Na skok v Praze

Opět jedna z akcí, od níž už uběhlo pár měsíců, ale nedá mi to nezavzpomínat a nepodělit se. K posledním Vánocům jsme s Péťou dostali vstupenky na muzikál Mýdlový princ, který se hraje v Praze v divadle Broadway, a tak nás hned napadlo, že bychom si mohli udělat v hlavním městě hezký víkend, protože do Prahy vždycky jezdíme spíš pracovně a za povinnostma než za zábavou.

Výlet do Prahy jsme spojili s návštěvou Káti a Vaška v Pečkách, odkud je to do Prahy cca hodinka vlakem. Vyrazili jsme hned ráno a představení nám začínalo až někdy ve dvě hodiny, takže jsme měli relativně dost času na procházku okolo Staromáku i na plánovaný oběd v restauraci Pasta Fresca v Celetné. Loni dostal Péťa v práci k narozeninám poukaz do sítě restaurací Ambiente a my jsme se rozhodli vyzkoušet právě Pastu, která se zaměřuje na italskou kuchyni a navíc se nachází hned kousek od divadla.

na_skok_v_praze_1

A můžu říct, že to byl fakt prima zážitek. Já si dala polévku minestrone a lasagne s neapolským ragů, které jsou v jídelním lístku doporučované coby „Hvězda Ambiente“. Můžu říct, že tak dobré maso jsem v životě nejedla! A to jsem teda na maso zatraceně náročná :-D! Navíc se ta porce skoro ani nedala sníst, takže jsem byla ráda, že si Péťa objednal jen malý tataráček z mušlí svatého Jakuba (taky moc dobrý), takže jsme se o jídlo hezky podělili. Obsluha byla moc milá a ke každému jídlu mi přišla nastrouhat čerstvý parmazán :-). Ceny tu pravda nejsou nejnižší, takže voucher přišel vhod, ale i tak můžu tuto restauraci moc doporučit a na ty lasagne si tam rozhodně někdy zajděte!

na_skok_v_praze_2

Po dobrém obědě jsme měli ještě pořád dost času, a tak Péťa zatoužil po své pravidelné dávce kávy. Naslepo jsme zamířili do Grand Café Orient, stylové kubistické kavárny umístěné v 1. patře domu U Černé Matky Boží. Tady už, pravda, obsluha tak pozorná není (jenom na objednání jsme čekali snad 20 minut), ale zato ty prostory jsou prostě krásné a unikátní.

na_skok_v_praze_3

Pak už byl nejvyšší čas přemístit se do divadla na Mýdlového prince. Neckáře mám moc ráda, ale k představením poskládaným z hitů jednoho interpreta, se kterými se poslední dobou vyloženě roztrhl pytel, jsem mírně skeptická. Naštěstí je muzikál dostatečně zábavný na to, aby se člověk přenesl přes poněkud pochybnou zápletku 😀 A měli jsme určitě štěstí i na výborné alternace, které skutečně umí zpívat (viz Martin Písařík v hlavní roli – jinak ho prý alternuje Martin Dejdar a Sagvan Toffi 8-)… Představení jsme si tedy moc užili, nicméně jinak je divadlo Broadway skutečně tragická záležitost, alespoň co se prostoru týče. Při východu ven jsme uvízli v naprosto neprůchozím a hlavně nehýbajícím se davu, takže cesta ven nám trvala tak čtvrt hodiny. Jak má divadlo vyřešena bezpečnostní opatření, kdyby tam nedejbože někdy vznikl požár, je mi vážně záhadou. Nemluvě o tom, že kvůli naprosto nedostatečnému množství toalet návštěvníci divadla stráví celou přestávku ve frontě na záchod… Ale co už 🙂

Po divadle jsme si udělali procházku přes Karlův most, kde jsem nebyla už ani nepamatuju, a pokračovali dál po Kampě, kde se zrovna odehrával nějaký hudební festival v rámci pálení čarodějnic. A protože nám už od oběda docela vyhládlo a lákavě to tam vonělo, koupili jsme si grilovanou klobásu a hezky na stojáka ji tam zbodli 🙂

na_skok_v_praze_4

Po nábřeží jsme pak došli až k mostu Legií, chvíli koukali na šlapadla na Vltavě a nakonec jsme vyrazili do naší poslední zastávky – pěkně stylově do kavárny Slávie, kde dýchá historie a hraje pianista :-). Na kávičku, limonádu a na zákusky, které tu podávají v nečekaně nadměrných velikostech :-D.

na_skok_v_praze_6

A pak už byl nejvyšší čas sednout na vlak a vrátit se zpět do Peček, kde jsme prožili také většinu neděle.

na_skok_v_praze_5

Na zpáteční cestě do Brna jsme se pak ještě zastavili v nedaleké Kutné Hoře a prošli se historickým centrem, které mi trochu připomínalo Znojmo, až k působivému gotickému chrámu sv. Barbory. Škoda, že jsme neměli na návštěvu víc času. Centrum Kutné Hory se nám moc líbilo a určitě si sem ještě někdy zajedeme na delší výlet.

na_skok_v_praze_7

Myslím, že to byl dost vydařený a zážitky nabitý víkend, který by určitě stálo zato zopakovat. A na dlouhou dobu byl taky naším posledním výletovacím, než mi Péťa zmizel na měsíc do Ameriky.

na_skok_v_praze_8

Mendy v Brně

Od naší cesty na Taiwan už uplynulo více než půl roku, ale stále mi tu na blogu visí jeden rest, a sice zmínka o tom, že krátce před naším odjezdem se v České republice objevila na malou chvíli Mendy. Brno navštívila v rámci své dovolené, kdy cestovala za přítelem Julienem do Paříže, a strávila s námi jeden říjnový víkend.

mendy_v_brne_1
My všichni u brněnské dominanty 😀

Přestože v Brně Mendy strávila celý rok svého života, vzpomínky už vybledly, a tak jsme ji i s Julienem, pro něhož to byla první návštěva Brna, vzali na naše oblíbená místa jako Petrov, Špilberk, Svoboďák, letohrádek Mitrovských nebo do Kamenné kolonie, kam povinně vláčíme všechny naše hosty :-D.

mendy_v_brne_2
A počasí nám přálo.

Návštěva řady míst ovšem byla premiérová i pro nás – třeba výstup na věž katedrály sv. Petra a Pavla nebo do tajemných špilberských kasemat. Na Špilberku se také zrovna konala zajímavá výstava „Žít pivo“ o historii pivovarnictví v Brně, kterou jsme si nemohli nechat ujít.

mendy_v_brne_5
Kolik lidí se vejde do jedné budky?

A samozřejmě nesměla chybět ani gastronomická vložka! Halušky ve Skanzenu, velkolepý oběd v Potrefené huse, nejlepší domácí wafle v Kafecu, pečená žebra ve Starobrněnském pivovaru nebo čajový dýchánek v Utopii :-).

mendy_v_brne_3
Na jídle jsme se fakt nešidili 😉

Zkrátka a dobře to byl zážitky nabitý víkend, který nám opět připomněl, že Brno je fajn město, zvlášť když ho můžete znovu „objevovat“ s fajn lidma 🙂

mendy_v_brne_4
Na blbosti nás užije 🙂

Hudební léto 2015

Původně jsem tento příspěvek chtěla věnovat festivalu České Hrady, na které jsme letos po několika letech opět zavítali. Ale než jsem ho stačila dokončit, vyjeli jsme na další festival, bratislavský Uprising. A tak jsem se rozhodla oba zážitky spojit do jednoho článku.

Na Českých Hradech se letos krom několika festivalových stálic typu Skyline nebo Sto zvířat objevila i celá řada interpretů, které jsem dosud naživo neviděla. První mou koncertní premiérou byli Čechomoři. V době jejich vysoupení se po areálu začalo trousit docela povážlivé množství lidí, kteří dorazili na večerní „hvězdné“ koncerty. Horko vrcholilo (Hrady se letos na Veveří konaly o druhém srpnovém víkendu, na který meteorologové předpovídali padání teplotních rekordů), takže mi zpočátku koncert přišel trošičku chcíplý, ale možná to bylo i tím, že Čechomoři moc nekomunikovali s publikem. Navíc se na všechny lidovky pařit nedá :D. Ale postupně se to rozjelo, lidi začali zpívat a když zahráli moji nejmilejší, Hrušku, propadla jsem té atmosféře taky :-).

Po Čechomorech vystoupila Anna K., kterou jsem zatím naživo taky nezažila. Ze všech interpretů na Hradech působila nejsympatičtěji a i přes počáteční technické problémy to byl super koncert. Já jsem teda dost mainstreamový posluchač, takže se mi zavděčila spíš svými rádiovými hity. A nijak se za to nestydím :D.

hudebni_leto_1
Letní pohodička na Veveří

Koncert kapely Chinaski by se dal nejlépe charakterizovat slovy „davové šílenství“. Doteďka jsem si asi nikdy pořádně neuvědomila, jak jsou Chinaski u nás populární. Dostat se do kotle bylo naprosto nereálné, ale uvízli jsme na celkem fajnovém místě někde veprostřed, odkud byl dobrý výhled na kapelu a atmosféra více než hustá :D. To nadšení davu mě úplně strhlo. První půlka koncertu byly spíš věci z nejnovějšího alba – některé jsem měla naposlouchané a ten zbytek mi přišel taky dost dobrý. A pak už přišly starší pecky. Ale těch opravdu archivních mi tam dost chybělo. Zazněly jen Drobná paralela, Stejně jako já… a Punčocháče :D. Závěrečný přídavek Víno mi přišel v kontextu vystoupení u nás na Moravě trochu podbízivý, ale možná by mě ve výsledku zklamalo, kdyby to nezahráli, takže asi nakonec cajk 8-).

Naprostým vrcholem Hradů ale pro mě bylo závěrečné vystoupení kapely Wanastowi Vjecy. Zažít na vlastní oči a uši legendu Roberta Kodyma byl prostě jedinečný zážitek a i kdybych viděla z celých Hradů jen jeho koncert, stálo by to za to! Dneska už Wanastovky vlastně ani neposlouchám, ale i tak jsem skoro všechny songy znala a celý koncert prozpívala. Andělé, Vlkodlak, Nahá… všechny ty starý pecky, který se hrály v Esu, když jsem byla ještě malá. A Sbírka zvadlejch růží, která dodneška dostává fanynky do kolen. Jestli jsem si na něco šetřila hlasivky celej den, tak to bylo přesně na ten moment, kdy Robert Kodym spustil „Netvař se tak na mě že jsi úplně zlá…„.

To bratislavský reggae festival Uprising byl celý jedna velká koncertní premiéra. Že tam letos prostě musíme mi došlo někdy v květnu, když jsem cestou na Zvonařku zahlídla obrovský plakát a na něm 2 jména: Anthony B a Matysiahu. Kdo tam bude hrát dál už nám bylo vlastně celkem fuk :).

hudebni_leto_2
Naše festivalová parta 🙂

Naši koncertní plavbu zahájil svým koncertem Jah Sun, jedna z největších reggae hvězd Kalifornie a za mě určitě jeden z nejlepších koncertů na Uprisingu. Hudební objev léta :-)!

Hlavním lákadlem festivalu a nejspíš také největší vystupující reggae legendou byl Bunny Wailer, jeden ze zakládajících členů kapely The Wailers, se kterými hrál Bob Marley! Vzhledem k tomu, že Bunnymu už táhne skoro na sedmdesát, byli jsme na jeho koncert dost zvědaví a docela nás překvapilo, jak to na pódiu ještě rozbalil :D!

hudebni_leto_3Na festivale byla hojně zastoupena také česká a slovenská reggae a dancehall scéna. Kromě roztančeného koncertu slovenských Medial Banana jsme si nejvíc užili vystoupení Mr. Rolla, který patří k našim oblíbencům už od časů Žízníkova. Bohužel k nám na Moravu na koncerty moc nejezdí :(. Byli jsme tedy rádi, že si na něho můžeme zapařit alespoň tady. Jen škoda, že vynechal pár našich oblíbených letních hitů, které by se podle mě k atmosféře festivalu skvěle hodily.

A teď už k tomu, na co jsme se těšili úplně nejvííííc! Hvězda z Jamajky, Anthony B, rozhodně nezklamal – jeho vystoupení bylo skvělé, nabité energií a zaznělo všechno, na co jsem se těšila. Nejvíc fascinující bylo ale to, jak si totálně snadno podmanil publikum. Po téhle, ale i po všech ostatních stránkách jednoduše nepřekonatelné vystoupení.

hudebni_leto_6

Oproti tomu, ač to nerada přiznávám, pro mě byl koncert Matysiahu docela zklamáním. Těšila jsem se na podobně nabitou show, silný hity, kterých má v repertoáru celou řadu… místo toho nás čekalo poněkud pesimisticky laděné komorní vystoupení. Teprve později jsem se dozvěděla, že moje očekávání byla trochu mimo a většina koncetů Matysiahu se nese právě v tomto duchu. Trošku jsem roztála, až když zazněla One Day, ale i tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že bych šla na Matysiahu příště raději někam do klubu. Na festival se mi tohle prostě nějak nehodilo.

hudebni_leto_4

Celý festival uzavíralo vystoupení UB40. Proč to nepřiznat – že se název této doposud tajemnem obestřené kapely „úbé čtyřicet“ rovná už o mnoho povědomější britské kapele „júbí forty“ mi došlo asi až hodinu před jejich koncertem. Bylo to vskutku šokující prozření :D! O to víc jsem se na ně těšila. Jednalo se o nejdelší vystoupení festivalu, trvající neuvěřitelné dvě hodiny. Ty nejlepší hity si staroušci samozřejmě šetřili až na úplný konec, což nás dost znervóznilo. Byli jednou z mála kapel festivalu, která se vrátila na přídavek. A teprve v tu chvíli konečně vystřihli „Red red wine“ a taky tu pecku od Elvise a dav měl zase proč šílet :-D. Dokonalá festivalová tečka.

No, co dodat závěrem? Letošní hudební léto prohlašuji za více než vydařené – tolik úžasných a rozmanitých koncertů jsem ani nečekala! Na obou festivalech jsme měli výbornou společnost, počasí nám přálo a ani po organizační stránce nebylo moc co vytknout. Tak snad zase někdy někde v kotli na viděnou :-)!

hudebni_leto_5

Korajunglejazz, 11.6.2015, Café Atlas

Přestože kulturu teď poslední dobou moc nestíhám, jeden červnový večer jsme se s Péťou vydali do Café Atlas na krátký koncert skupiny Korajunglejazz, v níž hraje Péťův učitel na djembe. Korajunglejazz ve svých skladbách mísí prvky hudby africké tradice a současné world music. Tento večer na koncertě hostoval také Djakali Kone, mistr západoafrické hudby z Burkiny Faso. Nástroj kora, který v kapele hraje prim, má velice příjemný a uklidňující zvuk, podobný harfě. Ostatně posuďte sami…

Prostředí Café Atlas mi sice přijde jako takový chladný vestibul a koncert by se líp vyjímal v nějakém útulnějším prostoru, ale aspoň tu točí dobrý pivo :). A hudba byla neskutečně pohodová, takže to jednoznačně stálo za to a určitě rádi na Korajunglejazz zajdem zas.

Noc na Karlštejně, 12.2.2015, Městské divadlo Brno

Je to už hodně dávno, co jsem byla naposledy v Městkém divadle… Je to tak ostudně dávno, že se ke mně musely docela náhodou dostat dva volňásky na jeden klasický kus, abych si uvědomila, že to byla veliká chyba se MDB tak dlouho vyhýbat. Na Noc na Karlštějně jsem vytáhla Verunku a myslím, že jsme si to hodně užily 🙂 Zpracování se docela věrně drželo dnes již kultovního filmu z roku 1973, což nás obě potěšilo.

noc_na_karlstejne

Samozřejmě bylo místy těžké ubránit se srovnání s filmovým zpracováním, protože některé postavy, jako třeba Alenu, mám neodmyslitelně spojenou s úžasnou Danielou Kolářovou – včetně jejích pěveckých partů. A takový Matuška taky postavil laťku pěkně vysoko :-). Ale celková atmosféra spolu s živou muzikou a nesmrtelnými hity Karla Svobody mě prostě strhla a myslím, že se tohoto klasického kusu MDB chopilo s citem. Naše představení bylo vyprodané do posledního místa. Pokud se do Městského také chystáte, Noc na Karlštejně můžu jen a jen doporučit. Zařadila se mezi moje oblíbené nestárnoucí klasiky West Side Story nebo Jesus Christ Superstar, které MDB vždycky umělo a umí pořád.

Švihadlo, 2.12.2014, Brno

Na začátku tohoto týdne nás po dlouhé době opět zaskočilo počasí. Krom poeticky zamrzlých stromů to přineslo taky trable s kolabujícíma šalinama DPMB. Naštěstí tu máme v Brně taky Metro, které 2. prosince díkybohu zůstalo v provozu. A konal se tam koncert Švihadla. Sluníčkovej :-).

Na Švihadle už jsem byla víckrát, ovšem pokaždé ve větší grupě lidí. Tentokrát s náma nikdo jít nechtěl, a tak jsme se vypravili s Péťou na koncert sami dva. Bylo to romantické jako za starých studentských časů – k večeři jsme si koupili v hladovým okýnku párek v rohlíku a ráno poté jsem nemusela vstávat, protože jsem si vzala v práci volno. (Následující den jsme dokonce jeli na Palačák a obědvali jsme v kolejní menze – a to bylo teprve retro :D!) Nicméně přízrak našeho stáří nás neomylně pronásledoval, protože nám chvilku trvalo, než jsme ten vchod do Metra vůbec našli.

O Metru se vypráví všelijaké děsivé historky. On to opravdu není úplně vhodný lokál pro koncerty a když se nevelký prostor zaplní po strop, nepochybuju o tom, že se tam nedá moc dýchat. Proto jsem byla docela nadšená, když jsme ještě o půl deváté našli klub poloprázdný a dokonce i nějaké to volné místo k sezení. Během koncertu se parket před pódiem sice zaplnil, ale pořád zbývalo dost místa k pohybu i k odvážnějším tanečním kreacím.

Koncert jsem si hrozně užila. Švihadlo je přesně ta kapela, která vás svými songy vytrhne ze smutné zimní šedi a na konci už se přistihnete se širokým úsměvem na rtu a sluncem v duši. Zahráli víceméně samé známé hitovky, takže jsem si s nima i docela zazpívala. A u závěrečného songu zavzpomínala na to, že je znám vlastně už straaašně dlouho (není divu, na české reggae scéně působí už 30 let!). Pusťte si ho a zavzpomínejte taky – ten klip vážně stojí zato ;-)!

(Ne)kulturní jaro

Tohle jaro bylo nabité. A to nás toho ještě spoustu čeká. Ale to si povíme zas jindy :-). Dneska o jarních radovánkách uplynulého měsíce…

  • 23. duben byl vyhlášen „Dnem knih bez DPH“ – a protože dobré nápady je potřeba podporovat, samozřejmě jsem i já ten den navštívila své oblíbené knihkupectví. A řeknu vám, že byl ten svět hned krásnější, když jsem viděla, kolik lidí se rozhodlo do akce zapojit. Knihomolové prostě jen tak nevymřou, DPH neDPH :-)!

nekulturni_jaro_5

  • O 2 dny později jsme se zúčastnili otevření nového brněnského klubu Sono na koncertě kapely Goldfish z JAR. Hudebně mě to popravdě trochu zklamalo, čekala jsem víc jazzu než elektra. Přitom z nahrávek znějí Goldfish tak výborně! Pár organizačně nedomyšlených věcí, které nás rozladily, nakonec zachránila atmosféra samotného klubu, který prý ve střední Evropě nemá obdoby. Můj první dojem, který mi blesknul hlavou, byl ten, že je to tady „tak západní“ :D… A navíc je klub nekuřácký, což ráno poté člověk vždycky ocení.

jarni_kultura_1

  • Letošní tradiční piknik byl bohatý na počet účastníků, leč chudý na počet pruhů :D! Tentokrát se nesl ve znamení Bakiho šrámů, čekání na slečnu Evu a do historie vstoupí, ehm… požárem Míšovýho grilu :D…

nekulturni_jaro_3

nekulturni_jaro_1

nekulturni_jaro_2

  •  O druhém prodlouženém víkendu jsme vyrazili s Péťovýma ségrama lodičkou na hrad Veveří…

nekulturni_jaro_4

  • …a taky do Holedné, kde se ten den vyskytovala spousta divoké zvěře :D!

nekulturni_jaro_6

Snad jste si jarní dny taky hezky užili!

Festival JEDEN SVĚT, 17. – 25.3.2014, Brno

Tento víkend se nesl ve znamení filmů – do Brna totiž dorazil festival Jeden svět, jehož letošním tématem byla „Práce“. Původně jsem návštěvu projekcí moc neplánovala, ale holky z práce mě nalákaly na pár snímků, takže hned na druhý den jsme s Péťou běželi do města pro lístky. O festival byl obrovský zájem, a tak jsme byli rádi, že jsme se dostali alespoň na pár filmů, které nás zaujaly nejvíc.

Doba slevová

Snímek, na který jsem byla opravdu hodně zvědavá a který mě prakticky přesvědčil k návštěvě festivalu. V Lidlu nakupujeme asi všichni a letecký zážitek se společností Ryanair už mám taky za sebou. Obě firmy drtí svou konkurenci mimořádně nízkými cenami. Každá sleva však musí být něčím vykoupena – a v tomto případě jsou to právě zaměstnanci obou společností, kteří na jejich obchodní strategii nejvíc doplácí. Režisér Frédéric Brunnquell hovoří ve svém dokumentárním road movie jak s majiteli firem, tak s jejich bývalými zaměstnanci a odkrývá v mnoha směrech docela šokující realitu. Co se týče Lidlu, chování vůči zaměstnancům mi přišlo jako poměrně velká buzerace, na druhou stranu mě to ale příliš nepřekvapilo, protože u těchto řetězcových prodejen bych jiný přístup ani nečekala. Výpověď bývalé letušky Ryanairu pro mě však byla opravdu velkým rozčarováním. Příšerné pracovní podmínky hraničící s vykořisťováním, neosobní přístup a neustálý tlak vyvíjený na letušky i piloty… po tomhle filmu si nejsem úplně jistá, jestli chci s Ryanairem ještě někdy někam letět…

Projekt Příroda

Pomalu nám vyrůstá generace dětí, které tráví své dětství obklopeny televizí, počítači a další běžně dostupnou technikou. Britský filmař David Bond se rozhodne odtrhnout své dvě děti od obrazovky a ukázat jim, že venku v přírodě můžou zažít mnohem lepší věci. A jde na to rozhodně profesionálně. Jmenuje se marketingovým ředitelem projektu „Příroda“ a přizve na pomoc světové experty z oboru PR, reklamy a tým kreativců, kteří mají za úkol vytvořit atraktivní návrh kampaně, která se pokusí změnit  zažité stereotypy u dětí i přístup jejich rodičů. Film jako takový na mě působil velmi profesionálně, i když místama byl možná až moc podbízivý. A možná taky zbytečně dlouhý. Každopádně je úžasné, že se v dnešní době najde někdo, kdo se dokáže nadchnout pro myšlenku už předem odsouzenou k nezdaru. Tím mě David Bond asi oslovil nejvíc – přestože by ho řada lidí nejspíš označila za blázna :-).

Farídulláh má dnes volno

Pro mě jednoznačně nejsilnější projekce festivalu. Přestože má snímek pouhých 17 minut, zanechá ve vás hluboký dojem. Během války v Afghánistánu přišla rodina jedenáctiletého Farídulláha o dům a již několik let je nucena bydlet v utečeneckém táboře. Aby Farídulláh a jeho rodiče měli z čeho žít, půjčují si peníze od majitele malé cihelny a ty pak splácejí každodenní tvrdou dřinou. Přestože vyhlídky na zlepšení situace nejsou nijak růžové, Farídulláh má v sobě obrovskou víru a naději, že jednoho dne bude chodit do školy nebo si otevře restauraci. Právě Farídulláhův optimismus v kontrastu s bezvýchodností situace, kterou sleduje divák, činí z tohoto snímku mimořádnou podívanou.

Podezřelá čokoláda

Tématem dětské práce se zabýval rovněž další dokument – Podezřelá čokoláda. Tentokrát se vydáváme na Pobřeží Slonoviny, kde jsou na kakaových plantážích nelegálně zaměstnávány tisíce dětí. Čokoládové velkofirmy jako Nestlé přislíbily v této záležitosti sjednání nápravy prostřednictvím několika projektů. Když se však režisér Mistrati vydává do Afriky na vlastní pěst, zjišťuje, že situace je stále dost alarmující. Téma mě velmi zaujalo, ale bohužel mi úplně nesednul způsob zpracování tohoto dokumentu. Režisér otevírá řadu témat, děj působí místy trochu chaoticky a ve výsledku člověk tak úplně neví, co si z filmu odnést…

jeden_svet_2014

Co vy a Jeden svět? Viděli jste některé projekce? Nebo máte tip na nějaký další snímek s lidsko-právní tematikou?

Burčákový pochod v Mutěnicích

Mohla bych vám povykládat, kde měli nejlepší burčák, kde mazali chleba se sádlem nejtlustší vrstvou a kde prodávali XXL langoše. Ale je mi jasný, že vás stejně nejvíc zajímá, kdo se opil a jaké tropil nepřístojnosti :D. A tak vám to ulehčím: opili jsme se všichni, motali jsme se mezi vinicema s kalíškama, fotili se „na instagram“ a hlavně si hladili ta nejkrásnější prasečí miminka (měla teprve 1 den!) s roztomile zakroucenýma ocáskama! Burčákové putování s Dankou a jejíma kamarádama v kulisách podzimu zkrátka nemělo chybu :-)!

burcakovy_pochod_1

burcakovy_pochod_2

burcakovy_pochod_3

burcakovy_pochod_4

burcakovy_pochod_5

burcakovy_pochod_6

burcakovy_pochod_7

Nejlepší červencový víkend

… jsme strávili u Franty na Velehradě. A ačkoliv jsme všude chodili pozdě, stejně jsme toho stihli spoustu. Od vydařené spolujízdy, výletu na Buchlov, česnekových slavností v Buchlovicích přes naši první návštěvu Letní filmové školy v Uherském Hradišti až po línou neděli a snídani s Pipi dlouhou punčochou :D. Už dlouho mi nebylo tak líto, že má víkend jen dva dny :-)!

Na Buchlově
Na Buchlově
Fotograf Péťa
Fotograf Péťa
Panoš Panny :D
Panoš Panny 😀
Pózičky před hradem
Pózičky před hradem
Chřibonoš
Chřibonoš
Kešování musí být
Kešování musí být
Kaple na Barborce
Kaple na Barborce
Osvěžení přišlo vhod :)
Osvěžení přišlo vhod 🙂
A něco na zub jakbysmet
A něco na zub jakbysmet
Buchlovice
Buchlovice
V zámeckém parku
V zámeckém parku
Detail kašny
Detail kašny
Nejlepší stánek s česnekovýma topinkama :-)!
Nejlepší stánek s česnekovýma topinkama :-)!
Neděle na Velehradě
Neděle na Velehradě
Požáry ze čtyř stran...
Požáry ze čtyř stran…
V Hradišti se kluci vyřádili :D
V Hradišti se kluci vyřádili 😀
Filip a jeho "Čauky mňauky drink" :D
Filip a jeho „Čauky mňauky drink“ 😀
Párty!!!
Párty!!!
Loučíme se před kinem Hvězda
Loučíme se před kinem Hvězda

Na závěr už zbývá jen dodat, že barevné fotografie fotil Péťa a černobílé jsou dílem Franty.