Podzim v obrazech

Jako obvykle jsem měla s intenzitou článků v této rubrice velké oči, a tak je najednou čtvrt roku pryč a podzim téměř za námi. Dělo se toho dost a řada akcí si rozhodně zaslouží samostatný článek. Dnes tedy jen několik malých podzimních střípků…

Září, to byla jedna velká párty :D. Tou úplně první, na které jsme se s Péťou ocitli zcela neplánovaně, byla oslava sestřenčiných padesátin na Starém pivovaře. Krom skvělé kapely, na kterou si všichni mladí i staří zařádili, se nám moc líbil zábavný program… a dokonce přišel i kouzelník! Během své show vyčaroval dvě holoubátka (doteď vůbec nechápu, jak to udělal), která nechal následně kolovat v publiku. Tato fotka byla pořízena těsně předtím, než se mi holoubátko vykakalo na nohu :-D. Zkrátka super akce, na kterou moc rádi vzpomínáme!

podzim_v_obrazech_1Září – to znamená taky začátek školy. Ačkoliv jsem doufala, že tohle se mě už nikdy týkat nebude, nakonec jsem letos po dlouhé době do školních lavic usedla znovu. Po prvním zkouškovém si povíme, zda to byl omyl či ne :-D…

podzim_v_obrazech_2Ještě jsme se ani nestihli vzpamatovat z naší svatby a už jsme seděli na další akci – tentokrát to byly křtiny Maruš a Baruš. Povšimněte si prosím vystajlované dekorace – kočárkových jmenovek na stůl a jedlých miminek :-D!

podzim_v_obrazech_3Dostali jsme celou krabici překrásných svatebních gratulací. Největší překvapení na nás ale čekalo až po návratu ze svatební cesty – tak tak jsme si stihli na poště balíček vyzvednout. Bylo v něm tohle krásný handmade blahopřání. Od Moniky. Děkujeme 🙂

podzim_v_obrazech_4

Říjnová knihovnička

O letošní dovolené byl konečně chvilkama čas i energie na trochu té hodnotné literatury – nevídané :)!

Pavol Rankov – Matky

Když listuju zpátky literární rubrikou, říkám si, že tato knížka patří určitě mezi to nejlepší, co mi v tomto ruce přišlo pod ruku. Tím spíš, že pochází ze slovenských luhů a hájů. Hlavní hrdinkou příběhu je Slovenka Zuzana, která na sklonku války prožije románek a následně otěhotní s ruským partyzánem. Po osvobození je na základě křivého obvinění z jeho udání Němcům poslána do ruského gulagu, kterému velí fanatická důstojnice. Kniha líčí dramatické události sedmi let, které Zuzana v gulagu stráví. Navzdory naprosto otřesným podmínkám se jí zde podaří (mnohdy dílem šťastné náhody) donosit a následně i porodit zdravé dítě. Jaký bude jeho další osud nemůžu prozrazovat. Matky mají i pár slabších momentů – to když se do Zuzanina příběhu chvilkami promítá dle mého názoru zcela zbytečná dějová linie ze současnosti, v níž vystupuje studentka Lucia, která o Zuzaniných osudech píše diplomovou práci a do toho řeší svá vlastní vztahová dilemata. Všechno je ale odpuštěno, jakmile se kniha začne chýlit k závěru, který popisuje Zuzanin návrat z gulagu, a totálně vás odbourá silnou pointou…

rijnova_knihovnicka_1

Ladislav Zibura – 40 dní pěšky do Jeruzaléma

Druhý titul je o poznání méně tragický a určitě vaší pozornosti také neunikl. Ladislav Zibura je blázen v tom dobrém slova smyslu, který našel zalíbení v pěším putování a navíc má ten dar, že o svých zážitcích z cest dovede poutavě psát. A protože to není typický dobrodruh, cestuje po rozpálené Turecké krajině bez mapy i bez orientačního smyslu, což ho leckdy zavádí do kuriózních situací.

Snad ani není ostuda nesnažit se změnit k lepšímu životy ostatních, ale rozhodně je ostuda promarnit ten svůj.

Můžu říct, že lepší četbu jsem si do Indonésie snad vzít ani nemohla. Vždycky, když mi zrovna bylo špatně z požití kdovíčeho nebo jsem seděla v pochybné rybářské bárce houpající se na proslulých vlnách okolo Bali bez záchranné vesty nebo jsem zmoklá až na kost sestupovala z vrcholu sopky Ijen (jen počkejte na ty zážitky :D!), myšlenka na Ladislavovy všudypřítomné puchýře a izraelskou krajinu plnou obrovských pavouků ve mně vykřesala poslední špetky síly, abych to všechno přežila. Kniha je doplněna kreslenými vtipy, u kterých jsem kolikrát brečela smíchy. Aktuálně už se na pultech knihkupectví objevuje Ziburova nová knížka o cestě po Číně a Nepálu a já prosebně mrkám na Ježíška 😉

rijnova_knihovnicka_2

Špagety arrabiata

Někdy je fajn místo vymýšlení složitých receptů vzít pár surovin a zjistit, že to ve výsledku vlastně úplně stačí 🙂

  • 1-2 chilli papričky
  • 2-3 stroužky česneku
  • 4 lžíce olivového oleje
  • 1 plechovka drcených rajčat
  • 400g špaget
  • sůl
  • hrst čerstvé bazalky
  • 4 lžíce strouhaného parmazánu

Chilli papričky podélně rozřízneme, vydlabeme z nich semínka a odřízneme stopku. Nadrobno nakrájíme. Česnek oloupeme a nasekáme. Na pánvi rozehřejeme olej, orestujeme na něm krátce česnek s nasekanými papričkami, přidáme drcená rajčata a směs společně prohříváme na mírném plameni asi 10-15 minut. Hotovou rajčatovou směs promícháme s uvařenými špagetami a podáváme ozdobené bazalkou a sýrem.

spagety_arrabiata_1

Beskyde, Beskyde

Se značným zpožděním, ale přece, Péťa konečně zpracoval fotky z naší červnové minidovolené. A tak tu dnes budeme vzpomínat na léto, na prázdniny a na staré „svobodné“ časy :-D…

Vzhledem k všelijakým událostem, které nás koncem roku s Péťou čekaly, jsme toto léto dovolenou docela šetřili. O naše tradiční toulky po krásách Čech a Moravy jsme se ale ochudit nechtěli, a tak jsme i letos vyrazili na malý prodloužený víkend – tentokrát do Beskyd.

Našli jsme si hezký hotýlek v Horní Bečvě, která se ukázala být strategickým výchozím bodem pro naše další výlety. První den našeho pobytu jsme navštívili skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, který nabízí hned 3 turistické okruhy. Pro začátek jsme se rozhodli zvolit „Dřevěné městečko“, jehož areál prezentuje charakter malého venkovského městečka v období 19. a na počátku 20. století.

beskyde_beskyde_10
Fojtství z Velkých Karlovic

Najdete tu jak originální přenesené stavby, tak i kopie objektů včetně expozic, které návštěvníky seznamují s podobou tehdejšího bydlení i každodenního života. Jedná se o nejstarší areál rožnovského Valašského muzea v přírodě, které bylo otevřeno v roce 1925. V „městečku“ nechybí budova radnice, poštovna, hospoda, tradiční hospodářské stavby či kostel.

beskyde_beskyde_1
Kostel sv. Anny

Okolo kostela sv. Anny se rozprostírá symbolický hřbitov, v jehož areálu je umístěn tzv. Valašský Slavín s hroby významných rodáků i lidí spojených s historií skanzenu.

beskyde_beskyde_2
Jan Karafiát

Ve Skanzenu jsme zůstali skoro až do zavíračky. Pak už jsme si jen koupili na večer poctivý valašský frgál a vyrazili čerpat síly do nového dne.

Na pátek jsme si naplánovali povinnou beskydskou túru – výšlap na Radhošť. Dobrá zpráva je, že auto se dá zaparkovat na Pustevnách, odkud vede k vrcholu 4 km dlouhá hřebenová trasa, takže vystoupat až nahoru ke kapličce odsud zvládne i méně fyzicky zdatný jedinec ;-).

beskyde_beskyde_11
Cesta vzhůru

Pustevny – horské sídlo s dřevěnými secesními stavbami lidového architekta Dušana Jurkoviče – se bohužel zatím stále zotavují z požáru, který zde vypukl a způsobil obrovské škody v březnu 2014. Teprve nyní se rozbíhá rekonstrukce a počítám, že ještě nějakou chvíli potrvá, než toto místo získá zpět svůj původní ráz.

beskyde_beskyde_6
Pustevny

Při stoupání na Radhošť není možné jen tak minout proslulou sochu pohanského boha Radegasta a nedat si u vedle stojícího stánku jedno pívo na osvěžení :-).

beskyde beskyde_1
Život je hořký 🙂

K Radegastovi jsem se poprvé vydrápala už jako dítě, ale výstup ke kapličce Cyrila a Metoděje byl pro mě turistickou premiérou. Kolem poledne už začalo sluníčko docela slušně připékat, ale měli jsme radost, že nám vyšlo tak krásné počasí, a ta panoramata za to stála!

beskyde_beskyde_5
Krása…

Navíc jsme se mohli v krizových chvilkách osvěžit čerstvýma borůvkama, které rostly všude široko daleko. Před posledním cílovým stoupáním jsme si pak dali jako motivaci pořádný kus langoše :-).

beskyde_beskyde_3
Poslední posilnění před zdoláním vrcholu

A to už jsme byli v cíli – na vrcholku Radhoště, kde stojí kaple sv. Cyrila a Metoděje z roku 1896 a také sousoší těchto věrozvěstů.

beskyde_beskyde_4
Cyril s Metodějem

Sobotu jsme zahájili dalším, i když o poznání méně náročným, výstupem – a sice na Jurkovičovu rozhlednu. Pokud si vzpomínáte na mé články z projektu „Hrdinou může být každý“, asi se vám vybaví, že otevření této rozhledny před pár lety bylo lehce kontroverzní záležitostí. Rozhledna stojící na Karlově kopci je tak nízká, že se kvůli ní bohužel muselo hojně kácet, aby se zbavila své nálepky „Jurkovičova hvězdárna“ ;-)… Dnes už je z rozhledny krásný výhled do okolí, a tak usuzuji, že místní aktivisté ve svém boji asi nebyli příliš úspěšní :(.

beskyde_beskyde_7
Jurkovičova rozhledna

Po sestupu dolů jsme se opět vrátili do rožnovského skanzenu, tentokrát do areálu „Mlýnská dolina“, kde právě probíhaly Sklářské slavnosti. Mlýnská dolina je nejmladší částí skanzenu, která byla otevřena v roce 1982. Najdete zde dodnes funkční technické stavby převážně na vodní pohon – mlýn, pilu či hamr. Krom ukázek tradičních řemesel v areálu ten den probíhal také kulturní program v podobě lidových tanečních vystoupení a koncertů.

beskyde_beskyde_8
Mlýnská dolina

Ze skanzenu jsme vyrazili rovnou do informačního centra, kde jsme si nechali poradit, jaká místa bychom mohli tady v Rožnově nebo okolí ještě navštívit a nad obědem jsme vymysleli plán. Nakonec jsme se rozhodli přesunout do Frenštátu pod Radhoštěm a vydat se na doporučenou 3 kilometry dlouhou naučnou stezku „Beskydské nebe“, která vede okolo známých skokanských můstků i korunami stromů 🙂

beskyde_beskyde_9
Areál Jiřího Rašky ve Frenštátě

Poslední den naší dovolené počasí bohužel už úplně nepřálo, takže jsme z Horní Bečvy odjížděli za deště a náš původní plán na túru na vrch Soláň jsme pozměnili na výlet do Valašského Meziříčí. Z města jako takového jsme ale byli docela zklamaní. Nejvíc nás dojalo to, že bylo prakticky nemožné najít tu nějakou slušně vypadající a zároveň v neděli otevřenou restauraci, kde bychom se mohli naobědvat. Naše rozhořčení naštěstí utlumila koupě frgálů – nejlepšího lokálního suvenýru, který se nikdy nepřejí :).

A to už byl pomalu čas vydat se na cestu domů. V Beskydech je krásně. Tolik let jsem tam nebyla, že jsem na to úplně zapomněla. Asi budeme do hor vyrážet častěji :)…

beskyde_beskyde_12
Beskyde, Beskyde 🙂

Dýňová polévka s pórkem

Vím, že dýňových receptů už je tady na blogu několik, ale tahle polévka je zase malinko jiná a navíc jsem tentokrát poprvé vyzkoušela dýni máslovou. A opečená dýňová semínka jsou výborná i jen tak na zobání třeba k filmu 😉

  • 1 kg máslové dýně
  • 1 menší cibule
  • 1 malý pórek
  • 1 stroužek česneku
  • 1 hrnek zelených dýňových semínek
  • 1/2 lžičky mletého chilli
  • špetka mletého pepře
  • 1/2 lžičky soli
  • 2 lžičky citronové šťávy
  • 2 lžíce másla
  • 2 lžíce oleje
  • 1 lžička kari pasty
  • 1 l zeleninového nebo kuřecího vývaru
  • 1 plechovka kokosového mléka
  • krutony

Dýni zbavíme semen, oloupeme a pokrájíme na kousky. Oloupanou cibuli nakrájíme na kostičky, pórek na kolečka (trochu odložíme na ozdobu). Česnek oloupeme a nakrájíme na plátky. Troubu předehřejeme na 180°C. V misce promícháme dýňová semínka s chilli, pepřem, solí a citronovou šťávou, rozložíme je na plech vyložený pečicím papírem a pečeme asi 8 minut ve vyhřáté troubě. V hrnci mezitím rozehřejeme máslo a olej a opečeme na něm cibuli, pórek a česnek. Přidáme kari pastu a nakonec přisypeme kousky dýně. Zalijeme vývarem a vaříme asi 15 minut. Do hrnce přilijeme kokosové mléko a vaříme dalších 10-15 minut, dokud není dýně měkká. Polévku dochutíme solí a pepřem a rozmixujeme tyčovým mixérem.

dynova_polevka_s_porkem_1

Jednotlivé porce polévky dozdobíme dýňovými semínky, krutony a pórkem.

Bonn

V posledních týdnech se můj život odehrával buď na cestách nebo mezi věčně nevybalenými kufry. Jak jsem teď vděčná, že si můžu zase na nějakou dobu užívat domova, pečovat o kytky, zkoušet nové recepty a vůbec věnovat se všem těm „nudným“ věcem :-)! Včera ráno jsem vybalila kufr na dlouhou dobu naposledy.

Pro svou letošní účast na nějaké mezinárodní IP konferenci jsem měla jasná kritéria – musí to být blízko a nesmí mi to kolidovat se svatebníma přípravama, s líbankama ani se studiem. Už to spolu s finančním limitem značně zúžilo výběr. První konference, která splňovala všechny moje požadavky, se konala v Bonnu. A tak jsem minulou středu vyrazila do Německa.

Svou první cestu do Německa jsem zahájila „vyhlídkovým letem“ přes Berlín a z výšky jsem koukla i na kousek Kolína, kde jsem přistávala, protože přímo v Bonnu bohužel není letiště.

bonn_1
Nebe nad Berlínem

Počasí mé cestě úplně nepřálo – v Praze i v Berlíně krásně svítilo sluníčko, Bonn mě ale vítal nepříjemným mrholením. I tak mi ale padnul do oka na první pohled svými čistými ulicemi i zajímavou architekturou.

bonn_9
Při procházce kolem Rýna

Jak je obecně známo, Bonn se stal v roce 1949 „dočasným“ hlavním městem západního Německa. Co pro mě osobně však bylo překvapením, Bonn je významný mimo jiné i tím, že se zde narodil skladatel Ludwig van Beethoven. Jeho nepřehlédnutelný památník na náměstí Münsterplatz byl jedním z prvních turisticky zajímavých objektů, ke kterým jsem se během tří dnů, které jsem v Bonnu strávila, zatoulala.

bonn_2
Beethovenův památník

Náměstí Münsterplatz krom Beethovena vévodí také překrásná, původně románská katedrála Münster Basilica, která byla postavena na hrobech dvou umučených římských vojáků, kteří byli později prohlášeni za svaté a stali se patrony města. Svůj gotický vzhled získala ve 13. století a v roce 1346 zde byl korunován na římského krále náš Karel IV.

bonn_3
Chrám Münster
bonn_4
Ani se mi nevešel do objektivu 🙂

Další zajímavou budovou na tomto náměstí, která stojí za zmínku, je žlutý barokní palác – dnes pošta, která tvoří fotogenické pozadí pro Beethovenův památník :-).

bonn_5
Pošta

Historické centrum je překvapivě malé a dá se v poklidném tempu prochodit během jednoho dopoledne a ještě při tom stihnete oběhat pár obchodů a nakoupit suvenýry :-). V pauze mezi přednáškami jsem stihla zavítat k rokokové budově Staré radnice z druhé poloviny 18. století, která se nachází na náměstí Marktplatz.

bonn_6
Stará radnice

Hned za rohem stojí nepřehlédnutelný rezidenční palác s jasně žlutou fasádou – právě zde sídlí bonnská univerzita, na níž dnes studuje přes třicet tisíc studentů a patří k nejprestižnějším univerzitám v Německu. Měla jsem možnost prohlédnout si její hlavní budovu i zevnitř, protože právě zde konference probíhala.

bonn_7
Univerzita Bonn

Na poslední den jsem si nechala procházku ke břehům Rýna, který za nevlídného počasí nepůsobí zrovna dvakrát fotogenicky, ale přesto je svým způsobem fascinující.

bonn_8
Na břehu Rýna

Odjet z Bonnu bez návštěvy Beethovenova rodného domu je naprosto nemyslitelné! A tak jsem se na závěr vydala do ulice Bonngasse, kde tento hudební velikán v roce 1770 (přesné datum narození není známo) poprvé spatřil světlo světa. Dnes uvnitř naleznete muzeum věnované skladateli.

bonn_11
Po menším hledání v dešti…
bonn_10
…nalezeno! Beethovenův rodný dům!

A víc už jsem toho bohužel v Bonnu nestihla :-). Celkově mám z tohoto města velice hezký pocit, všichni mi tu přišli moc milí a přátelští (ne jako v Rakousku!), cítila jsem se tam bezpečně i po setmění a zamilovala jsem si zdejší pečivo. Myslím, že i z těch mých pochmurných podzimních fotek je vidět, jak je Bonn krásné město. A já bych se vůbec nebránila se do něj zase někdy (nepracovně :-)) vrátit…