Po několika dnech nabitých akcemi, školou i povinnostmi jsme konečně mohli strávit pohodový a poklidný víkend plný dobrého jídla, večerního sledování filmů/seriálů a dohánění restů. Začala jsem znovu cvičit, protože moje krční páteř to prostě vyžaduje :(, a když už jsme teda u těch restů, řekla jsem si, že bych zase mohla trochu zapracovat i na blogu. Pořád tu mám z léta nachystané nějaké literární příspěvky a samozřejmě se mi do toho vůbec nechce – tak to asi zfouknu jen tak ve stručnosti :-)…
Anna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně, r. 1818 pod názvem Persuasion). Pro mě osobně je to jeden z jejích slabších románů. Velký podíl na tom má především množství postav, ve kterých jsem se už od začátku dost ztrácela. Ústřední milostná dvojice je navíc čtenáři představena hned na počátku příběhu a celou knihu se vpodstatě jen čeká na to, jestli Anna příjde konečně k rozumu a zda jí kapitán Wentworth odpustí :/… Anna Elliotová, jak již vyplývá z názvu knihy, je tedy hlavní hrdinkou celého příběhu. Je to samostatná a hrdá bytost, která přesto v mládí podlehla domluvám starší přítelkyně, varující ji před sňatkem z lásky. Léta běží a Anna se se svým bývalým snoubencem setkává znovu tváří v tvář. Přes její pevné přesvědčení se její city ke kapitánu Wentworthovi vůbec nezměnily. U jejího milého už to samozřejmě zas tak jisté není… Anna za tu dobu zmoudřela a už nechce nikoho nechat stát jejímu štěstí v cestě. Nebudu tu psát o strastech, které musí hlavní hrdinka vytrpět, aby znovu získala to, o co svou vlastní pošetilostí kdysi přišla…stejně všichni dobře víme, jak to dopadne :D!
Pro fanoušky Austenové je tento román samozřejmě nutností, ale mně – toužící po vkusné prázdninové romanci – se tentokrát do vkusu opravdu moc netrefil. Tak zase příští léto, no :-)…
No to vůbec neznám, ale hlavně když se řekne Elliotová, tak si samozřejmě vybavim přezdívku, kterou si dala Jana Eyrová, když utekla od Rochestra. To byla aspoň romance…