Karel Čapek – Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku

„…Řeknu vám, takové štěně je div přírody; je to nevyčerpatelný zdroj zábavy a loužiček…“

Poslední dobou se mi moc nechce psát – nemám „střevo“ ani nápady a hlavně nemám v tomhle vedru (jo, já vím, že jsem si ještě nedávno stěžovala, jak je pořád hnusně :D) moc energie…a když už nějakou mám, snažím se ji věnovat stavebnímu zákonu nebo jiné podobně hodnotné literatuře 8-). Ale pak mi v jeden den příjde pár milých komentářů a to mě nakopne sem zase něco přidat. Vždycky mě potěší, když zjistím, že to tu vůbec někdo čte :D! Abyste teda neřekli, že pořád jenom vařím, vrátím se k mé druhé nejčastější kratochvíli – knížkám. Od začátku prázdnin už jsem toho přečetla spoustu, ale vzhledem k tomu, že se po zkouškovém zásobím především odpočinkovou, případně dětskou literaturou, nejedná se o žádná složitá filosofická díla, a tak ani velice nevím, co o nich psát.

Čapkovo humorné vyprávění o jeho soužití se čtyřnohými přáteli vznikalo nejdříve ve formě fejetonů  a novinových sloupků. I po několika desítkách let je stále neuvěřitelně aktuální – a to jak jazykově, tak obsahem – a myslím, že se u něj můžou dobře pobavit nejen milovníci zvířat – ikdyž těm je knížka věnována především. Nicméně i do takto vyhraněného povídání dokázal Čapek opět vložit několik svých mimořádných myšlenek, v kterých konfrontuje lidský svět se světem zvířat. Opravdu roztomilou záležitostí jsou ilustrace, které pro knížku stvořil Josef Čapek, ale i série několika fotografií, které pořídil sám autor.

„…Politika, která žije z pěstování nedůvěry, je politika divočiny. Kočka, která nedůvěřuje člověku, nevidí v něm člověka, nýbrž divoké zvíře; člověk, který nedůvěřuje člověku, vidí v něm také divoké zvíře. Svazek vzájemné důvěry je starší než všechna civilizace, a lidstvo zůstane lidstvem; ale zrušíte-li stav důvěry, stane se lidský svět zemí šelem…“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *