Lednová kosmetika

Než se pustím do sepisování dalších taiwanských zážitků, přináším tentokrát poněkud obsáhlejší sbírečku kosmetiky, která mě více či méně nadchla v průběhu měsíce ledna. A k tomu veselou historku, jak se mi na Taiwanu udělaly na hlavě dredy 😀

Antiperspirant Invisi Protect, Garnier

Velké zklamání! Antiperspirant skoro vůbec neúčinkuje, natož 48 hodin. Složení je sice bez alkoholu a parabenů, zato je v něm spousta jiných hrůz (PEG, silikon, hliník…). Neměl by dělat bílé skvrny na oblečení, což asi celkem funguje, nicméně vzhledem k tomu, že konzistencí je tento výrobek trochu mastný, dělá na oblečení pro změnu jinou neplechu. Vůně je jemná a klasická, což je sice fajn, ale trochu málo na to, abych mohla dát tomuto kousku kladné hodnocení.

srpnova_kosmetika_11

Balzám na rty Blood Orange, HaM 

Tento balzám jsem dostala od Nezdař k Vánocům. Má hezkou citrusovou vůni a lehkou máslovitou konzistenci. Po nanesení vytváří efekt lesku na rty, což může být pro někoho možná mínus, ale mně to nijak nevadilo. Nejedná se o nic extra výživného, spíš rty jen trochu zvláční a provoní. Pokud je máte bolavé a popraskané, tento balzám vás asi nezachrání. Přestože to není zrovna dvakrát hygienické, pro tato roztomilá kalíšková balení mám slabost. Zároveň jsem ale z tohoto důvodu používala balzám pouze doma –  měla jsem ho položený na nočním stolku a nanášela většinou před spaním.

Odličovač očního make-upu, Mixa

Další bod pro Mixu! Na rovinu říkám, že lepší odličovač na oči, než je tento, jsem dosud neměla. Odličovač je dvousložkový – s vodou a olejem – a hodí se i pro odličování voděodolného make-upu. Stačí jen protřepat, nanést trochu na tamponek, nechat působit a najednou jsou všechna líčidla z očí dole. Bez nutnosti drhnutí, bez štípání v očích nebo „zamlženého“ pohledu. Zázrak, který můžu jen a jen doporučit!

srpnova_kosmetika_5

Krém na ruce Aloe Vera & Karité, Bione

Tentokrát tu mám výjimečně jeden kousek od Bione, ze kterého jsem tak úplně unešená nebyla. Přišlo mi, že krém ruce sice na pohled hydratuje, ale pocitově mě po jeho nanesení pokožka pnula, jako bych ji měla vysušenou ještě víc než předtím, což bylo dost nepříjemné. Krém je dost mastný, takže bylo vždy potřeba chvilku počkat, než se vstřebá. A ani parfemací mě tento výrobek příliš nezaujal. Samozřejmě co se týče složení, nemůžu vytknout naprosto nic – jak je ostatně u Bione zvykem. Přesto bohužel musím konstatovat, že tento krém na ruce mi nesednul a podruhé už bych si ho nekoupila.

listopadova_kosmetika_4

Kondicionér Hair Refill, Schwarzkopf

Tento kondicionér jsem si koupila v kombu ještě s šamponem ze stejné řady, když jsme byli na Taiwanu a já už byla ze svých vlasů úplně zoufalá. Důsledkem vysoké vlhkosti prostě začaly strašně dredovatět a jejich rozčesávání se pro mě stalo každodenním předem prohraným bojem. Kondicionér byla moje poslední naděje. V domácích podmínkách mi po něm vlasy vždycky hrozně těžkly a plihly. Na Taiwanu jsem do nich lila tento přípravek po hektolitrech a ony se vesele kroutily a vlnily víc než kdy dřív. Za sebe tedy nemůžu říct, že by kondicionér nějak extra fungoval. Primárně je určený na vlasy suché a poškozené a obsahuje tekutý keratin, který by měl škody zahladit. Moje vlasy po něm sice možná byly na dotek hebčí a voňavé, ale nepřišly mi nijak vyživené a cuchaly se pořád dál. Možná jsem nevybrala úplně vhodný přípravek na svůj problém, ale ono je docela těžký nakupovat v taiwanské drogerii, kde máte všechny nápisy v mandarinštině :D. Když jsem projela očima složení, nenašla jsem v něm žádný silikon – což možná vysvětluje, proč mi tento kondicionér vlasy moc nevyhladil, přestože bych to tentokrát byla bývala uvítala.

lednova_kosmetika_2

Micelární voda pro suchou a citlivou pleť, L’Oreal

Tato micelárka byla jediným odličovačem, který jsem si s sebou brala na dovolenou na Taiwan. Chtěla jsem něco maximálně univerzálního, co se bude hodit i na odličování očí, a tento produkt mě rozhodně nezklamal. Micelárka je hypoalergenní, absolutně bez parfemace i bez alkoholu. Z pleti spolehlivě vytáhne všechny nečistoty i odstraní make-up. Docela dobře si poradí i s odlíčením očí, pokud zrovna nemáte po ruce dvousložkové odličovadlo. Kdybych si měla vybrat, tak samozřejmě radši zvolím výše zmiňovanou Mixu, která obsahuje olej, ale na dovolené se počítá každé deko v kufru :-). V očích každopádně micelárka vůbec neštípe, nepálí ani nedráždí. Složení je příjemně stručné a z mého pohledu nezávadné. Je pravda, že micelárka maličko vysušuje, ale to je jen drobná vada na kráse. Na základě své zkušenosti můžu říct, že je to naprosto skvělý univerzální odličovač nejen na cesty. Cenově se pohybuje okolo 100 Kč.

lednova_kosmetika_4

Krém na ruce „Oliva“, Balea

Spíš než o výživný krém se v tomto případě jedná o lehkou emulzi, která výborně poslouží třeba do práce, kde nechcete mít ruce po namazání dlouho mastné. I přes lehoučkou konzistenci krém docela dobře hydratuje. Ve složení najdete olivový olej, olivové máslo nebo panthenol. Žádné „zakázané“ látky jsem neobjevila. Vůně je neutrální a příjemná. Jediné, co můžu vytknout, je malé (100 ml) balení, které mi nikdy nevystačí na dlouhou dobu.

lednova_kosmetika_3

Z lednové knihovničky

Leden byl na poli literárním ve znamení hororu a poezie. Neznám lepší kombinaci 🙂

Joseph Sheridan Le Fanu – Zelený děs

Konečně jsem se přes Vánoce dostala k literárnímu dárku od Terky, který mě v knihovně čekal už nějaký ten pátek. Jedná se o sbírku pěti hororových povídek anglického spisovatele irského původu Josepha Sheridana Le Fanu. Většina jeho strašidelných povídek nese prvky nadpřirozena, nechybí trocha duchařiny, ale také detektivní zápletka či téma upírů… huuu, bojíte se?? No, já se tedy při čtení docela bála! Příběhy nejsou příliš rozvláčné, mají spád a i v omezeném prostoru povídky dokáže autor pěkně vystupňovat napětí! Sbírka vznikla ve druhé polovině 19. století, takže se sice jedná o poněkud retro záležitost, ale o to víc vás překvapí, jak dobře se to čte.

z_lednove_knihovnicky_1

Jaroslav Seifert – Město v slzách

Seifertova prvotina, kterou vydal v pouhých dvaceti letech,  patří do proletářské linie naší literatury 20. let minulého století. Člověk by čekal, že dnešnímu čtenáři, který se už nehodlá vrhat na barikády, nemá moc co říct. Ale opak je pravdou. Tam, kde se jiní básníci utápějí v patosu, Seifert přichází sice s podobnými tématy, ale zároveň s tak krásnými a originálními obraty, které už tehdy musely být předzvěstí toho, že se zrodil mimořádný básník.

…jsme dav.

Kdybychom chtěli a plivli na slunce,
zhasne.“

(Řeč davu)

Druhá část výboru obsahuje Seifertovu v pořadí druhou sbírku Samá láska, která svou proletářskou poezií navazuje na jeho prvotinu, ale již se zde objevují také první náznaky poetismu.

…nebe je plné hvězd
a pod hvězdami na všechny rány, na všechny rány nějaký balzám jest…“

(Večer na pavlači)

z_lednove_knihovnicky_2

Edgar Allan Poe – Černý kocour

A nakonec tu mám svého starého oblíbence, jehož hororové příběhy mi nikdy nepřestanou nahánět husí kůži. V této sbírce najdete skutečné perly Poeovy tvorby – nechybí nesmrtelné povídky jako Jáma a kyvadlo, Černý kocour, nebo Skokan. Krom hororové klasiky v knize najdete také několik detektivních či fantastických příběhů. Pokud se stejně jako já rádi bojíte a navazujete pocit mrazení v zádech, vězte, že nestárnoucí Poe vás v tomto směru rozhodně nezklame!

z_lednove_knihovnicky_3

V buddhistickém centru

Ráno v Dulanu nás přivítalo sluncem – po nočním slejváku ani památky. Rychle jsme zabalili kufry, rozloučili se s našimi „spoluvězni“ a vydali se hledat nějaké místo, kde bychom se mohli nasnídat.

Jail House hotel
Jail House hotel

Poté už jsme vyrazili směrem k Dulan Sugar Factory –  budově cukrovaru, který byl kdysi plný průmyslového života a představoval zdroj příjmů pro místní lidi. Cukrovar zavřel své brány v devadesátých letech dvacátého století. Místní umělci a řemeslníci však začali brzy znovu oživovat opuštěné sklady tím, že si tu otevírali improvizovaná studia a ateliéry. Vyvinula se tak unikátní umělecké scéna, která prý získává čím dál větší věhlas. O víkendech se tu konají koncerty a další kulturní akce. Bohužel to tu začíná žít až v odpoledních hodinách, takže jsme neměli možnost vychutnat si tu pravou atmosféru. Večer už jsme potřebovali být v Tainanu, a tak jsme se nemohli v Dulanu tak dlouho zdržovat.

Dulan Sugar Factory
Dulan Sugar Factory

Navštívili jsme zde ale ještě jedno místo, tzv. Moonlight Inn – starobylé lesnické stavení z japonských dob, které leží v kopcích nad Dulanem. Konají se tu četné výstavy místních umělců a je odsud krásný výhled až k oceánu.

Moonlight Inn
Moonlight Inn

Okolí Dulanu nabízí také jednu geologickou zvláštnost – vodu tekoucí vzhůru. Fakt bych tomu nevěřila, kdybych to na vlastní oči neviděla. Parkem protéká malý potůček, který v určitém úseku cesty zcela zjevně teče do kopce! Doteď se nám nepodařilo jednoznačně zjistit, čím je tento jev způsobený. Možná je mezi čtenáři nějaký fyzik, který by nám to mohl vysvětlit v komentáři 😀

Fakt teče vzhůru!
Fakt teče vzhůru!

Každopádně jsme si tu udělali hezkou zastávku a ochutnali zde u stánku dosud neznámý druh ovoce – sugar apple, které mi chutí trochu připomínalo sladký meloun. Posilnění jsme se vydali zase na cestu. Čekal nás teď poměrně dlouhý přejezd. Našim nejbližším cílem byl Foguangshan.

Sugar apple
Sugar apple

Veliký chrámový komplex Foguangshan je považován za buddhistické centrum jižního Taiwanu. My jsme navštívili „pouze“ Buddhovo pamětní centrum – působivý muzejní komplex, který zahrnuje 12 symetricky rozestavených pagod a obrovského Buddhu sedícího na vrcholku hlavní budovy.

Foguangshan
Foguangshan

Je to mimořádně působivé místo. Svatyně jsou krásné a v moderním stylu – centrum bylo postaveno teprve před několika málo lety. Byli jsme nadšení z ochotného personálu, který uměl výborně anglicky a vysvětlil nám všechno, co nás zajímalo. A dokonce jsme si tu i vyzkoušeli kaligrafii!

Docela nám to šlo!
Docela nám to šlo!

Nechali jsme si tu také vylosovat „words of wisdom“ – jakousi věštbu, se kterou se často můžete setkat v buddhistických chrámech. Buddha nikdy nedává jednoznačné odpovědi, ale slova, která člověka můžou navést. Po vylosování čísla nám naše „asistentka“ Judy vyhledala příslušné moudro a vysvětlila nám, jak si ho máme vyložit. A přišlo mi, že s mým „moudrem“ se hodně trefila, takže na tom asi něco bude 😉

Větší než obvykle :)
Větší než obvykle 🙂

Po prohlídce svatyní jsme ještě oběhali pár všudypřítomných šopíků. Strýcovi jsem slíbila přivést z Taiwanu vonné tyčinky a tady měli přímo ty chrámové a ještě v megabalení po sto kusech 🙂 A opět jsme neodolali sladkým mocchi. Pak už byl ale nejvyšší čas přesunout se do Tainanu.

Foguangshan po setmění
Foguangshan po setmění

V Tainanu jsme si nejprve našli hotel a potom hned vyrazili na večeři, protože jsme za celý den ani neměli čas se pořádně najíst. Teď jsme si to docela vynahradili. Péťa našel na TripAdvisoru tip na jednu malou restauraci, kam chodí místní. Interiér opět nic moc, ale to jídlo! Jako předkrm jsme si dali chobotnici s omáčkou a každý jednu velkou nudlovou polívku s mořskými plody, která se skoro ani nedala sníst. A navrch ještě taiwanské pivo!

Jídlo - nejlepší závěr dne :)
Jídlo – nejlepší závěr dne 🙂

Následující den jsme se měli setkat s Mendy, s níž naše cesta začala nabírat hodně zajímavý směr ;-)!

Bramborový salát s jablkem

Vím, že s tímto receptem přicházím trochu s křížkem po funuse, ale přestože bramborový salát chutná nejlíp na Vánoce, i přes rok se najde spousta příležitostí, kdy si ho můžete připravit. Já se tentokrát rozhodla vyzkoušet nějakou inovovanou variantu a zvítězil tento recept z kuchařky Dity P. Množství odpovídá zhruba porci pro 2-3 osoby.

  • 0,5 kg salátových brambor, uvařených ve slupce a oloupaných
  • 1 cibule, nakrájená nadrobno
  • 1 sladší jablko, nakrájené na kousky
  • 5 znojemských okurek, nakrájených nadrobno
  • 3 vařená vejce, nakrájená na kousky
  • sůl a čerstvě namletý pepř
  • 100 g majonézy
  • 3 lžíce citronové šťávy
  • 1 lžíce dijonské hořčice

Brambory nakrájíme na větší kostky a dáme do velké mísy. Přidáme k nim cibuli, jablko, okurky a vejce. Osolíme, opepříme, přidáme majonézu , citronovou šťávu a hořčici. Vše promícháme, dochutíme a dáme alespoň na hodinu odležet do lednice.

bramborovy_salat s jablkem_1

Jablko je v bramborovém salátu zajímavým ozvláštněním. Pokud fandíte sladkokyselé chutí, určitě pro příště zkuste svůj tradiční recept takto vylepšit. My jsme si na něm moc pochutnali!

Listopadová a prosincová kosmetika

V listopadu jsem příspěvek do DROGa rubriky nestihla připravit, a tak toho dnes bude trochu víc než obvykle. Snad to přežijete 🙂

Lak na vlasy pro sílu a plnost vlasů, Taft

Snažím se poslední dobou vlasy příliš nezatěžovat stylingem, ale na používání laku jsem si spolu s delším sestřihem zase nějak navykla. Tentokrát jsem zvolila opět řadu Taft – a sice lak pro sílu a plnost vlasů, který slibuje krom mega silné fixace také zhušťující efekt. Popravdě jsem s ním ale nijak zvlášť spokojená nebyla. Připadá mi, že vlasy slepoval a ty pak těžknuly. A s tou fixací to taky nebyla žádná velká sláva. Venku trochu zafoukalo a přišlo mi, jako bych si žádný lak na vlasy ani nedala :/…

cervencova_spotreba_8

Make-up Match Perfection, Rimmel (odstín 100 Ivory)

Make-upy od Rimmelu jsou téměř vždycky sázka na jistotu a ani tento nebyl přešlapem. Na první pohled mě okouzlil hrozně příjemnou a těžko definovatelnou vůní, což je sice u make-upu poněkud druhořadé, ale potěší to :). Make-up má spíš tekutější konzistenci, nevytváří na pleti masku, je lehoučký. Pravdou je, že taky tím pádem moc nekryje – spíš pleť trochu barevně sjednotí a dodá jí zdravý rozzářený vzhled. O celodenní výdrži by se taky dalo polemizovat, ale používala jsem ho převážně v létě, kdy je to v tomto ohledu holt těžší a obstojí málokterý make-up. Nejsvětlejší odstín 100 Ivory má podtón trochu do oranžova, což by mi na zimu asi úplně nesvědčilo, ale k letnímu opálenému tělu sednul celkem pěkně. U make-upu vždycky ocením i ochranu před slunečním zářením a v tomto případě se make-up může pochlubit SPF 18. Suma sumárum: asi už jsem měla od Rimmelu i lepší kousky, ale určitě můžu tento make-up doporučit k vyzkoušení, zvlášť pokud nepotřebujete nějaké velké krytí a jde vám hlavně o přirozený vzhled.

cervencova_kosmetika_1Tělový krém SOFT, Cien

Dle mého skromného názoru je toto jeden z nejlepších kosmetických produktů z Lidlu vůbec. Co na tomto krému zbožňuju? Jak vůní, tak konzistencí se pohybuje někde mezi klasickou modrou Niveou a Niveou Soft. Není přehnaně mastný, výborně se roztírá a stejně tak i vstřebává… A hlavně opravdu dobře hydratuje. Krabička o objemu 250 ml vás vyjde na 49 Kč, takže ještě ke všemu kvalitka za lidovou cenu. A balení mi mimochodem také velmi vyhovuje – tyhle šroubovací krabičky jsou super třeba na cesty. Jediné, co vytýkám, je složení, v němž bohužel nechybí PEG, silikon ani parabeny. Veliká škoda, jinak by to bylo na jedničku!

listopadova_kosmetika_1Tělový krém, Cellina

A máme tu i jeden zahraniční kousek! Když mi na Taiwanu došel výše zmiňovaný tělový krém od Cienu, vyrazila jsem na lov do drogerie v Hualienu. Musím říct, že taiwanské drogerie nemají v tomto ohledu příliš široký výběr, a tak jsem vzala zavděk touto modrou krabičkou, na jejímž obale jsem si moc nepočetla, ale intuitivně jsem vycítila, že by se mohlo jednat o jakousi asijskou Niveu :D. A taky že jo! Krém byl dost hutný a výživný, v krabičce voněl celkem neutrálně, ale po rozetření na kůži jsem z něj cítila trochu kořeněnou vůni. Složení, které bylo jako jediné na obale psané „našim“ písmem, odhalilo PEG a paraben. Ale jinak velká spokojenost – na cestách mi posloužil více než dobře. Cenově se pohyboval okolo 70 taiwanských dolarů.

listopadova_a_prosincova_kosmetika_1

Šampon s jablkem a papayou, Alverde

Když jsem si všimla, že drogerie DM konečně začala prodávat šampony od Alverde ve větší velikosti (300 ml) a navíc za skvělou cenu (55 Kč), velmi jsem se zaradovala a hned jsem se rozhodla vyzkoušet tento kousek s extrakty z ovoce. Šampon by měl být vhodný pro všechny typy vlasů a opravdu hezky voní po jablíčkách s kapkou tropického ovoce. Na to, že je přírodní, docela dobře pění. Neobsahuje syntetické, vonné, barvící ani konzervační látky a ve složení nenajdete ani žádné silikony. Vlasy nijak nezatěžuje ani nemastí, vypadají po něm zdravě, takže můžu tento šampon s klidným srdcem doporučit.

zarijova_kosmetika_11

Antiperspirant „Aloe“, Lady Speed Stick

Gelový Lady Speed Stick je asi ten nejúčinnější ze všech antiperspirantů, které jsem kdy vyzkoušela. V parných dnech nebo při stresových situacích mi nikdy nic proti pocení nezabralo lépe. Parfemace je sice na můj vkus moc nasládlá, ale jinak ok. Od dokonalosti tento výrobek dělí pouze jeho fatálně hrozné složení – že tam je hliník, to asi nikoho nepřekvapí, ale pak to pokračuje spoustou silikonů a PEG… Takže vyvstává opět moje klasické antiperspirantové dilema: je pro mě v tomto případě důležitější funkčnost nebo složení?

rijnova_kosmetika_2

Krém na ruce Wunderschön, Isana

Limitovaná edice krému na ruce od Isany s panthenolem a bambuckým máslem pro suchou pokožku mě ani tentokrát nezklamala. Krém má sice trochu nasládlejší květinovou vůni, ale v tomto případě jsem jí i celkem přišla na chuť, ačkoliv normálně slaďárny moc nemusím. Krém je trochu mastnější, což se na zimu hodí, ale je třeba počítat s tím, že tím pádem i déle trvá, než se vstřebá do pokožky. Výsledkem jsou ale hezky zjemněné a hydratované ruce. Ve složení výrobku jsem tentokrát nenašla nic závadného, takže jej mohu s klidným srdcem doporučit :-). listopadova_kosmetika_2

Regenerační denní krém s heřmánkem, Alverde

Krém je určen pro citlivou pokožku, obsahuje heřmánek a vitamín E. Má celkem lehkou a ne příliš mastnou konzistenci, přesto se ale docela špatně po pleti roztírá. Na některých místech obličeje – zejména na spáncích – se mi drolil pod make-upem. Taky mám pocit, že pleť nijak intenzivně nehydratoval – někdy mě i přes nakrémování pleť na tvářích trochu pnula. Vůně není příliš heřmánková, spíš trochu nasládlá, ale přesto příjemná. Složení je bez zbytečné chemie, jak bývá u Alverde zvykem. V době, kdy jsem ho začala používat, se mi strašně osypala pleť. Nebylo to nijak viditelné, ale na dotek jsem měla celý obličej strašně hrubý. Těžko říct, co to způsobilo, ale krom tohoto krému jsem žádnou „neozkoušenou“ kosmetiku v té době nepoužívala. Pro všechny případy jsem tedy tento Alverde krém v té době vysadila a používala místo něj osvědčenou Niveu. Pleť se dala asi během týdne zase do pořádku. Když jsem se pak ke krému Alverde vrátila, dlouho se na pleti žádná reakce neobjevila… dokud jsem si s sebou krém nevzala do Istanbulu, kde jsem ho používala nepřetržitě – na den i na noc. Po několika dnech jsem měla pleť zase osypanou, ikdyž ne v takové míře jako poprvé. Za sebe tedy bohužel nemůžu tento výrobek doporučit :(.

unorova_kosmetika_6

Na obratníku Raka

Je pátek třináctého. Zatímco celý svět bude už za pár hodin sledovat nepochopitelnou tragédii, která se odehraje v centru Paříže, před námi je vůbec nejkrásnější den naší dovolené…

na_obratniku_raka_2

Jen neradi jsme opouštěli náš rozkošný soví hotýlek v Hualienu, ale čekalo nás spoustu dalších dobrodružství a za oknem horce pálící slunce. Tentokrát jsme plán dne vymýšleli víceméně za pochodu. V průvodci nás nalákala návštěva Cow Mountain Beach, malé pláže asi 27 km jižně od Hualienu, kde se prý vyhneme turistickým davům. Velmi strmá silnička, která k pláži vede, je myslím jasným vysvětlením, proč tam na turistu člověk nenarazí 😀

na_obratniku_raka_1

Tichý oceán! Poprvé v životě na jeho břehu a v jeho vlnách! Koupat se na tomhle místě moc nedá – silné vlnobití a strmý sráz pod vodní hladinou budí respekt. A mně úplně stačilo ráchat si nohy ve vlnách, sbírat barevné oblázky a fascinovaně koukat na tu krásu. Tichý oceán! Wow!

na_obratniku_raka_3

A pokračovali jsme rovnou další velkou premiérou, překročením obratníku Raka jsme se poprvé ocitli v tropech. Krajina okolo nás se opravdu začala měnit, přibylo palmových stromů a příroda najednou začala být mnohem bujnější a zelenější. U památníku naznačujícího průběh obratníku jsme se museli proboxovat davem čínských turistů, takže honem pár rychlých fotek a zase pryč, směrem na jih.

na_obratniku_raka_4

Frčeli jsme si to po Highway 11, která vede úzkým pásem nížinného pobřeží mezi mořem a pobřežními horami, které tvoří strmé sopečné útesy. Mít po levé straně průzračný oceán a po pravé zelené hory zalité sluncem je ta nejkrásnější podívaná, která se snad nikdy nemůže omrzet.

na_obratniku_raka_5

Další zastávku jsme si udělali u Jeskyně osmi nesmrtelných. Je to místo nejstaršího nalezeného lidského osídlení na Taiwanu, dnes je bohužel většina jeskyní přeměněna v poněkud křiklavé buddhistické svatyně. V této oblasti je prý také možné pozorovat ve volné přírodě makaky, na ty jsme ovšem neměli štěstí. Zato se tu na mě ve velkém slétala tropická komáří hejna 😀

na_obratniku_raka_6

Před soumrakem jsme dorazili na další fascinující místo – most Sansiantai, někdy také označovaný jako Dragon Bridge. Obloukový most svým tvarem z dálky skutečně připomíná dračí tělo a spojuje pevninu s malým korálovým ostrůvkem.

na_obratniku_raka_7

Před západem slunce už tu ani nebylo moc turistů, a tak jsme si mohli užít klidnou atmosféru tohoto krásného a romantického koutu světa.

na_obratniku_raka_8

V podvečer jsme přijeli do Dulanu, rázovité menší vesnice, která je domovem řadě umělců, hudebníků, cizinců i mladých taiwanců, kteří sem unikli před ruchem velkoměsta. Jeho krásy jsme se rozhodli prozkoumat až následující den, večer se totiž spustil strašný liják. V Dulanu jsme docela dlouho hledali hotel – ten první se nám zdál moc drahý, ve druhém už neměli volný pokoj a ten třetí jsme pro změnu podle GPSky vůbec nenašli 😀 Až na čtvrtý pokus jsme měli štěstí a sehnali jsme rozkošnou „celu“ v hotelu s příznačným názvem Jail House, který byl skutečně celý zařízen ve vězeňském stylu. Dokonce i dveře od pokoje byly zašoupávací a na visací zámek 😀

na_obratniku_raka_9

Lepší ubytování jsme si v alternativním Dulanu ani nemohli přát. Po nezbytné večerní hygieně (sociální zařízení bylo také poněkud strohé a vězeňské :D) jsme zavřeli naši celu a s nadějí, že vytrvalý déšť do rána přejde, jsme šli na kutě.

Taroko

Brzy ráno jsme pokračovali v naší cestě do národního parku Taroko, kterou nám předchozího večera zablokoval sesuv půdy. Nyní už byla silnice zase průjezdná, ale přesto se místy jelo jenom v jednom pruhu, a tak nám cesta trvala o něco déle, než jsme předpokládali.

Ještě před vjezdem do národního parku jsme si udělali krátkou zastávku na vyhlídce na útesy Qingshui. Strmé pobřežní útesy jsou na východním pobřeží Taiwanu běžnou záležitostí. Qingshui cliffs jsou toho nejkrásnější ukázkou. Útes se skládá z tvrdých břidlicových a mramorových skalních stěn, které vystupují do výšky 200 až 1000 m nad hladinu moře. Tvoří nejvýchodnější část Centrálního pohoří a patří prý k nejstarším skalním útvarům na celém Taiwanu.

Qingshui cliffs
Qingshui cliffs

Poté už jsme pokračovali rovnou do turistického centra národního parku, kde jsme si vyzvedli mapu a nechali si poradit zajímavá místa, která stojí za návštěvu. K vidění je toho tolik, že se samozřejmě nedá za jediný den stihnout vše a navíc je spousta turistických stezek otevřená v závislosti na aktuálním počasí. Určitě je proto nezbytné informovat se na začátku cesty v turistickém centru na aktuální stav.

Národní park Taroko je se svými mramorovými stěnami, bujnou vegetací a horskou krajinou jedním z největších turistických lákadel na celém Taiwanu. Park má rozlohu 1200 km2 a stoupá od mořské hladiny do výšek kolem 3700 m.

Taroko v celé své kráse
Taroko v celé své kráse

Najdete tu téměř všechny biogeografické zóny zastoupené na Taiwanu, díky čemuž je Taroko domovem více než poloviny druhů rostlin i živočichů ostrova. Středem parku protéká řeka Liwu, která cestou vyhlodává hluboká údolí a kaňony, než se dostane dolů k moři. V jednom úseku své trasy vytváří soutěsku Taroko, 18 km dlouhý kaňon s mramorovými stěnami, který mnozí lidé řadí k nejkrásnějším asijským krajinným zajímavostem.

Řeka Liwu
Řeka Liwu

My jsme začali naše putování po národním parku u tzv. Eternal Spring Shrine. Nedaleko od administrativního centra parku stojí na útesu nad řekou Liwu památník věnovaný 450 dělníkům, kteří přišli o život při stavbě silnice. Malý potůček, který nikdy nevysychá, prýští na skály pod památníkem a dodává mu vzhled, jako by měl vznešený šedý vous.

Eternal Spring Shrine
Eternal Spring Shrine

Poté už jsme pokračovali směrem ke Swallow Grotto – jedné z nejužších a také nejslavnějších částí mramorové soutěsky.

Swallow Grotto
Swallow Grotto

Před vstupem do kaňonu jsme si v turistickém stánku vyzvedli helmy. Jejich nošení není povinné, ale faktem je, že už tady několik turistů zemřelo v důsledku padajícího kamení, takže opatrnosti není nazbyt. Zapůjčení helmy je zcela zdarma – vydají vám ji oproti uvedení jména a telefonního čísla – a navíc to na fotkách vypadá, jako by jsme byli na nějaké fakt drsné horské expedici 😀

Účastnící expedice
Účastnící expedice

Některé turistické stezky byly zpřístupněny pouze do určitého úseku. To byl třeba případ Baiyang Trail – cesta k vodopádu Baiyang byla uzavřena kvůli následkům tajfunu. První úsek stezky byl ale krásný – vedl po břehu řeky a hrozně mi připomínal malebné údolí Salzy v Rakousku.

Tudy cesta nepovede...
Tudy cesta nepovede…

Než jsme se nadáli, den utekl jako voda a začalo se stmívat, což pro nás bylo znamení, že se musíme přesunout do Hualienu a najít si hotel, kde dnes přenocujeme. Hualien je druhým největším městem na východním pobřeží a údajně také jedním z nejpříjemnějších měst na Taiwanu. A já bych doplnila, že se tam taky nachází jeden z nejpříjemnějších hotelů na Taiwanu – Owl Castle :-).

Owl Castle
Owl Castle

Byli jsme rádi, že nás osud zavál právě sem. Hotýlek byl hrozně levný, stylově vyzdobený soví dekorací (na Taiwanu jsou sovy považovány za symbol štěstí) a zvenčí vypadal díky desítce svítících sovích soch jako z Harryho Pottera :D! A personál byl moc příjemný a ochotný.

Naše soví hnízdo
Naše soví hnízdo

Ještě ten večer jsme vyrazili podívat se do centra a… na noční trh, už zase :D! Konečně jsme tu ochutnali vyhlášenou taiwanskou specialitu – „stinky tofu“. Smrdí sice jako bolavá noha, ale chuťově je vynikající. Péťu teda moc neohromilo, ale já jsem si moc pochutnala, protože tofu zbožňuju!

Poté už byl nejvyšší čas vydat se zpátky do hotýlku. Ten večer jsme neměli ani sílu naplánovat itinerář na další den – Taroko nás totálně vyčerpalo a nad čtením průvodce jsme doslova odpadli. Nakonec bylo ale nesmírně osvěžující nechat následující den náhodě…

Ulice Hualienu
Ulice Hualienu

Město zlatokopů

Bývalé zlatokopecké městečko Jiufen, schoulené v horách a z druhé strany izolované mořským pobřežím, bylo v japonském koloniálním období historickým centrem a do 30. let minulého století prosperovalo natolik, že si vysloužilo přezdívku „Malá Šanghaj“. Dnes představuje turisticky zajímavou zastávku při cestě po severovýchodním pobřeží.

mesto_zlatokopu_1

Nás Jiufen překvapil především příznivými cenami suvenýrů. Nakoupili jsme tu nějaké čaje i směšně levnou dřevěnou sošku Buddhy. Nejlepším výchozím bodem pro nákupy je dlouhá úzká ulice Jishan Street. Naleznete tu spoustu krámků s jídlem, pitím a různými rukodělnými výrobky, čajovny i restaurace.

mesto_zlatokopu_2

Bohužel i druhý den v Jiufenu nám propršel, ale aspoň jsem na dovolené využila svou fešnou žlutou pláštěnku, kterou jsem si koupila v Taipei na nočním trhu v Raohe. Nakonec se ukázalo, že zrovna v Jiufenu ten déšť až tolik nevadí, protože jsme stejně většinu času strávili v obchodech, v restauraci a nakonec v chrámě.

mesto_zlatokopu_3

Před čtvrtou odpoledne jsme se s Jiufenem rozloučili – čekal nás totiž poměrně dlouhý a náročný přejezd do městečka Hualien, které jsme si zvolili jako výchozí bod pro cestu do národního parku Taroko následující den. Tady získala naše dovolená ty pravé adrenalinové grády… Po východním pobřeží Taiwanu vede směrem na jih de facto jen jedna silnice. Po levé ruce máte hlubokou propast klesající do moře a po pravé skaliska a hory. Když k tomu připočtete úzké horské serpentiny, brzké stmívání, vytrvalý déšť a fakt, že místní řidiči jezdí jako prasata, asi z toho máte taky hrůzu v očích. Kolem šesté večer už jsme byli od Hualienu vzdálení asi jen půl hodiny cesty, když jsme se znenadání dostali do kolony. Okolo bylo několik policajtů, a tak jsme si mysleli, že se možná jen stala nějaká nehoda a za chvíli se auta zase rozjedou. Snažili jsme se s jedním z policistů zapříst rozhovor, abychom zjistili, co se stalo, ale ukázalo se, že ani jeden z cca šesti příslušníků anglicky vůbec neumí :-O. Vytrvale se nám ale snažili něco vysvětlovat a ukazovali při tom sedm prstů na ruce. Jak si to přebrat? Že silnice bude zase průjezdná v sedm večer? Za 7 hodin?? Nebo snad za sedm dní???

Naštěstí žijeme v době moderních technologií, a tak Péťa i policajt vytáhli své chytré telefony a za pomoci gůgl překladače jsme se konečně dozvěděli, že v důsledku deště došlo na silnici k sesuvu půdy a cesta bude volná až zítra v 7 ráno. Byli jsme rádi, že jsme se nakonec tak dobře domluvili 🙂 a hlavně že nás sesuv nezastihl na nějakém horším místě, kde bychom třeba ani neměli možnost auto obrátit. Nedejbože kdyby to spadlo na nás.

Nezbývalo nám nic jiného, než se vrátit zpět do nejbližší vesnice Su’ao Township, kde jsme zastavili u prvního hotýlku, abychom přenocovali a brzy ráno mohli pokračovat v cestě.

mesto_zlatokopu_5

V horských serpentinách u Hualienu se poprvé ukázalo, že je to příroda, kdo má tady na Taiwanu vždycky poslední slovo, a my se jí chtě nechtě musíme podřídit. Od té doby už nám bylo jasné, že náš den po dni rozepsaný plán… je prostě jenom plánem 🙂

mesto_zlatokopu_4

Na cestě

V úterý ráno jsme se rozloučili s našim útulným taipeiským bytečkem i hostitelkou Anny, která byla tak hodná, že nám nabídla odvoz vlastním autem až k autopůjčovně. Byli jsme jí za to hrozně vděční – navíc nám udělila i několik rad ohledně dopravy na Taiwanu a neustále nám kladla na srdce, abychom na sebe dávali pozor 🙂

V autopůjčovně všechno proběhlo bez problémů a za chvíli už jsme seděli v naší luxusní stříbrné Toyotě Altis s automatickou převodovkou a vyrazili na desetidenní cestu po ostrově. Naší první zastávkou se stalo historické město Tamsui, respektive pobřežní oblast Fisherman’s Wharf s dlouhým molem, odkud jsme poprvé zahlédli vlny Čínského moře.

na_ceste_1

Prošli jsme se po promenádě, kde jsme si koupili rybí (jak jinak) oběd a pokračovali jsme po „Mostě lásky“ až k tržišti. Na místní tržiště moc turistů takhle přes den asi nezabloudí, a tak si nás prodávající předcházeli, aby nám nabídli k ochutnání své produkty :D. Koupili jsme si tu na zahřátí vynikající zázvorový čaj a pro rodinu jako suvenýr sušené maso z mečouna.

na_ceste_2

Také jsme se tu seznámili s docela unikátním systémem parkování. Zaparkovat auto můžete na Taiwanu prakticky kdekoliv – pokud se jedná o placené parkoviště, najdete po návratu k autu za stěračem účtenku. Na její zaplacení máte asi 14 dnů a můžete ji uhradit v kterémkoliv obchodě sítě 7Eleven. My jsme se s placeným parkovištěm setkali pouze na několika málo místech (krom Tamsui třeba později v Jiufenu) – jinak se všude dalo parkovat zdarma.

Naše další cesta vedla do geoparku Yeliu. Tento vápencový mys vybíhající daleko do Východočínského moře je specifický svými zvláštně tvarovanými skalními formacemi. Miliony let zde vítr a moře nahlodávaly a ohlazovaly stovky skal a propůjčily jim tak bizarní tvary.

na_ceste_5

Nejslavnějším útvarem, který zde můžete vidět, je Královnina hlava, která připomíná bustu královny Nefertiti. Yeliu je rozhodně jedno z nejpůsobivějších míst na Taiwanu a my jsme zde strávili spoustu času, až dokud se nesetmělo.

na_ceste_6

Pak už jsme museli pokračovat do městečka Jiufen, kde jsme se chystali přenocovat. V Jiufenu nás bohužel zastihl docela silný slejvák a navíc jsme byli zklamaní tím, že tu nepanuje čilý noční život, jak jsme si představovali.

na_ceste_7

Po ubytování a krátké procházce po okolí jsme se vrátili zpátky do hotelu a rozhodli se trochu přehodnotit naše další plány. V Jiufenu jsme nakonec strávili ještě většinu následujícího dne – o tom ale více zase v příštím článku…

Z prosincové knihovničky

Možná jste si všimli, že minulý měsíc jsem pravidelný příspěvek do čtenářské rubriky vynechala. Ano, je to ostudné, ale v listopadu jsem vůbec nic nepřečetla! Ne že bych se na dovolené nesnažila, ale času přece jen moc nebylo. A teď přes Vánoce to taky nebyla žádná sláva. Takže tentokrát jenom skromně pár titulů a od Nového roku (jako obvykle) předsevzetí trochu se v tom čtení polepšit ;-)!

Kathryn Lambová – Klíč k určování kluků

Z recese jsem oprášila Klíč, který mi kdysi dávno nadělily holky k Vánocům :D. Je to taková hezká obdoba klíče botanického, pouze zaměřená na osoby rodu mužského, které jsou v knize přehledně rozděleny na několik čeledí. U každé je pak uvedeno charakteristické chování příslušníka čeledi, místa výskytu a několik dalších užitečných informací a tipů :D. Musím říct, že se jedná o knížku, která skutečně nestárne a taky o báječné antidepresivum. Doporučuji jako četbu na dobrou noc po náročném dni ;-).

z_prosincove_knihovnicky_1

Robert Fulghum – Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Kdysi jsem si myslel, že záleží na tom, aby slova přesně pasovala. Dnes vím, že slova nikdy nebudou úplně pasovat. Kvalitní život nikdy nepřestáváme stavět. Ve svých pětapadesáti rozhodně nemám chuť s někým diskutovat o jeho syntaxu a metaforách. Co děláme, je důležitější než to, co máme na jazyku. Na krédech nezáleží – ukaž mi jak žiješ… …Chci – a moc doufám, že tomu tak je -, aby život, o němž píšu, se nelišil od toho, který žiju.“

Knížka, kterou to všechno začalo. Fulghumova prvotina, která je stejně stará jako já :). Pravdivá, lidská a laskavá, plná humoru a příběhů z „obyčejného“ života. Je zbytečné dodávat něco víc.

z_prosincove_knihovnicky_2

Don Miguel Ruiz – Čtyři dohody

Tak už se tento bestseller dostal i ke mně. A musím říct, že mě knížka docela mile překvapila. Samozřejmě místy je až moc filosofická a asi by nebylo na škodu, kdyby se ta toltécká moudrost čtenáři podala víc věcně. Ale v zásadě musím s myšlenkami knihy souhlasit! Oč by byl svět jednodušší, kdybychom v sobě od dětství nenesli staré křivdy a přijali se takoví, jací skutečně jsme. Kdybychom přestali řešit, co si o nás kdo myslí a netrápili se domněnkami, které často ani nejsou založené ne realitě… I přesto si myslím, že existují lepší a návodnější knížky zaobírající se podobným tématem. Čtyři dohody jsou až moc stručné a zajímavé myšlenky příliš nerozvádí.

z_prosincove_knihovnicky_3