Loučení s Hong Kongem

Tři týdny utekly jako voda a před námi byl poslední den naší dovolené. Zbývalo nám už jen navštívit několik místních památek, které jsme během dne stráveného s Phyllis nestihli, utratit zbývající dolary za poslední suvenýry, a pak už jen sbalit kufry a hurá domů do Evropy…

louceni_s_hongkongem_1

Hned po ránu jsme se vydali pěšky z našeho bytu na pobřeží Tsim Sha Tsui, kde jsme nasedli na trajekt Star Ferry a nechali se převézt na ostrov Hong Kong. Plavba na trajektu stojí neuvěřitelné 2 hongkongské dolary a v Hong Kongu má svou tradici – vždyť první trajekt na této trase vyplul již v roce 1888! Plavba trvá asi deset minut a lodě vyjíždějí prakticky jedna za druhou.

louceni_s_hongkongem_2

Na druhém břehu jsme se opět prošli okolo finančního srdce Hong Kongu a pokračovali do čtvrti Soho, kde měl Péťa vytipované nějaké restaurace, kde bychom si mohli dát oběd. Díky řadě pouličních stánků se zde také hojně chodí za nákupy. Skončili jsme opět u jídla v podobě „dim sum“, které bylo naprosto vynikající a podávalo se s lahodným čajem.

louceni_s_hongkongem_3

Po obědě jsme se rozhodli vyjet na tzv. Peak, což je nejvyšší bod ostrova Hong Kong, odkud je za jasného dne úžasný výhled na město. Právěm je to jedna z povinných atrakcí, kterou doporučují ve všech turistických průvodcích. Říká se, že neudělat si v Hong Kongu výlet na Peak je jako navštívit Paříž a nevystoupat na Eiffelovku :-).

louceni_s_hongkongem_6

Na Peak se dostanete zubačkou Peak Tram, která bohužel nemá moc velkou kapacitu, takže se na ni stojí dlouhé fronty. Jakmile se vydá na svou příkrou trasu směrem vzhůru, pochopíte, proč jsou místa na stání kapacitně omezena :-). Naštěstí jsme vychytali docela dobrý čas a nemuseli na Peak Tram čekat zas tak dlouho.

Na vrcholku stojí sedmipatrová budova Peak Tower ve tvaru kovadliny, v níž jsou obchody, restaurace, obchody s oblečením pro turisty a vyhlídková terasa, která byla v době naší návštěvy z neznámého důvodu částečně uzavřena, takže se nás na malé ploše mačkalo mraky. Péťa si každopádně vychytal hezké místo pro foťák a pořídil i hezké snímky pomalu se rozsvěcujícího Hong Kongu.

louceni_s_hongkongem_5

Peak byl prestižním rezidenčním místem už od okamžiku, kdy sem v 19. století přijeli Britové. Dnes je to nejdražší čtvrť v Hong Kongu. Ceny nemovitostí zde dosahují závratných výšek a zároveň zde v tomto směru najdete také druhou nejdražší ulici na zeměkouli – ta úplně nejdražší je prý monacká Ave Princess Grace.

louceni_s_hongkongem_4

Když jsme se dostatečně pokochali, čekalo nás docela šokující zjištění v podobě šíleně dlouhé fronty na zubačku zpátky dolů. Ale protože už byla tma a cesta zubačkou nám pořád přišla jako nejrychlejší varianta, holt jsme se postavili na konec řady a čekali a čekali.

Jakmile jsme se dostali z Peaku dolů a poté metrem zpátky do Cowloonu, naše poslední kroky vedly na Temple Street, stejně jako prvního večera, kde jsme si na tržišti koupili ještě nějaké drobné suvenýry na památku. Byli jsme poučení, že na těchto tržištích se zuřivě smlouvá, a tak jsme se tím řídili. Takhle jsem třeba pro strýce vyhandlovala roztomilou Buddhovu hlavičku ze dřeva za pouhé 3 HK dolary – no nekupte to! Pořídili jsme si také jeden obrázek Hong Kongu do sbírky, kovovou sošku Buddhy a Péťa turistické tričko :-).

louceni_s_hongkongem_11

Na zastávce metra jsme se ještě na chviličku sešli s Phyllis, poděkovali jsme jí ještě jednou za všechno a rozloučili jsme se. Kdoví, kdy se zase uvidíme…?

A pak už nás čekalo jen balení, které nebralo konce. Důkladné obalování všech suvenýrů do kousků oblečení a vyhazování nepotřebného – takhle jsem třeba nechala v Hong Kongu své rozpadlé tenisky :-).

louceni_s_hongkongem_10

Let do Taipeie utekl jako nic, a protože jsme měli na přestup dost času, přišlo konečně na řadu také psaní pohledů. Překvapilo nás, jak jsou na Taiwanu levné poštovní známky! Tohle vědět dřív, tak posíláme pohledy asi častěji a ve větším objemu :-).

louceni_s_hongkongem_9

Zpáteční let do Dubaje zpočátku nebyl tak klidný, jak bych si přála, takže spíš než víno a dobré jídlo, co Emirates podávali, mě uklidnila až jejich bohatá filmotéka. S Pretty Woman mi to uteklo skutečně mnohem líp :-).

V Dubaji nás zastihl krásný východ slunce. Naposledy jsme se potěšili letními teplotami, než se vrátíme do sychravého českého listopadu, a vyrazili na poslední etapu naší cesty…

louceni_s_hongkongem_8

A to už je konec naší pohádky. V Asii se nám strašně líbilo. A už teď víme jistě, že se tam chceme vrátit. Přestože je to tak strašně daleko. Přestože je tam kolikrát potíž domluvit se i s angličtinou. Okouzlila nás místní kultura, kuchyně, architektura i vstřícní lidé, mezi nimiž jsme coby Evropani často vzbuzovali rozruch a zájem. Každý den přinášel spoustu nových zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. Snad jste si prostřednictvím mých článků tenhle výlet užili spolu s námi 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *