Sumec pod špenátovou dekou

Dnešní recept vznikl zcela neplánovaně. Po delší době nás cesta zavála do naší oblíbené rybárny u pana Šopíka. Neodolala jsem tedy a ulovila nám hezkého sumečka :-). Otázkou však bylo, jak ho upravit. Nakonec jsem někde na internetu našla recept, který mi přišel celkem snadný a zajímavý. A navíc jsem měla v mrazáku domácí špenát, takže bylo rozhodnuto!

  • filet ze sumečka (množství dle počtu strávníků)
  • sekaný špenát
  • tvrdý sýr (já použila uzený eidam)
  • česnek
  • máslo
  • koření: sůl, majoránka, paprika, kmín
  • cibule
  • kousek špeku
  • 2 polévkové lžíce polohrubé mouky
  • citronová šťáva

Filety ze sumce si omyjeme, osolíme, pomažeme prolisovaným česnekem, posypeme majoránkou a pokapeme citronem. Takto připravenou rybku dáme odpočinout do lednice. Mezitím si na pánvi osmahneme na malé kousky nakrájený špek (doporučuji to s množstvím nepřehánět). Přidáme cibulku nakrájenou na měsíčky, orestujeme a poté doplníme ještě špenátem. Všechno necháme hezky prohřát a poté dáme stranou. Vymažeme si zapékací misku a vložíme do ní sumečka. Rybu posypeme směsí z polohrubé mouky, papriky a drceného kmínu a poklademe kousky másla. Já použila zapékací misky, které se dají rovnou použít i k servírování, takže jsem k rybě přidala už předvařené a nakořeněné brambory a dala to celé péct na 200°C do trouby. Rozpouštějící se máslo by mělo vytvořit spolu s moukou na povrchu filet křupavou krustu. Přibližně po 20ti minutách poklademe rybu špenátovou směsí, posypeme nahrubo nastrouhaným sýrem a necháme ještě chvíli zapékat. A je to hotovo :-)!

sumec_pod_dekou

Říjnová spotřeba

Říjen byl, alespoň na kosmetickém poli, měsícem minimalismu.

Zpevňující tělové mléko, Himalaya

Po pozitivní zkušenosti s pleťovým krémem značky Himalaya jsem se rozhodla vyzkoušet nějaký další výrobek. Do oka mi padlo toto zpevňující mléko, které slibuje zlepšit pevnost, strukturu a elasticitu pleti. Obsahuje jakési přírodní oleje (z vlašských ořechů a světlice barvířské), které by tomuto efektu měly napomáhat. Vůni nemám moc k čemu přirovnat, ale působí na mě spíš přírodně než chemicky. Upřímně řečeno mi nepřipadá, že by došlo po dlouhodobějším použití k nějakému viditelnému zpevnění. Každopádně je však pokožka na dotek hezky vyhlazená a to taky není k zahození, že :).

zarijova_spotreba_5

Pleťová voda pro suchou a citlivou pleť, Lilien

Tento výrobek jsem zakoupila v hypermarketu Albert a stál pár korun, takže jsem nečekala žádné zázraky. Přesto jsem z něj byla nakonec v mnoha ohledech nadšená. Jsou pleťovky, které za stejnou cenu nabízejí mnohem míň. Především mě potěšilo balení. Konečně někdo vymyslel praktické balení s dávkovačem na pleťovou vodu – lahvička má uzoučké hrdlo, takže stačí jen trošku zmáčknout a aplikujete si na tamponek přesně takové množství, jaké zrovna potřebujete. Geniální! Mít tohle všechny pleťové vody, ušetří mi to spoustu nervů :D. Dalším příjemným zjištěním bylo to, že se jedná o výrobek český. Tím lépe! (Jen tedy nevím, proč je většina potisku na lahvičce v angličtině – to je trochu „fail“ :D…) Výčet složení je překvapivě krátký, což už dneska taky není úplně běžné. Co se týče samotného výrobku, opět musím chválit. Voda má příjemnou svěží parfemaci (aloe vera?) a pleť hezky dočistí. Dá se dokonce použít i na odlíčení očí, a to moje oči nejsou z těch, které by snesly úplně všechno :D! Pravda, trošku vysušuje, ale jinak nemám, co bych vytkla. Vůbec bych se nebála tuhle pleťovku zařadit mezi své kosmetické stálice.

zarijova_spotreba_2

Hydratační krém proti volným radikálům, Lirene

Krém Lirene jsem ukořistila ve výprodeji v Rossmanovi asi za pade a od té doby je z nás nerozlučná dvojka. Má světle modrou barvu a vůní mi strašně připomíná řadu Nivea Visage, což je paráda, protože tu jejich svěží parfemaci odjakživa zbožňuju. Krém je lehoučký, dobře se roztírá a rychle vstřebává. Přestože není příliš mastný, hezky hydratuje. Mám ráda ten lehce chladivý pocit, když se jím namažu a vsakuje se do pleti :-). Složení není zrovna přírodní, ale najdete v něm třeba modrou řasu, která váže a efektivně udržuje vodu hluboko v pokožce, extrakt z asijské trávy nebo vitamín B5. Krém má SPF 5 a výrobce jej doporučuje pro dehydratovanou, suchou či normální pleť. Myslím, že na léto, kdy chcete pleti dodat trochu vláhy, je to ideální volba. (Teď v zimě už určitě budu potřebovat něco mastnějšího.) Krém se výborně hodí i jako podklad pod make-up.

rijnova_spotreba_1

Říjnové počtení

Zatímco většina z nás netrpělivě čeká na výsledky letošních voleb, já si zavzpomínám na zajímavé tituly měsíce října. A možná nebude náhoda, že jsou téměř všechny tak trochu k tématu…

Anne Franková – Deník

Tuto knihu asi netřeba představovat. Přesto musím říct, že obsahově mě překvapila. Deník je jednoznačným svědectvím o tom, že i na pozadí válečných událostí mají všichni lidé stejné problémy, stejné starosti a pochybnosti jako my všichni. Přestože jsem viděla spoustu válečných filmů, nic nemůže být autentičtější než skutečná výpověď někoho, kdo všechny ty hrůzy na vlastní kůži zažil. Ač kniha nepůsobí depresivně, Anne je optimistická a doufá v dobrý konec, člověk se neubrání pocitu mrazu v zádech. Kolik „obyčejných“ věcí nám dnes připadá zcela samozřejmých! Knížka je jistým políčkem do obličeje v tom smyslu, že vám dojde, jak si dnes skutečně všichni žijeme v hojnosti a přepychu a máme mnohem víc, než kolik potřebujeme.

V tom do značné míry spočívá rozdíl mezi matkou a mnou. Její rada při těžkomyslnosti zní: „Mysli na všechnu bídu ve světě a raduj se, že ji nezažíváš.“ Moje rada zní: “ Vyjdi ven do polí, do přírody a na slunce. Vyjdi ven a snaž se najít štěstí v sobě. Mysli na všechno krásné, co je ještě v tobě a kolem tebe, a buď šťastná!“

Spíš než o událostech války je však Deník náhledem do složitého vztahu Anne ke svým rodičům. Vzhledem k tomu, že Deník shrnuje období válečných let 1942-1944, kdy se Frankovi spolu s dalšími čtyřmi osobami ukrývali před nacisty a Anne bylo mezi třinácti a patnácti lety, vystihuje také jakýsi přerod a vývoj Anniny osobnosti, ztrátu dětských iluzí… Je velmi zajímavé pozorovat, jak v prvním roce válečného ukrývání působí Anne ještě jako dítě a jak se postupně vyvíjí její názory až do srpna 1944, kdy je jejich úkryt prozrazen a Židé odvlečení do koncentračních táborů. Jak možná víte, ze všech ukrývajících osob přežil pouze Annin otec. Ten byl také tím, kdo se postaral o knižní vydání Annina deníku.

rijnove_pocteni_1

Josef Škvorecký – Tankový prapor

K četbě mě tentokrát inspiroval zajímavý dokument o Josefu Škvoreckém, který jsem shlédla někdy před dvěma měsíci, marodíce v peřinách. Zpočátku jsem moc nevěřila, že by mě mohla knížka z vojenského prostředí minulého režimu bavit, ale Škvorecký to prostě umí podat. U některých scén, mezi nimiž bych vyzdvihla především zkoušky Fučíkova odznaku či pohádku O tajemné prdeli, jsem se musela smát nahlas :D. Kritizované vulgarismy mě nijak nepohoršují – podle mě to k vyprávění z takovéhoto prostředí patří a bez nich by spousta scén ztratila „šťávu“ a vtip. Na druhou stranu – přijde mi, že knížka postrádá jakési hlubší poselství. Prostě jen popisuje absurdnost tehdejší doby a „služby vlasti“ a vysmívá se nadřízeným. I tak si ale myslím, že tahle klasika stojí za přečtení, zvlášť pro nás mladší ročníky, vojnou (díkybohu) netknuté ;-). A pokud mohu trochu spoilovat… počkejte si na docela překvapivý konec, za který by se nemusel stydět ani Roald Dahl :D!

rijnove_pocteni_2

J. Hanzelka & M. Zikmund – Afrika snů a skutečnosti 2

Opět jsem propadla kouzlu tohoto dobrodružného cestopisu a vydala se s oběma pány přímo do rovníkové Afriky. Ve druhém díle se můžete těšit na zdolávání Kilimandžára, překročení rovníku, setkání s kmenem Masajů, probuzení sopky a mnoho dalších epizod. A pozor, tento díl je ještě mnohem napínavější než kniha první :-)!

rijnove_pocteni_3

Paolo Hewitt – LOVE ME DO (50 osudových dnů ze života Beatles)

Do této překrásné publikace jsem se nedávno zamilovala v Luxoru při nakupování prvních vánočních dárků. O to větší bylo mé nadšení, když se mi ještě ten samý týden poštěstilo ulovit Love Me Do v KM knihovně! Knížka je pojata poměrně originálně – skládá se z 50ti kapitol, z nichž každá je věnována jednomu významnému dni z historie Beatles. Kapitoly jsou uspořádané chronologicky, takže vyprávění začíná seznámením Johna a Paula a končí úmrtím George Harrisona. Moc se mi líbí také grafické zpracování knihy a veliké černobílé fotografie, kterými je publikace doplněna. Jedná se přitom často o zajímavé, méně známé snímky. Už kvůli těm fotkám bych si tuhle knížku moc přála mít doma v knihovničce O:)… Ani na obsahovou stránku si nemůžu stěžovat. Přestože kniha přibližuje notoricky známá fakta, dává jim nový kontext a často nabízí i nový úhel pohledu. Nikdy mě nepřestane fascinovat, že i po tolika letech je na Beatles stále co objevovat! No, řeknu vám, že tenhle poklad budu do knihovny vracet jen s těžkým srdcem :D! Ježíšku O:)…???

rijnove_pocteni_4

Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce

Dílko, které už naše generace naštěstí nemusela řadit k povinné četbě :D… Možná právě proto jsem po něm ze zvědavosti sáhla. Hlavním impulzem byla ovšem má rozprava s Terkou, která mi prozradila, že Reportáž je považována za nejpřekládanější českou knihu, což mi přišlo dost překvapivé :O. Už proto jsem cítila potřebu doplnit si mezery o tento slavný počin Juldy Fuldy. O čem to celé je, stejně jako okolnosti vzniku tohoto ne příliš rozsáhlého díla, asi všichni tak nějak víte a znáte. Julius Fučík, novinář a nadšený komunista, byl za války jako účastník odboje zadržen nacisty a vězněn na Pankráci, odkud se jeho Reportáž podařilo za pomoci dozorců propašovat ven a uchovat pro budoucí generace. Přestože pravost rukopisu byla několikrát zpochybňována, nikdy se neprokázalo, že by jejím autorem Fučík nebyl. Fučíkův příběh i samotný vznik Reportáže je bezpochyby zajímavý – ke své škodě však bylo jeho dílo komunisty zneužito a této nálepky se asi Reportáž už nikdy zcela nezbaví. Sama mám z četby poněkud rozporuplné pocity, nicméně pominu-li několik „zapálených“ pasáží, nemůžu popřít, že se mě Fučíkův příběh skutečně dotknul. Bohužel jsem však sehnala v knihovně pouze verzi vydanou před revolucí. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Old NEW Paul

„…just in time
while I was searching for a rhyme
you came along…“

Vážně nevím, jak to dělá, ale jeho songy si můžu přehrávat celý den dokola za sebou a pořád jich nemám dost. Stejně jako v případě „New“ – ochutnávkového hitu ze zbrusu nového stejnojmenného alba, které Paul McCartney včera představil světu. Je v něm tolik energie, že vůbec nechápu, kde se to v Paulovi (v jeho věku!) bere. Co ale vím naprosto bezpečně, je fakt, že s jeho muzikou se zdá svět vždycky mnohem hezčí :-)…

Burčákový pochod v Mutěnicích

Mohla bych vám povykládat, kde měli nejlepší burčák, kde mazali chleba se sádlem nejtlustší vrstvou a kde prodávali XXL langoše. Ale je mi jasný, že vás stejně nejvíc zajímá, kdo se opil a jaké tropil nepřístojnosti :D. A tak vám to ulehčím: opili jsme se všichni, motali jsme se mezi vinicema s kalíškama, fotili se „na instagram“ a hlavně si hladili ta nejkrásnější prasečí miminka (měla teprve 1 den!) s roztomile zakroucenýma ocáskama! Burčákové putování s Dankou a jejíma kamarádama v kulisách podzimu zkrátka nemělo chybu :-)!

burcakovy_pochod_1

burcakovy_pochod_2

burcakovy_pochod_3

burcakovy_pochod_4

burcakovy_pochod_5

burcakovy_pochod_6

burcakovy_pochod_7

Fontána z květináčů

Ráda bych vám něco napsala, ale protože nemám zrovna žádný nápad na článek, rozhodla jsem se podělit se s vámi alespoň o jeden tip na hand-made pokojovou fontánku, kterou sestrojil můj šikovný muž :-). K nápadu na výrobu fontány jsme přišli v létě v Příbrami a hned jsme se začali zaobírat sháněním vhodného materiálu:

  • hliněné květináče různé velikosti (2 malé a 1 střední)
  • hliněné misky pod květináč (1 velikou a hlubokou, 2 střední a 3 malé)
  • čerpadlo
  • kousek gumové hadice
  • pilníky různých velikostí
  • vrtačku
  • nějakou rostlinku na dekoraci
  • kamínky na dekoraci

Většinu potřebného materiálu se nám podařilo sehnat v Hornbachu – mají tam opravdu velký výběr květináčů různých velikostí a misky jsou zevnitř už naglazované. Postupovali jsme přibližně podle návodu v tomto videu:

Nenechte se zmást – všechno to vypadá tak trapně jednoduše, ale pravda je, že především provrtávání otvorů a pilování květináčů nebyla žádná sranda a nešlo to zas tak snadno. Docela složité bylo také odhadnout správnou velikost a hloubku otvoru, aby voda stékala plynule. A jak celé naše snažení nakonec dopadlo?

Fontánka vyluzuje úžasně uklidňující zvuk (alespoň já to bublání prostě miluju :D)… Nicméně po tom víkendu plném lopocení (dvě návštěvy Hornbachu, sbírání kamínků v lomu pod Klajdovkou a večerní nekonečné kutění) jsme upustili od našeho původního plánu vyrobit podobnou fontánu všem okolo nás k Vánocům :D. Každopádně sklízí nadšené ohlasy ze všech stran, takže pokud se toho nebojíte, směle do práce! Výsledek stojí za to :-)!!