(Rozpačité) Perfektní dny českých žen

No a aby toho růžovýho kýče nebylo málo, na tento týden jsme měli vyrazit do kina na nejnovější počin Alice Nellis – docela jsem se na to těšila čekajíce něco jako Ženy v pokušení, ve svém očekávání jsem ale zapomněla, že mi všechny filmy od Alice Nellis, co jsem zatím viděla, přišly strašný :D… Tenhle z toho tudíž ještě vychází docela dobře, ale žádné velké nadšení se přesto nekonalo 😉 …

(Rozpačité) Perfektní dny českých žen

O tom, že „i ženy mají své (perfektní) dny“, nás má přesvědčit nový snímek známé české režisérky a scénáristky Alice Nellis. Film Perfect Days vzniknul podle předlohy skotské dramatičky Lizy Lochhead. Už v roce 2003 Nellis tento příběh zrežírovala v Divadle Na zábradlí, kde se hra držela v repertoáru neuvěřitelných sedm let a představení byla navíc neustále vyprodaná. O to větší očekávání pak mohlo vyvolat převedení tak zdařilého díla na filmové plátno.

Celý děj filmu se točí okolo životem zklamané čtyřicátnice Eriky (Ivana Chýlková) – hvězdy televizního pořadu „Před a po“ a zároveň majitelky kadeřnického salónu. Ve své práci je úspěšná, co ji však trápí, jsou neodbytně tikající biologické hodiny. Erika věří, že dítě dá jejímu životu konečně smysl a směr a je pevně odhodlána pořídit si ho – ať už přirozenou cestou nebo za pomoci jiných metod, které nabízí moderní doba. Když selže původní plán svést bývalého manžela (Bohumil Klepl), nastupuje alternativní metoda oplodnění homosexuálním kamarádem Richardem (Ondřej Sokol). Nejvíce však Eričiným životem otřese utajený poměr s mladičkým barmanem Adamem (Vojta Kotek), synem její bývalé švagrové (Zuzana Bydžovská)…

Tahounem celého filmu je bezesporu Ivana Chýlková, jíž role charismatické kariéristky, v níž se náhle probouzí mateřské pudy, výborně sedla. Zajímavým překvapením je však i Vojta Kotek, kterého máme zafixovaného spíše jako svůdníka z komedií pro teenagery, kupodivu je ale přesvědčivý i při „balení“ ženy o generaci starší. V roli homosexuálního kamaráda Richarda překvapuje i baví Ondřej Sokol, který se své úlohy zhostil skutečně s (čtyřprocentní) grácií.

Herecké obsazení bezpochyby nebylo šlápnutím vedle, vydařené hudbě v podání kapely Circus Ponorka se rovněž nedá nic vytknout, něco tady však přesto nefunguje… Už při úvodních scénách filmu se vtírá nutkavá myšlenka, že na plátně se neodehrává nic novátorského, něco takového tady přece už bylo… Nabízí se srovnání s Vejdělkovými Ženami v pokušení či Románem pro ženy (zejména několik prvních minut odehrávajících se v kadeřnickém salóně až nepříjemně připomíná tento Renčův počin). Na rozdíl od výše uvedených snímků však Perfect Days chybí potřebná „šťáva“, což ani několik vydařených momentů a vtípků nezachrání. Alice Nellis má rozhodně výjimečný dar vykreslit vypjaté scény mezi ústředními postavami s citem, bez zbytečného kýče a hysterie – komediální poloha jí ale příliš nesedí. Zvolený žánr může na diváka působit trochu zmateně. Na to, aby film mohl být čistokrevnou komedií, obsahuje až příliš mnoho dramatických vsuvek a úsměv často hořkne na rtech. Část filmu Alice Nellis natočila v prostředí La Fabriky a využila ukázku z představení La Putyka, což je pro divácké oko jistě zajímavé, na druhou stranu to však působí jako určitý druh nepatřičné reklamy – a podobných momentů by se bohužel v Perfect Days našlo více. Když si připomeneme filmy, které Alice Nellis natočila dříve (Tajnosti, Výlet), tak trochu to vypadá, jako by se tentokrát přecejen chtěla trochu přiblížit (a podbízet) masám diváků, dělá to však zároveň velice opatrně a zůstává stát nakročená kdesi na půl cesty k mainstreamu. Je to poloha, která jejím filmům nesedí ani nesluší, a tak „Perfektní dny“ i přes veškerou snahu zůstávají jen slabým odvarem podobných „dámských“ komedií, které se u nás v posledních letech natočily…

Celkový dojem po opuštění kinosálu je tedy poněkud rozpačitý – místy silné momenty, místy zklamání.  Na jednu stranu vynikající herecké výkony, jinde čiší z Perfect Days komerčnost, křečovitost a kýč. Kdoví, jakým směrem se tvorba Alice Nellis bude ubírat do budoucna. Zdá se však, že tudy cesta k nadšeným divákům nepovede…

3 komentáře u „(Rozpačité) Perfektní dny českých žen“

  1. A má vůbec nějakej její film „šťávu“? Podle mě je ta ženská naprosto zoufalá…
    Hrozně se mi líbil tenhle postřeh i obrat: „zůstává stát nakročená kdesi na půl cesty k mainstreamu“.

    Kam mělo být tohle určeno (do dámského magazínu, vybavuje se mi dobře?) a jak vůbec dopadla tvoje hodnocení od Turínského koně?

  2. Podle mě nemá, mně se od Alice Nellis nikdy žádný film nelíbil :D…Recenze byla do dámského/lifestylového magazínu. Na Turínského koně bohužel stále čekám :DD…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *