Maokong je hornatý region v jižní části Taipeie, který je známý svými čajovými plantážemi. Vlastně to byla po určitou dobu největší čajová pěstitelská oblast na Taiwanu. Nachází se na okraji města, takže nejprve je potřeba dojet na konečnou metra k taipeiské zoo, a poté se jede nahoru ještě asi 20 minut lanovkou. Některé kabinky mají prosklenou podlahu, takže pokud trpíte závratí, dobře si vyberte, do které si sednete :D. Výhled je to ale každopádně dechberoucí. My vyjížděli celkem brzy ráno, kdy bylo město ještě trochu zahalené v oparu, ale i tak to byla moc krásná (žaludek trochu rozhoupávající :-)) podívaná.
Než jsme dojeli nahoru, už jsme měli samozřejmě zase hlad, takže jsme si u jednoho z mnoha místních stánků koupili smažené chobotnicové kuličky na špejli a vyrazili na procházku okolo čajových plantáží.
Do oblasti Maokong město v poslední době investovalo hodně peněz za účelem posílení cestovního ruchu a je to znát. Turistické stezky jsou hezké a upravené. My jsme ale zatoužili vydat se trochu hlouběji „do džungle“, a tak jsme zvolili o něco náročnější trail ke skalnímu chrámu a vodopádu Silver Stream Waterfall.
Tady jsme poprvé pocítili, jak odlišná je místní fauna a flora. Krom husté bujné vegetace a komářích náletů jsme tu spatřili taky největšího pavouka našeho života. A to jsme ještě netušili, že tenhle kousek je docela malej oproti tomu, co uvidíme o pár dnů později u jezera Sun Moon Like :-D…
Na procházce nám pěkně vytrávilo, takže jen co jsme se dostali z divočiny zpět na hlavní silnici, kterou lemují stánky s jídlem a restaurace, zatoužili jsme dát si nějaký dobrý oběd. Vybrali jsme si jednu vychvalovanou restauraci s krásným výhledem do údolí (a poté, co opadl opar, zjistili jsme, že nabízí dokonce krásný výhled na mrakodrap Taipei 101) a objednali si menu podle obrázku. Asi nemusím vůbec zdůrazňovat, že následovala královská hostina :D.
Polévku, v níž plavaly nějaké neznáme houby, jsem z opatrnosti přeskočila, ale vyřádila jsem se na dalších chodech. Kuřecí roláda, zeleninový salát, tofu ve sladkokyselé omáčce, krevety a hlavně nejlepší rýže mého života s jasmínovými květy… Rozhodně to byl jeden z top gastro zážitků naší dovolené. Jako dezert jsme ještě dostali nanuk, jak jinak, než s příchutí čaje, a odkulili jsme se zpátky ke stanici lanovky.
Protože na lanovku se stála hrooozně dlouhá fronta a my chtěli ten večer ještě stihnout fotku Taipei 101 v západu slunce, zvolili jsme rychlejší dopravní prostředek, a sice minibus. Jízda narvaným minibusem v horských serpentinách si co do dobrodružnosti vůbec nezadala s ranní adrenalinovou cestou lanovkou. Každopádně jsme tím ušetřili dost času a mohli jsme pokračovat rovnou na Sloní horu – místo, odkud jsou foceny snad všechny záběry Taipei 101 na pohlednicích :-). A že to je záběr, který chce zachytit skutečně každý, nás přesvědčily davy převážně mladých lidí, které proudily na horu společně s námi. Naštěstí jsme si ještě zvládli ukořistit poměrně slušné místo pro náš fotoaparát, a pak už nezbývalo než čekat, až slunce zapadne a Taipei 101 se rozsvítí. (Každý den v týdnu svítí jinou barvou.)
Přestože už jsme byli po celém dni docela dost utrmácení, rozhodli jsme se, že když už jsme mrakodrapu tak blízko, půjdeme se k němu podívat. Taipei 101 je 508 metrů vysoká a svým tvarem připomíná bambusový stonek. Po mnoho let držela titul nejvyšší budovy světa. Hlavním vchodem dovnitř turisty nepustí, pokud tedy chcete jít na vyhlídku, musíte projít nákupním centrem, které stojí hned vedle a patří prý k těm nejluxusnějším v Taipei. My už byli docela unavení, a tak jsme se rozhodli nechat vyhlídku na jindy.
Náš den jsme zakončili v nenápadné knedlíčkové restauraci, kde jsme poprvé ochutnali místní klasické knedlíčky plněné směsí mletého vepřového masa a pórku, které tu servírují v tradičních bambusových podnosech spolu se sójovou omáčkou a strouhaným zázvorem. Za pár peněz naprosto skvělý gastronomický zážitek! A já začínala pomalu chápat, proč na Taiwan spousta turistů jezdí hlavně kvůli jídlu 🙂