Londýnský bonus

Léto za námi, zima na krku… A protože to letos tak rychle uteklo a já na naši červencovou dovolenou ráda vzpomínám, rozhodla jsem se věnovat jí ještě jeden malý článek a vecpat do něj to, co se nikam jinam nevešlo.

Londýnské metro

Moc jsem se o něm nerozepisovala, ale určitě stojí za zmínku. Přestože jeho síť je ještě hustší, než v případě toho pařížského, orientace nám nedělala vůbec žádný problém. Všechno bylo perfektně značené, takže se skoro nedalo zabloudit. A ačkoliv je doprava v Londýně mnohem dražší než ta v Paříži, čistota vagonů i stanic je nesrovnatelná. Francouzi holt asi budou větší čuňátka :D… A s prehistorickými vagony jsme se tu také nesetkali. 1:0 pro Londýn 🙂

Zastávka metra na Piccadilly
Zastávka metra na Piccadilly

Londýňané

Možná jsme měli jen štěstí na fajn lidi, ale v podstatě v nás obyvatelé Londýna zanechali ty nejlepší dojmy. Od milé obsluhy v bance přes personál našeho hotelu až po prodavače v obchodech. Všichni byli zdvořilí a usměvaví. V nádražce, kde jsme si poprvé dali fish & chips se s námi dokonce dal do řeči sympatický pán od sousedního stolu a pochválil Péťovi, že mu ladí peněženka ke kraťasům :D. Další milá příhoda se nám stala v metru, kde nám jeden mladík uvolnil místo, abychom si s Péťou mohli sednout vedle sebe – jen tak. Tohle by se v Čechách stát opravdu nemohlo :D…

Můžeme doporučit :)
Můžeme doporučit 🙂

Anglická kuchyně

… nemá ve světě příliš dobrou pověst, ale já si nemůžu pomoct – mně v Londýně chutnalo :-). Zamilovala jsem si jejich pomazánky ze Sainsbury’s – na tu s kari kuřetem nebo z cizrny dodneška s láskou vzpomínám. Taky tousťák mají moc dobrej, fakt :D! Je tedy pravda, že ta jejich strava nepůsobí zrovna dvakrát zdravě – v obchodech regály přetékají spoustou polotovarů, které stačí jen ohřát v mikrovlnce, a také hromadou sladkého (a výborného!) pečiva. Co mě neokouzlilo? Jednoznačně fish & chips. Co mi nechutnalo? To jejich pivo – ale to víte, jsme holt zhýčkaní :D! A co je hřích neochutnat? Cokoliv ze stánků v Camdenu :-)…

Stylovka
Stylovka

Kde se nám nejvíc líbilo

Nebude to žádné překvapení, když řeknu, že v Camdenu. Nepopsatelná atmosféra a tolik věcí k vidění i k ochutnání! Z parků nás nejvíc okouzlil rozkvetlý Regent’s Park a z muzejí určitě Science museum. A jedním z největších zážitků pro mě pochopitelně byla návštěva Abbey Road a Beatlesáckého shopu. Svou atmosférou nás okouzlil také Borough Market a hrozně ráda vzpomínám i na jízdu v červeném autobuse :-).

Oldschool bus
Oldschool bus

Co jsme nestihli

Mít ještě pár dnů navíc, určitě si uděláme výlet do Notting Hillu, Soho, Covent Garden a projdeme si všechna zbývající patra v londýnských muzejích – hlavně v tom vědeckém! „Na příště“ jsme si nechali také interiéry Westminster Abbey a St. Paul’s Cathedral. Nestihli jsme ani nádraží King’s Cross, kde se můžete vyfotit na nástupišti 9 a 3/4 jako Harry Potter (prý tam bývají strašný fronty :D). A taky Garden Lodge v Kensingtonu – sídlo, ve kterém žil v posledních letech Freddie Mercury, povinné místo návštěvy pro každého fanouška. No, napadlo mě to, až už jsme byli doma, sorry, Freddie :-)…

Tak příště ;-)...
Tak příště ;-)…

Camden Town

Dnes nás čeká pravděpodobně poslední epizoda o naší dovolené v Londýně. Zbývá vlastně už dovyprávět jen malý kousek. Camden byl pro mě naprosté překvapení. Doufala jsem, že to tam bude super, ale že až takhle? Do Camdenu jsem se zamilovala na první pohled, a proto jsem se rozhodla věnovat mu samostatný článek.

Camden Town, někdejší vesnice s viktoriánskými domy, je městem ve městě a žije si svým vlastním životem. Stará veteš, ulítlá móda, knížky i retro věci… najdete tu všechno, na co si vzpomenete a už nebudete chtít nikdy odejít! Navíc je to tam tak obrovské, že je dost možné, že skutečně už nikdy neodejdete – nenajdete totiž cestu ven :D.

Stables Market
Stables Market

Tržnice Stables Market se nachází v budově bývalých stájí, což vám četné koňské sochy „nenápadně“ připomenou na každém rohu. Mezi vším tím hemžením najdete spoustu stánků s exotickým občerstvením snad všech světových kuchyní – a to za překvapivě nízké ceny! A všichni vás samozřejmě lákají, ať jdete ochutnat a slibují ještě slevu – což je na Londýn skutečně nevídané :-)!

Kůň, kam se podíváš
Kůň, kam se podíváš

Naprosto úžasné jsou stánky s retro plechovými tabulemi. U jednoho jsme strávili opravdu hodně času a už jsme byli téměř rozhodnutí, že si nějakou krásku z plakátu musíme rozhodně koupit a pověsit do garáže :D. Nakonec jsme ale dali přednost stánku se suvenýry, kde jsme si koupili báječná (a opět nečekaně levná) londýnská trička.

Zamilovaný pohled na fotku Freddieho a Briana O:-)
Zamilovaný pohled na fotku Freddieho a Briana O:-)

Další obchod, který nás zaujal, se jmenuje Cyberdog a je to skutečně nevídané místo. Celý obchůdek je vyladěný do robotího stylu – nejlépe to asi ilustruje foto (mimochodem je tam zakázané fotit, takže psst). Do toho hraje psycho muzika, ze které bych se – být zdejší prodavačkou – asi brzy zbláznila :D. A když už jsme u toho, zdejší prodavači jsou taky kapitola sama pro sebe. Svými ulítlými kostýmky už jen dokreslují celkovou atmosféru tohoto místa. Pokud by vás zajímalo, co se v takovém robotím obchůdku prodává, je to převážně spousta originálního oblečení, všelijaké hračky, doplňky a zbytečnosti a v úplně spodním podlaží hračky pro dospělé ;-).

Cyberdog
Cyberdog
Úlet
Úlet

Najdete tu také další tematicky zaměřené obchůdky – třeba pro rastamany 😉 – a úžasné antikvariáty. Zážitek je to skutečně vyčerpávající, takže se vyplatí zajít si tu na pořádnou poctivou večeři za pár liber. My jsme tentokrát otestovali čínský stánek a báječné sladkokyselé kuře s nudlema. Bylo to vynikající a i má „malá“ porce byla ve skutečnosti strašně obrovská.

Gastro zážitek z Camdenu
Gastro zážitek z Camdenu
Camden
Camden

A po dobré večeři si můžete třeba ještě chvíli posedět u vody ;-)…

Motorkářský klub
Motorkářský klub

A pak už byl bohužel nejvyšší čas vydat se za posledním cílem naší cesty. Ještě jsme se alespoň prošli směrem k metru po Camden High Street plné stylových punkových obchůdků. Tyhle fotky myslím nejlíp ilustrují, že Camden je prostě jinej svět :D…

Punk's not dead...
Punk’s not dead…
...teda aspoň v Camdenu
…teda aspoň v Camdenu
Camden High Street
Camden High Street

Míjeli jsme také British Boot Company, kde se vyrábí již od roku 1958 legendární martensky, které dobře posloužily již několika generacím rockerů, punkerů a skinheadů 8-). A mou úplně poslední vzpomínkou na Camden je pouliční zpěvák zpívající Things We Said Today.

A pak už jsme zamířili k naší poslední londýnské zastávce – směrem na Tower Hill. Kvůli Ceremony of Keys je celé nábřeží před Towerem večer uzavřené, takže jsme museli pevnost obejít – není to ale zas tak velká zacházka. Tam jsme opět čekali na setmění, abychom si mohli Tower Bridge vyfotit v záři nočních světel. A stalo se něco naprosto nečekaného – když už jsme se chtěli přemístit na druhou stranu mostu, najednou jsme zjistili, že cesta je zahrazená. Lidé se začali tlačit k zábradlí a to znamenalo jediné – Tower Bridge se bude otevírat kvůli projíždějící lodi :-)!!

Tower Bridge se otevírá
Tower Bridge se otevírá

A tak se nám zcela neplánovaně podařilo stihnout ještě jeden mimořádný zážitek, který dodal celému už tak báječnému dni ještě zlatý hřeb. Byla to asi ta nejlepší možná tečka za celou naší dovolenou.  A k této tečce připojuji ještě pár posledních nočních snímků – naše rozloučení s Londýnem.

Na mostě
Na mostě
Noční Tower
Noční Tower
Noční Tower Bridge
Noční Tower Bridge

Crossing Abbey Road

Co si budeme nalhávat… jsou sny, které se nikdy nesplní. Všichni takové máme. Ale pak jsou taky sny, které by se splnit mohly. Já jsem dobrou desítku let snila o dnu, kdy se bosá proběhnu po přechodu na Abbey Road. Budu kráčet stejnými místy, kterých se kdysi dotýkala chodidla slavných Beatlů (přejděme fakt, že se ten původní přechod o pár metrů posunul :D). Ten sen se splnil. Ten den byl tady. A (nejen) o něm to dneska bude ;-).

Pro navození atmosféry beatlemánie si ke čtení dnešního příspěvku prosím pusťte toto :-):

Přestože Péťa není fanouškem Beatles, návštěvu posvátné půdy před nahrávacími studii v St. John’s Wood mi nemohl odepřít. Nalákala jsem ho, přiznávám, hlavně na webkamerku na stránce http://www.abbeyroad.com/Crossing :D.

Nahrávací studia
Nahrávací studia

S čím jsem trošku nepočítala byl fakt, že focení na přechodu bude taková davovka. Skutečně mě překvapilo množství turistů, kteří sem přišli přejít přes přechod. Jenže pak jsem uviděla zeď před nahrávacími studii – celou popsanou a pokreslenou vzkazy od fanoušků z celého světa – a došlo mi, že tenhle přechod nebyl prohlášen britskou kulturní památkou jen tak pro nic za nic.

Abbey Road a my
Abbey Road a my

Nejprve jsme začali SMSkovat do ČR, protože jsme byli domluvení s Žánkem a Péťovým bratránkem, že nás přes webkameru na webu vyfotí, až budeme přecházet. Na úvod jsme se ovšem zvěčnili na zdi – a to dokonce v zakázané zóně. (Že je za bránu nahrávacích studií vstup zakázán jsem zjistila až poté, co mé mistrovské dílo bylo dokonáno… což mu jistě dodává na hodnotě :D!)

Byli jsme tam!!
Byli jsme tam!!

Samotné přecházení a tvorba fotky byl docela porod. Jednak ta strašná tlačenice fanoušků, do toho projíždějící auta…a ještě ke všemu ta jejich jízda vlevo! Člověk nevěděl, kam se koukat dřív. Myslím, že místní řidiči musí tenhle přechod fakt strašně nenávidět :D… Na mým místě byste se na vyzouvání bot asi taky vykašlali :D. Ale byli jsme tam! A kráčeli přes Abbey Road!

Crossing Abbey Road
Crossing Abbey Road

Když už jsme měli toho nebezpečného přecházení tam a zpátky dost, zamávali jsme do Čech do webkamerky a vydali se ještě hledat ceduli s názvem ulice. Chtěla jsem mít alespoň jednu fotografii z Abbey Road „sama pro sebe“, bez tlačenice a davu ostatních fanoušků.

Sny se plní :)
Sny se plní 🙂

A pak už jsme se s Abbey Road skutečně definitivně rozloučili a vydali se hledat Regent’s Park – údajně nejkrásnější z londýnských parků. Cestou jsme míjeli obrovskou mešitu, nacházející se hned na okraji parku. Asi bychom se sami neodvážili jít přímo dovnitř, ale jeden sympatický pán, který se tam šel právě pomodlit, se nás ujal, vzal nás s sebou a něco málo nám o mešitě povyprávěl. Samozřejmě jsme se museli vyzout a já si musela uvázat šátek přes hlavu. Byl to moc zajímavý zážitek – ještě nikdy jsem v mešitě nebyla – ale fotit jsme se neodvážili.

Mešita
Mešita

Zvěsti nelhaly – Regent’s Park je skutečně překrásný. Obzvlášť jeho Queen’s Garden plná různobarevných růžových záhonů. Každá z růží má své jméno a některé květy jsou velké i jako dlaň. Je to určitě jedno z nejromantičtějších míst na světě a jestli půjdete někdy v Londýně na rande, jděte určitě do Regent’s Parku :-)! I my se rozhodli, že zde strávíme více času, ale nejprve si skočíme na nedalekou Baker Street pro něco k snědku a uděláme si pak v parku piknik.

Madam Tussaud's
Madam Tussaud’s

Baker Street bylo jedno z nejvíce zalidněných míst, která jsme v Londýně navštívili. Svůj podíl na tom má jistě Muzeum Madam Tussaud, jehož fronta se táhne daleko předaleko. My jsme se rozhodli Tusseaud’s vynechat a dobře jsme udělali. Na Baker Street jsou totiž mnohem příjemnější místa, kde se dají utrácet peníze :D…

Beatles Store!
Beatles Store!

Ano, třeba v Beatles Store! Dnešní den zkrátka patřil splněným snům… Jestli existuje ráj, představuju si ho jako Beatles Store. Z reproduktorů hraje Working Class Hero a všude, kam se podíváte, jsou Beatles – na tričkách, na plackách, pohlednicích, kabelkách, ponožkách, budících, propiskách, skleničkách… viděla jsem dokonce i dětské dupačky nebo tašku na kolečkách pro důchodce :D! Asi nemá cenu popisovat vám extázi, kterou jsem zažila. Kdo nemiluje Beatles, stejně nepochopí :). Mít neomezený rozpočet, skoupím to tam všecko. Něco malého jsem si ale odvézt musela, to dá rozum. A tak to nakonec vyhrála oboustranná Beatlesácká taška s natištěnými podpisy všech čtyř Brouků.

Hned vedle Beatles Store se nachází Muzeum Sherlocka Holmese (k němu mimochodem vede ta fronta na fotce výše). Tam už jsme nešli, ale aspoň jsme se s Sherlockem vyfotili na ulici :-).

Sherlock Holmes
Sherlock Holmes

S prvními londýnskými suvenýry a balením sladkých muffinů jsme se vrátili zpátky do Regent’s Parku – vychutnat si tu růžovou nádheru. Nyní prosím omluvte záplavu poněkud monotematických fotek. Myslím, že se vážně povedly, ale ani tak nedokážou vystihnout, jak krásně tam ve skutečnosti bylo.

crossing_abbey_road_5

crossing_abbey_road_6

crossing_abbey_road_7

crossing_abbey_road_8

crossing_abbey_road_9

Posilnění jsme se posléze vydali z Regent’s Parku směrem k poslednímu cíli naší cesty – Camden Town. O tom vám ale povím zase někdy příště.

Londýnská muzea

Tak trochu z obavy před dalšími vrtochy londýnského počasí jsme se rozhodli strávit středeční den v teple jednoho z nejnavštěvovanějších londýnských muzejí – Victoria & Albert Museum. Bylo to koneckonců i coby kamenem od našeho hotelu, takže by bylo jistě ostudné tam nezavítat. Victoria & Albert Museum ukrývá největší světové sbírky uměleckých řemesel – nádobí, sklo, nábytek, keramiku, šperky a mnoho mnoho dalšího. Nejprve jsme si prošli zajímavou expozici o vývoji módy, která zahrnovala opravdu pestrou sbírku od historického oblečení přes barevné šedesátkové šatičky až po tvorbu současných módních návrhářů – Vivienne Westwood, Alexandra McQueena a řady dalších. Zaujala mě také archaická čísla módního časopisu Vogue či neméně archaické modely od Diora :-). Poté jsme už pokračovali k obrovské sbírce asijského umění. Najdete tu opravdu všechno možné – sošky, keramiku, látky, nádobí. Je toho tolik, že se opravdu nedá stihnout vše. Východní umění nás zaujalo nejvíce. Pak jsme ještě v rychlosti prolítli část věnovanou evropské středověké tvorbě a nenechali jsme si ujít ani sbírku Raffaelových maleb, které muzeu zapůjčila sama královna O:-). Nakonec jsme se přemístili ještě do šestého patra, kde se nachází expozice nábytku a keramiky. Opět vás, zejména u keramiky, zaskočí to množství. Řada obrovských prosklených vitrín, zaplněných až po strop vázami a dalším křehkým nádobím ze všech koutů světa.

Victoria & Albert Museum
Victoria & Albert Museum

Victoria & Albert Museum nás zabavilo skutečně na celé dopoledne. Po včerejším úspěchu jsme se rozhodli vyhledat si nějakou příjemnou restauraci v okolí opět přes Trip Adviser. Vydali jsme se tedy podle mapy nahoru k Hyde Parku. Restauraci se nám sice najít nepodařilo, zato jsme objevili překrásný Albert Memorial a hned naproti slavnou koncertní síň Royal Alber Hall, kde vystupovali mimo jiné The Beatles /jak jinak :)/, Jimi Hendrix, Frank Sinatra nebo třeba Adele.

Albert Memorial
Albert Memorial
Royal Albert Hall
Royal Albert Hall

Když jsme tedy u Hyde Parku nepochodili, vydali jsme se hledat nějakou restauraci na náhodu. Nakonec jsme zakotvili v pochybném japonském podniku Little Japan. Navzdory ne příliš příznivým recenzím z Trip Adviseru a chudému interiéru bylo jídlo překvapivě docela dobré, se spoustou zeleniny, takže se skoro nedalo sníst. Cestou zpět k muzeu jsme samozřejmě narazili na původně hledanou restauraci 😀 – v mapě totiž byla zaznačená na opačném konci ulice. Tu du dum tum…

Náladu nám brzy zvedla návštěva Science Museum. Kdybych vám měla doporučit jedno jediné londýnské muzeum, které si rozhodně nesmíte nechat ujít, bylo by to právě toto, nacházející se hned vedle Victoria & Albert. Strávili jsme v něm celé odpoledne až do zavíračky a pořád jsme neměli dost. Muzeum má 5 pater a najdete tu skutečně všechno od parních strojů přes létání do vesmíru až po přírodní vědy. Všechno podané úžasně zábavnou a interaktivní formou. Co jsme během naší návštěvy stihli my: expozici o létání do vesmíru (plnou zajímavých informací, které vás vždycky strašně zajímaly, ale neodvážili jste se zeptat, třeba… jak chodí kosmonauti na záchod :D!), historii parních strojů, vývoj informačních technologií a expozici o materiálech současnosti i budoucnosti.

Science Museum
Science Museum
A jak chodí kosmonauti na záchod?
A jak chodí kosmonauti na záchod?

Viděli jsme také Foucaltovo kyvadlo, první model rentgenu či originální kabinu Apolla 10! Líbil se nám i koutek se zajímavostmi o lidském těle, našem mozku, paměti atd. Já osobně jsem byla snad vůbec nejvíc nadšená z expozice „Making the modern world“, v níž se nacházely vitríny plné různých inovativních výrobků z té které dekády 20. století. Jednalo se samozřejmě o předměty běžné denní potřeby, a to nejen technického rázu, ale třeba také časopisy, kosmetické výrobky, domácí spotřebiče nebo hračky. Jak šel čas blíže do současnosti, začala jsem spoustu z nich důvěrně poznávat a uvědomila jsem si, kolik věcí z našeho dětství už je vlastně dneska „retro“ – třeba takové obyčejné kazety do kazeťáku :D! Dost času jsem tu strávila s nosem přilepeným na skle :D.

Science Museum
Science Museum

Ve dvou nejvyšších patrech se nachází také výstava o historii lékařství, kterou už jsme bohužel nestihli, ale myslím, že i tak jsme toho nakonec viděli opravdu hodně. Na závěr dne jsme si nechali procházku Hyde Parkem se zastávkou u Princess Diana Memorial Fountain. Je to moc příjemné a klidné místo, kde se dá odpočinout od londýnského shonu. I přesto se mi Hyde Park ze všech londýnských parků líbil nejmíň. Ne že by nebyl hezký – jen je zkrátka asi nejméně zajímavý. Je ale pravda, že jsme viděli pouze jeho východní část – ta západní, s Kensington gardens, je určitě hezčí.

Princess Diana Memorial Fountain
Princess Diana Memorial Fountain

Hyde Park jsme opustili přímo u Speaker’s Corner. Překvapilo mě, že to je vlastně jen půlkruh s nápisem na chodníku. Žádné pódium, židle pro posluchače, prostě nic. Ve středu večer tam tak či tak nebyla ani noha :D.

Speaker's Corner
Speaker’s Corner

Přímo za Speaker’s Corner se nachází Marble Arch – mramorový oblouk inspirovaný triumfálním Konstantinovým obloukem v Římě. Hned za ním už začíná proslulá nákupní třída Oxford Street. Přestože jsme tedy nákupy neměli na programu, neodolali jsme a aspoň se po ní prošli :-). Nejprve jsme se ale vybavili nějakým dobrým jídlem v Sainsbury’s.

Marble Arch
Marble Arch

Oxford Street není tak nóbl jako třeba Champs Elysée. Vlastně mi nepřišla vůbec nóbl. Najdete tam vesměs stejné obchodní řetězce, jako u nás. A pak samozřejmě obří Primark, asi nejslavnější obchod na světě :D. Takže dohromady nic vzrušujícího, a přesto tam byla větší tlačenice a koncentrace lidí, než u těch nejslavnějších londýnských památek. Ze zvědavosti jsme vlezli do Selfridges – tam nám to ale naopak přišlo luxusní až moc, tak jsme vylezli zase ven, abychom si před obří výlohou Louise Vuitona mohli sníst své slaďoučké donutky s jahodovou polevou. Bylo to skoro jako ve Snídani u Tiffanyho :D! A ty donutky ze Sainsbury’s byly nejlepší, jaké jsem kdy jedla :-)!

Z Oxford Street už jsme pak jeli rovnou do hotelu. Na večer jsme si koupili pivko Guiness, ale nijak zvlášť nám nechutnalo – nemělo prostě říz! Po návratu z Anglie jsme si opravdu začali vážit našeho dobrého (a levného :D!) českého piva. Než jsme se nadáli, byl před námi poslední den naší dovolené. A jak se říká, na konec patří to nejlepší. Ale o tom zase někdy jindy :-)…

V Greenwichi

Následující den byl, co se týče počasí, asi nejhorší za celý náš pobyt v Londýně. Krom toho, že byla pěkná kosa, to od rána navíc vypadalo na déšť. A to se nám vůbec, ale vůbec nelíbilo – vyráželi jsme totiž na výlet do Greenwiche. Když jsme vylezli na stanici metra u O2 Areny, zjistili jsme, že k observatoři je to ještě pěkná štreka pěšky. Ocitli jsme se v jakési průmyslové zóně, kde nejen že chcípnul pes, ale navíc tady nebyl ani žádný záchytný bod, podle kterého bychom se mohli zorientovat a najít cestu. Takto zoufalé nás potkal jeden milý pán venčící pejska, a zeptal se, kam bychom potřebovali. Řekli jsme, že hledáme observatoř v Greenwichi. Úplně přesně jsme nepochopili, co nám radí, ale porozuměli jsme, že se tam dostaneme autobusem a je to asi sedm zastávek odsud. A tak jsme se zaradovali a naskočili do našeho prvního double deckeru :-)! Měli jsme štěstí, že jsme se octnuli v okrajové části, kde se to turisty zrovna nehemžilo. Celé horní patro autobusu jsme tak měli pro sebe a mohli blbnout s foťákem :-).

První jízda v double-deckeru :)
První jízda v double-deckeru 🙂

Cesta patrovým autobusem byla pro mě určitě jednou z nejlepších atrakcí Londýna. Bylo to hrozně napínavé, protože jsme vlastně vůbec nevěděli, kam jedeme. Vystoupili jsme sice trochu předčasně, ale nakonec se nám Queen’s House a záhy i observatoř skutečně podařilo najít.

Před Queen's House
Před Queen’s House

Byli bychom se hned vydali nahoru k nultému poledníku… to bychom ale nesměli po cestě potkat National Maritime Museum. Původně jsme se chtěli podívat jen dovnitř a hned zas jít, ale milá paní u poklady se nás ujala a vysvětlila, co všechno si tu můžeme prohlédnout a ke kterým expozicím je volný vstup. A tak jsme úplně změnili plány a celé dopoledne strávili v muzeu.

National Maritime Museum
National Maritime Museum

National Maritime Museum bylo úžasné – vlastně jako všechna londýnská muzea, která jsme navštívili :-). Všechno je tak krásně udělané, že si návštěvu muzea užijí děti i dospělí. Samozřejmostí je spousta interaktivních koutků. Není divu, že muzea jsou plná dětí ve školních uniformách (jen nám bylo divné, že na začátku července ještě nemají prázdniny, chudinky :D!). Najdete tu všechno – od významných britských mořeplavců přes dobývání severního pólu až po obchodní cesty do Indie. Moc se nám tu líbilo a zdaleka jsme nestihli všechno, co muzeum nabízí. Vyhnal nás ale hlad – jako obvykle :D.

Přes Trip Adviser jsme našli tip na nedalekou restauraci Goddards at Greenwich. Tento stylový podnik s milou obsluhou si nás okamžitě získal. Rozhodli jsme se vyzkoušet konečně také něco tradičního z britské kuchyně. V nabídce najdete různé druhy plněných koláčů, ke kterým se podává bramborová kaše a omáčka dle výběru. Pie mi přišel docela hutný, ale byl dobrý a zasytil a omáčka i kaše mi také chutnaly. Rozmazlili jsme se ještě kávičkou a horkou čokoládou a odcházeli jsme naprosto spokojení. Pokud se někdy zatouláte do Greenwiche, tato restaurace je určitě dobrá volba :-).

Goddards at Greenwich
Goddards at Greenwich
Pie & mash
Pie & mash

Na konci ulice, kde se nachází Goddards, najdete obrovskou plachetnici Cutty Sark, která v sobě ukrývá další muzeum. My už jsme ale byli celí nedočkaví a tak jsme ještě honem odlovili kešku (Péťa říká, že každý správný geolovec musí mít kešku z nultého poledníku :D) a vydali se konečně k té slavné observatoři.

Cesta k observatoři, pod námi Queen's House
Cesta k observatoři, pod námi Queen’s House

V National Maritime Museum jsme dostali přehledný plánek s vyznačenými částmi Royal Observatory, kam je volný vstup. Je to tak padesát na padesát – slavná čára s nultým poledníkem je samozřejmě za branou a bez vstupenky se tam nedostanete. Na druhou stranu je ale poledník naznačený i mimo tuto oplocenou část a kdo tu fotku s jednou nohou na pravé a s druhou na levé polokouli fakt moc chce, má ji mít :-)…

Mezi dvěma polokoulemi
Mezi dvěma polokoulemi

My jsme za vstupenku utrácet nechtěli a spokojili jsme se s částmi expozice, které jsou volně přístupné. V této části najdete například výstavu o měření času a vývoji hodin. Promítají se zde také zajímavá videa o sluneční soustavě. Zatoulali jsme se také do krásného parku přímo pod observatoří, kde jsme potkali pána krmícího ochočené veverky. Byly opravdu krotké, takže jsme si je mohli prohlédnout úplně zblízka.

Veverka z Greenwiche
Veverka z Greenwiche

V Greenwichi jsme také zažili náš první a poslední anglický déšť. Trval sotva deset minut :-). Poté už jsme se u observatoře nezdržovali a vyrazili dolů na autobus, který nás měl dopravit zpátky do City. Cesta trvala asi hodinu, seděli jsme v patře úplně vepředu  a byla to prostě skvělá vyhlídková jízda. A navíc za zlomek ceny, za kterou podobnou cestu nabízí turistické autobusy :D! Vystoupili jsme nedaleko chrámu Temple. Záhy jsme zjistili, že je to zdejší „soudní“ čtvrť – kravaťáky se to tu jen hemžilo :-). Sídlí tu také dvě ze čtyř londýnských právnických škol. Zdejší architektura se mi moc líbila a za lepšího počasí to musí být báječné místo k náhodnému bloumání ulicemi Londýna :-).

Cestou k Temple
Cestou k Temple

Cestou jsme si neodpustili také foto s červenými telefonními budkami – a tak bylo ten den londýnským klišé učiněno zadost :-).

S červenou budkou
S červenou budkou

Na návštěvu St. Paul jsme neměli štěstí. Dorazili jsme přecejen dost pozdě a katedrála už byla bohužel zavřená. Tak až tam někdo pojedete, nezapomeňte jít dovnitř a pak mi povyprávět, jaké to tam je :-)! Chrám je obrovský – spoustu času zabere jen obejít ho celý kolem dokola. Kopule je prý druhá největší po dómu Svatého Petra v Římě.

St. Paul's Cathedral
St. Paul’s Cathedral

Naší poslední zastávkou se stal opět Westminster s cílem vyfotit si noční Big Ben a London Eye. Následovala tedy poslední okružní jízda double deckerem a poté mrznutí na břehu Temže, než se konečně pořádně setmělo a Big Ben rozzářil svá světla. Pokud jedete do Londýna s podobnou touhou po nočních fotkách, vřele doporučuju zabalit si s sebou nějaké termo-prádlo :D…

Večer u Temže
Večer u Temže
London Eye a Aquarium
London Eye a Aquarium
Big Ben
Big Ben

Okolo Temže

Následujícího rána vedly naše první kroky do banky na Earl’s Court Road. Záhy po příjezdu do Londýna jsme totiž zjistili, že jsme doma nafasovali staré britské bankovky a modlili jsme se, aby nám je v bance vyměnili. Naštěstí to nebyl vůbec žádný problém a během pár minut jsme odcházeli s aktuální měnou :-). Poté už jsme se vydali rovnou na metro na Tower Hill. Při této cestě jsme pochopili, co je pravdy na tom, že obyvatelé Londýna na své metro věčně nadávají. Na Tower Hill jsme jeli snad hodinu (přitom je to pořád centrum města) – metro za každou druhou zastávkou stálo někde v tunelu. Šumějícím zprávám z rozhlasu jsme moc nerozuměli, takže nezbývalo než doufat, že k Toweru nakonec šťastně dorazíme. Pohled, který se před námi otevřel hned poté, co jsme vylezli zpátky na světlo, ale za všechna ta příkoří rozhodně stál.

Tower
Tower

A co teprve Tower Bridge – další londýnská dominanta stojící hned opodál. Překvapilo mě, jak je modrý – to mi z fotek nikdy nepřišlo :-). Je nádhera vidět ho na vlastní oči.

Tower Bridge
Tower Bridge

Trochu mě mrzí, že jsem u Toweru viděla jenom jednoho krkavce (a kdoví, zda to vůbec byl ten pravý) :D! V okolí pevnosti se hodně staví a mně osobně se příliš nelíbí budovy, které v její blízkosti vyrostly. Byť je Swiss Re Tower jistě impozantní, vedle historického Toweru působí trochu jako pěst na oko a strhává na sebe veškerou pozornost.

Pohled z druhého břehu Temže
Pohled z druhého břehu Temže

Poté, co jsme přešli Tower Bridge, dostali jsme se na proslulé „korzo“ Queen’s Walk. Při cestě okolo Temže jsme minuli válečný křižník Belfast, který dnes slouží jako muzeum.

Tower Bridge a my
Tower Bridge a my

Mezitím už jsme dostali docela hlad a začali jsme přemýšlet, kam se půjdeme najíst tentokrát. Jako předkrm jsme si dali jeden cheese u Mekáče (trestuhodné, ale nechtěli jsme hledat s úplně prázdným žaludkem) a nakonec se nám podařilo objevit Borough Market – úžasné místo přímo u Southwark Cathedral. Najdete tu spoustu stánků s lákavými dobrotami – od sýrů, sladkostí a uzenin až po sendviče a nápoje. Neodolali jsme a každý jsme si dali jeden kebab – Péťa s jehněčím a já vegetariánský s tofu. Oba byly obrovitánské a báječné a ještě jsme k nim každý dostali lízátko :-).

Borough market
Borough market

S plným žaludkem jsme se vydali na prohlídku Southwark Cathedral. Hned na úvod nás příjemně překvapila sympatická babi, která nám u vchodu nabídla povídání o katedrále v našem rodném jazyce :-). Chrám je moc hezký, ale bohužel je zakázáno fotit v interiéru. Jeho zajímavostí je třeba Harvardská kaple, pojmenovaná na počest zakladatele americké univerzity – Johna Harvarda, který byl v kostele Southwark v roce 1607 pokřtěn :). V katedrále se nachází také památník Williama Shakespeara… a naše další kroky nevedly nikam jinam než směrem ke Globe Theatre.

Southwark Cathedral
Southwark Cathedral
Globe Theatre
Globe Theatre

V Globe se mi strašně moc líbil obchod se suvenýry – až je mi teď skoro líto, že jsem si tam nic nekoupila :-). Trička i další předměty s hláškama ze Shakespearových her a hlavně knížky, spooousta krásných knížek pro děti i pro dospělé. Shakespeare na milion způsobů, komiksy ale také krásné ilustrované knihy o Londýně. Určitě bych tam vydržela mnohem dýl, ale chtěli jsme se ještě podívat do sousední Tate Modern. Ta zavírá, jako většina zdejších muzejí, v 18:00, takže nám na prohlídku zbývala už jen hodina času. I tak jsme si to tam ale užili a zbytek si necháváme na příště :-).

V Tate Modern
V Tate Modern

Prošli jsme se po slavném Millennium Bridge na protější břeh, kde stojí St. Paul’s Cathedral. Její návštěvu jsme se rozhodli nechat na následující den, protože už jsme byli docela unavení, a tak jsme se vydali na metro zpátky do hotelu.

Millennium Bridge se St.Paul's Cathedral
Millennium Bridge se St.Paul’s Cathedral

Večer jsme vyrazili na nákup do nedalekého Tesca – pro redukci. Nějak nás totiž při plánování cesty nenapadlo, že v Anglii mají trochu jiné zásuvky a mobily se nám vybily už druhý den. Naštěstí se nám podařilo redukci bez problémů sehnat a k tomu také vínečko, pomazánku z cizrny a balení muffinů na snídani. Jídlo jsme si tu vážně užívali :-)! S touto výbavou jsme byli dokonale připraveni na báječný večer i následující den, který jsme se rozhodli strávit v Greenwichi.

Discovering London

Na náš první den v Londýně jsme si naplánovali okruh po pravděpodobně nejslavnějších místních památkách. Nejprve jsme metrem zamířili na Picadilly Circus s populární soškou Erose. Okolí fontánky mi sice přišlo poněkud špinavé a zaplivané, ale jinak mě atmosféra místa nadchnula – obrázek, který se nám naskytnul, byl prostě jako vystřižený z učebnice angličtiny pro střední školy :D! Navíc všude kolem projížděl jeden doubledecker za druhým.

Picadilly Circus
Picadilly Circus

Z náměstí Picadilly jsme se pomalu vydali po Regent Street směrem k National Gallery, do níž jsme jen krátce nahlédli, ale nechtěli jsme se příliš zdržovat v interiéru, když bylo venku tak hezky.

V National Gallery
V National Gallery

Pokračovali jsme tedy až na Trafalgar Square, kde tou dobou uklízeli pozůstatky nějakého festivalu. Z toho důvodu nemáme zrovna dvakrát výstavní fotky tohoto jinak jistě překrásného náměstí. Ujistili jsme se, že zde skutečně stojí admirál Nelson, a vydali se po reprezentativní třídě The Mall, směřující přímo k Buckinghamskému paláci.

Trafalgar Square
Trafalgar Square

The Mall lemuje St. James’s Park. Pohled do svěží zeleně mě zlákal a navíc to vypadalo, že výměnu stráží už stejně nestihneme (podle průvodce měla začínat v 11 a blížilo se už poledne), rozhodli jsme se tedy na chvíli zakempit na lehátkách v parku.

Odpočinek v St. James's Parku
Odpočinek v St. James’s Parku

Když jsme se o něco později zvedli a vrátili se z parku zpět na The Mall, všimli jsme si, že všichni turisté se najednou ze silnice stáhnuli k jejímu okraji a úplně vepředu u Buckinghamského paláce řídí situaci londýnská policie. Zvědavě jsme si tedy stoupli na okraj chodníku a čekali, co se bude dít. Doufala jsem, že okolo třeba projede nějaký člen Royal family :D. Tolik štěstí jsme sice neměli, ale podařilo se nám nakonec stihnout onu výměnu stráží, o které jsme si mysleli, že už je dávno po ní.

Vojáčci
Vojáčci

U Buckinghamského paláce bylo samozřejmě spoustu turistů. Místo je to určitě zajímavé a stojí za návštěvu, ale popravdě tam krom těch vojáčků není nic moc k vidění. Ještě pár fotek v rozkvetlém záhonku a už byl nejvyšší čas, shánět se po nějakém obědě :)…

My a královna Viktorie
My a královna Viktorie
Buckinghamský palác
Buckinghamský palác

Protože jsme se nacházeli nedaleko stanice metra Victoria, kde jsme předchozího dne zahájili naše londýnské dobrodružství, řekli jsme si, že to bude i vhodné místo k sehnání něčeho k snědku. Původně jsme měli v plánu koupit si jen nějaký sendvič, ale když jsme objevili fish and chips za necelých 6 liber v místní „nádražce“ Victoria Café, neodolali jsme :-).

Naše první "fish and chips"
Naše první „fish and chips“

Fish and chips bylo výborné a porce obrovská. Nakonec jsme si dali ještě capuccino, zastavili se v M&S pro něco k pití a vydali se pomalu zpátky k St. James’s Parku, kde jsme se chtěli na chvíli svalit do trávy a dát odpočinout uchozeným nožkám. St. James’s Park, stejně jako další dva nejznámější londýnské parky, které jsme navštívili, je opravdu nádherným a příjemným místem k odpočinku. Tráva je krásně zelená a hebká a můžete si na ni kdekoliv sednout, udělat si piknik nebo se na ní jen tak válet. Všude je čisto, takže jsme nepotřebovali ani deku. Vyvalili jsme se zkrátka na trávu a užívali si krásné počasí, se kterým jsem v Londýně téměř nepočítala.

St James's Park
St James’s Park

Po příjemném odpočinku nás čekala cesta ke zlatému hřebu dnešního dne, který na nás po očku vykukoval už po cestě z Trafalgar Square. Prošli jsme po Whitehall kolem Downing Street (přímo ke slavnému č. 10 se bohužel nedostanete – z bezpečnostních důvodů je ulice uzavřena železnou bránou, kterou střeží policie), minuli zastávku metra Westminster a to už se před námi objevil Big Ben v celé své kráse. Stejně jako v případě Eiffelovky, i tady jsem byla překvapená jeho velikostí. Měla jsem za to, že věž je mnohem menší.

Big Ben
Big Ben
Pohled ze břehu Temže
Pohled ze břehu Temže

Přešli jsme Westminster Bridge a dostali se na protější břeh Temže, kde se nachází další londýnská ikona – London Eye. Její návštěvu jsme si ovšem nechali ujít.

London Eye
London Eye

V úplném závěru dne jsme se prošli okolo Houses of Parliament a nakonec završili tento památkový okruh návštěvou Westminster Abbey – nejslavnější církevní budovy v Londýně a místa královských korunovací, svateb a pohřbů. Do kaplí jsme se už nedostali, nicméně některé prostory opatství byly i takto pozdě ještě zpřístupněny, a tak jsme si mohli prohlédnout alespoň něco málo z interiéru.

Westminster Abbey
Westminster Abbey

Myslím, že za první den jsme toho stihli docela dost :-). Přitom jsme se nemuseli nikam hnát a našli jsme si čas i na lehárko v parku. Ke štěstí už nám chyběla pouze dobrá večeře. O tu se nám tentokrát postarali v Sainsbury’s. Nakoupili jsme si tam vynikající pomazánky s vajíčkama a kari-kuřetem a také ochucený cider, na který jsme byli velice zvědaví. Popravdě – bylo to dost přeslazené pití (mnohem víc, než třeba Radler) a nějak jsme nezpozorovali, že bychom se z něj opili. Pocity klaustrofobie jsme naštěstí tentokrát nemuseli přebíjet alkoholem – únava z nabitého dne nás nakonec docela snadno a rychle uspala :-).

Přípravná fáze a Péťův první let

Většina mých milých čtenářů už jistě ví, že letos se cílem naší dovolené stala britská metropole – Londýn. Pokud si ještě vzpomínáte na mé články o cestě za oceán, Londýn a já – to byla láska na první pohled. Na to první setkání před přistáním na Heathrow nikdy nezapomenu. Už tehdy jsem doufala, že se spolu nevidíme naposledy. Čekala jsem tři roky, než se tenhle sen stal skutečností. Anglie však nakonec splnila všechna má očekávání, a tak se v nejbližších dnech můžete těšit na spoustu fotek, historek a dojmů. Těšíte se :)???

V cíli cesty jsme tedy měli od začátku jasno. Věděli jsme také, že určitě poletíme s nějakou nízkonákladovkou. Někdy koncem května jsme si zabůkovali letenky u společnosti Ryanair. Pokud se rozhodnete s nimi také někdy v budoucnu letět, vězte, že jejich webovky jsou naprosto příšerné. Rezervaci musíte vyplňovat strašně rychle, jinak vám to celé spadne a můžete začít od začátku (což se nám také několikrát stalo 8-)). Podařilo se nám tedy sehnat přímý zpáteční let Brno, Tuřany -> Londýn, Stansted na ideální termín. Letenky se dají u Ryanairu koupit za opravdu slušný peníz, pokud si ale nevystačíte jen s příručním zavazadlem, musíte si za kufr o maximální váze 15kg zhruba tisícovku ještě připlatit. Je to dost, ale kufr na suvenýry se vám určitě bude hodit ;-)!

Poté, co jsme vyřešili letenky, vrhli jsme se na hledání ubytování. Londýn je jedno z nejdražších měst na světě, takže jsme nakonec usoudili, že jet „jen“ na 6 nocí je dobrá volba. I tak jsme museli dlouho brouzdat internetem, než se nám podařilo sehnat střechu nad hlavou za přijatelné peníze. Nevědomky jsme si vybrali termín, ve kterém se měl konat Wimbledon, takže do Londýna se valila spousta fanoušků. To nám ale došlo až mnohem později :D. Vybrali jsme si nakonec síť hotelů Easy Hotel, která má pobočky po celém Londýně. Zvolili jsme hotel na Earl’s Court nedaleko Hyde Parku a co se týče polohy, byl to skvělý tah. Earl’s Court je dopravní uzel, ze kterého se dá často i bez přestupu dopravit k celé řadě nejslavnějších památek.

Po těchto přípravách už nezbývalo nic jiného, než vypůjčit v knihovně nějaké ty průvodce s mapou, vytipovat nejzajímavější místa, objednat cestovní pojištění a zabalit kufr. Já osobně jsem počítala spíš s horší variantou počasí (jaké bylo mé překvapení, když jsem se hned první den dovolené opálila :D!) a každodenním deštěm (doopravdy nepršelo ani jednou, nepočítám-li lehkou spršku v Greenwichi). Při plánování cesty nám velmi pomohly webové stránky Minty trips. Pokud se chystáte do Anglie, určitě na ně mrkněte – najdete tam spoustu cenných informací o Londýně, doporučení na zajímavé památky, možnosti dopravy z letiště i po městě, gastronomické tipy a mnoho dalšího.

Takto vybavení jsme se tedy v sobotu (na Péťův svátek :-)) vypravili na brněnské letiště. Péťu čekal jeho první let v životě, takže byl trošku nesvůj. Tuřany jsou naštěstí opravdu maličké a nevyvolávají pocit zmatku tak, jako ostatní letiště. Navíc jsme na informacích potkali naši sousedku Danu, která je letuška :D. Let samotný proběhl úplně v pohodě. Mohli jsme si dokonce i vybrat, kde chceme sedět (systémem „kdo dřív přijde…“), takže jsme si hned zabrali okénko a díky tomu si prohlédli z výšky celé Brno.

Loučení s Brnem
Loučení s Brnem
V oblacích
V oblacích
Nad Holandskem
Nad Holandskem

Po zbytek cesty bylo spíše oblačno – mraky se protrhaly teprve nad Nizozemím, ale jasno pak už vydrželo až do cílové destinace. Hned po příletu jsem si pomyslela, že ty řeči o londýnském počasí snad musí být jen hloupý kec. Londýn mě totiž i tentokrát přivítal slunečními paprsky :-).

Naše letadlo po šťastném přistání
Naše letadlo po šťastném přistání

Trochu jsem se obávala, jak se zorientujeme na Stanstedu. Naštěstí to není zas tak veliké letiště, takže jsme všechno v pohodě našli, prošli pasovou kontrolou, vyzvedli si kufr a šli hledat autobus, který nás dopraví do centra. Lístky na National Express jsme si koupili už v letadle – díky milé slečně, která seděla vedle nás a cestovala s rodiči na Wimbledon, a která zjistila, že jízdenky koupené přes Ryanair jsou o několik liber levnější. Vzali jsme si tedy rovnou zpáteční jízdenku, která nás pro 2 osoby vyšla na 34 liber.

Autobus jsme našli bez problémů, přijel během čtvrt hodinky a už jsme si to frčeli směr Londýn – po levé straně samozřejmě :). Tato první okružní jízda po Londýně se mi hrozně líbila. Projeli jsme se po St. John’s Wood, Baker Street, Oxford Street i okolo Hyde Parku. Nakonec nás autobus vyplivnul na Victoria Station, což bylo úplně ideální – zastávka ležela na přímé lince metra, která vedla až k našemu hotelu. Nejprve nás ale samozřejmě čekal náročný úkol – vyřídit si Oyster Card – kreditovou jízdenku na městskou hromadnou dopravu. Chlápek u okénka nám nejdřív chtěl prodat týdenní. Rozhodně se tím ale nenechte zlákat! Týdenní jízdenka se vám vyplatí, jen pokud budete skutečně hodně jezdit. Podle mě je ale mnohem lepší prozkoumávat Londýn pěšky. Na Oyster Card si dobijete tolik peněz, kolik skutečně projedete. Doporučila bych tedy zpočátku míň – dobít můžete vždycky. Při odjezdu vám každopádně zálohu za Oyster Card (5 liber) i nevyužité peníze vrátí.

Vybaveni Oyster kartou jsme se rozhodli poohlédnout ještě po nějaké večeři. Přímo na stanici Victoria jsme našli obchůdek Marks and Spencer. Ano, značka jídla, které u nás v Čechách představuje „luxus“, který si dopřeju, když si chci přilepšit, je tady vnímán jako běžný řetězec typu Tesco (které tu mimochodem také naleznete v hojném počtu). Ceny samozřejmě pořád nejsou tak příznivé jako v Čechách, nicméně i tak představuje stravování v M&S jednu z nejlevnějších možných variant. Nakoupili jsme si tedy něco k pití, tousťák, lákavě vyhlížející paštiku, sýr a vínečko na oslavu našeho příjezdu. A pak už hurá na metro a hledat náš hotel.

Mezitím už se setmělo, nicméně Earl’s Court nevypadal na první pohled nijak nebezpečně. Hlavní třída je plná různých fast foodů a restaurací, obchůdků se suvenýry, ale také sámošek typu Sainsbury’s, které se nám během našeho pobytu několikrát postaraly o báječnou večeři/snídani. Hotel jsme našli bez obtíží, ubytovali se v našem mrňavoučkém pokojíčku bez oken a abychom zahnali pocity klaustrofobie, před kterými nás varovali cestovatelé na Trip Adviseru, exnuli jsme víno a vytuhli v očekávání příštího dne :)…