Říjnová knihovnička

Jestli se vám zdá, že tento měsíc praská literární rubrika ve švech, zdá se vám to zcela správně. Aneb dejte knihomolovi týden dovolené bez jasného programu a takhle to dopadne :D…

Josef Škvorecký – Sedmiramenný svícen

Útlá kniha obsahuje sedm krátkých povídek s židovskou tematikou, které se odehrávají v období druhé světové války. Povídky na sebe sice navazují, ale zároveň funguje i každá sama o sobě. Za zmínku stojí i působivé ilustrace. Josefa Škvoreckého musím jako obvykle jen a jen doporučit!

rijnova_knihovnicka_1

Johannes Mario Simmel – Plakat přísně zakázáno

Upřímně řečeno – Simmel mi přijde jako trochu přeceňovaný autor… Jeho tvorba pro děti se mi ale vždycky moc líbila. Ze zvědavosti, jak budu hodnotit jeho dílo s odstupem času, jsem sáhla po dětské knížce s detektivní zápletkou Plakat přísně zakázáno, ve které skupinka dětí pátrá po zločinci, který lstí vymámil z jejich spolužačky peníze určené na lyžařský zájezd. Příběhu přidává na originalitě jeho zasazení do období krátce po druhé světové válce. Jinak je však zápletka i celé rozuzlení velmi naivní a to i s ohledem na fakt, že je kniha určena dětskému čtenáři.

rijnova_knihovnicka_2

Corinne Hofmannová – Bílá Masajka

Tentokrát jsem se výjimečně nejprve seznámila s filmem a až pak jsem se dostala ke knížce. Nicméně je to už tak dávno, že jsem si z filmového zpracování pamatovala skutečně jen útržky. Zpočátku jsem měla obavy, že kniha bude jen klasickou na city hrající romancí, ale spolu s prvními řádky, popisujícími život v africké Keni, se všechny obavy rozplynuly. Bílá Masajka potěší jak čtenářky červené knihovny, tak milovníky cestopisů. Celý příběh je vlastně autobiografickým vyprávěním Švýcarky Corinne, která se na dovolené osudově zamiluje do masajského válečníka Lketingu a prakticky ze dne na den se rozhodne vyměnit svůj pohodlný život doma za dobrodružství uprostřed Afriky. Po prvotním šoku z kulturních rozdílů se se svým Masajem zpočátku cítí šťastná. Po svatbě se však vztahy poněkud vyostřují a Corinne ze zamilované zaslepenosti zvolna procitá… Samozřejmě vás při čtení několikrát napadne, že hlavní hrdince muselo fakt přeskočit, když se vydala do Afriky za mužem, o kterém toho věděla tak málo, a ještě si s ním pořídila dítě. Na druhou stranu je až obdivuhodné, kde v sobě mladá žena z tak vyspělé evropské země našla tolik dobrodružné povahy, aby kvůli lásce obětovala veškeré pohodlí a odstěhovala se daleko od celé své rodiny. Ten příběh je neuvěřitelný a fascinující. Nečekejte literární veledílo – po stylistické stránce je kniha spíš podprůměrná. Očekávejte ale příběh, který vás přilepí na židli a nebudete se moct odtrhnout, dokud nepřijde poslední stránka.

rijnova_knihovnicka_3

Aimee Benderová – Zvláštní smutek citronového koláče

Tuto knížku jsem v knihkupectví okukovala už mockrát. Vždycky mě upoutala ta zářivě žlutá obálka s koláčem, který vypadal fakt lahodně :D! I zápletka knihy mi přišla poměrně originální a zajímavá. Přesto chvilku trvalo, než si ke mně Zvláštní smutek citronového koláče našel cestu. Na první pohled se může čtenář mylně domnívat, že se jedná o knížku pro děti. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je devítiletá Rose, která po ochutnání koláče, který pro ni upekla její matka, zjistí, že má zvláštní schopnost – z kousku jídla dokáže vycítit pocity a emoce lidí, kteří jídlo připravili. Na první pohled zajímavá dovednost se pro Rose brzy stává utrpením, se kterým se musí naučit žít – při jídle totiž odhaluje věci, které by radši ani nevěděla. Příběh je psaný velice poutavým a zároveň originálním poetickým jazykem a název knihy snad ani nemohl být trefnější – při čtení na vás opravdu padne takový zvláštní, těžko popsatelný smutek a dojetí. Mimořádná knížka, která ve mně i přes svou melancholickou náladu zanechala krásný pocit.

rijnova_knihovnicka_4

Jan Zvelebil – Na vandru s Reflexem II.

Po emocionálně vypjatých knížkách jsem pro změnu potřebovala zase něco, po čem se mi bude hezky usínat. A Vandr prostě nikdy nezklame :-)! Ve druhém díle se můžete těšit třeba na zážitky z Jihoafrické republiky, Rumunska nebo Itálie. Se zaujetím jsem četla také kapitolu o Číně, oblíbené turistické destinaci Srí Lance nebo Novém Zélandu. A už se zase nemůžu dočkat, až se někam podívám :-)!

rijnova_knihovnicka_5

Paul McCartney – Černý pták

Tuto hezkou sbírku Paulových básní a písňových textů jsem dostala kdysi k narozeninám od Pavči. Pro mě je unikátní hlavně v tom, že se někdo pokusil přebásnit známé hity od Beatles (a samozřejmě nejen je) do českého jazyka. U některých textů mi to přišlo velmi trefné a hezké (Lady Madonna, Ob-La-Di Ob-La-Da, The long and winding road…), jindy mi texty i přes veškerou snahu překladatele přišly banální a ztrácely své původní kouzlo (čímž nechci tvrdit, že některé Paulovy veršíky nezní banálně i v angličtině).

„…Však přede mnou je dál nekonečná pouť,
ty necháváš mě stát  před branou zavřenou.
Prosím, pusť mě dál, já chci jít za tebou…“

Paulovou doménou je bezpochyby hudba, nicméně některé jeho texty fungují dobře i samy o sobě a podnítily mě k znovuobjevování jeho sólové tvorby.

rijnova_knihovnicka_6

Haruki Murakami – Kafka na pobřeží

Kafku“ mi Franta půjčil už před víc než rokem, ale já se do něj pořád ne a ne začíst. Snad že na mě Murakamiho styl vyprávění působil od začátku tak nějak depresivně a pesimisticky. Jednou jsem se však ocitla v té správné melancholické náladě, která mi napomohla v zabřednutí do příběhu. Kniha má dvě dějové linie – tou první nás provází Kafka, patnáctiletý kluk, který uteče z domu, aniž by čtenáře seznámil s přesnými důvody jeho počínání. Víme jen, že „prostě musí pryč“ a až postupně se dovídáme, před čím to vlastně utíká. Druhým hlavním hrdinou je asi šedesátiletý pan Nakata, kterému se stala v dětství zvláštní „nehoda“ a od té doby to nemá v hlavě úplně v pořádku, umí mluvit s kočkami a kamením a děje se mu spousta dalších šílených věcí. Myslím, že už z mého stručného popisu si domyslíte, že tato knížka je tak trochu psycho :D. Když jsem se později dívala na mimořádně vysoké hodnocení na ČBDB, došla jsem k závěru, že jsem ji asi prostě nepochopila. Celé to na mě bylo až moc šílené, moc surrealistické. Po dočtení zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a pocit zklamání, že do sebe řada věcí na konci nezapadla tak, jak jsem si představovala. Murakami zřejmě asi nebude můj šálek čaje, ale tím vás od něj nechci odrazovat. Jeho styl je dost specifický, takže je potřeba vlastní čtenářskou zkušeností zhodnotit, zda zrovna vám sedne či ne.

rijnova_knihovnicka_6

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *