Říjnová kosmetika

Během podzimní dovolené jsem měla krom literatury dostatek času také na svůj druhý koníček – kosmetiku 😉

Lak na nehty Colorama, Maybelline (odstín č. 160 a č. 91)

Tento hnědý kousek (č. 160) jsem původně vůbec neměla v plánu kupovat, jenže… Když jsem si k pokladně přinesla jeho růžového kolegu, paní prodavačka na mě: „A víte, že zrovna máme na značku Maybelline akci 1+1 zdarma? Nechcete si k tomu laku ještě něco vybrat?“ No, to víte že mě nemusela moc dlouho přemlouvat :D! Protože laky Colorama mají krom nového designu taky spoustu nových odstínů, byla jsem postavena před vskutku náročný úkol vybrat si v té rychlosti tu nejlepší barvu. Všechny byly totiž moc krásné. Nakonec jsem usoudila, že mi poslední dobou chybí v lakovacím arzenálu nějaká decentní hnědá a sáhla jsem tedy po tomto zlato-hnědém odstínu. A myslím, že to nebyla špatná volba. Já mám sice radši matné barvy bez shimmeru, ale tato vypadá na nehtech opravdu hezky a elegantně. V první vrstvě vypadá lak spíš bronzově, ale se dvěma už je vyloženě hnědý s lehkými zlatými odlesky. Zkrátka barva, kterou se nedá nic zkazit a hodí se ke všemu. Nejvíc zvědavá jsem ovšem byla na to, zda se s novými obaly nezměnila také kvalita Colorama laků. Předtím jsem si je totiž nemohla vynachválit. Připadají mi teď trochu tekutější než dřív, což pro mě není úplně plus. Na druhou stranu ale usychají rychle a to i ve více vrstvách. A co se týče výdrže? Hnědý lak mi na nehtech vydrží bez porušení tak 3-4 dny, pak už se většinou začne na konečcích trochu ošoupávat.

Tmavě korálový odstín č. 91 má výdrž mnohem lepší. Bez jakéhokoliv nadlaku ho můžu nosit na rukou klidně i víc než týden a pořád vypadá hezky. Za mě je to tedy z této dvojice jasný vítěz.

cervencova_spotreba

Krém „Suntime Plus“, Fin Club

Krém jsem dostala od našich k svátku. Je vhodný zejména po slunění – pokožku by měl ochraňovat a regenerovat. Obsahuje mandlový olej, rostlinné karotenoidy a výtažky z violky trojbarevné a měsíčku a podle popisu by se měl hodit prakticky pro jakoukoliv pokožku, snad jen s výjimkou té mastné. Přestože mi zpočátku tak úplně nevoněl, na pleti je skutečně příjemný. Používala jsem ho přes léto jako noční krém a ráno jsem se vždycky budila s opravdu jemnou pletí. Má polomastnou konzistenci, ale bez obav se hodí i jako podklad pod make-up, jak jsem mohla otestovat v průběhu prvních podzimních dnů. Celkem příjemně mě překvapil a na to, že je to Fin Club, mi ani ta cena nepřišla nějak přemrštěná. Jediným slabším místem je složení, ve kterém najdete všechno možné od parabenů až po PEG, za což dávám body dolů.

srpnova_kosmetika_4

Oční linky ve fixe Super Fine, Essence (odstín 01 deep black)

Rozhodla jsem se, že se naučím konečně tvořit hezké oční linky. Po letech linkování s klasickou tužkou jsem zatoužila po něčem „profesionálnějším“. Protože jsem ale nevěděla, jak mi to půjde, sáhla jsem pro začátek po těchto linkách od Essence, které seženete za příjemnou cenu okolo 60 Kč. Na první pohled mi nepřišly špatné – mají opravdu tenoučký hrot, díky němuž se vám snadno podaří vytvořit takový ten pěkný „ocásek“ na konci :-). S kreslením jsem však zpočátku měla trochu problém – přišlo mi, že tužka kreslí strašně slabě… do té doby, než mě napadlo skladovat ji ve svislé poloze hrotem dolů, aby do něj natekla barva :-). Když už se mi podařilo linku na víčku vytvořit, tak držela opravdu jako přibitá až do večera a nerozmazala se, což je oproti klasické tužce určitě velké plus. Manipuluje se s ní poměrně dobře, hrot není příliš tvrdý, ale zároveň se při vykreslování ani moc neohýbá. Bohužel ale nemám s čím srovnávat. Pracovat jsem se s linkama nakonec docela naučila, i když to chtělo cvik. Teď už bych si určitě troufla na nějaký dražší a profesionálnější kousek, tak uvidíme, co v drogerii příště ulovím ;-).

kvetnova_kosmetika_7

Štětec na korektor, For your beauty

Pořídila jsem si do sady ještě jeden štětec na korektor, protože ten z levnější řady začal strašně pelíchat a celkově mi přišel jako dost nekvalitní kus. K mému překvapení mi u pokladny naúčtovali cenu právě této nižší řady, takže štětec mě stál nějakých dvacet nebo třicet korun. No nezlobila jsem se :-). Pracuje se mi s ním dobře, rukojeť je pevná a štětinky jemné – zatím ani jedna nevypadla. Kdo sleduje DROGa rubriku pravidelně, ten jistě ví, že tyto štětce seženet v drogeriích Rossmann :-).

rijnova_kosmetika_6

Krém na ruce „Diamant“, Balea

Klasický baleácký krém na ruce tekutější konzistence, přiměřené hydratace a příjemně nasládlé vůně. S panthenolem, rychle se vstřebávající. Ideální doplněk na váš pracovní stůl či kuchyňskou linku vedle dřezu ;-).

srpnova_kosmetika_3

Šampon s aloe a ibiškem, Alverde

Konečně jsem se rozhodla začít plnit své předsevzetí ohledně přírodní kosmetiky a nakoupila jsem si v DMku menší výbavičku :-). Tento šampon je určený pro suché a poškozené vlasy a stojí okolo 60 Kč. Vydržel mi cca na 2 měsíce, což není úplně špatný, i když mi to množství zpočátku nepřišlo úplně úměrné ceně. Musím říct, že jsem si ho fakt zamilovala. Voní opravdu nádherně – jako květinový olejíček do aromalampy O:-). Samozřejmě moc nepění, ale to mi nevadí. Vlasy mi po něm přišly hezky hebké, i když se pravda dost cuchaly. Aspoň mě to ale donutilo vzít do ruky hřeben častěji než obvykle 8-). Šampon je bez silikonů, syntetických konzervačních látek, barviv a parfému. Moc mi vyhovoval – jako zatím snad všechno od Alverde – a určitě ho můžu doporučit.

rijnova_kosmetika_1

Říjnová knihovnička

Jestli se vám zdá, že tento měsíc praská literární rubrika ve švech, zdá se vám to zcela správně. Aneb dejte knihomolovi týden dovolené bez jasného programu a takhle to dopadne :D…

Josef Škvorecký – Sedmiramenný svícen

Útlá kniha obsahuje sedm krátkých povídek s židovskou tematikou, které se odehrávají v období druhé světové války. Povídky na sebe sice navazují, ale zároveň funguje i každá sama o sobě. Za zmínku stojí i působivé ilustrace. Josefa Škvoreckého musím jako obvykle jen a jen doporučit!

rijnova_knihovnicka_1

Johannes Mario Simmel – Plakat přísně zakázáno

Upřímně řečeno – Simmel mi přijde jako trochu přeceňovaný autor… Jeho tvorba pro děti se mi ale vždycky moc líbila. Ze zvědavosti, jak budu hodnotit jeho dílo s odstupem času, jsem sáhla po dětské knížce s detektivní zápletkou Plakat přísně zakázáno, ve které skupinka dětí pátrá po zločinci, který lstí vymámil z jejich spolužačky peníze určené na lyžařský zájezd. Příběhu přidává na originalitě jeho zasazení do období krátce po druhé světové válce. Jinak je však zápletka i celé rozuzlení velmi naivní a to i s ohledem na fakt, že je kniha určena dětskému čtenáři.

rijnova_knihovnicka_2

Corinne Hofmannová – Bílá Masajka

Tentokrát jsem se výjimečně nejprve seznámila s filmem a až pak jsem se dostala ke knížce. Nicméně je to už tak dávno, že jsem si z filmového zpracování pamatovala skutečně jen útržky. Zpočátku jsem měla obavy, že kniha bude jen klasickou na city hrající romancí, ale spolu s prvními řádky, popisujícími život v africké Keni, se všechny obavy rozplynuly. Bílá Masajka potěší jak čtenářky červené knihovny, tak milovníky cestopisů. Celý příběh je vlastně autobiografickým vyprávěním Švýcarky Corinne, která se na dovolené osudově zamiluje do masajského válečníka Lketingu a prakticky ze dne na den se rozhodne vyměnit svůj pohodlný život doma za dobrodružství uprostřed Afriky. Po prvotním šoku z kulturních rozdílů se se svým Masajem zpočátku cítí šťastná. Po svatbě se však vztahy poněkud vyostřují a Corinne ze zamilované zaslepenosti zvolna procitá… Samozřejmě vás při čtení několikrát napadne, že hlavní hrdince muselo fakt přeskočit, když se vydala do Afriky za mužem, o kterém toho věděla tak málo, a ještě si s ním pořídila dítě. Na druhou stranu je až obdivuhodné, kde v sobě mladá žena z tak vyspělé evropské země našla tolik dobrodružné povahy, aby kvůli lásce obětovala veškeré pohodlí a odstěhovala se daleko od celé své rodiny. Ten příběh je neuvěřitelný a fascinující. Nečekejte literární veledílo – po stylistické stránce je kniha spíš podprůměrná. Očekávejte ale příběh, který vás přilepí na židli a nebudete se moct odtrhnout, dokud nepřijde poslední stránka.

rijnova_knihovnicka_3

Aimee Benderová – Zvláštní smutek citronového koláče

Tuto knížku jsem v knihkupectví okukovala už mockrát. Vždycky mě upoutala ta zářivě žlutá obálka s koláčem, který vypadal fakt lahodně :D! I zápletka knihy mi přišla poměrně originální a zajímavá. Přesto chvilku trvalo, než si ke mně Zvláštní smutek citronového koláče našel cestu. Na první pohled se může čtenář mylně domnívat, že se jedná o knížku pro děti. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je devítiletá Rose, která po ochutnání koláče, který pro ni upekla její matka, zjistí, že má zvláštní schopnost – z kousku jídla dokáže vycítit pocity a emoce lidí, kteří jídlo připravili. Na první pohled zajímavá dovednost se pro Rose brzy stává utrpením, se kterým se musí naučit žít – při jídle totiž odhaluje věci, které by radši ani nevěděla. Příběh je psaný velice poutavým a zároveň originálním poetickým jazykem a název knihy snad ani nemohl být trefnější – při čtení na vás opravdu padne takový zvláštní, těžko popsatelný smutek a dojetí. Mimořádná knížka, která ve mně i přes svou melancholickou náladu zanechala krásný pocit.

rijnova_knihovnicka_4

Jan Zvelebil – Na vandru s Reflexem II.

Po emocionálně vypjatých knížkách jsem pro změnu potřebovala zase něco, po čem se mi bude hezky usínat. A Vandr prostě nikdy nezklame :-)! Ve druhém díle se můžete těšit třeba na zážitky z Jihoafrické republiky, Rumunska nebo Itálie. Se zaujetím jsem četla také kapitolu o Číně, oblíbené turistické destinaci Srí Lance nebo Novém Zélandu. A už se zase nemůžu dočkat, až se někam podívám :-)!

rijnova_knihovnicka_5

Paul McCartney – Černý pták

Tuto hezkou sbírku Paulových básní a písňových textů jsem dostala kdysi k narozeninám od Pavči. Pro mě je unikátní hlavně v tom, že se někdo pokusil přebásnit známé hity od Beatles (a samozřejmě nejen je) do českého jazyka. U některých textů mi to přišlo velmi trefné a hezké (Lady Madonna, Ob-La-Di Ob-La-Da, The long and winding road…), jindy mi texty i přes veškerou snahu překladatele přišly banální a ztrácely své původní kouzlo (čímž nechci tvrdit, že některé Paulovy veršíky nezní banálně i v angličtině).

„…Však přede mnou je dál nekonečná pouť,
ty necháváš mě stát  před branou zavřenou.
Prosím, pusť mě dál, já chci jít za tebou…“

Paulovou doménou je bezpochyby hudba, nicméně některé jeho texty fungují dobře i samy o sobě a podnítily mě k znovuobjevování jeho sólové tvorby.

rijnova_knihovnicka_6

Haruki Murakami – Kafka na pobřeží

Kafku“ mi Franta půjčil už před víc než rokem, ale já se do něj pořád ne a ne začíst. Snad že na mě Murakamiho styl vyprávění působil od začátku tak nějak depresivně a pesimisticky. Jednou jsem se však ocitla v té správné melancholické náladě, která mi napomohla v zabřednutí do příběhu. Kniha má dvě dějové linie – tou první nás provází Kafka, patnáctiletý kluk, který uteče z domu, aniž by čtenáře seznámil s přesnými důvody jeho počínání. Víme jen, že „prostě musí pryč“ a až postupně se dovídáme, před čím to vlastně utíká. Druhým hlavním hrdinou je asi šedesátiletý pan Nakata, kterému se stala v dětství zvláštní „nehoda“ a od té doby to nemá v hlavě úplně v pořádku, umí mluvit s kočkami a kamením a děje se mu spousta dalších šílených věcí. Myslím, že už z mého stručného popisu si domyslíte, že tato knížka je tak trochu psycho :D. Když jsem se později dívala na mimořádně vysoké hodnocení na ČBDB, došla jsem k závěru, že jsem ji asi prostě nepochopila. Celé to na mě bylo až moc šílené, moc surrealistické. Po dočtení zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a pocit zklamání, že do sebe řada věcí na konci nezapadla tak, jak jsem si představovala. Murakami zřejmě asi nebude můj šálek čaje, ale tím vás od něj nechci odrazovat. Jeho styl je dost specifický, takže je potřeba vlastní čtenářskou zkušeností zhodnotit, zda zrovna vám sedne či ne.

rijnova_knihovnicka_6

Čokoládový dort s červenou řepou

Můj blog tento měsíc slaví neuvěřitelné 5. narozeniny a zároveň dnes publikuji v pořádí již 400. příspěvek!! A to už je docela důvod k oslavě, ne :-)? Tak jsem si řekla – protože mám dnes volno a užívám si prodloužený víkend – že upeču dort. Ne že bych toho pečení po opožděné oslavě mých narozenin s kolegy z práce neměla dost. Ale všem moc chutnalo (dokonce jsem musela i rozdat pár receptů na drobenkový koláč :D) a to mě vždycky nakopne k dalším kulinářským pokusům. Proto jsem zalistovala v Albert magazínu a objevila tento skvělý podzimní recept na čokoládový dort s červenou řepou.

  • 250 g vařené červené řepy (je to 1 kousek střední velikosti)
  • 100 g hořké čokolády (= 1 tabulka)
  • 280 g (třtinového) cukru
  • 3 vejce
  • 225 g polohrubé mouky
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 1/4 lžičky jedlé sody
  • 50 g kakaa
  • 1/4 lžičky soli
  • 200 ml (slunečnicového) oleje
  • máslo na vymazání formy

Uvařenou řepu nahrubo nastrouháme. Nalámanou čokoládu dáme do misky a nad hrncem s vroucí vodou ji necháme rozpustit. Mezitím cukr a vejce ušleháme do světlé nadýchané pěny. Poté k ní přidáme čokoládu, směs mouky, prášku do pečiva, sody, kakaa a soli. Nakonec do těsta vmícháme řepu a olej. Těsto nalejeme do máslem vymazané dortové formy a pečeme asi 50 minut při 180°C.

Než se nám dort upeče, přichystáme si ještě polevu.

  • cca 1 tabulka hořké čokolády
  • 140 ml zakysané smetany
  • 5 lžic moučkového cukru

Všechny ingredience dáme do misky a nad hrncem s vroucí vodou je vymícháme dohladka. Necháme zchladit a poté navrstvíme na upečený dort.

cokoladovy_dort_s_repou_1

Pokud červené řepě moc nefandíte, nemusíte se bát, že by z těsta byla cítit. Každopádně je díky ní dortík hezky vláčný. A asi nemusím zdůrazňovat, že čím víc polevy, tím líp :-)…

Čas dýní

Kdy jindy, než právě teď na podzim, vyzkoušet sto a jeden způsob, jak připravit něco dobrého z dýně. I nám se letos na zahrádce urodilo, a tak jsem oprášila recept na dýňovou polévku a posbírala a vyzkoušela pár dalších dýňových receptů :-).

Na dýňovou polévku, jak ji děláme v KM, si přichystejte:

  • jednu menší dýni hokaido
  • koření podle chutí (pepř, kurkuma)
  • vývar
  • kokosové mléko
  • zakysanou smetanu
  • olivový (či jiný) olej

Nejprve si očistíme dýni a nakrájíme si ji na menší kousky. (Hokaido se nemusí loupat.) Dýni hodíme do pekáčku, zakápneme olejem a přidáme oblíbené koření. Necháme péct na 150° asi půl hodiny, až je dýně měkká. Poté ji přendáme do hrnce, zalejeme vývarem a prohřejeme. Úplně na závěr dochutíme kokosovým mlékem. Hotovou polévku rozmixujeme tyčovým mixérem a podáváme se lžící zakysané smetany :-)! Záměrně neuvádím množství, protože každý má rád polévku jinak hustou – chce to prostě vyzkoušet. Každopádně můžu zaručit, že si na ní pochutnáte!

cas_dyni_1

Druhým mým oblíbeným receptem na dýňovou polévku je tento, volně inspirovaný kulinářským magazínem FOOD:

  • 1 dýně hokkaido
  • 1 mrkev
  • 2 lžíce másla
  • 1 lžíce oleje
  • 1 lžíce hladké mouky
  • vývar
  • sůl a bílý pepř na dochucení

Omytou dýni rozpůlíme, zbavíme semínek a nakrájíme na menší kousky. Mrkev očistíme a nakrájíme na kolečka. V hrnci si rozehřejeme máslo s olejem, přidáme kousky zeleniny a krátce osmažíme. Zasypeme moukou, promícháme a zalijeme vývarem. Vaříme cca 20 minut. Hotovou polévku rozmixujeme tyčovým mixérem a dochutíme kořením.

cas_dyni_2

Zkoušela jsem také dýňové muffiny (udělala jsem si radost formou od Tescomy :-)), které bych chtěla ještě trochu vytunit, aby byly dokonalé, takže recept až někdy příště. Ale chutnaly dokonce i naší kočce – a ta jen tak něco nesežere :D! Co dobrého z dýně děláváte vy?

Jen tak

Nejlepší chvíle v životě bývají často ty úplně nejobyčejnější… Když zapadá slunce a barví nebe do nepopsatelných odstínů. Když zjistíte, že ještě pořád pracuje v českém zdravotnictví dost lidí, kteří dělají svou práci rádi a s nadšením – třeba ta milá sestřička z JIPky na Žluťáku. Když se vydaří počasí na poslední letošní grilovačku. Nebo když sedíte s panákem v ruce s těma nejlepšíma kolegama na světě a každý problém má najednou svoje řešení :-)…