Z dubnové knihovničky

Když se dívám na seznam četby uplynulého měsíce, cítím se znovu jako před maturitou :).

Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Mé první literární setkání s Lustigem. A musím bohužel konstatovat, že mě docela zklamalo – jeho styl vyprávění mi prostě moc nesedí. Přestože jako osobnost má všechen můj obdiv a respekt, ke svým oblíbeným autorům ho nejspíš nezařadím. Novela je poměrně krátká a nečte se úplně špatně. Přesto mám pocit, že v textu je ukryto mnohem více, než je na první pohled patrné, a to je asi i důvod, proč je na začátku obtížné se do knížky začíst. Hlavní zápletka líčí past na bohaté židovské obchodníky, kteří se nechávají vydírat skupinou nacistů s vidinou, že si tím zachrání holý život. Kateřina Horovitzová se k nim připlete prakticky náhodou a ve chvíli, kdy nacistickou léčku prohlédne, sebere poslední síly, aby pomstila sebe i zbytek své rodiny. Čtenář celkem brzy odhalí, k jakému konci celý příběh směřuje. To ale nepovažuji za velkou chybu. Spíš než šokovat čtenáře závěrem chtěl Lustig demonstrovat lidskou přirozenost „chytat se stébla“, živit v sobě i v těch nejtěžších situacích alespoň malou jiskru naděje. Nám se to z dnešního pohledu může jevit jako naivita, ale v kontextu nejhrůznější války, jakou tato země zažila, to vlastně není nic nepochopitelného. Zápletkou knihy jsem tedy nadšená, zpracování mi však nesedlo. Zatím nechávám tento literární zážitek uležet a časem snad dostanu chuť přečíst si od Lustiga něco jiného.

dubnova_knihovnicka_1

George Orwell – Farma zvířat

Dalším titulem ze seznamu povinné četby, který jsem tento měsíc přečetla, je všeobecně známá Farma zvířat. Slavná Orwellova alegorie zachycující klíčové okamžiky v dějinách Sovětského svazu je nadčasovou záležitostí. Působivá „pohádka pro dospělé“ dokonale zobrazuje proměnu chování vládnoucí elity. Z toho, jak snadné je zmanipulovat dav a vnutit mu své „pravdy“, mrazí v zádech. Jednoznačně jedna z nejdůležitějších knížek minulého století, která by se nikdy neměla přestat číst.

dubnova_knihovnicka_2

Jostein Gaarder – Hrad v Pyrenejích

Tak dlouho jsem odkládala sepsání recenze na tuto knihu, až jsem zapomněla, o čem vlastně byla :D. Proto jsem si ji přes Velikonoce přečetla znovu a tady jsou mé dojmy. Příběh je vyprávěn formou dopisů (respektive e-mailů), které si mezi sebou vyměňují Solrun a Steinn. On vyznává přísnou racionalitu, ona věří v osud, duchovní síly a nadpřirozeno. Odlišnější dvojici světonázorů aby člověk pohledal. Přesto kdysi byli mileneckým párem. Dnes, 30 let po rozchodu, se jejich cesty znovu sbíhají. Jak se s odstupem času dívají na tehdejší události, které vedly k jejich rozchodu? Je možné najít společnou řeč s člověkem s naprosto odlišnou životní filosofií? No… popravdě řečeno jsem se nějak nedokázala najít ani v jedné postavě. Obě měly názory příliš vyhraněné a já to takhle prostě necítím – pravda je podle mě vždycky někde uprostřed. Z toho důvodu mi Solrun ani Steinn nebyli příliš sympatičtí. A k tomu závěru mám taky jisté výhrady. Čekala jsem na konci právě nějaké smíření, setkání obou odlišných pohledů, kompromis… místo toho přišly docela bolestivé pochybnosti jedné z postav a dramatický střih. Jsem ráda, že ke mně knížka přišla jako putovní a můžu ji tak bez výčitek poslat dál. Četba Hradu v Pyrenejích mi nepřinesla žádné potěšení a potřetí už se do ní pouštět určitě nebudu.

z_dubnove_knihovnicky_3

Tomáš Halík – Úvahy na prahu tisíciletí

„Sebevrah pohrdá životem, zatímco mučedník pohrdá smrtí. Palach nepohrdl životem, nýbrž svou obětí jako plamenem v šerosvitu kompromisů osvítil ty hodnoty, které dávají životu cenu: svobodu a věrnost.“

Útlá knížečka plná zajímavých úvah – původně rozhlasových fejetonů pro stanici BBC – teologa a kněze Tomáše Halíka, mě velice příjemně překvapila. Každá kapitola je věnována svátku (Vánoce, Velikonoce) či výročí nějaké významné historické události (11. září, upálení Jana Palacha). Právě posledně zmiňovaná událost zůstává podle mě v očích české veřejnosti stále dost nepochopená a pod Halíkova slova výše bych se mohla podepsat. Texty jsou velice krátké a není problém přečíst je „na posezení“ za jedno odpoledne. Určitě si ale zaslouží mnohem více pozornosti a dá se k nim s odstupem času vracet. Krásné grafické zpracování s působivými ilustracemi vytvořil Jáchym Šerých.

z_dubnove_knihovnicky_4

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *