Po nedávném srázku s Pavčou už jsou všechny mé vánoční dárky konečně rozdány, a tak se může na blogu objevit i tento článek O:). Letos jsem se rozhodla pojmout tradiční hand-made dárek pro děvčata ryze prakticky, protože malý zápisník se hodí vždycky. Vzhledem k tomu, že v papírnictví jsem našla jenom tyto unylé černo-šedé barvy, rozhodla jsem se desky alespoň vesele ozdobit. Terezka dostala samozřejmě kočičí verzi – a pro Pavču jsem vyrobila notes s motivem dortíku.
Když jsem hotové notýsky ukázala Péťovi, hrozně je děvčatům záviděl, a tak jsem musela vyrobit jeden i pro něj :D. Při mé druhé návštěvě papírnictví už byl výběr bločků mnohem větší, je to ale pech 🙁 ! Péťa tedy dostal nakonec notýsek červený, ptačí. Vystřihování jestřába z barevného papíru mi zabralo pomalu víc času, než oba bločky dohromady :D!
Doufám, že všichni obdarovaní byli potěšeni a najdou si pro notýsek nějaké využití :-). Kdyby vás zajímal podrobnější návod, naleznete ho na webových stránkách magazínu DoGala.
Prázdniny jsou naprosto ideální dobou pro kreativní řádění. My si letos nasadili malířské čapky a oprášili své výtvarné schopnosti :D. Původně jsme měli v plánu přes léto vymalovat celý pokoj na bílo a do barvy se pustit až někdy časem. Nakonec jsme ale usoudili, že bílá ještě nějaký čas počká :). Na Mobitexu jsme na jaře dostali vzorkovník barev od Primalexu a už dlouho jsme měli vybráno několik favoritů ve žlutooranžovém odstínu. Nakonec to vyhrál „tmavý šafrán“. Nechali jsme si v OBI poradit co a jak, nafasovali malířské náčiní a vrhli se na to. Jestli máte v plánu taky nějaké barevné řádění na zdi, můžete se do toho pustit s námi. Budete potřebovat:
barvu, samozřejmě
kýbl s mřížkou na otírání barvy
2 válečky (jeden na penetraci a druhý na barvu) s násadou
štětce na záludná místa (rohy, okolí zásuvek atd.) alespoň ve 2 velikostech
penetrační nátěr (byl nám doporučen, aby barva hezky chytla)
papírovou lepící pásku
igelit
Nejprve jsme si vyklidili pracovní plochu. Naštěstí nemáme v obýváku skoro žádný nábytek, takže to bylo celkem jednoduché. Jinak je to předpokládám ta úplně nejhorší část malování :D. Zakryli jsme igelitem gauč a podlahu a začali lepit papírovou pásku po obvodu zdi a přes zásuvky. Je potřeba, dát si na tom záležet, aby vám páska nepřečnívala do zdi, kterou budete malovat – jinak byste tam pak měli zuby. Nám se to trochu nepovedlo u stropu, naštěstí se to ale dalo celkem v pohodě opravit vatovou tyčinkou namočenou do zbytku barvy ;-). Poté jsme se už mohli vrhnout na penetrační nátěr. Původně jsme se na něj chtěli vykašlat, ale v OBI nás přesvědčili, že nám pak barva na zdi lépe chytne. Chytla nám fakt pěkně, to se musí nechat, tak nám zřejmě nekecali :D… Penetrační nátěr jsme nechali přes noc zaschnout a ráno jsme se konečně mohli vrhnout na to hlavní! Naředili jsme si barvu a začali s malováním štětcem okolo zásuvek a po obvodu zdi. Nakonec přišel na řadu i váleček, který to všechno pěkně sjednotil. Když jsme měli hotovo, nechali jsme první nátěr trochu zaschnout a vyrazili mezitím na oběd do IKEA. Když jsme se vrátili, vrhli jsme se na nátěr č.2. I ten první už sice vypadal pěkně, ale barvy jsme měli ještě dost a v OBI nám navíc taky doporučili dvě vrstvy. No, a na druhý den ráno jsme se vzbudili a začali nedočkavě odlepovat pásku. Bylo to dost napínavé a měli jsme obavy, zda je páska skutečně nepropustná, protože se na první pohled moc netvářila :D. Nakonec to ale všechno dobře dopadlo, zub u stropu jsme zamalovali a radovali se, jak celý pokoj krásně prokouknul. Budiž o tom dokladem následující humorně-instruktážní video :D…
V naší rodině se dědí z generace na generaci různé vlastnosti, nicméně základním poznávacím znamením je to, že se rádi oháníme rukama a všechno nám z nich padá. Snažím se s tímto rodinným prokletím bojovat, ale onehdy jsem při umývání nádobí nechtěně zničila skleničku ze sady. Umývala jsem misku a vyklouzla mi z rukou a dopadla právě na onu nešťastnou skleničku a ulomila jí kousek horního okraje. Na první pohled to bylo téměř neviditelné, přesto jsem se rozhodla skleničku nemilosrdně vyřadit, protože by si o ni při nejbližší příležitosti někdo pořezal ret. Už o pár vteřin později mi hlavou blesknul nápad, jak by se dalo s rozbitým kusem nádobí naložit, aby nám ještě nějaký čas mohl hezky sloužit, ikdyž k trochu jinému účelu než dosud. Co na to říkáte? Nemáte doma taky nějaké rozbité skleničky :-)?
Opět stačí trocha dekorativního písku (levné mají v JENA nábytku, kde ale není moc velký výběr barev – naopak snad celé barevné spektrum najdete v NANU-NANA, tam si ale zase pár korun připlatíte) barevná svíčka a za pár minut máte hotovo.
Dnes budeme po delší době zase trochu kreativní :-). To jsem takhle jednou bloumala po Fleru, což je mou oblíbenou kratochvílí zejména tehdy, když se mi zoufale nechce učit, ale nenapadá mě už žádná jiná činnost, kterou bych nepříjemné povinnosti mohla oddálit. Už dlouho jsem se na ničem kreativně nevyřádila, a tak jsem hledala nějakou inspiraci. Do oka mi padnula kytice z krepového papíru a usoudila jsem, že to přece nemůže být nijak složité, v čemž mě utvrdily i rozmanité návody, které jsem našla na gůglu i youtube. Krátce nato jsem se tedy vydala do papírnictví pro náruč pestrobarevného krepáku. Hned na úvod musím říct, že popisu pracovního postupu se tu ode mě rozhodně nedočkáte, a to z jednoho prostého důvodu – návody, které jsem našla na internetu, mi při samotném tvoření moc nepomohly a prostě mi to podle nich VŮBEC nešlo. Nevzdala jsem to ale a nakonec jsem ty květiny nějak podle své fantazie umotala. Ke špejli jsem je pak zafixovala drátkem na čištění dýmek, který byl sice zelené barvy, ale na závěr jsem ho ještě obmotala a přelepila pruhem zeleného krepáku, protože mi to přišlo hezčí. Kytek jsem vyrobila dohromady asi deset a s každou jsem získávala o trochu lepší grif, navíc to bylo taky skvělé odreagování od studia. Nakonec jsem vytvořila kytici, jakou jsem si vysnila – v kombinaci čerevné, oranžové a žluté – aby nám ladila ke koberci :D. Skleněnou vázu jsem naplnila asi 300 gramy dekoračních kamínků neutrální barvy, do nich jsem zapíchala špejle a naaranžovala podle svého gusta. Výtvoru z Fleru se to samozřejmě nemůže rovnat a doteď nechápu, jak takový skvost mohla autorka prodávat tak lacino, když to muselo dát spoustu práce :D! No, a tady už přikládám fotky mého krepového dílka…
Taky vás každé jaro pravidelně chytají záchvaty kreativity :D?
Tak jsem si řekla, že tu udělám malou reklamu Pavčinu blogu, na kterém najdete recept na jednoduchoučký a naprosto báječný třepaný dort. Zkoušela jsem ho už asi třikrát a vždycky se po něm zaprášilo naprosto neuvěřitelnou rychlostí – takže vizte foto a vězte, že chutná lépe než vypadá :D! Rozhodla jsem se ho vyrobit také Péťovi k jeho březnovým narozeninám a i v tomto případě sklidil úspěch. Doufám, že jste si všichni všimli, že to veprostřed dortu má být číslo 24 – a jestli ne, ani mi to nepiště do komentářů :D. Slibuju, že k příštím kulatým narozeninám zkusím vyrobit něco z vyššího levelu ;)!
No a aby té kreativity a toho Androida nebylo málo, v sobotu jsme se s Péťou pustili do našeho prvního fimování :-)! Hlavním impulzem byla soutěž vyhlášená stránkami Svět androida, do které měli kreativci a fanoušci moderní techniky posílat svoje ztvárnění veselé zelené postavičky, s kterou jste se mohli seznámit v mém předchozím kreativním příspěvku. Rozhodli jsme se tedy do soutěže zapojit a vyrobit mi androidí náušnice, kterými hodlám příští týden způsobit rozruch na FIT plese 8)…
Vzhledem k tomu, že se jednalo o náš první FIMO pokus, byli jsme zpočátku trochu nesví, v čem výrobky péct a jak dlouho, a jak vlastně s tou zvláštní hmotou pracovat…FIMO jsme si tedy nejprve „ošahali“ a vytvořili z něj první várku „výrobků“. Zdálo se, že je vše v pořádku, a tak jsme se pustili do modelování postaviček Androida. Bylo důležité, aby obě náušnice byly stejně veliké, takže jsme si museli dát záležet a byla to docela drbačka, obzvlášť výroba těch nejmenších částí, jako byly oči nebo tykadýlka. Nakonec jsme se s tím ale poprali a šoupli milé Androidy do trouby. Předchozí várka se nám zdála být okay, a tak jsme si řekli, že necháme tuhle v troubě tak o 5 minut dýl, aby pořádně ztvrdla. Pekli jsme na nejmenší stupeň v plynové troubě zhruba 25 minut a nakonec se ukázalo, že jsme přecejen FIMO měli vytáhnout dřív. Druhé spirálovité náušnice, které jsme vyrobili a které na tomto blogu neuvidíte, protože jsou strašně hnusné :D, se nám ošklivě připekly, a bílé části na androidích náušnicích nám k našemu zděšení ztmavly :(…pro účely soutěže to vyřešil fotoshop 8) a pro účely nošení se to pokusím vyřešit zítra já bílým lakem na nehty :D…I tak se nám ale náušnice líbily a měli jsme z nich velikou radost. Uvidíme, zda je ocení také porotci soutěže :D…
Detail...nezalekněte se mé nové barvy vlasů 😀
Edit.: Tramtadadáááá…Tak naše náušnice se umístily na krásném sedmém místě :-)!!! V zhruba stovkové konkurenci je to až překvapivě vysoké umístění :D…Oceněné soutěžní výtvory si můžete prohlédnout zde…
Původně jsem tento kreativní výtvor, který si u mě „objednal“ můj muž :D, ani nechtěla moc uveřejňovat, protože se mi nepovedl tak, jak jsem si přála. Svůj účel nicméně plní, obzvlášť teď v zimě, kdy technické věcičky rády zamrzají 😀 – taky jsem na jeho výrobu použila jeden ze svých nejteplejších a nejnenáviděnějších svetříků (teplé věci prostě obvykle nebývají slušivé, nezlobte se na mě :D…)!
Výroba nebyla nikterak složitá, stačí jen trocha trpělivosti, kterou já sice nemám, ale nakonec jsem se překonala :D! Křížkový vzorek androida jsem si sama nakreslila podle obrázku z internetu, a pak už to bylo lehké. Propříště bych ale jako podkladovou látku pro vyšívání možná zvolila nějaký tužší materiál. Pokud se rozhodnete vyrobit si takovouto šikovnou ponožku na mobil, vězte, že to není nijak obtížné. Milovníci vyšívání jistě příjdou na spoustu jiných stylových vzorů, kterými se dá ponožka vyzdobit, a ikdyž se to třeba tak úplně esteticky nepovede, mobil budete mít každopádně v teple :-). Ale jestli máte Nokii jako já, tak se na to vykašlete – ta přežije všechno, i pád do sněhu :D…
Zjistila jsem, že kreativní rubrika nám tu na blogu už delší dobu krní. Pravdou ale je, že už jsem se taky dlouho do ničeho opravdu tvořivého nepustila. Momentálně se ovšem stále nacházíme ve stádiu budování našeho nového hnízdečka, a tak se naskytla skvělá příležitost. Péťa dovezl z domova retro sadu červenobílých plastových kořenek a řekli jsem si, že je vylepšíme a vyrobíme na ně ve Wordu nějaké hezké štítky s názvy koření. Úkol byl přidělen mně, ale z nechuti k technice jsem se rozhodla namalovat štítky ručně :-)…no, a tady je výsledek mého snažení :-)…
Krásné jarní počasí mě dnes inspirovalo k založení nové rubriky. Léto co léto mě totiž chytá jakýsi tvůrčí zápal a nutkavá potřeba kreativně se projevit…mé rané výtvory asi ještě visí u babičky v kuchyni :D, nicméně posledních pár let už to pravidelně odnáší jenom moje staré džíny, z kterých si s oblibou stříhám kraťasy (to je můj tradiční prázdninový sport :D), vyšívám na ně infantilní motivy a nebo korálky (pozůstatky mé hippies-éry :D). Když přišly do módy úzké rovné džíny, jedny jsem se z trucu pokusila rozšířit na zvony ala Horečka sobotní noci O:) a jedno léto se zase neslo v duchu přebarvování oblečení, za což vlastně mohla náhoda a fakt, že jsem čuně, protože jsem si u Terky polila svou světle zelenou mikinu kafem a už to nešlo vyprat, takže jsem ji elegantně přebarvila na černo :D…Minulé prázdniny prozměnu vedla výroba náramků z korálků, neboť mě kamarádka z fakulty zavedla do brněnské korálkárny, kde jsem objevila ráj na zemi :)…no a letos bychom se konečně mohli s Péťou rozhoupat k tomu fimu, které už nám půl roku leží ve skříni – doufejme, že seženeme nějakou funkční troubu (případní hostitelé nechť se hlásí v komentáři :-).
Minulý týden jsem se nicméně stačila kreativně vybít víc než dost :-)…Už delší čas jsem měla vymyšleno, že bych mohla Péťovi k výročí našeho seznámení a divoké akce na Yachtu 😀 vyrobit kofoláčky, kteří by nám byli v rámci možností aspoň trochu podobní. K tomu mě inspirovala prozměnu Pavča, která nám nadělila vlasaté kofoláčky k minulým Vánocům a vypadalo to, že nebude až tak těžké je vyrobit. Zagůglila jsem a našla hned několik návodů, podstata byla ale vlastně všude stejná. Já se rozhodla pro postup, který byl doplněný i názornými fotografiemi. Kdo by si chtěl taky kofoláčka vytvořit, odkazuji na tyto stránky, kde najdete veškeré potřebné info: http://kofolacci.blogspot.com/2009/06/jak-vyrobit-koflacka.html
Po nastudování návodu jsem si vyrobila nákupní seznam:
motouz
drátky na čištění dýmek
knoflíky na oči
různobarevné bavlnky
klubíčko vlny na vlasy
Pokud se rozhodnete vyrazit na nákup těchto pomůcek a nechce se vám obíhat celé Brno, doporučuju vyrazit na Hybešku, kde najdete vedle sebe všechny obchody, které potřebujete – papírnictví, tabák, švadlenku a malý obchod, kde prodávají extra jenom vlnu. Pak už nezbývá, než se pustit do práce podle návodu :-). Musím říct, že nejhorší na celé výrobě je umotání hlavy – je potřeba ji hodně utahovat, aby se vám nerozjížděla a nerozpadla. Mně se opravdu pěkná hlavička povedla až na třetí pokus a Pepa pozorující mé snažení z postele je svědkem, že jsem u toho nadávala jako špaček :D…každopádně když se to pak začalo rýsovat, ještě jsem měla chuť hodně si s kofoláčkama vyhrát, takže jsem Péťovi umotávala z vlny několik dredů (dokonce i s korálkama :D!) a sobě jsem udělala korálový náhrdelník, ale trochu jsem pozapomněla, že kofoláčci nemají krk, takže mi náhrdelník sjížděl někam k pasu…ale to už jdou detaily :D. Výsledek posuďte sami…
Milíčovi
Suma sumárum to bylo opravdu skvělé a kreativní odpoledne, hrozně jsme se u toho s Pepou nasmály a vyplodily mnoho neuveřejnitelných hlášek :D. Zkrátka až se někdy o prázdninách budete nudit, nekupujte si medvídka mývala – radši si kupte drátky na čištění dýmek a motouz a umotejte si svého kofoláčka O:-)…
