První obrázky z Rakouska

Vy, co mě znáte a víte, jak si potrpím na teplo, asi správně tušíte, že (pod)zimní dovolená není zrovna můj styl. Voucher do Rakouska jsme zakoupili na Slevomatu už na konci léta, ale jak to tak bývá, než jsme se stačili rozhoupat, všechny slušné termíny byly rozebrané a nám nezbylo nic jiného, než si rezervovat ten na přelomu října a listopadu. Radost jsme z toho zprvu moc neměli, ale nakonec se ukázalo, že vyrazit na dovolenou po sezoně má hned několik výhod. A v případě, že vyjde počasí, už vůbec není důvod se rmoutit :-)!

Ale začnu pěkně popořadě. Směr Lunz am See jsme nabrali 31. října – se zpožděním, jako obvykle, ale o to natěšenější :D. Navíc nám na cestu krásně svítilo sluníčko, což nás plnilo optimismem, že by to s tím počasím nemuselo být zas tak špatné. Dálniční známku jsme si nezakoupili, ale rakouské silnice jsou přecejen trochu jiné kafe :D, takže cesta byla rychlá a příjemná. Několikrát jsme také zastavovali, abychom si vyfotili krásné rakouské vinice zabarvené do podzimu.

„Brousek“ (naše navigace) nás zavedl na scestí (rozuměj pochybnou lesní cestu pochybné kvality) pouze jednou – následně jsem si na ceduli přečetla, že o týden později se na této trase pojede rallye, což vysvětluje mnohé :D. V tom lese ovšem bylo tak krásně, že jsme to Brouskovi rázem odpustili.

Další velkou zastávku jsme udělali v Kremsu, městečku našeho partnerského gymnázia BORG 8-). Krems se mi na první pohled moc líbil – zastavili a nasvačili jsme se přímo na břehu Dunaje. (Mimochodem – kdyby vás to někoho zajímalo – v Kunsthalle právě vystavuje Yoko Ono ;-)…)

Následující trasa probíhala skutečně malebnou krajinou – po levé straně Dunaj, po pravé vinice a před námi už se začaly zvolna vlnit Alpy. Nakonec jsme přejeli na protější břeh řeky a než jsme se nadáli, už jsme byli v Lunzu. Penzionek, ve kterém jsme byli ubytovaní, vlastní Češi, což bylo fajn hlavně kvůli tomu, že jsme se jich mohli bez obav poptat na všechno, co nás zajímalo. Nechali jsme si do mapy zakreslit zajímavosti, které bychom neměli minout, a hned po zabydlení jsme se vypravili k místnímu Lunzer See na obhlídku a na kešku. Ta byla důmyslně ukryta v blízkosti tohoto zajímavého mlýnku.

Nevýhodou podzimní dovolené je fakt, že dny jsou krátké a brzy se stmívá. Přestože jsme dělali, co jsme mohli, vraceli jsme se bez výjimky každý den za tmy. Co se tedy rozhodně vyplatí přibalit si s sebou do batohu, je baterka ;-).

Hodně jsme ocenili vlastní kuchyňku na pokoji – mohli jsme si tak večer vždycky uvařit něco teplého a horký čaj s citronem taky přišel vhod. První den jsme šli spát velice brzo, abychom načerpali síly na následující velkou túru po rakouském Grand Canyonu. O té vám povyprávím zase příště :-).