžeme zdolat buď přes ledovou jeskyni a ledopád nebo se vyšplhat po vrcholcích až nahoru. Nejprve jsme zvolili cestu přes ledovou jeskyni – nebyla to ale žádná sranda, v jeskyni panovala pěkně tuhá zima 😀 ! Na konci nás ovšem čekal optimisticky vyhlížející sněhulák. Rozhodli jsme se cestu na Mount Everest podniknout také z druhé strany a ve snaze pokořit bájný vrcholek jsme se dali do šplhání po strmé cestě vzhůru k Himalájům. Do výstupu nám začalo nepříjemně vyfukovat, my jsme se však nezalekli, a tak jsme brzo stanuli na samém vrcholku výstavy, odkud se nám naskytnul nádherný výhled široko daleko :-)…a viděli jsme, že nás čeká ještě mnoho dobrodružství!

Ledová jeskyně - po stopách Yettiho...
Ledová jeskyně - po stopách Yettiho...

Na fotkách na vrcholku Everestu jsme si všimli, že expedice cestovatele Rudy Švaříčka, z které výstava Šangri-la vychází, se účastnil taky pražský primátor Bém – to mě tedy zas tak nepřekvapilo, protože se o tom onoho času dost psalo v novinách. Spíš jsem ale vůbec netušila, že je to vystudovaný psychiatr :O – to jsem se dočetla až v katalogu výstavy.

Pokořili jsme Himaláje!
Pokořili jsme Himaláje!

Z Himalájí jsme sestoupili přímo do Tibetu, kde nás hned ovanulo duchovno. V této zemi spirituální síly a posvátné hory Kailás dostává největší prostor buddhismus. Protože jsme po náročném výstupu byli lehce znavení, usadili jsme se na chvilku do místnosti, kde se promítal zajímavý dokument o této neméně zajímavé zemi. V místnosti věnované Tibetu bylo postaveno několik originálních staveb s autentickými interiéry, v kterých se za zvukové kulisy typické muziky báječně meditovalo. Nacházelo se zde i několik panelů, z nichž každý byl věnován jednomu východnímu náboženství, a díky tomu už teď mezi nimi mám trochu menší guláš než předtím :D…Několik panelů bylo také věnováno našim cestovatelským průkopníkům – Hanzelkovi a Zikmundovi. Když jsem si je pročítala, trochu jsem se zastyděla, že jejich knížky u nás doma leží v bedně ve sklepě :X…slibuju, že je brzo opráším! V Tibetu jsme pak shlédli ještě jedno video ze Švaříčkovy expedice, na improvizovanou operaci zaníceného palce v přímém přenosu jsem však žaludek neměla, ačkoliv jsem teď ze soudního lékařství zvyklá na všelicos :D…

No a to už jsme se octli v další zemi – Bhútánu. Ta pro mě byla asi největší neznámou (přiznávám, že v poslední lavici jsem ze zeměpisu nikdy moc nepobrala – sorry, Jindro :D). Bhútán je zemí zastaveného času. Díky skromnému životu a malému významu na světové mapě se tomuto státečku zatím daří vytrvale odolávat vlivům globalizace a udržovat si své tradice a mystéria pod pokličkou. Zajímavou odbočkou z Bhútánu byla cesta vedoucí…do pekel!!! V temné místnůstce prezentující všelijaké lidské neřesti se mi paradoxně docela líbilo – asi je ve mně kus ďábla :D. Rozhodli jsme se s Péťou pod vlivem pekelné atmosféry zhřešit, a tak jsme vytáhli foťák a přes zákaz jsme pořídili několik snímků >:)…

Chcete do pekla ;)???
Chcete do pekla ;)???

No a to už nás čekala poslední zastávka – Indie…Se svými pompézními paláci i žebráky umírajícími na ulici je skutečnou zemí kontrastů. Nabízí pestrou mozaiku vjemů, zvuků, vůní i barev…V Indii jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí především o běžném životě místních obyvatel – kde nakupují, na jaké hudební nástroje hrají (trochu mi na výstavě chyběl sitár, ale Švaříček ho zřejmě považoval za moc provařený 8-)…), s čím si hrají…Na břehu posvátné řeky Gangy jsme se dočetli také o zajímavých pohřebních obřadech. Z vystavených exponátů se mi nejvíc líbila hlavně pravá nefalšovaná indická rikša (specifický dopravní prostředek) a bůžek se sloní hlavou, který prý přináší štěstí studentům u zkoušek – tak jsme si ho s Péťou polili vodou, aby nám opravdu brzo přinesl ty naše očekávané tituly :-)…

Musím říct, že jsem se z výstavy skutečně vracela s příjemným pocitem v duši, a tak Šangri-la asi splnila svůj účel. Vpustila jsem do svého života na jedno odpoledne nové vjemy, novou filosofii a jiný pohled na život. A jako milovnice cestopisů jsem hned zatoužila ponořit se do nějaké knížky a cestovat alespoň prstem po mapě…Po neuvěřitelných čtyřech hodinách (které bychom jistě ještě protáhli, kdyby nás nevyháněla zavírací doba a močové měchýře :D…) jsme vyšli ven, kde už se dávno setmělo, a pod paží jsme si nesli katalog cestovní kanceláře…a asi začínáme šetřit na dovču :D…

P.S. Šangri-lu pořádala CK Livingstone a já došla k závěru, že v jejich výstavách musí být jistá pozitivní mystika…pevně věřím, že se mi v komentářích ozve někdo, kdo má dodneška v živé paměti Tajemnou Indonésii…a tančení kolem totemu o:-)…

Jan Skácel – Květy z nahořklého dřeva

„…Je jaro. Veselé bláto tam, kde roztál sníh.
Chci mít to bláto za ušima.
Zahodit vše, co o jaru vím z knih,
a místo cizích očí dívat se jen svýma…

(Chci život milovat)

Hrabě mi to odpustí, dnes mu budu nevěrná. V některém z minulých příspěvků jsem ho nejspíš označila za největšího českého básníka, Jan Skácel je však potom pro mě největším básníkem moravským :-)…Nehodlám své dva oblíbence srovnávat, protože každý psal úplně jinak; Jan Skácel ale po sobě každopádně stihnul zanechat mnohem rozsáhlejší dílo, a proto může být snadnější najít si mezi jeho básněmi něco „svého“.

„…Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.

Ve dvou jsme seděli
a ona, orosená, čistou vodu pila,
má návštěvnice, skvělá růže bílá,
v skleničce srdce mého…“
(Kolik příležitostí má růže)

Jak jsem „objevila“ Hraběte, na to už si opravdu nevzpomínám, zato ale docela jistě vím, díky komu jsem si zamilovala Skácela. Za všechno může naše třídní Kačenka :-)…nikdy nezapomenu na to, jak nám do hodiny přinesla právě výše zmíněný soubor Skácelových básní, který je doplněn spoustou básníkových fotografií, a nadšeně nám je ukazovala o:). Myslím, že do něj musela být děsně zamilovaná 😀 ! Když si přečtete některé jeho (nejen) milostné verše, zjistíte, že se opravdu není čemu divit :-)…kdo by si totiž nepovšimnul toho dokonalého kontrastu podmračeného chlápka s uhrančivýma očima a krásné něžné poezie. Na to my ženský prostě dáme ;)…

„…Snad z nebe na zem spadlo
to vzácné zaklínadlo
Ve světle létavic

do stříbra jsem vyryl
SINE AMORE NIHIL
bez lásky není nic…“
(Sonet jako talisman)

Soubor „Květy z nahořklého dřeva“ se mi na první pohled zalíbil pro svou koncepci – jednak je to výběr tematicky velmi pestrý a především je uspořádaný jaksi chronologicky – první oddíl tvoří vzpomínky na autorovo dětství, rodný kraj, jižní Moravu (čímž si samozřejmě získává mé srdce :-)…), přes mezihru raných básní se dostáváme k poezii milostné, básním pro děti, překladům a nakonec pak k veršům laděným sentimentálně, s tematikou smrti a podzimu. Poslední kapitolu, ke které jsem se pořád neměla, jsem dočetla dnes, což mi přišlo takové příznačné, neboť právě nastává období Dušiček, ke kterému se tato tematika hodí.

„…To bylo dávno, dávno, dávno,
dneska už nejsou andělé
a svět se dávno jinak dělí,
na lidi hodné a ty zlé…“

Poznáváte úryvek ? Už navždycky asi budu při čtení Uspávanky s bývalými anděly a modrým ptáčkem vzpomínat na Kačenku a hodiny literatury. Musím říct, že v poslední době jsem si Skácelovy básně určené dětem hodně oblíbila, přestože předtím mě tak nějak „nebraly“. Na jeho dětské poezii je totiž okouzlující, jak je něžná, citlivá a občas i roztomile vtipná…;-)

Tohle draci nedovedou

Vypadá jako drak, a není,
ještěrka je to na kameni.

Když po ní sáhneš, cukne prudce
a ocásek ti nechá v ruce.

Ještěrky nejsou jako draci,
ocásky mají odkládací.

Sonet o červencové noci na Vysočině

Večer si lehá tiše do polí
Na kamenech se leskne zlatá slída
Měsíc jak chromý pastýř o holi
jedinou hvězdu nad dědinou hlídá

Od potoka je slyšet rozhovor
Z hospody domů vracejí se chlapi
a přou se potmě Něco je moc trápí
Noční chlad dotýká se hor

Posléze všechno ztichne Naprosto
Jen slepá můra do žárovky vráží
Na chvíli vyjdeme si na zápraží

a ohromí nás noci majestát
Tisíce hvězd Ach byli bychom s to
po celou noc pod tímto nebem stát

Nikdo mi to nevymluví. Skácelova tvorba patří ke skvostům české poezie…nebo vlastně moravské (potrpím si na kořeny :D…). Je krásná, melancholická a dojímavá, je plná lásky k Moravě a podle mě se tak nějak hodí k létu. Možná to bude i tím, že řada jeho básní byla zhudebněna a pro mě tou nejkrásnější asi navždycky zůstane Krátký popis létahttp://www.youtube.com/watch?v=BxWjLKEtClQ

Bosé nohy v parku

Filmovou rubriku jsem na blogu plánovala už od samého počátku, ale jen málokdy se mi stane, že mě nějaký film zaujme natolik, abych o něm měla chuť něco napsat. Konečně jsem ale dostala ten správný impulz v podobě Bosých nohou v parku. Tento americký snímek z roku 1967 patří už nějaký čas k mým kinematografickým srdcovkám a to jsem ho objevila vlastně dočista náhodou – při žehlení (jak jinak :D) – mezi domácími DVDčky s náhravkami z televize. Do úsměvné situační komedie s báječnou atmosférou let šedesátých se zkrátka nejde nezamilovat a přesvědčila jsem se, že ani po několikáté podívané neomrzí.

Hlavní postavy zde ztvárnili herci skutečně zvučných jmen – Jane Fonda a Robert Redford hrají páreček novomanželů. On je advokát. Ona trochu naivní milující ženuška. Po týdenních líbánkách následuje vpád do reality všedního života v podobě stěhování do prvního hnízdečka lásky :-)…tím má být maličký byt v pátem poschodí bez výtahu. Byteček nevypadá tak idylicky, jak se na první pohled zamilovaným milnecům zdálo – ložnice je maličká, nábytek nepřivezou včas, průvan v obývacím pokoji záhy vysvětluje díra ve stropě a aby toho nebylo málo, přestože je právě v New Yorku únor, topení nefunguje…no nepřipomíná vám to něco :D??? Do příběhu mladých novomanželů Paula a Corie také brzy vstupuje podivínský soused a Coriina konzervativní matka :D. Manželství zažívá opravdový křest ohněm…Bosé nohy v parku nabízí úžasnou podívanou na první novomanželské trable, ale jsou podány s takovým vtipem a nadhledem, že se člověk musí smát od začátku až do konce. Mezi Paulem a Corie to zkrátka správně jiskří, ať už se hádají či milují :-)!

Pověsili byste si je do ložnice ? Já jo :D...
Pověsili byste si je do ložnice ? Já jo :D...

Komu se film bude líbit ? Rozhodně těm, kteří mají rádi staré americké filmy a 60. léta…a taky fanynkám Roberta Redforda :D…A vůbec, všem se vám to bude líbit, uvidíte!!! Bosé nohy v parku jsou totiž hlavně o lásce a o tom, že ani to nejšťastnější manželství se občas neobejde bez hádek :-)…

Medical Fair, 19. – 22.10., Brno

Některé tradice by se měly dodržovat…možná i proto se každý podzim těším na to, že zase jednou do roka zavítám do oblasti, ke které mám i po těch letech strávených nad paragrafy velmi blízko. Vždycky, když se octnu na Medicalu, uvědomím si, že zdravotnictví je jedním z mála oborů, ve kterých může člověk opravdu beztrestně prohlásit, že vykonává smysluplnou práci. A tím teď nemám na mysli jen lékaře, ale hlavně zdravotnické techniky, kteří každý rok přichází na veletrh s novými zdravotnickými pomůckami usnadňujícími život převážně nemocným a handicapovaným lidem. Těm dle mého názoru patří Medical Fair především.

Tato odborná přehlídka se jako obvykle konala na brněnském veletržním výstavišti a opět předvedla spoustu novinek ve světě zdravotnické techniky, nemocničního vybavení i rehabilitace. Letos navíc nebyla roztroušena do několika pavilonů, všechno se vlezlo pěkně pod jednu střechu. K vidění zde byla spousta diagnostických přístrojů či laboratorní techniky, pomůcky pro handicapované, sluchově či zrakově postižené a seniory, nebo ortopedické a rehabilitační pomůcky… Na Medicalu má své pevné místo také charita, a proto je tu každý rok k vidění rovněž spousta stánků s ručně vyrobenými dárkovými předměty, jejichž výtěžek jde na dobrou věc. U těch nás s Péťou zaujal především jakýsi inovativní šicí stroj :), který dokáže v rekordním čase vytvořit podle vzoru výšivku :D…

Fanouškům gymballů musím sdělit, že zlaté časy této cvičební pomůcky jsou již pryč (prý, já si to nemyslím :D!). Na Medicalu se představil jeho mladší sourozenec, který vypadá esteticky lépe, je stabilnější a není nafukovací, tudíž vám nehyzdí obývák/pokojík :-)…samozřejmě je ale také o poznání dražší (od 4000,- nahoru; designové kousky stojí až nad 8000,-) a navíc se na něm nedá pohodlně sedět, je určen výhradně pro cvičení, takže já asi prozatím zůstanu věrná své neestetické nafukovací kouli :D!

Musím přiznat, že nejvíc jsme se nakonec vyřádili u stánku s čajíky :D…Minulý týden jsme totiž objevili kouzlo čajového obřadu a rozhodli jsme se nadělit si nějaký pěkný čínský set s konvičkou k Vánocům. Sáčkům aromatického zeleného čaje jsme samozřejmě nemohli odolat, takže jsme si nakoupili pěkně do zásoby jeden třešňový a druhý jasmínový. (Zatím jsme testovali jen ten druhý zmíněný a – omámeni úžasnou vůní – ohodnotili jsme ho velmi kladně :-)…)

Více informací o Medicalu samozřejmě naleznete na stránkách BVV: http://www.bvv.cz/medicalfair. Ikdyž (zatím ;)) nejsem z branže, věřím, že ani příští rok tento veletrh nevynechám :-)…

Losos na smetaně se žampiony

Dnes přináším něco pro milovníky ryb a gurmány, kteří si chtějí na obědě skutečně pochutnat. Základem všeho je kvalitní čerstvé maso, do kterého se opravdu vyplatí investovat, protože na chuti se to stoprocentně projeví! Slíbila jsem, že tady na blogu udělám reklamu Rybárně Šopík sídlící hned vedle Fakulty informatiky VUT, kde Péťa „ulovil“ našeho lososa, a tak sem dávám odkaz na jejich webovky a opravdu vřele doporučuji :-): http://www.rybarna.cz/. Ode dneška budu svého muže posílat často a ráda do školy (a na ryby :-)) !

  • 4 porce lososa
  • sůl, pepř
  • hladká mouka
  • olej na smažení
  • 1-2 lžíce másla
  • 100-150 g žampionů
  • 125 g zakysané smetany
  • citron a petrželka na podávání

Omytého lososa osolíme, opepříme (já přidala ještě koření na ryby), obalíme v mouce a na směsi oleje a másla opečeme. Přidáme plátky žampionů a pod pokličkou dusíme doměkka. Nakonec vmícháme zakysanou smetanu a krátce prohřejeme. Podáváme ozdobené plátkem dobře omytého citronu a snítkou petrželky. Já připravila jako přílohu bramborovou kaši a moc jsme si pochutnali 🙂 !!!

P.S. Zdrojem inspirace mi tentokrát byla Péťova Velká domácí kuchařka, o které tu jistě ještě uslyšíte :-)…

Designblok, Praha, 5. – 10.10. 2010

V těchto dnech probíhá v Praze již dvanáctý ročník dnů designu, který přináší spoustu prezentací novinek ve světě designu, výstav, módních přehlídek a přednášek. Designblok se koná na 40 místech v Praze, v galeriích, výstavních síních i prestižních obchodech se špičkovým designem a módou. Mně se poštěstilo navštívit dosud největší Superstudio Designbloku v rozlehlé budově na Bubenské. Pět pater vystavovatelských ploch se nám postaralo o zábavu i bolavé nohy na celé dlouhé odpoledne :-)…Předně bych ale asi měla vysvětlit, proč jsem se vlastně na výstavu vydala. Nemůžu říct, že bych se o design někdy předtím kdovíjak zajímala. Vpodstatě jsem si myslela, že se tady budou prezentovat spíš nové technologie ve výrobě a podobné věci. Z omylu jsem byla brzy vyvedena, ale k tomu až později. Hlavním důvodem mé návštěvy v Praze byl fakt, že na Designbloku vystavoval spolu s několika dalšími studenty z Prahy taky Péťa, a protože projektu věnoval hodně práce, s pýchou jsem se rozjela na výsledné dílko podívat na vlastní oči 🙂 !

Výstava byla opravdu hodně rozmanitá a každý si tu zaručeně musel přijít na své. Mně osobně úplně nejvíc zaujal nábytek pro kočky :D…stylový bytový doplňek ve tvaru různých písmen abecedy měl splňovat základní kočičí potřeby – skrýš, posezení a škrabadlo na drápky :-). Celou prezentaci navíc doplňovala vtipná instruktážní reklama promítaná na plátno – no nekupte to svojí kočičce !

Další zajímavostí pro mě byla poměrně rozsáhlá výstava zabývající se ekologickým tématem – v několika místnostech od stropu až po zem polepených kartony se prezentovaly ekologicky i ekonomicky šetrné obaly – ať už se jednalo o obaly na kosmetiku, potraviny, lahve na nápoje nebo saponáty.

Delší čas jsme strávili taky u prezentace poměrně známého hnutí Duha (alespoň já jejich reklamy vídávám občas v šalině). Toto hnutí prosazuje mimo jiné přijetí zákona, který závazně stanoví, že Česká republika bude snižovat exhalace skleníkových plynů o 2% ročně. Nový zákon by měl posílit ekonomiku, snížit účty rodinám, zajistit zdravější život pro každého a hlavně srazit náš příspěvek ke globálnímu znečišťování. Z prezentace jsme si odnesli poučný plakát, který si vyvěsíme na ledničku jakožto inspiraci, jak žít lépe a zdravěji :-). Můžeme se tu dočíst, jak podpořit místní ekonomiku, proč je voda z kohoutku lepší a kolik zbytečného odpadu za svůj život vyprodukujeme, aniž si to uvědomíme.

Pohovka ze slámy :)
Pohovka ze slámy 🙂

Péťův projekt „Mimikry“ se mi samozřejmě taky moc líbil, ikdyž u něj chyběla instruktáž, a vzhledem k tomu, že se jednalo o projekt interaktivní, spousta lidí ho nepochopila. Spolupracoval na něm společně s laboratoří Modul, která hledá nové technologie využitelné v umění a vytváří projekty na pomezí designu, volného umění a vědních oborů. Do obšírnějších informací o projektu se raději coby laik nechci pouštět :-). Věřím, že Péťa na Jestřáblog co nevidět také přispěje článkem o Designbloku, kde se vše podstatné dozvíte. Každopádně se podělím alespoň o fotografie modelu orchideje, která se na obrazovce mění v kudlanku :-)…

Péťa u svého projektu :)
Péťa u svého projektu 🙂

Určitě jsem ještě na spoustu zajímavostí zapomněla, ale v tom obrovském množství se není ani čemu divit. Na následujících fotografiích bych ráda vypíchla ještě pár vymykajících se projektů…

Tohle mají v Rusku :)...
Tohle mají v Rusku :)...
Pohodlné? Ani trochu :D!
Pohodlné? Ani trochu :D!
Projekt Živé věci, který se zabývá interaktivním designem, prezentoval inteligentní svítidlo pojmenované Tvor.
Projekt Živé věci, který se zabývá interaktivním designem, prezentoval inteligentní svítidlo pojmenované Tvor.
Projekt Polarita si hraje se splynutím skleněného šperku a oděvu.
Projekt Polarita si hraje se splynutím skleněného šperku a oděvu.

No a to by bylo asi všechno :-). Výstavu jsme zakončili už značně znavení okolo sedmé hodiny módní přehlídkou kolekce La Femme Mimi, která byla doplněna poměrně extravagantními čelenkami od Jane Bond. Pro mě bylo velmi vítaným zpestřením to, že po pódiu se krom modelek producírovali taky vymódění psíci :-)…Kolekce nebyla úplně podle mého gusta, ale možná bude něco na tom, že my Češi jsme zbytečně moc konzervativní a nepotrpíme si na barvy. A koneckonců podzim je sám o sobě dost šedivý a smutný, takže proč ho ještě zbytečně dělat víc ponurým tmavými kabáty. Nicméně trend ponožek v lodičkách nebo vůbec čemkoliv trochu otevřeném stejně jako plastové botičky Melissa (byť za nimi stojí ikona Vivienne Westwood a boty skutečně krásně voní, jak jsem se na Designbloku na vlastní čuch přesvědčila :D) asi skutečně nikdy nepochopím…

La Femme Mimi
La Femme Mimi

Výstavu bych každopádně doporučila každému, kdo má v Praze o víkendu trochu času. Její návštěva rozhodně stojí zato, je doprovázena bohatým programem a každý si tam najde něco zajímavého a inspirujícího.

Noční obraz…

„…Mám strach
z podzimu který přijde
dřív než ty
znova přijedeš
Mám strach že se ztratíme
jeden druhému…“

(První vycházka)

Dnes přináším na dlouhou dobu posledního Hraběte – musím si něco schovat i do budoucna, že ano… Takže naposledy malá dávka podzimní melancholie O:-)

Jednou

Noviny nevyjdou ve zvláštním vydání,
nikdo mi s růžemi nepřijde přát.
Pomlčí důstojně klasici svázaní
o tom, co brzy už musí se stát.

Neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky.
V ulicích nebude dechovka hrát.
Kdopak si všimne? Vždyť svět je tak veliký
a třeba zrovna teď má se to stát.

Jednou tě potkám, vím to jistě!
Nevím jen kdy, na kterém místě…
Ať si klidně říkají, že nevím o životě nic –
možná se to stane zítra, možná, že až za měsíc.
Možná zrovna ted, na tomhle nároží
na mou horkou tvář svou ruku položíš.

Málokdo všimne si našeho setkání.
Někdo snad začne se přestárle smát
až mě na ulici políbíš do dlaní
a řekneš, že se to muselo stát.


Noční obraz

Nad parkem půlnoc vyzvání
všude je tma a klid
A já se musím rozloučit
a honem domů jít

Malíři namaluj do noční tmy
oblaka bílá sluneční svit
Alespoň na chvíli ať je zas den
ať ještě domů nemusím jít

Namaluj malíři barevnou kytici
na mokrý asfalt v téhleté ulici
Namaluj má ústa do smutných očí
člověka s kterým se právě teď loučím

Namaluj prosím tě na noční oblohu
oblaka bílá sluneční svit
Ať se zas alespoň na chvíli rozední
ať ještě domů nemusím jít

Vím že to nejde
nezlob se na mne
jsou to jen řeči
krásné a klamné
Vím že to nejde zastavit čas
přesto to zkusím podruhé zas

Odešel pěšky snad na tramvaj nemá
Je právě půlnoc   Jak banální téma
Namaluj mé oči na jeho ústa
ať se ta ulice nezdá tak pustá