Krabí salát s ananasem

Zkouškové nám utíká, políčka v ISu se zelení a do toho všudypřítomný hlad, neb studium nás vyčerpává… několika tipy na rychlé dobroty vás jistě neurazím, co :-)? Nakupila se mi spousta nových receptů, o které bych se ráda podělila. První pokrm měl být původně pomazánkou, já jsem si však recept vytůnila po svém a udělala z něj vynikající salát – ideální na večeři nebo jako lehký oběd.

  • 2 balení krabích tyčinek
  • 1 menší plechovka ananasu
  • 5 lžic majonézy
  • 1 lžíce smetanové sýru (já použila cottage)
  • 1 cibule
  • 1 citron
  • sůl, pepř
  • pečivo k podávání

Krabí tyčinky i ananas nakrájíme na kousky, přidáme majonézu, smetanový sýr, jednu najemno nasekanou cibulku a šťávu z půlky citronu. Dochutíme solí a pepřem, důkladně promícháme a dáme vychladit. Podáváme s bagetou či jiným čerstvým pečivem :-). Člověk by ani neřekl, jak tahle poněkud netradiční kombinace ananasu s krabíma tyčinkama může být dobrá, ale opravdu doporučuju vyzkoušet – bylo to vynikající :-)!

Irena Obermannová – Tajná kniha

„…Proč neumím napumpovat kolo?
Proč se v mém životě nevyskytuje někdo, kdo to umí?
Mám ráda dva muže a stejně mám prázdnou duši…“ 

Tajná kniha už byla na podzim tolikrát vláčena médii, že bych se nejraději zdržela veškerých komentářů :D… Na druhou stranu tím získala mimořádnou reklamu a já sama jsem po ní sáhla, když jsem na začátku prosince vybírala v knihkupectví nějakou novou, „ženskou“, českou a dobře se prodávající knížku pro mamku k Vánocům. V nekonečné frontě u pokladny jsem si povšimla, že naše mamka nebude zdaleka jediná, kdo na Štědrý den tuhle knížku rozbalí pod stromečkem…

Od Ireny Obermannové jsem nikdy nic nečetla, protože ženské romány tak nějak obecně nejsou můj šálek čaje a nerada si čtu o tom, jak se někdo hrabe ve svých vztazích, pokud se zrovna nejedná o nějakou klasickou postavu světové literatury :D. Po této první čtenářské zkušenosti jsem přesvědčená, že Irena Obermannová určitě má svůj okruh čtenářek a má ho právem, přestože mně prostě tento žánr přijde nezajímavý. Ale co si budem namlouvat – Tajná kniha je čtenářsky přitažlivá především díky postavě Největšího Čecha, kterého si většina ztotožnila s našim bývalým prezidentem Václavem Havlem. Z tohoto pohledu může působit román Tajná kniha jako zajímavý intimní deník – byť v podtitulu označený za „fiktivní“. Nehodlám tu spekulovat, do jaké míry vycházela autorka ze skutečných zážitků – to už za mě udělali jiní a osobně je mi to i celkem fuk. Každopádně už proto, že se toho o tomto románu tolik napsalo i namluvilo, jsem si ho nemohla nechat ujít. A faktem zůstává, že tahle knížka se v té naší malé zemičce musí zatraceně dobře prodávat 😎 …

Pro zájemce přidávám odkaz na Show Jana Krause, ve které byla hostem právě Irena Obermannová a hlavním tématem diskuze byla samozřejmě Tajná kniha

Jak jsme vítali nový rok

Letošní (již tradiční) Silvestr na Bartošově byl horor… tedy ne tak úplně doslova, „horor“ bylo totiž téma celého večera :D. Rozhodla jsem se oblažit vás alespoň malou fotodokumentací, protože o programu asi není potřeba nějak se rozepisovat – všichni to známe :-). Domácí si tentokrát opravdu vyhráli s výzdobou i s kostýmy, proto se s vámi nemůžu nepodělit o pár fotek, za které děkuju (převážně) Frantovi :-).

To je ale panoptikum :D!
To je ale panoptikum :D!
Péťa a jeho Mrtvá nevěsta
Péťa a jeho Mrtvá nevěsta
Ondra :DD
Ondra :DD
"Hele, a kde je vlastně Franta?? ... COŽE?? TOHLE je Franta???" (podle skutečné události) :DD
"Hele, a kde je vlastně Franta?? ... COŽE?? TOHLE je Franta???" (podle skutečné události) :DD
Příprava obžerstvení
Příprava obžerstvení
Domácí :-)
Domácí 🙂
Ne, opravdu nechcete vědět, co bylo v té zavařovačce :X
Ne, opravdu nechcete vědět, co bylo v té zavařovačce :X

Mnoho štěstí a málo děsu v roce 2012 přejí Jestřábovi !!!

Bu bu bu!!!
Bu bu bu!!!

Vynikající sendviče

Dneska něco pro labužníky :-)! Tenhle recept prostě MUSÍTE vyzkoušet, protože je to hrozně dobrý a rychlý a bude vám to moc chutnat a vůbec! Já si sendviče nedávno připravila místo oběda, protože nám začalo zkouškové a není čas moc vyvařovat teplé jídlo, a mohla jsem se po nich vážně utlouct. Určitě poslouží i jako svačinka do školy nebo někam na výlet. Nejlepší jsou sendviče samozřejmě ještě teplé přímo z pánvičky, ale Péťa si je dal zastudena a taky chválil (musela jsem se hodně držet, abych mu nechala aspoň 2 na ochutnávku :D)…

  • 50g másla
  • 1 lžíce hladké mouky
  • 250ml mléka
  • 30g+40g nastrouhaného ementálu
  • 8 plátků toustového chleba
  • dijonská hořčice na potření
  • 200g šunky

V pánvi necháme na středním plameni rozpustit 30g másla. Přidáme mouku – s tou to nepřežeňte jako jako já, jinak budete mít bešamel moc hustý. Opékáme 1-2 minuty do světlé jíšky. Postupně přiléváme mléko a nakonec vsypeme 30g ementálu (já použila nivu) a za stálého míchání vaříme 3-4 minuty, dokud směs nezhoustne. Bešamel dáme stranou a mezitím si přichystáme toustíky. Polovinu chlebů potřeme dijonskou hořčicí, posypeme sýrem a poklademe plátky šunky. Zbylé chleby namočíme do sýrového bešamelu a přiklopíme jimi chleby se šunkou. Já měla bešamel skutečně hustý, takže o „namočení“ nemohla být řeč :D. Poradila jsem si tedy tak, že jsem bešamel na druhou polovinu chlebů prostě namazala a ty obložené přiklopila namazanou stranou dovnitř :-). Poté sendviče ještě namažeme z obou stran máslem a opékáme na rozpálené pánvi zhruba 2-3 minuty z každé strany. Výsledek je skutečně vynikající, a proto si nezapomeňte udělat sendvičů dostatečné množství :D!

Prosincové úlovky

Tak tu máme poslední DROGa – úlovky roku 2011. Nechť nám tedy nový rok přinese nejméně stejnou nálož povrchního štěstí… a o moc víc příjemných zážitků trvalejšího charakteru :-)!

Zpěvňující tělové mléko s koenzymem Q10 Isana – tělové mléko má poměrně řídkou, vodovou konzistenci. To mi příliš nevyhovuje, mám radši hutnější mléka, která líp hydratují – obzvlášť teď v zimě, kdy mám pokožku ještě víc přesušenou než normálně. Po natření si nepřipadám nějak extrémně ulepená, ale ocenila bych přecejen, kdyby se krém vstřebával rychleji. O nějakých zpevňujících účincích myslím ani nemůže být řeč :-). Podtrženo sečteno tohle mléko byla spíš taková nouzovka, která poslouží, ale neohromí.

Dlouhotrvajíc tužka na oči Essence, odstín 01 Black – a máme tu další díl z cyklu „Hledání dokonalé tužky“ 😎 … Potřebovala jsem nějakou měkkou, ale pokud možno nerozmazávající se tužku na spodní linku a tahle mi tak nějak celkově „padla do oka“ :D. Po nějaké době pravidelného používání ovšem bohužel musím říct, že ta, co jsem měla od Essence předtím, byla lepší – měkčí a černější. Možná mám jen nějaký vadný kus, ale zkrátka mi příjde, že tužka moc dobře a sytě nemaluje a proč se jí říká „dlouhotrvající“, to je mi tedy opravdovou záhadou, protože když se ráno namaluji, linky jsou ty tam snad ještě než stačím dojít do školy :D… Na druhou stranu se ale dobře osvědčila při silvestrovské párty, kdy jsem v převleku za pavoučí ženu celý večer trávila s efektní černou pavučinkou namalovanou na tváři – a nerozmazala se! Péťa si tužkou vyrobil rovněž velmi působivý make-up :D… takže přecejen úplně špatná není; příště se ale poohlédnu zase po nějaké jiné.

Šampon Balea Professional – v zimě mě vlasy vždycky trochu trápí, a proto jsem se rozhodla pořídit jim do tohoto náročného období nějaký „zdravý“ šampon. V DMku mě zaujala nová řada Balea šamponů, které neobsahují silikony, a tak jsem zvolila ten z oranžové řady – určený pro vlnité vlasy. Musím říct, že za tu cenu (asi 40 korun :-O) jsem byla docela mile překvapená – šampon má klasickou konzistenci a jemnou nevtíravou vůni a vlasy si po jeho použití taky docela libují – minimálně už v chladném zimním počasí tolik neplihnou a působí zdravějším dojmem.


Pleťová maska „malinový koktejl“ HaM – opět jsem neodolala a zavítala do HaM. Původně nakupovat vánoční dárky O:-). Když jsem ulovila maličkost, kterou jsem tam měla vyhlídnutou pro Nezdař, nějak mimovolně jsem skončila u stojánku s maskama a… tady vidíte, jak to dopadlo 8-). Naštěstí jsem zjistila, že je to asi poslední HaM maska, kterou jsem ještě nevyzkoušela, takže už mě aspoň nebudou dál pokoušet :D. No a jaká je? Klasicky nádherně voňavá – opravdu obsahuje hotový ovocný koktejl – maliny, mango, meruňku, broskev a granátové jablko. Má krémovou konzistenci, takže se dobře nanáší a na obličeji postupně zasychá a tuhne. Smývá se ale dobře (rozhodně lépe než ta čokoládová) a obličej zanechává opravdu viditelně vyčištěný a hladký.

Zázraky nejsou zadarmo

Pohádkou jsme začali a pohádkou taky skončíme… Nevím, jestli ve zkouškovém budu mít dost času zajít do kina na poslední seminářový snímek Poupata, a tak se dnes budeme s filmovou kritikou preventivně loučit 🙂 – a to štědrovečerní pohádkou Micimutr, kterou jste možná shlédli v kruhu rodinném pokojně trávíce kapra a bramborový salát obklopeni rozbalenými dárky…ale dost možná jste ji taky celou prokecali na skypu se zbytkem rodiny jako letos my :D… Na závěr už se snad jen patří říct, že tenhle seminář byl pro mě jednou z největších zkušeností tohoto roku a nejspíš pro mě zůstane taky jednou z nejkrásnějších vzpomínek na výšku :-)…

Zázraky nejsou zadarmo

Letos si Česká televize pro své diváky na Štědrý večer připravila poněkud netradičně pojatou pohádku režiséra Víta Karase s tajemným názvem „Micimutr“, ve které se zázraky nedějí jen tak a o své štěstí se musí každý alespoň trochu zasloužit. Pohádka byla vyslána do kin již v listopadu, na televizních obrazovkách jsme ji však mohli shlédnout teprve po štědrovečerní večeři.

Ocitáme se v království, kde právě vyhlásili státní smutek. Princezna Karolína (Monika Šoposká) má být předhozena do spárů hrozivého draka a skupinka „chrabrých“ princů, která byla sezvána na hrad, se jaksi nemá k zachraňování. Jediným odvážlivcem, který se rozhodne postavit tříhlavé sani, je prostý loutkář Vítek (Ondřej Novák), kterému dodává odvahu láska k princezně. Statečnému loutkáři nabídne při bitvě s drakem pomocnou ruku kouzelnice Micimutr (Libuše Šafránková) – nebude to však jen tak! Vítek se musí zavázat přísahou, že neprozradí, že princezniným zachráncem je právě on. Už to tak vypadá, že veškeré zásluhy si přivlastní chvástavý princ Vladimír (Vojtěch Dyk)…

Tahounem snímku měla být podle všech předzvěstí právě Libuška Šafránková – a její postava hippies-kouzelnice Micimutr je skutečně výrazná, ačkoliv téměř po celou dobu na děj pohlíží zpovzdálí. Zasahuje pouze tehdy, když chce ty, kteří si podle ní zaslouží pomoc, lehce „pošťouchnout“ na správnou cestu, ale dál už je nechává, aby si poradili sami. Micimutr je svérázná a okouzlující (navzdory či právě díky svému poněkud neotřelému kostýmu). To samé se však už bohužel nedá prohlásit o většině dalších postav, které jsou nezajímavé a i přes dobráckou snahu kouzelnice Micimutr také pasivní. Ústřední pár působí nevýrazně a jejich milostnou zápletku naprosto zastiňuje namyšlená sebechvála prince Vladimíra, který na sebe strhává většinu pozornosti – což je na druhou stranu i k dobru věci, protože je znát, že Vojtěch Dyk si svou negativní roli skutečně „užívá“ a postará se tak divákům o nejednu vtipnou scénu. Nepromyšlenost většiny postav je možná způsobena i tím, že se jich na krátkém časovém úseku objevuje příliš mnoho a divák si o nich nestíhá vytvořit ucelenější obrázek. Jednu postavu bychom zde však přece jen ještě mohli vyzdvihnout – a to draka, který je po technické stránce propracovaný, vypadá skutečně a strašidelně. Nejedná se o žádnou parodii na nestvůru, jak tomu často v pohádkách bývá, ale o skutečnou tříhlavou saň, která pouští hrůzu. Je jen škoda, že jí není poskytnuto více prostoru a je „skolena“ hned v úvodu pohádky.

Poněkud rozpačitě a nemístně působí v půlce filmu nečekaný střih do reálného světa – světa lidí. To, co tak báječně fungovalo například v seriálu Arabela, tady jaksi postrádá jakýkoliv hlubší význam. Na scéně se objevuje chlapec Jirka (Josef Weinzettel), který touží zachránit svého nemocného pejska, a tak se nechá kouzelnicí Micimutr přenést do světa pohádek. Obě dějové linie však vedle sebe jaksi nefungují, zápletka se psem je rušivá a pouze zbytečně odvádí pozornost od původního příběhu. Pokud přimhouříme oči nad pokulhávajícím scénářem, můžeme si místy dopřát alespoň pár drobných úsměvných momentů, jako scénu s německy mluvícím loutnistou, sebechvalnou píseň prince Vladimíra či královské Scrabble.

Ani letošní štědrovečerní příběh se přes veškerou snahu tvůrců zřejmě nezařadí do zlatého fondu českých pohádek, na které se s chutí a rádi podíváme při příští repríze. Na některé věci jsou zkrátka i čáry kouzelnice Micimutr příliš krátké…

 

Četnické humoresky, 17.12.2011, Brno

Když přijeli na poslední předvánoční víkend  Péťovi rodiče do Brna, přemýšleli jsme, co zajímavého by se dalo podniknout. Večer jsem si pustila na dobrou noc z i-vysílání nejnovější díl Toulavé kamery a ta problém vyřešila za nás :-). Reportáž o výstavě v Letohrádku Mitrovských, který je vzdálený sotva deset minut od našeho brněnského domova, mě zaujala především díky tomu, že součástí expozice o četnících je i detektivní příběh na motivy Agathy Christie, který mohou návštěvníci v průběhu prohlídky vyřešit :-). Jistě sami uznáte, že něco takového jsem si nemohla nechat ujít a prahla jsem po odhalení vraha pana továrníka!

Letohrádek Mitrovských

Upřímně řečeno detektivní příběh je na celé výstavě skutečně to nejzajímavější, na druhou stranu si ale příjdou na své i milovníci známého seriálu Četnické humoresky, kterým je věnována podstatná část výstavy. Najdete tu celou řadu hereckých kostýmů s popiskem, která postava z „Četníků“ je měla na sobě, stejně jako zajímavé informace o tom, kde všude se seriál natáčel (prý i v Kroměříži, což jsem nevěděla :-)). Zaujmou také ukázky výzbroje a výstroje, administrativní pomůcky, historická technika či dopravní prostředky, které četníci používali. V poslední části výstavy se pak můžete seznámit s vybavením tehdejší četnické stanice, ale naleznete zde také dobový obchod či kadeřnictví. Pro milovníky dnes již kultovního seriálu je Letohrádek Mitrovských určitě zajímavým místem ke strávení nedělního odpoledne. Ti ostatní možná dají přednost detektivce od Agathy 😎 …

P.G. Wodehouse – Šibal Keggs

Dalším kratičkým literárním příspěvkem je kniha Šibal Keggs  od britského humoristy P.G. Wodehouse. Moc vám toho o ní asi stejně neřeknu, protože jsem ji s sebou nosila v kabelce víc jak měsíc a čítávala si vždycky po kouscích v šalině cestou do školy, případně při suplovaných hodinách životního prostředí 8-)… tudíž než jsem se dostala k další kapitole, většinou jsem mezitím zapomněla, o čem byla ta předchozí, a stejně tak jsem se ztrácela v množství postav a lordů všelijakých zvučných jmen :D. Ve stručnosti: příběh vypráví o finančním fondu, tajné sázce a mladých pánech na ženění – výtěžek z fondu však získá pouze jeden z nich. Ten, který se ožení jako poslední :-). A jakou roli tu sehraje vykutálený komorník Keggs ;-)?

Wodehousovy knihy prý v sobě mají jistou poetiku staré dobré Anglie, kterou jsem zatím ještě nestačila objevit. Nu, dám mu v budoucnosti jistě ještě šanci, ale napoprvé mě moc neuchvátil. Kam se Keggs hrabe na našeho českého Saturnina :-)!

Ivo Plaňava – Spolu každý sám (V manželství a rodině)

Tak jsem si řekla, že od zítřka začnu zase s povinnostmi… čeká mě sepsání poslední recenze (na vánoční pohádku Micimutr), diplomka a příprava na zkoušku z mezinárodního práva. Přitom mám nachystáno tolik báječných a zajímavých knížek, které bych si ráda přečetla a napsala tu o nich… Ale co se dá dělat, příští půlrok budu muset blog víc flákat, abych své studium dovedla ke zdárnému konci. Než se tedy vrhnu konečně do práce, zkusím ještě dohnat alespoň několik málo restů, které mi tu visí delší čas.

Už od druháku chodívám pravidelně parazitovat na Fakultu sociálních studií, kterou považuju za svou druhou alma mater. Většinou jsem si zatím rozšiřovala vzdělání v rozličných oblastech psychologie a psychosomatiky a s tím souvisí i dnešní příspěvek do úryvkové rubriky. Na začátku třeťáku jsem se zapsala na předmět, který se zaměřoval na psychologii v partnerských vztazích. Tuto oblast nám přednášel Ivo Plaňava, moudrý to pán, který si mě okamžitě získal historkou, kterak svou kariéru nastartoval v naší kroměřížské psychiatrické léčebně :D. I další jeho historky ovšem stojí za zmínku; má oblíbená je zejména ta, ve které vyprávěl, jak sňatkem se svou ženou vyvrátil všechny mýty o rizikových faktorech v manželství :D. Pokud jste studenty Masarykovy univerzity, rozhodně tento předmět doporučuju, protože Ivo Plaňava dokáže hovořit o nesnázích v manželském i partnerském životě úsměvně, s nadhledem a spoustou zajímavých příběhů z jeho praxe poradenského psychologa a psychoterapeuta. Pokud nemáte čas, chuť nebo možnost navštěvovat jeho přednášky, doporučuju alespoň tuto knihu, která je shrnutím všech témat, která se v rámci daného předmětu probírala. Knížka vás postupně provede jednotlivými etapami partnerského vztahu i života v rodině, je doplněna trefnými citáty i praktickou přílohou. Četla jsem si ji vždycky před spaním a pokaždé jsem se u ní dobře pobavila. Pokud si toužíte rozšířit znalosti v oblasti psychologie přístupné laikům, s touhle knížkou určitě nešlápnete vedle :-)…

Kuličky Raffaelo aneb Dnes trochu vánočně

Už máte nakoupené dárky? Zapálené svíčky, nazdobenou chvojku a v přehrávači vánoční playlist s Kájou Gottem? Jestli ne, nesmutněte, protože díky tomuhle receptu si doma vyrobíte malé Vánoce během jediné hodiny. A co je na tom ze všeho nejlepší? Že výroba téhle dobroty je ideální prokrastinační činností, a tak můžete kokosové kuličky mlsat kdykoliv se vám zamane… ideální do nastávajícího zimního zkouškového ;-). Za nápad děkujeme již mnohokrát blahořečeným receptům.cz!!!

  • konzerva kondenzovaného mléka Salko
  • 1-2 pytlíčky strouhaného kokosu
  • pytlík loupaných mandlí

Lehčí už to snad ani nemůže být. Mlíčko vylijeme do středně velké mísy, zahustíme zhruba jedním pytlíkem strouhaného kokosu, promícháme a necháme přes noc uležet v lednici. Na druhý den pak z hmoty tvarujeme kuličky, do každé ukryjeme mandli nebo jiný oříšek dle libosti a na závěr kuličku obalíme ve zbytku strouhaného kokosu a uložíme do papírového košíčku (nebo do pusy).

Tipněte si, co bylo na celém receptu nejsložitější… Papírové košíčky jsou snad podpultové zboží nebo co! Sháněla jsem ve dvou obrovských Tesco hypermarketech, prošla oddělení papírnictví, kuchyňské potřeby… nikde NIC. Nakonec se mi poštěstilo až v IKEA a i tam byly tak nenápadně skryty, že jsem je div nepřehlídla. Na závěr bych jen doporučila kuličky dobře schovat, pokud chcete, aby vám z nich na svátky aspoň něco málo zbylo… mizí totiž nevysvětlitelnou rychlostí! Achjo, to abych šla zítra koupit další Salko :D…

Uchovávejte v suchu, chladu a pod zámkem…