Bergamo

Je všeobecně známo, že vyrazit na dovolenou je nejvýhodnější během prvního kvartálu nového roku, po vánočních odměnách 🙂 Jenomže v únoru se hodí jet tak akorát někam do Karibiku, všude jinde je tou dobou ještě hnusně… Letos jsme si ale řekli, že bychom tomu mohli dát přecejen šanci v nějaké evropské destinaci.

Neměli jsme dopředu naplánováno nic konkrétního a zároveň jsme si představovali jen nějaký finančně nenáročný prodloužený víkend, abychom se moc nerozjížděli před naší velkou květnovou cestou do USA. Vyhlíželi jsme tedy cenově výhodné letenky po jižní Evropě a čekali, až osud vybere za nás. Nakonec volba padla na italské Bergamo a my na konci března vyrazili 🙂

Letěli jsme jako již tradičně po Evropě s Ryanairem, premiérově ovšem z letiště Ostrava – Mošnov. Cesta byla vyloženě rychlovka – než jsme se stačili pokochat zasněženými vrcholky Alp, už jsme přistávali v sluncem zalitém Bergamu.

Počasí nás tedy opravdu příjemně překvapilo! Byť koncem března a ještě v podhůří, nakonec jsme se do Itálie skutečně přijeli docela ohřát 🙂 Letiště v Bergamu je poměrně malé, zato s celkem hustým provozem. Velkou výhodou je ale to, že není příliš vzdálené od centra města (přirovnala bych to prakticky k letišti v Brně), takže během půl hodinky se místní městskou pohodlně dostanete k hlavnímu nádraží a odsud pak kamkoliv potřebujete.

My se nejprve vydali hledat naše ubytování. Přes Booking jsme si zamluvili pokojík u Alexe – jednalo se o velký mezonetový byt (pravděpodobně vzniklý spojením dvou bytů na jednom patře) se dvěma sdílenými koupelnami a terasou s úžasným výhledem na celé Bergamo! S ubytováním jsme byli moc spokojení – ačkoliv byt by si zasloužil v některých ohledech rekonstrukci, působil čistě a útulně a v ceně byla i snídaně, kterou nám Alex každé ráno vlastnoručně připravoval 😀

Dlouho jsme se na pokoji nezdržovali – přiletěli jsme už odpoledne, takže jsme chtěli co nejdříve vyrazit do ulic, abychom si stihli ještě něco prohlédnout, než se setmí. Bergamo je malebné městečko na úpatí Alp, které se skládá ze dvou hlavních částí – historického Horního města a moderního Dolního města. My jsme byli ubytováni v Dolním městě, takže logicky naše první kroky vedly sem.

Vzhledem k pozdnímu odpoledni Péťa už potřeboval svou pravidelnou dávku kávy, a tak jsme se nechali zlákat sympatickou kavárnou Balzer, která nám padla cestou do oka a usadili jsme se na zahrádce přímo uprostřed promenády 🙂

Po občerstvovací pauze jsme se šli ještě projít po okolí a nakoupit si nějaké dobroty na večeři. Tu jsme si pak vychutnali na našem pidibalkónku, ze kterého nás jímala mírná závrať 🙂 Vylezli jsme také na společnou terasu, abychom si udělali pár nočních fotek města na kopci, kam pozítří vyrazíme. Následující den jsme totiž chtěli strávit celý v Miláně – tomu ale budu věnovat samostatný článek, a tak můžeme rovnou pokročit k dalšímu objevování Bergama – tentokrát jeho historické části.

Pro cestu do historické části města na kopci je nejlepší využít autobus a následně lanovku (na níž se rovněž vztahuje MHD lístek), která vás vyveze přímo do epicentra nejzajímavějších památek. Zde jsme naše putování započali návštěvou nedalekého infocentra a pak už hurá do ulic Horního města, které nás překvapily svou malebností a jedinečným seskupením středověkých a renesančních budov.

Srdcem této historické části je Piazza Vecchia s dominantní věží Torre del Campanone, která na vás opravdu dýchne atmosférou starých časů. Na dohled je také zdobná renesanční kaple Colleoni, přilehlá bazilika Santa Maria Maggiore i poslední z majestátních chrámů, katedrála Duomo.

Všechny památky leží kousek od sebe a až si je prohlédnete, můžete se jen tak procházet přilehlými uličkami, kochat se zdejší architekturou a hledat, kam se usadíte na oběd 🙂 My jsme samozřejmě nemohli jinak, než si dát pravou nefalšovanou pizzu – jsme přece v Itálii!

Po vydatném obědě jsme s prohlídkou rozhodně ještě neskončili. Lanovka nespojuje pouze Horní a Dolní město, ale také Horní město s vrcholkem San Vigilio, který je korunován hradem. Už pro tu fantastickou vyhlídku se vyplatí vydrápat ještě o něco výš – a díky lanovce to není zas tak náročný výstup 😉

Po sestupu z kopce zpátky dolů nás čekala cukrárna se sladkou odměnou. Nejznámější sladkou specialitou, na kterou narazíte v Bergamu na každém kroku, je Polenta e Osei – „bábovička“ vyrobená z piškotového dortu, čokolády, másla, lískových oříšků a rumu. Korpus dortu je posypaný žlutým marcipánem a cukrem, díky nimž získá dezert své charakteristické zbarvení. A vůbec nepochybujte o tom, že chutná stejně báječně, jako vypadá :-)!

Než jsme se definitivně vrátili zpět do Dolního města, vyrazili jsme se ještě podívat na zbytky opevnění s majestátní vstupní branou z 16. století – právě díky neproniknutelným hradbám prý Bergamo nikdy nebylo dobyto.

A můj výčet toho nejzajímavějšího, co hlavní město provincie Lombardie nabízí, je u konce. Na viděnou příště v Miláně ;-)!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *