5 věcí, které mi zpříjemňují jaro

Tak, kostky jsou vrženy… V ISu se objevil onen obávaný rozpis státnic s datem dne D a složením zkušební komise. Můžeme se nad tím rozčilovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat :D… Na všem negativním je nicméně třeba vidět i něco pozitivního, a protože mě v budoucích dnech a týdnech nic dobrého nečeká (leda „se učit, se učit, se učit“ – jak by řekl Mireček), budu se snažit zpříjemnit si to, jak se dá. Pár nápadů už mám a určitě uvítám v komentářích i vaše rady a tipy, třeba čím jste si učení na státnice zpříjemňovali vy :-)…

Simpsonovi

Dlouhodobé polehávání v učebnicích způsobuje depresivní stavy pramenící z pocitu, že si to stejně nikdy všecko nezapamatujete a jestli přecejen teď v té hlavě něco máte, v den státnic v ní bude pusto a prázdno. Proto sázím na Simpsonovi jako na kvalitní antidepresivum :-).

Oddechové čtivo

Po několikahodinovém brejlení do nezáživných právnických materiálů a učebnic je samozřejmě potřeba, aby si dal mozek trochu voraz a bavil se taky chvilku něčím pokleslejším :D. Klasickou literaturu sice zbožňuju, ale uznejte, že u Shakespeara si mozek nikdy neodpočine tak hezky, jako u nějakého pořádného béčkového braku :D. Z toho důvodu jsem se rozhodla zásobit všelijakými druhy převážně oddechového a relaxačního čtiva, nad kterým budu moct zapomenout na starosti všedního dne a řešit prozměnu jiné „otázky života a smrti“, třeba co se bude na jaře a v létě nosit nebo zda je vrahem zahradník :D. Na fotce není úplně všechno, protože u některých titulů jsem usoudila, že i jako čtení na oddech jsou moc hloupoučké :D…

Čaj o páté

Jsem čajomil, to se ví. Nejsem žádný super odborník, ale nenechám se ani opít rohlíkem :D. Má specializace jsou zelené aromatizované čaje, ale nepohrdnu ani černým či bylinkovým. Bez čaje si nedokážu představit žádné ráno – kolikrát je to taky to jediné, co jsem schopná hned po probuzení dostat do žaludku, když nemám čas na poklidnou snídani. Neznám zkrátka nic lepšího než příjemnou siestu s hrnkem dobrého voňavého čaje. A zásadně nesladím :-)! Mí aktuální čajoví favoriti se nazývají:

  • Organic pure green od MaS – čistá příjemná chuť. Vůbec byste nepoznali, že je pytlíkový – chutná jako z čajovny O.-)… Ideální na odpolední siestu!
Povšimněte si sladěného motivu hrníčku a krabičky od čaje...nebyl to záměr :D!
Povšimněte si sladěného motivu hrníčku a krabičky od čaje...nebyl to záměr :D!
  • Pickwick Green Tea Pineapple – byl dárkem od strýca. Když jsem se nad voňavým hrníčkem na velikonoční návštěvě rozplývala, strýc mi věnoval celou krabičku O:). Je to jeden z nejchutnějších pytlíkových čajů, jaké jsem kdy měla.
V psychedelickém hrníčku od Pavči :)
V psychedelickém hrníčku od Pavči 🙂
  • Piňa Colada – tak tu máme taky jeden sypaný ovocný čajík, nááádherně voňavý! Péťa je na něm ještě závislejší než já :D. K mání ve Vaňkovce.
  • Keňský pytlíkový Marks and Spencer – bez něj už si nedokážu představit žádné ráno, je to černý nakopávák :D.
Murphyho moudro z hrnečku :D
Murphyho moudro z hrnečku 😀

Fitocracy

Už to budou skoro 3 měsíce, co jsem se zaregistrovala do této sociální sítě pro všechny sportu-chtivé lidičky. Mě osobně sporty moc nebaví, nemám ráda zimu, nesnáším vodu a mokro obecně a vyrostla jsem na Hané, takže kopce mi dávají taky zabrat – už tím jsou mé sportovní možnosti značně omezené :D. Asi si logicky kladete otázku, proč jsem se tedy vůbec k Fitocracy připojila. Z jednoho prostého důvodu: Přes to všechno si totiž troufám říct, že pohyb zbožňuju a věřím, že to tak má většina lidí, jenom každý z nás potřebuje najít takovou aktivitu, která ho bude bavit. Snažím se pravidelně cvičit už od nějakých 17ti let, kdy jsem se rozhodla vyhlásit boj své dosud lehké skolióze. Mým nejmilejším parťákem na cvičení je už nějaký ten pátek nafukovací gymball, občas taky jeho menší brácha overball a vlastně mám balony ráda obecně – míčové sporty byly asi jediné sporty, které mě kdy v tělocviku bavily :D. Můj problém spočívá v tom, že mě cvičení baví vždycky jen určitou etapu mého života – většinou tehdy, když mě záda nebo krční páteř fakt bolí, mám špatné svědomí ze svého sedavého životního stylu nebo mě po rodinné oslavě zaplaví pocit, že „ty kalhoty se nějak srazily“. Chybí mi parťák, který by mě vyhecoval – dokud jsem bydlela s Pepou, na denním pořádku bylo válení v posteli do oběda („Jít do školy? Proooč,vždyť jsem tam byla včera :D!“) a noční vyžírání ledničky. Vrcholem našeho pohybu bylo to, když jsme si s mým gymballem házely za prozpěvování „Je den, tak pojď Marie ven“, případně s ním hrály v pokoji fotbal 8-). S Péťou se situace malinko zlepšila, ale nesportovali jsme nikdy nijak pravidelně, prostě jen když se nám chtělo a byl čas.
No a teď alespoň pár slov k Fitocracy aneb proč byste to měli taky vyzkoušet:

  •  Asi největší výhodu vidím v tom, že na to zkrátka nejste sami. Když se zaregistrujete s bandou přátel, můžete se navzájem hecovat, uspořádat skupinové challenge a soupeřit mezi sebou. A ikdyž třeba nejste soutěživý typ, vědomí toho, že ostatní vaši kamarádi pilně cvičí, vám určitě nedovolí válet se na gauči a kynout :D.
  • Každá vaše aktivita se počítá – když půjdete radši 3 patra po schodech, ačkoliv byste mohli použít výtah, když se místo svezení šalinou pěkně projdete pěšky – zkrátka cokoliv. I relativními maličkostmi se dá dělat něco pro zdraví :-).
  • Zjistíte, že slova „nedostatek času“ jsou jen výmluvy. Pár minut denně může pro své tělo obětovat skutečně každý.
  • Sbírání bodů za každou vaši aktivitu stejně jako celé prostředí Fitocracy působí motivačně – teda alespoň na mě. Jsem si jistá, že nebýt Fitocracy, tak se na cvičení kolikrát vykašlu a radši si hodím nožky nahoru :D.
Už to budou skoro 3 měsíce a já se opravdu snažím cvičit každý den. Alespoň trošku. Kvůli práci na diplomce a přípravě na státnice jsem prakticky celé 3 uplynulé měsíce strávila u počítače a to se samozřejmě vůbec nelíbilo mojí krční páteři. Cvičení mi často ulevilo od bolesti a celkově jsem se i díky té troše pohybu denně cítila mnohem líp. Už proto v tom chci pokračovat. Všem, co Fitocracy ještě nevyzkoušeli, vřele doporučuji :-)!

Péťa

…který mě taky občas vytáhne ven a na vzduch a já zjistím, že 3 písmenka před jménem vlastně vůbec nejsou tím nejlepším a nejdůležitějším, co by mě v životě mohlo potkat :-).

Na výletě v Lednici :-)
Na výletě v Lednici 🙂

Recept na báječný víkend

(podle skutečné události)

1. Začněte páteční ráno dobrou snídaní, ranní rozcvičkou a kocháním se květenou zelenající se na parapetu v záři slunce.
2. Pořiďte si cestou na nákup jídla na víkend nějakou maličkost, kterou zároveň přispějete na dobrou věc.
3. Stáhněte si k odpolednímu koši prádla na žehlení Titanic v originále a nezapomeňte na balík papírových kapesníků.
4. Přivítejte muže vracejícího se z práce jeho oblíbeným zázvorovým punčem a vypijte si ho u nového dílu Vyprávěj.
5. Vyražte na sobotní nákup do IKEA, pořiďte si konečně přehoz přes gauč, sadu misek na salát a sklenice s všeříkajícím názvem POKAL… 😀
6. Dejte si na oběd vaše nejmilovanější ikeácké kuličky s brusinkama a skořicového šneka a nacpěte se k prasknutí.
7. Setřete prach z bicyklů a vydejte se na báječný jarní výlet do Rajhradu.
8. Po sportovním výkonu se zastavte na jedno k Trabantovi, dejte si párek v rohlíku, postěžujte si na bolavý zadek a radujte se z milé společnosti a z toho, že jste to přežili :-)!
9. Potěšte zmrzačené tělo horkou koupelí plnou pěny, namažte nohy Alpou a na dobrou noc dokoukejte Titanic, ať víte, jak to s Rose a Jackem dopadne :D.
10. V neděli běžte s mužem pořídit nové lyže pro krále svahů 😀 a při té příležitosti „na chvíli“ zaplujte do knihkupectví a zapomeňte na čas :).
11. Opět se nacpěte k prasknutí, tentokráte ne jídlem od Švédů, ale od Číňanů :D.
12. Nechte si doma od muže připravit báječný banánový milkshake – samozřejmě do sklenice POKAL :))…
13. Smiřte se s faktem, že k obhajobě diplomky půjdete v posledním červnovém termínu, ve třetí skupině ze tří a jako poslední z celé skupiny – no prostě úplně poslední ze všech :D!

Už dlouho jsem nezažila hezčí víkend – plný vůně čerstvě vyžehleného prádla, vůně rozkvétající jarní přírody a vůně nových knížek v knihkupectví :-)! A teď abych se šla zase učit, áchjo…

Léta s Královnou

Na celém světě si dnes fanoušci kapely Queen připomínají, že od smrti jejich frontmana Freddie Mercuryho uplynulo přesně 20 let. I mě tato zpráva přinutila ke vzpomínání… ke vzpomínání na to, jak Queeni kdysi vstoupili do života mně a jaké songy mě nejvíc ovlivnily. Přestože už dneska tuhle kapelu skoro neposlouchám a Freddie ani Brian už mi dávno nevisí ve skříni, byly časy, kdy to byl právě Mercuryho hlas, který podbarvoval spoustu okamžiků, na které nikdy nezapomenu.

Nevěřili byste, kolik práce mi dalo vybrat aspoň trochu slušnou fotku :DDD...tuhle jsem kdysi nosívala v peněžence.
Nevěřili byste, kolik práce mi dalo vybrat aspoň trochu slušnou fotku :DDD...tuhle jsem kdysi nosívala v peněžence.

Příběh začal velmi nepoeticky v létě roku 2004, kdy jsme si pořídili domácí kino :-)…kolekce nejlepších queeňáckých videoklipů byla jedním z našich úplně prvních DVDček a já zůstala po jejím shlédnutí unešená :-). A myslím, že pak už mě tahle láska neopustila až do maturity. Sháněla jsem alba kde se dalo – od Mitche, Pepy, od strýca…nakonec jsem dostala pod stromeček MP3ku s kompletní diskografií od Terči :-). Queeny mám spojené s obdobím tanečních a následujícím jarem, s prvním burčákem a fotkama na kolejích, s mýma 18tinama, s Queen-párty 😀 i s několika více či méně náhodnými setkáními… Je to prostě spousta báječných vzpomínek na časy, kdy neexistovaly žádné starosti, potykali jsme si s alkoholem a tím opravdu nejdůležitějším byla hudba, která nám k tomu hrála 😎 …

Těžko se mi tu vybírá těch několik nejsrdcovějších songů, mám ráda spoustu z nich, často i celá alba, ale nemůžu jinak – proto jsem koneckonců chtěla tenhle článek napsat… Kdybych tedy měla prstem ukázat na tu mou jedinou – nejlepší a nejmilejší, byla by to tahle. Vždycky když ji slyším, přesně vím, co jsem cítila, když mi bylo sedmnáct. Že mám před sebou celý život, můžu dokázat cokoliv… a nic mě nezastaví :D!

Don’t stop me now

No copak by tu mohlo tohle chybět :D?? Jestli nějaký song od Queenů skutečně stojí za to, abyste si kvůli němu pořídili domácí kino a ohulili repráky na max, je to Breakthru z mého nejoblíbenějšího alba The Miracle. Navíc se v ní zpívá o nových začátcích a to je prostě můj životní leitmotiv ;)… A abych dokázala hlubokou provázanost Breakthru s mým životem, dokládám ilustrační foto made by Pepa…na promile v krvi se radši neptejte 😎 …

Somehow I have to make this final breakthru...NOW!
Somehow I have to make this final breakthru...NOW!

Breakthru

Můj nejoblíbenější slaďák od Queenů je Save Me, rozbrečela by i kámen. Má mimořádně dojemný a otevřený text. Je to ta nejcitlivější zpověď člověka, který hluboce miluje… Když jsem odcházela do Brna na výšku, uložila jsem si nejkrásnější úryvek do mobilu jako SMSku. Dneska jsem zjistila, že ho tam pořád ještě mám :-)…

Save Me

Tenhle song pro mě ztělesňuje jaro 2005. Co já vím, tak se jedná o poslední klip, který Freddie natočil, než se před smrtí definitivně stáhnul ze světel reflektorů, a člověka z něj docela mrazí. Aspoň mě pokaždé, když na konci Freddie šeptá „I still love you“, přeběhne mráz po zádech. Ale ta písnička je nádherná, vychází z ní takový klid a smíření. Ráda při ní koukám na nebe :-)…

These Are The Days Of Our Lives

No a na závěr malá perlička ;)… Už když jsem ji poprvé slyšela, věděla jsem, že mi jednou protě MUSÍ hrát na svatbě. Jsou sny, z kterých nikdy nevyrostu :D…(ikdyž už vím, že k oltáři mě nepovede princ Barin alias Timothy Dalton, na té hudbě pořád trvám :DD…)

The Wedding March

Jedno vám na závěr teda musím říct . Když jsem si teď všechny tyhle songy pustila, úplně se mi rozbušilo srdce…ta hudba prostě pořád funguje :-)!! Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, jaké jsou ty „vaše“ srdcovky od Queenů. Určitě taky nějakou máte a neříkejte, že ne ;)!

R.I.P. Freddie...
R.I.P. Freddie...

Babí léto

Jen málokdy mám radost z příchodu podzimu…letos je to ale jinak. Velkou zásluhu na tom má tohle krásné babí léto, které prý má vydržet až do půlky října…a taky burčák, pochopitelně :D. Když si ale tak vduchu rekapituluju právě uplynulý měsíc, zjišťuju, že přinesl vlastně spoustu dalších příjemných momentů. A mám z toho tak velkou radost, že se o ni prostě potřebuju podělit :-)…Následující článek nechť je tedy hitparádou těch nejkrásnějších okamžiků tohoto slunečného září…

  • Úspěšné zdolání zkoušky z pozemku – haluz na otázky mě ani tentokrát neminula, takže vcházím do finále svého studia na právech pouze s jediným restem. Doufejme, že tenhle úspěšný start semestru mě nakopne k větší pracovitosti a hlavně konečně začnu pilně makat na diplomce O:-)…Navíc jsem se na zkoušce setkala s moc milou slečnou, která si mě pamatovala z loňské vodácké výpravy a z krumlovské hospody :-)…
  • Pokoření Sněžky – kvůli školním restům jsme si letos prázdnin moc neužili, takže jsme si to na dovolené v Krkonoších mohli konečně vynahradit. Na to, jak nás všichni strašili s počasím, nám nakonec všechno vyšlo báječně a v sobotu, kdy jsme se drápali na Sněžku, jsme si užili opravdu nádherné počasí i výhled z naší nejvyšší hory – o kterou se dělíme s Poláky (vážně jsme to brali v zemáku, Jindro :D??)…
  • Seminář filmové kritiky – tak to je pro mě jedna z vůbec největších radostí :)! Konečně se můžu v rámci školy věnovat něčemu, co mě maximálně baví a naplňuje. Možná pro mě tenhle seminář bude jen zajímavou zkušeností jako řada jiných PVPček z neprávnických oborů, každopádně se těším, že si rozšířím obzory v oblasti, která mě zajímá, a koneckonců kdo ví, do které kanceláře mi moje vzdělání jednoho dne otevře dveře :D…obávám se, že advokátní kancelář to teda nebude :D…
  • Intervenční centrum – v pondělí jsem se po jednom rozhovoru na praxi konečně utvrdila v tom, co mi vrtá hlavou už strašně dlouho. Chtěla bych si po škole najít práci v intervenčním centru, které poskytuje právní (i jinou) pomoc obětem domácího násilí. Nechci se zavalovat stohama papírů v kanclu ani psát dokola podle šablony pět typů smluv v bance. Chci dělat někde, kde budu opravdu někomu nápomocná, ikdyž si za to asi nevydělám tolik peněz jako v advokátním kanclu.  
  • Burčákové slavnosti ve Valticích – jižní Morava je místo, kam se kdykoliv ráda vracím a to „vracím“ píšu zcela záměrně, protože se tam opravdu cítím tak nějak „doma“. Proto když jsem se dozvěděla o konání burčákových slavností, o plánu na víkend bylo hned rozhodnuto. Sbalili jsme Frantu a Erasmáky a myslím, že účasti nikdo z nás nelitoval, protože jsme si to skvěle užili, ochutnali všechny možné druhy burčáku, opili se, nafotili spoustu fotek, udělali si krásnou procházku po vinné naučné stezce, poslechli si cimbál a „pohaluzi“ narazili na Pavču s Tucinem :-)...a domů jsme si samozřejmě odvezli petku burčáku značky Valtice – protože ten nám chutná nejvíce :DDD!
  • První právnický rozkalovák – minulý týden jsem si namalovala svůj POSLEDNÍ rozvrh hodin a začal můj prakticky POSLEDNÍ semestr, protože ten finální, desátý, je věnovaný psaní diplomové práce a dohánění restů 8-). Nastal tedy „nejvyšší čas seznámit se konečně se svými spolužáky“, jak jsme se shodli s Robertem 😎. Právnické akce jsem nikdy nevyhledávala a nehodlám v tom pokračovat ani nadále, přesto si myslím, že párty v Charlie’s byla mimořádně zajímavou zkušeností a jsem ráda, že jsem se Peťkou nechala překecat a šla jsem :D…

Krom těchto nejzajímavějších momentů bych měla v zásobě i pár zcela drobných, všedních, úsměvných…třeba když mě v drogérii u regálu s barvama na vlasy oslovila úplně cizí slečna a ptala se mě, jakou barvu si musí koupit, aby měla vlasy jako já :-)…nebo když jsem si letos konečně mohla pořídit svetrošaty s krátkým rukávem, věc zcela nepraktickou do našich klimatických podmínek, ale letos už ji nesundám až dokud nezačne být opravdu hnusně :D. V záloze mám ještě jedno příjemné překvapení, ale to asi zatím ponechám v tajnosti, aby se neleklo a někam neuteklo :-)…O co se ale můžu podělit už teď je poslední maličkost, která patří k babímu létu a toulkám jižní Moravou jako nic jiného, zvedne mi náladu kdykoliv a kdekoliv a vždycky, když ji slyším, běhá mi mráz po zádech… Pro všechny, kteří dočetli až sem 🙂

Dárky

(pozn. Tento příspěvek jsem vyplodila včera v noci a nutno říct, že už v poměrně pokročilém stádiu lahve Sangrie; naštěstí však ve mně zbylo dost soudnosti na to, abych se rozhodla uveřejnit ho až poté, co si ho celý za střízliva přečtu. Až na několik drobných úprav nakonec obstál…:D Uvedené osoby nejsou smyšlené a patří jim můj dík :)) !)

Nápad na tento článek nosím v hlavě už několik dní a pořád si říkám, jestli to teda napsat nebo ne. V poslední době mi bylo tak nějak mizerně a melancholické nálady jsem se nemohla zbavit, teď se však vznáším na vlnách Sangrie a svět se to zkrátka musí dozvědět: JSEM MILOVÁNA 🙂 !!! A vy jste určitě také ! Pokud se o tom chcete přesvědčit, mám pro vás návrh – uklízejte !

Několik uplynulých dní jsem měla v plánu strávit nad stránkami Obchodního zákoníku…nechuť však byla silnější (doufám, že si to nečteš, Zdeni O:-)…) a já se s vervou pustila do gruntování nejprve svého a pak i bráchova pokoje. Ne že bych to dělala zas tak často, nicméně teprve dnes mě udeřila do očí zvláštní skutečnost…můj pokoj je složen z dárků !

Napadlo mě to přesně ve chvíli, kdy jsem utírala prach ze sady barevných cinzano-skleniček, které jsem dostala od strýca k 18tinám. Je to jedna z nejroztomilejších věcí, kterými jsem vůbec kdy byla obdarována. Nějaký čas jsem skleničky s motivy světových metropolí obdivovala u strýca doma a on mi je nakonec věnoval ! Miluju je všechny, ale nejradši piju z Moskvy :D…

Od utírání prachu ze skleniček jsem se přesunula ke stírání prachu z kytary, ehm. Musím říct, že jsem měla hezké dětství a ze všech vánočních dárků jsem byla vždycky nadšená (obzvlášť z loutkového divadla, které dneska odpočívá na půdě), ale tu vůbec největší vánoční euforii jsem zažila až jako dospělák (jaký paradox :D!), když mi brácha nadělil pod stromeček zaoceánské DVDčko o tom, jak Beatles dobývali Ameriku, a vedle něj ležela španělka z bazaru 😀 ! Že jsem se svými kytarovými pokroky došla pouze k bodu, kdy se mi ji podařilo naladit, už je druhá věc…ale já se to jednou naučím !!!

V čem je brácha opravdu nepřekonatelný, jsou narozeninová přáníčka, a já mám nejradši to, které mi poslal z Mnichova, když jsem měla osmnáct (to byl krásný čas, dostala jsem tehdá tolik skvostů :-). Krom trefného textu o tom, abych zahodila všecky iluze, které mi snad dosud zbyly :D, je na něm úžasná „slunečnice“ od Salvadora Dalího, „kterou autor mylně považuje za ananas“. Ano, byly to opravdu skvělé narozeniny :DDD…

Jeden z mých nejsrdcovějších dárků se mnou už čtvrté léto sdílí jedno lože O:-)…je chlupatej a bez jeho objetí bych doma už asi neusnula 😀 ! Dřív jsem s ním trávívala noci u Hýsků (byla to láska na první pohled) a pak mi ho Terča donesla k maturitě jako talisman. Prospěla jsem s vyznamenáním a od těch dob tento polární medvěd, který už dávno není bílý, (ačkoliv ho občas nemilosrdně vyperu 8-)) má své čestné místo v mojí posteli :-). Během úklidu jsem zjistila, že jsem Terčin pokoj ochudila ještě o jednu unikátní věc – portrét Briana Maye, který jsem obdivovala, když jí visíval na dveřích, a který jsem od ní později dostala k Vánocům. Achjo, ještě dnes jsem celá dojatá! Tak krásnýho chlapa už asi k Vánocům nikdy nedostanu O:-)…

Méďa
Méďa

Většina mých knížek v knihovně jsou dárky. Ani si nevzpomínám, kdy jsem si naposled já sama nějakou knížku koupila(krom učebnic do školy 8-)). Je fakt, že knížky miluju a jsem vždycky nadšená, když nějakou dostanu, ale co mi udělá dvojnásobnou radost, je knížka s věnováním 🙂 ! Mám jen pár exponátů a nedala bych je zanic na světě. Pište do knížek, prosím. Není to barbarství 🙂 !

Jediná sdrcovka, kterou teď u sebe nemám, ale rozhodně ji musím zmínit, je ptačí fotoalbum, které jsem dostala od svého zlatého muže k prvnímu výročí našeho seznámení. To má své čestné místo v pokoji v Brně na mém pracovním stole, kde mám pořád na očích, co všechno jsme spolu za první rok prožili (obzvlášť první snímek, vyfocený ráno po našem seznámení, má skutečně historickou hodnotu :D!!!), a mám slíbeno, že každý rok v den našeho výročí do něj přibude nová várka fotek našich společných zážitků o:-).

Tak teď už snad veříte tomu, že jsem milována. A to se mi sem toho ještě spoustu nevešlo ! Dnes mi do mé pomyslné síně slávy přibyla flaška Sangrie, s kterou mi Pepa přišla blahopřát k narozeninám. Díky ní a této flašce jsem se tady a teď odhodlala zavzpomínat na všechny ty báječné okamžiky svého života…vlastně jsem se ke spoustě báječných věcí odhodlala právě díky Pepě (a mnoha dalším flaškám Sangrie :D…teda nejen Sangrie…:D), za což bych jí zde chtěla vyjádřit svůj dík, ikdyž vím, že na můj blog nechodí, a tak si to tu zřejmě nepřečte.

Okamžiky, kdy býváme nejčastěji obdarováváni (narozeniny, Vánoce…) nejsou tím úplně nejoptimističtějším obdobím roku, alespoň mě nutí vždycky tak trochu bilancovat a ne vždycky se člověk rád ohlíží zpět. Když se ale pustíte do úklidu (a neznám lepší čas pro úklid, než zkouškové :D…), možná taky objevíte spoustu zapomenutých pokladů, které stojí za to vzít do rukou a oprášit :-)…