Bosé nohy v trávě

…aneb vzpomínka na jeden z posledních teplých dnů toho letošního nekonečného léta. Škoda, že už je asi definitivně za námi, ale užili jsme si ho dosyta. Od těch prvních dnů, kdy najednou přes noc vykvetly šeříky a já kolem těch voňavých keřů kulhala za kočárem – jen okolo bloku a zpátky, dál jsem nedošla. Připadá mi, že léto bylo snad celou tu dobu, co je Olí na světě 🙂

Obtisky ze slaného těsta

První pečení po porodu a ani se to nedá jíst :D… Tak nějak bych charakterizovala tento počin, do něhož jsem se pustila, když byly Olímu cca 3 měsíce. Obtiskem jsem chtěla překvapit Péťu k jeho červnovému svátku a nakonec mi vzniklo tolik těsta, že otisků jsem mohla vyrobit hned sedm a ještě jsme je porozdávali po rodině u příležitosti Olího křtin.

Postupovala jsem podle tohoto receptu:

  • 1 hrnek kuchyňské soli
  • 1 hrnek hladké mouky
  • 2 dc vody
  • potravinářské barvivo

S tou vodou bych ale byla opatrná… Mně vzniklo opravdu hodně řídké těsto, takže jsem musela ve výsledku přidat mouky mnohem víc a těsta jsem pak měla nad hlavu. Ale jak říkám, aspoň zbylo pár otisků i na další rodinné příslušníky 😀 Hotové dílko se pak suší v troubě zhruba 4 hodiny.

Zvládnout obtiskávání v jednom člověku byla docela výzva, ale myslím, že výsledek nedopadl zas tak špatně. Bordel byl pak sice po celý kuchyni, nicméně pro mě to bylo skvělé vypadnutí ze stereotypu všedních dnů. Už se strašně těším na další tvoření, které mám s Olím v plánu :-)!

Mateřská knihovnička

Prvotní černé myšlenky, kterak s narozením dítěte už nikdy nepřečtu ani stránku z nové knihy, se naštěstí ukázaly být zbytečně pesimistické. Času na čtení sice mateřská moc neskýtá, nicméně pár chvilek na procházkách s kočárkem a hlavně při kojení se tu a tam najde. Co se mi tedy během léta podařilo přelouskat, o tom ve stručnosti níže…

Petr Jasinski – Rozšířená rodina dle vlastní volby

Útlý titul, který Péťa přinesl od svého „kouče“, mě svým obsahem příliš nezaujal. Kniha nabízí řešení pro rodiče dětí, kteří žijí daleko od prarodičů a nemají tak moc možností hlídání ani poskytnout svým dětem společnost jiných dospělých osob. Rozšířenou rodinu prakticky naplňuje situace, kdy se stýkáte s kamarády, kteří mají také děti. Vytvářet takovou pospolitost uměle mi proto přijde dost mimo mísu…

Harvey Karp – Nejšťastnější miminko v okolí

Kultovní „návod“ na spokojené miminko se mi podařilo dočíst až v okamžiku, kdy už měl Oli 3 měsíce pryč a tedy to období, pro které je tato příručka rad aktuální, už měl zdárně za sebou. Možná bych knihu doporučila k přečtení prvorodičkám ještě před porodem. Pár zajímavých informací se v ní dá určitě najít.

Kateřina Tučková – Vyhnání Gerty Schnirch

Jedna z nejsilnějších knížek, které jsem tento rok četla. Byť fikce, nezbaví vás pocitu smutku z toho, kolik zmařených lidských osudů asi přinesl nechvalně proslulý odsun brněnských Němců, k němuž došlo na sklonku druhé světové války. Příběh, který asi ani nemůže mít dobrý konec, se čte jedním dechem. Tleskám Kateřině Tučkové!

Jiří Hájíček – Dešťová hůl

Tento autor je pro mě objevem letošního léta! Dešťovou hůl jsem nadělila našim onehdy k Vánocům a ze zvědavosti jsem po ní sáhla, když jsme s Olím trávili týden v Kroměříži. Román mě překvapil jak svým námětem, tak mimořádnou čtivostí. Přelouskala jsem ho téměř na posezení během několika dnů (hodně jsem kojila :-D). Hlavním hrdinou je životem lehce znavený Zbyněk, který trpí nespavostí a prochází manželskou krizí se svou ženou Terezou, s níž se marně snaží o dítě. Do jeho stereotypního života najednou vpadne dávná láska, s níž se pouští do postupně stále napínavějšího pátrání po jednom nevyjasněném dědictví… No, asi se budu muset porozhlédnout po dalších titulech od tohoto autora!

Tak co jste pěkného za léto přelouskali vy? Máte pro mě nějaké další tipy na knihy ke kojení :)?

10 věcí, které jsem v porodnici opravdu využila

Protože jsem založením tak trochu flákač, i tašku do porodnice jsem si balila celkem na poslední chvíli. Zdál se to být nelehký úkol. Na internetu jsem nacházela rozsáhlé seznamy a tipy, co si s sebou rozhodně vzít, co komu u porodu „zachránilo život“ a co se osvědčilo. Není tedy divu, že s takovou přípravou jsem do porodnice odjížděla s jednou střední sportovní taškou (k porodu) a s kufrem kabinové velikosti (na oddělení šestinedělí). Dnes už s čistým svědomím můžu říct, že věcí, které jsem opravdu reálně potřebovala a využila, bylo tak málo, že by mi na ně stačila igelitka. A tak se o ně podělím pro ty z vás, kterým by se to třeba mohlo v budoucnu hodit 🙂

  • Gumičky do vlasů

Majitelkám dlouhých vlasů doporučuji všema deseti. Dlouho jsem měla při porodu vlasy rozpuštěné a vlastně mě to nijak neobtěžovalo… do okamžiku, než jsem začala při kontrakcích zvracet. Pak jsem byla ráda, že mám gumičky hned po ruce. Tyhle spirálové jsou navíc taková moje srdeční záležitost – dostala jsem je totiž od Ilonky ve svůj svatební den „pro štěstí“ a přišlo mi tedy symbolické, že jsem je poprvé vytáhla a použila právě u porodu Olího 🙂

  • Hroznový cukr

Vzhledem k tomu, že se mi porod rozběhl hned ráno, už jsem do sebe nedokázala natlačit ani snídani. Vím, že v některých porodnicích jídlo při porodu neradi vidí, ale za sebe musím říct, že jsem opravdu neměla ani pomyšlení, že bych mezi kontrakcema něco zakousla 😎 Ke konci už jsem pak v sobě neudržela ani tekutiny a všechno vyzvracela. Hroznový cukr se tak pro mě stal opravdu záchranou a krom nemocničního čaje taky jediným zdrojem energie, který jsem během porodu dokázala do sebe dostat.

  • Papírové utěrky

Jeden z nejužitečnějších tipů, který jsem vyčetla na internetu. Celou dobu, co jsem byla v porodnici, jsem místo ručníku/osušky používala na osušení po sprše papírové (kuchyňské) utěrky. Jednoduché, hygienické, praktické… byť ne zrovna dvakrát ekologické, uznávám. Na spodní část těla jsem je využívala ještě i celé šestinedělí.

  • Herbalon

Další věcí, na kterou matky na internetu přísahaly, byl Herbalon. Jedná se o mycí emulzi s dubovou kůrou, která je ideální na mytí intimních partií po porodu a měla by urychlovat hojení hráze. Sprcháč nebo šampon jsem v porodnici upřímně ani nevytáhla z tašky – ale Herbalon jsem opravdu poctivě používala skoro při každé sprše hned od začátku. S hojením jsem neměla žádné problémy a cca 14 dní po porodu už jsem se cítila docela OK – tedy až na to, že jsem kulhala kvůli bolavé kyčli, ale to je jiná story 😎

  • Deodorant

Měla jsem načteno a nastudováno docela hodně, ale nikdo mě nepřipravil na to, jak strašně se po porodu žena začne potit! Několik prvních dnů, možná i týdnů, jsem se v noci budila s oroseným čelem a noční košilí na ždímání. Takže bez deodorantu by to nešlo.

  • Poporodní vložky

Bez těch by to taky nešlo, to je asi jasný. Vyzkoušela jsem obě nejdostupnější značky – Batiste i Samu. Na prvních cca 14 dní po porodu bych určitě doporučila ty první.

  • Síťované kalhotky

Sexy záležitost, která nicméně ženu provází celým šestinedělím 😎 Já zvolila značku MoliCare ve velikosti L, jak nám doporučovali na předporodním kurzu, ale zpětně bych asi klidně vzala o číslo menší, protože častým praním se docela dost vytahaly. Jinak ale byly hodně elastické, pohodlné a po vyprání bleskurychle suché.

  • Boty do sprchy

„Crocsy“, který jsem kupovala snad tři dny před porodem v Kauflandu 😀 Do porodnice určitě doporučuju, jsou praktické do sprchy. Akorát jsem počítala s tím, že mi po porodu moje nateklé nohy hned splasknou, což se nestalo. Takže byl občas boj je obout… či vyzout 😎

  • Brčko na pití

Docela užitečná věc, kterou jsem do porodnice původně vůbec nechtěla brát, ale nakonec jsem ji na doporučení přibalila. Měla jsem k porodu nachystanou vodu Rajec s „pítkem“, ale ve finále jsem radši dala přednost nemocničnímu čaji a pití brčkem. Neříkám, že je to úplně věc, bez které bych příště k porodu nešla, ale osvědčila se mi a zpětně jsem byla ráda, že ji mám s sebou.

  • Partner

No a na závěr asi to nejdůležitější – partner k porodu, psychická podpora 🙂 Pro mě byl Péťa obrovskou oporou a pomocí nejen při porodu, ale především a hlavně po něm! Ty první dny, kdy pro mě byl heroický výkon otočit se v posteli z jednoho boku na druhý a natáhnout si na nohy ponožky, byly hodně krušný. Jsem strašně ráda, že nám vyšel nadstandard a kdybych se dneska měla rozhodovat, neváhám ani minutu a jdu do něj zas. Mít možnost být od začátku spolu jako rodina bylo prostě k nezaplacení. Jsem moc vděčná, že jsme ten porod společně prožili a přežili… ale o tom více snad zase někdy příště :-)!

Jsme tři

Na Velký pátek 30.3.2018 (den po termínu) se narodil náš Oliver – taky docela velký se svými mírami 3690 g a 53 cm :-)) Můj svět se otočil vzhůru nohama. Mám pocit, že už nikdy nedočtu žádnou knihu, nezažiju pocit odpolední siesty a neuvařím jídlo podle nového receptu (natož abych si ho stihla teplý sníst). Ale přes to, jak těžký to chvílema je, věřím, že Oli je to nejlepší, co nás potkalo. Že spolu zažijeme velký věci. A to si žádá novou rubriku :-)!

Moji dva kluci – můj celý svět