České Hrady.cz: Rožmberk nad Vltavou 30.- 31.7.

Naše letošní vodácká výprava byla završena vskutku kulturně ! Rozhodli jsme se poctít svou návštěvou hudební festival České hrady a navrátit se při našem putování do míst oblíbeného rožmberského jezu. Původně jsme chtěli navštívit pouze páteční program (nezastírám, že hlavním lákadlem pro dívčí část posádky byl fešný Tomáš Klus O:-)…), pak se nám ale podařilo velmi levně sehnat vstupenky na oba dva dny a musím říct, že to opravdu stálo zato ! Akce nicméně nezačala nijak slavně. Po vylodění v Boršově jsme museli absolvovat cestu busem až do Rožmberka celí promrzlí, hladoví a mokří. Nevěřila jsem, že ještě někdy zažiju pocit teplých nohou :P…Když jsme navíc na místě zjistili, že stanové městečko a festivalový areál od sebe dělí několik kiláků a vražedný kopec, nebyl to vskutku dobrý start. Sotva jsem však do sebe nalila jedny Krušovice a rožmberské fotbalové hřiště zaplnil ten nepopsatelně úžasný hlas a hudba Tomáše Kluse, všechna příkoří byla rázem odpuštěna a začal se rozjíždět jeden z nejlepších koncertů, ne-li ten úplně nejlepší, který jsem kdy navštívila. Byla jsem fascinovaná tím, jak pohotově a vtipně dokáže Klus improvizovat a sázet jeden veršík za druhým na lidi v publiku. Snad krom „Strojvůdce“ nechyběla žádná z mých nejmilejších – zazněla roztančená „Panenka“, naprosto dokonalá reggae úprava „Pocitů“, „LeHomole“, kterou jsme si zpívali cestou z krumlovského Horor baru 😀 a nakonec si dívky v předních řadách vydupaly i „tu našu“ – „Marii“, kultovní píseň a hymnu našeho privátního soužití s Pepou, díky jejímuž textu jsme si na Nových Sadech užily mnoho veselí :D. Odcházela jsem maximálně spokojená, možná jen s lehce negativním pocitem, že ikdyž byl koncert poměrně dlouhý, Kluse jsem pořád ještě neměla dost. Příští brněnskou návštěvu tohoto mimořádného (nejen) hudebního talentu si rozhodně nechci nechat ujít !!!

Dalším velkým lákadlem na Českých hradech pro nás byl koncert bratrů Ebenových. Ani ti naše očekávání nezklamali. Bohužel jsme kvůli stavění stanů nestihli včas doběhnout dolů na prvních pár písniček včetně „Folklorečku“ (pořadatelé by vážně zasloužili pár facek 🙁 !!!), ale myslím, že pak už jsme opravdu stačili vyslechnout to nejlepší. Mě osobně nejvíc potěšily dva songy z alba „Já na tom dělám“ – a to „Nikdo to nebere“ a především úžasné „Vidíš vidíš“ – pro Ivu Bittovou mám těžkou slabost, ikdyž jsem si tam její hlas musela domýšlet :-)…A to, jak Marek Eben v závěru představoval kapelu, bych všem přála zažít :D! Páteční večer jsem šla zkrátka spát s pocitem, že tenhle zážitek se bude zítra ostatním kapelám jen těžko překonávat, protože to nejlepší z Českých hradů už muselo zaznít…

Sobota nicméně na maraton mimořádných hudebních zážitků bravurně navázala koncertem kapely Kryštof. Musím říct, že tuhle kapelu zrovna moc nevyhledávám, protože mi všechny její písničky příjdou dost stejné, ikdyž jistá originální poetika se jejich textům upřít nedá. Koncert byl ale pozoruhodný v tom, že byl celý odehrán akusticky a zjistila jsem při něm, že všechny ty písničky kupodivu dobře znám :D! Z mých srdcovek Kryštofové zahráli oba songy z Bobulí, ale totálně mě odbourali až přídavkem – „Zrcadlení“ má opravdu moc povedený text a hodně mě dojalo o:-)…No a samozřejmě  jsme si v městě hučícího jezu museli zahvízdat o tom, jak je to super „chytit si svoji vlnku a s ní se prát“. K dokonalosti zkrátka nechybělo opět vůbec nic, takže Kryštofové se pro mě zařadili vedle Ebenů a Kluse k největším hvězdám festivalu 🙂 ! Vytkla bych snad jedině to, že hráli zbytečně brzo a v publiku byli všichni (včetně mě) poněkud ospalí – na druhou stranu se to ale docela hezky doplňovalo s celkovou akustickou atmosférou :D…

Prvním lehkým hudebním zklamáním pro mě na Hradech byl Xindl X. Jeho koncert jsem navštívila už počtvrté a bohužel musím říct, že je to pořád o tom samém. Snad jen krom dvou či tří nových písniček omílá pořád dokola ty stejné songy z prvního alba a ikdyž jsou super, tak mi věřtě, že počtvrté už to opravdu moc nebaví :(…Z koncertu jsme se proto vytratili ukojit hlad nechutně předraženýma haluškama z festivalového stánku a nakonec jsme se i s Pavčou vydali do rožmberské sámošky na pečivo a pořádný kus salámu s pívem, tudíž jsme propásli koncert Support Lesbians, ale to nás ani moc nemrzelo, neboť už jsme byli skvěle naspídovaní a přiopilí na Sto zvířat :-). Ta jsem si opět užila na max, ačkoliv koncert byl včetně repertoáru a keců okolo naprosto stejný, jako ten na Žízníkově. U skáčka to ale nevadí, protože se tam stejně jdeme vyblbnout a když si k tomu můžem zazpívat „hlavně nešlap na kanál“, „ty vole, na základní škole“ a že „nikdy nic nebylo“, odcházíme naprosto šťastní a spokojení, že ano :D…

Hopsáním jsem vyčerpala všechnu energii, a tak jsem se při následujícím vystoupení UDG válela na trávě jako lemra  a těžce sbírala síly. Ke konci jsem se zvetila s předzvěstí známějších songů. „Hvězdáře“, na kterého jsem se těšila nejvíc, ale k mému zklamání kapela odehrála v poněkud chcíplém tempu a omlouvala to včerejší bujarou oslavou narozenin…no, budiž jim to odpuštěno :D…

Po UDG nás s Péťou únava definitivně přemohla, a proto jsme se vydali na břeh Vltavy, kde jsme tvrdě vytuhli na trávníku na dětském hřišti přímo naproti hradu. Tam jsme úspěšně prospali celý koncert kapely Toxique. Do areálu jsme se vrátili až v 8 večer na Anetu Langerovou. Ani tu jsme nestihli úplně od začátku, ale celkem se mi napoprvé naživo líbila. Teď je mi líto, že jsem si předtím její písničky líp nenaposlouchala, protože pořádně znám jen její první album, každopádně i z něho zaznělo celkem dost songů. A z těch novějších mě potěšilo třeba „Vysoké napětí“. Závěr koncertu byl hodně vydařený a dávám si za úkol naposlouchat i ostatní Anetina alba.

Pak už jsme se přemístili bahýnkem, které se během podvečera v areálu vytvořilo, na výstup bratrů zo Slovenska 😀 – kapely Horkýže Slíže. Ty jsem viděla už loni na Hrachovce a ani letos jsem jim teda tak úplně nepřišla na chuť, ikdyž za časů slovenské hitparády Sedmička a jejich klipu „Vlak“ jsem jim hodně fandila :D. Ale na „L a G“ song jsem si teda zablbnula taky 8-)…

Divoké paření zbytek party poněkud odrovnalo, a tak si šli na výstup králů večera (alespoň pro mě to teda králové večera byli :-)) sednout dozadu, což myslím byla veliká chyba, protože na Monkey Bussines je hřích sedět. My s Péťou jsme si je nenechali ujít z první ruky a prodrali jsme se masou těl a bahna až ke kotli. Matěj Ruppert byl opět skvělý a opět šplhal po ocelové konstrukci stage jako na loňském Majálese v Brně, no prostě skvělá show :D…během Monkey Bussines ale padlo naše poslední propašované pívo a ta předchozí se začala ozývat, takže jsem část koncertu strávila zdlouhavou cestou na ToiToiky, kde jsem potkala Pavču, snažící se opít svým rumem sousedovic „Karla“ odvedle ze stanu :D…

Na koncert Vypsané Fixy jsme s Péťou nezůstávali, ale šli jsme se ohřát do Rožmberka do naší oblíbené hospody Kocábka :D, abysme načerpali síly na závěrečné vystoupení Wohnoutů. Já už teda na Wohnouty byla dost mrtvá; je škoda, že nevystupovali alespoň před Fixou, to bych se byla bývala vzmohla aspoň na skákání, protože mi byla celkem zima :D…Ale i tak to bylo fajn zakončení tohoto vydařeného festivalu, který bych příští rok neváhala navštívit znovu – pokud v Rožmberku teda do příště vyretušujou ten trapas se stanovým městečkem a placeným parkovištěm 8-)…

4 komentáře u „České Hrady.cz: Rožmberk nad Vltavou 30.- 31.7.“

  1. Nás to ani tak neodrovnalo. Spíš jsme naopak považovali za hřích na Monkey Bussines poskakovat ve zdivočelém davu 😀 No proti gustu. Zážitek to byl tak jako tak 🙂

  2. V kotli se zas tak moc neposkakovalo a my jsme tam stejně šli spíš proto, abysme na ně a celou show líp viděli. Podle mě to bývá z předních řad opravdu lepší zážitek – ať už se jedná o cokoliv ;-)…

  3. Stydím se, že čtu a reaguju až teď – skvělý report!!! Já už dopisuju poslední den Masters, takže brzo taky opráším program Hradů a svou paměť 🙂

  4. Super, už se těším a napjatě očekávám reporty ze všech letních festivalů 🙂 !!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *