Ačkoliv se Agatha Christie objevuje v mojí čtenářské rubrice poprvé, její jméno jistě nebude nikomu neznámé. Přibalila jsem ji ke svým výpůjčkám v knihovně tak nějak náhodou, když jsem bloumala okolo regálů, kde jsme si s holkama svého času s nadšením půjčovaly Stopy Hrůzy :D…Protože mi i název knížky byl docela povědomý, nadchla jsem se pro novou čtenářskou zkušenost. Deset malých černoušků jsem si rozečetla během týdne tráveného na „prázdninách“ v Kroměříži, ale protože jsem pak byla nucená při balení zpátky do Brna volit mezi detektivkou a literaturou k diplomce, zvolila jsem v náhlém zápalu aktivity druhou variantu a celých 14 dnů si pak v Brně nadávala a přemýšlela, kdo je vrahem :D…
Agatha Christie napsala celkem 70 románů, 21 her, 15 povídkových knížek a 2 sbírky veršů. Vrcholu tvůrčí aktivity a popularity dosáhla tato mistryně šarád a falešných stop ve třicátých letech. Z tohoto období pochází i kniha Deset malých černoušků, která byla několikrát zfilmována i zdramatizována a věřte nebo ne, vznikla podle ní dokonce i počítačová hra. Tomu už se říká pořádně inspirující matroš :D! Nechci z děje prozradit příliš, ale když budete knížku číst, stejně vás do toho Agatha postupně tak zamotá, že nebudete vůbec vědět, která bije, natož kdo je strůjcem všech těch vražd…
Tak tedy – do luxusního sídla na odlehlý Černochův ostrov je pod různými záminkami vylákáno deset naprosto odlišných lidí…odlišných, a přesto mají všichni jedno společné. Každý z nich způsobil – ať už náhodou, nedbalostí či úmyslně – smrt jiného člověka, aniž by za to nesl trest. Kdosi organizující celou tuto prapodivnou a zvrhlou hru touží vzít spravedlnost do vlastních rukou…a tak na ostrově začínají návštěvníci jeden po druhém za záhadných okloností umírat. Nejprve to vypadá jako série nešťastných náhod…když ale ze stolu v jídelně začnou postupně s přibývajícími nebožtíky mizet sošky malých černoušků, zbývajícím trosečníkům dochází, že jeden z nich je vrah a šílenec. Jenže který z nich to je? Věřte mi, že do poslední chvíle to nebude vědět ani sám čtenář :D…
Agatha Christie mě svým klasický thrillerem opravdu navnadila, a tak si na letní prázdniny jistě připravím slušnou zásobičku jejích dalších detektivek…do té doby se ovšem budu muset na nějaký čas vrátit k obchodnímu právu , aby mě nějaké prázdniny vůbec čekaly 😛 :D…
Tak já teda četla od Agáty dvě a utvrdilo mě to v tom, že detektivky už asi číst nebudu. 😀
U první jsem si formulovala Agathinu strategii (nebudu ji tady psát, pokud jste ji ještě neodhalili taky 😀 ) a u druhé si ověřila, že tento mustr funguje. Pak už mě to nebavilo, protože jsem odhadla vraha. 😀
V první byl i Poirot a jmenovala se Schůzka se smrtí. Druhé bylo Hadí doupě a Poirot v tom nebyl. 😀
Ale lidi jsou různí. Třeba moje bábi čte detektivky furt dokola a nevadí jí, že ví, kdo je vrah. Pokud Tě ten žánr začal bavit, dobrej je prej Soudce Ti. (Robert Van Gulik)
Tady u těch černoušků to bylo teda těžké odhadnout, protože to každou chvíli ukazovalo na někoho jiného, prostě ke konci už totální motanice. Ale možná jsem Agathu ještě neprokoukla nebo tohle bylo opravdu její mistrovské dílo :D…Jinak díky za tip, vyzkouším.
Jak jsi tak popisovala děj, přišlo mi to velmi podobné filmům SAW (a jakákoli souvislost mezi Agathou Christie a Saw mi přijde natolik podnětná, že jsem pocítila potřebu to sem napsat:D).
A když už píšu – na čtení detektivek nejsem, ale na jejich sledování v TV naopak ano – viděla jsem všechny Poiroty, každého asi tak desetkrát, a určitě je ještě párkrát uvidím:) a všem doporučuju!(pro úplnost: jde o filmy s Davidem Suchetem v hlavní roli, Ustinov mi na Poirota přijde poněkud málo delikátní a řekla bych „moc uslintanej“).
Tyjo, s tím SAW máš pravdu, ale vůbec by mě ta podobnost nenapadla :D!
Detektivky taky mnohem radši sleduju v TV, než čtu. Ale tak o prázdninách bych se mohla hecnout. Já už mám tak dlouhý seznam, co budu číst po státnicích! 😀
Tak v tom případě Ti Pavli musím doporučit zfilmovanou verzi Černoušků z roku 1965 – neodolala jsem a v sobotu si ji stáhla…Knížka teda byla lepší a trošku mě zklamalo, že z toho na filmovém plátně udělali tak trochu „lovestory“, ale diváci si to asi žádají a bála jsem se stejně, ikdyž jsem věděla, kdo je vrah :D…