Jarní rychlovaření

Než se vrhnu do první státnicové otázky, mám tu malý tip pro všechny věčně nestíhající na pár rychlých jarních receptů. V blízké době se myslím můžete těšit na hodně takovýchto „rychlopříspěvků“ :D…

1) Rajčatový salát (cherry rajčata+okurka+červená cibule). Stačí doplnit oblíbenou zálivkou a opečeným toustíkem a lehký oběd je na světě.

2) Špagety s nivovou omáčkou (špagety+pesto+sušená rajčata). I samo o sobě by to bylo dobrý, ale můžeme to ještě vylepšit tím, že ve smetaně rozpustíme kousek nivy a vzniklou omáčku dle chuti dokořeníme. A navrch samozřejmě patří čerstvá bazalka zn. vlastní výpěstek 😀  (v Albertě v akci za dvacku :D)…

Březnové úlovky

V tomto měsíci to byla koukám trochu Balea smršť, ale co naplat :D. Balea je moje velmi oblíbená značka už spoustu let, některé výrobky mám ráda moc, jiné méně, co mám však nejradši jsou jejich příznivé ceny, které nikdy nezatíží peněženku :-). To víte, tisk a svázání diplomky taky něco stojí :D… Příští měsíc slaví rubrika DROGa roční výročí své existence, proto budu muset do příště vymyslet místo „úlovků“ nějaký nový název článků na příští rok. Přijímám návrhy :D…

Mono oční stíny Maybelline MNY (odstín 213) – stíny jsem si koupila naposled snad ještě někdy na gymplu :D. Mám jednu velkou a jednu menší paletku z Avonu, které mi nejspíš vydrží až do důchodu, takže ani do budoucna nákup neplánuji. Co mi ale v obou paletkách chybělo, byl nějaký jemný růžový odstín. V Rossmanovi mě zaujaly tyhle maličké mono stíny  z kolekce MNY. Odstín jsem si v reálu představovala o malinko teplejší a víc pigmentovaný, ale obecně jsem s poměrem cena-výkon docela spokojená.

Antibakteriální gel Marks and Spencer – myslím, že to už je dneska pro většinu z nás naprosto nepostradatelná věcička, alespoň já už bez něj nedám ránu. Tento gel z MaS by měl být s vůní citronu, mně osobně ovšem na rozdíl od jiných drogérkových gelů docela smrdí :/. Každopádně důležitější je to, jestli funguje, a tomu věřím :-). Má moc roztomilý obal :-).

Čistící ubrousky Balea na suchou a citlivou pleť jsem si koupila na lyžovačku a pár dní v Příbrami, abych s sebou nemusela tahat odličovadla. A byla jsem docela překvapená, že vážně fungovaly tak, jak měly. Ubrousky jsou na první pohled něčím napuštěné, takže jsem se bála, že mi zmastí pleť, ale nakonec to bylo v klidu. Asi by ani nebylo nutné po nich ještě natřít pleť krémem, nevysušují, make-up pěkně odstraní, jsou bez alkoholu i bez parfemace… i přes všechny klady bych si je ale na doma nekoupila, protože jsem zvyklá na odličovací mléka a mám pořád pocit, že nic jiného make-up a nečistoty z pleti tak dobře a dokonale neodstraní. Na cestování je to ale naprostá vychytávka a nechápu, jak jsem bez nich doteď mohla žít :D!

Tělové máslo Mango Balea – nákup tohoto tělového másla si nedokážu vysvětlit ničím jiným, než že jsem měla prostě mizernej den a potřebovala jsem si spravit náladu. Jinak mám totiž dvě načatý tělový mlíka v Brně a minimálně ještě další dvě nenačatý v KM. Všechno to ale byly vpodstatě dárky, což znamená, že jsem si už nejmíň půl roku nekoupila žádné mazadlo na tělo (radši to ale nebudeme kontrolovat v historii této rubriky, jo :D) a dostavil se absťák. Tělové máslíčko je moc příjemné, krásně hydratuje a tužší konzistence mi vyhovuje. Při nákupu jsem si nevšimla miniaturního nápisu „mit Shimmer“ na víčku, takže jsem byla po prvním použití trochu překvapená :D, efekt ale není příliš výrazný a na jaro bude naopak určitě prima.Voní příjemně ovocně a celkově jsem s ním moc spokojená.

Šampon Balea s extraktem z meruňky a mléčnými proteiny na suché a namáhané vlasy je naprosto obyčejný drogérkový šampon, o kterém se nedá nic zvláštního napsat. Já obecně na šampony nekladu velké požadavky, v poslední době se jen snažím vybírat ty bez silikonů, abych zimou unavené vlasy ještě víc nezatěžovala. Zatím mi tento šampon přijde fajn a hlavně naprosto náááádherně voní po meruňkách. Když jsem si ho koupila, pořád jsem k tomu víčku musela čuchat :D.

Kuličkový deodorant Pink Passion Fa – poslední dobou nějak často nakupuju deodoranty, nemyslíte :D? Nevýhodou těch od Isany se ukázalo být (mimo jiné) i to, že ubývají závratnou rychlostí – přitom nejsem ten typ, který by se hodně potil a měl potřebu stříkat se několikrát denně. Rozhodla jsem se tedy poohlédnout po nějaké jiné a osvědčenější značce. Fa mi přišla dostatečně reprezentativní a nakonec jsem na náhodu zvolila roztomilý růžový kuličkový deodorant Pink Passion. Deodorant sám o sobě je super, testovala jsem ho při výšlapu na Babu :-), co mě však zklamalo je jeho přesládlá květinová vůně. Na vůně nejsem nějak extra vybíravá, takže tím víc mě překvapilo, že se mi z této udělalo málem šoufl. Naštěstí je intenzivně cítit jen chvíli po nanesení na kůži, pak postupně zmizí, ale stejně – končím s experimentováním s deodoranty a příště volím nějaký starý, dobrý a osvědčený!

Václav Havel – Dálkový výslech

„Naděje není prognostika.“

Dva měsíce se mi na nočním stolku válela spousta „důležitějších“ knih, knih k diplomce, kterým jsem měla dát přednost. Ale znáte to :-)… Prosím, stručně mě svými častými odkazy na Dálkový výslech nalákalo přečíst si další rozhovor Karla Hvížďaly s Václavem Havlem. Tentokrát ten „první“, z 80. let, který u nás směl oficiálně vyjít až v roce 1990. Jestliže pro mě bylo Prosím, stručně zajímavé především z toho hlediska, že mi vyplnilo spoustu mezer o české politické scéně v 90. letech, Dálkový výslech mi nabídnul přesnější náhled na samotnou osobnost Václava Havla. Kniha se chronologicky dotýká nejdůležitějších etap Havlova života – Karel Hvížďala začíná dotazy na jeho dětství a vzpomínky na Ferdinanda Peroutku či J. L. Fischera, pokračuje přes Havlův první kontakt s divadlem a mapuje divadelní situaci konce 50. let. Od Havlova působení v divadle Na zábradlí se přesouvá k jeho divadelním hrám a inspiračním zdrojům, ale dotýká se také jeho působení coby člena redakční rady časopisu Tvář v druhé polovině 60. let. Havel vzpomíná na to, jak prožíval Pražské jaro i sovětskou okupaci, na okolnosti vzniku Charty 77 a léta strávená ve vězení. Více než fakta mě ale tentokrát na celé knize zaujaly filosofické pasáže s Havlovými názory na uspořádání světa, na to, jak každý z nás tvoří dějiny. Stále znova žasnu nad jejich nadčasovou platností i nad tím, že z Havlových vzpomínek nevyznívá žádná hořkost, které by se vzhledem k tomu, jak ho komunistický režim po celý život šikanoval, nikdo nemohl divit. Úplně nejvíc mě ale dostala odpověď na otázku, jak by Havel ohodnotil sám sebe jako člověka. Mísí se v ní změť protikladů a paradoxů, neustálých pochybností o sobě samém, která na mně osobně zapůsobila hrozně sympaticky – možná proto, že já sama jsem taky věčný „pochybovač“ :-). Zajímavý rozhovor, který vznikal ještě v nesvobodě a pravděpodobně ani jeden z jeho tvůrců neměl tušení, že za nějakých dvacet let se sejdou u rozhovoru znovu – za zcela jiných okolností, ale hlavně v demokratické zemi… Až zas příště potkám v knihkupectví nevychovaný teenagery, pořádně jim vyčiním 😀 !!!

„Věřím, že to všechno – vesmír a život – není „samo sebou“, věřím, že nic nenávratně nemizí, a tím méně naše skutky, čímž si vysvětluji své přesvědčení, že má smysl o něco v životě usilovat, o něco víc, než jen o to, co se nějak viditelně vrací nebo vyplácí.“

Pomerančový punč se zázvorem

Uplynulý týden se nesl v duchu krásného počasí, leč nejspíš i v jeho důsledku Péťu sklátila choroba. Protože diplomku už mám v podstatě hotovou (rozumějte „už se mi s tím nechce drbat“), vyrazila jsem do Tesca na nákup, abych mohla Péťovi připravit tuhle vitamínovou bombu :-)… Budeme potřebovat:

  • litrovou krabici pomerančového džusu
  • 1 menší pomeranč
  • kousek čerstvého zázvoru
  • pytlík čaje
  • hřebíček
  • med

A teď jak na to: Do většího hrnce dáme vařit asi 200ml vody. Až nám voda začne bublat, vložíme do ní pytlík s čajem a necháme ho chvilku vyluhovat. Mezitím si omyjeme a oloupeme zázvor a nakrájíme ho na tenké plátky. Omyjeme také pomeranč, který rovněž pokrájíme – na kolečka. K čaji v hrnci přidáme asi 800 ml pomerančového džusu a několik hřebíčků a společně zahřejeme k bodu varu. Poté přidáme plátky zázvoru a 4 lžíce medu. Necháme 2-3 minuty prohřát a máme hotovo. Teď už stačí jen nalít do sklenice, přihodit pár plátků pomeranče a nějaké to míchátko :-).

Kdo navštívil Hard Rock Café a nečórnul si jejich stylová míchátka, jako by tam nikdy nebyl :D...
Kdo navštívil Hard Rock Café a nečórnul si jejich stylová míchátka, jako by tam nikdy nebyl :D...

Tento ovocný punč je výbornou variantou pro abstinenty nebo ty, kteří si zkrátka nemohou dát ten „pravý“ alkoholový punč. Chuť je skvělá a pokud holdujete zázvoru, tak tento recept určitě vyzkoušejte. Příští zimu nebudu pít nic jinýho :D! Určitě by se dala vyrobit variace i z nějakého jiného ovoce/džusu, ale to už ponechám na vaší fantazii :-).

První jarní výlet na Babu

Uplynulý víkend byl jedno velké překvapení! Nejen že k nám konečně přišlo jaro – ono se snad na chvíli zastavilo i léto :D! Nevyužít tak nádherný den k výletu by byl hřích. A protože jsem to ráno obdržela e-mailem i docela pozitivní referenci od své vedoucí, mohla jsem starosti s diplomkou na chvíli hodit za hlavu a vyrazit konečně taky někam na vzduch :-). Péťa vymyslel výlet na Babu, což je brněnská oblast, kterou jsem ještě nikdy nenavštívila. Cestou do Ivanovic, výchozího bodu našeho výletu, jsme stihli spoustu věcí. Odnést nějaké staré oblečení na charitu (ne, na Cejlu to opravdu není krásný ani na jaře ve slunečné sobotní ráno 8-)), koupit v KrPoli nový barevný koberec do obýváku (nechte ho tam, když byl s 80ti%ní slevou :D) a naobědvat se v Globusu. Posilněni jsme konečně mohli vyrazit vstříc Babě :D. Nejprve jsme ale samozřejmě museli odlovit jednu kešku u Globusu. Nebyla na dvakrát přívětivém místě – tedy onen potůček by jistě vypadal poeticky, kdyby z něj lidi odhazováním odpadků nedělali smetiště. Keška ale byla tak rozkošně důmyslně schovaná, že nám všechny útrapy vynahradila. A my mohli konečně pokračovat směrem ven z civilizace.

U první kešky
U první kešky

Za městem jsem pomalu začala sundávat vrstvy, které jsem si na sebe oblíkla v pochybnostech, jestli se teploty opravdu vyšplhají na slibovanou dvacítku. Vyšplhaly. A já litovala, že jsem si nevzala kraťasy (ale jen odpoledne, večer už ani ne :D). Příroda byla ještě taková neprobuzená a nefotogenická, takže jsem udělala jenom pár snímků, které ale stejně vůbec nevystihují, jak bylo teplo a vůbec krásně :-)!

Celou dobu jsem doufala, že když jdeme do kopce, vyloupne se před námi někde alespoň pěkný výhled na Brno. A ono nic. Na druhou stranu nám přes cestu přeběhlo stádo mladých srnek a to se taky nestává každý den :D.

Odlovili jsme ten den dohromady 5 kešek a ušli téměř 13 kilometrů… no taky jsme domů došli pěkně vyřízení :D. Poslední kešky jsme se s radostí vzdali, když jsme viděli, že bysme se pro ni museli drápat do dalšího kopce, kterému jsme se jinak mohli vyhnout O:-).

Péťa loguje kešku
Péťa loguje kešku

Náš výlet skončil v Bystrci u zoologické zahrady, kde jsme se nechali naložit do nacpané šaliny (ten den se bylo vyvenčit asi celé Brno :D) a odvézt až do Alberta.

Ještě zimní příroda
Ještě zimní příroda

Pěkně jsme se zrušili, ale lahváček, nezdravá večeře, horká vana a Alpa na bolavý nohy to vždycky jistí, že :D… tak výletům zdar. Tímto vyhlašuji toulací sezónu 2012 za úspěšně zahájenou :-)!!!

"Vrcholovka" s Babou :D
"Vrcholovka" s Babou 😀

Čokoláda s chilli

Pro někoho možná až moc velký úlet, ale já říkám, že kdo nad touto na první pohled zvláštní kombinací ohrnuje nos, tak neví, co je dobrý :-)!

  • 1ks čokolády na vaření
  • 4 dcl mléka
  • cukr
  • 1 chilli paprička
  • špetka chilli koření

Nejprve nasekáme na drobno červenou chilli papričku, kterou vložíme i se semínky do uzavíratelného sítka na čaj. Ve vodní lázni rozpustíme tabulku čokolády a postupně přidáváme mléko a cukr. Počkáme, až se celá směs dostane do varu a poté vložíme rozsekané chilli. Necháme 8-10 minut louhovat a stále mícháme. Nakonec nalijeme čokoládu do sklenic, můžeme ozdobit šlehačkou a posypat malým množstvím mletého chilli. Pikantní chuť výsledného výtvoru se nedá k ničemu přirovnat, musí se prostě vyzkoušet na vlastní chuťové pohárky ;-)!

V žirafím hrnečku :-)
V žirafím hrnečku 🙂

Eurípidés – Médeia

„Neboť žena je tvor bázlivý
a nestatečný, trne, jak jen uzří krev;
však zneuctí-li jí kdo lože manželské,
je krvelačná jako žádný jiný tvor.“

U antických žen ještě chvíli zůstaneme :D… Médeia tu dnes není jen tak pro zábavu, alébrž je to dílo, které jsem si vybrala k uvedení své diplomové práce na téma ženské kriminality. Příběh tu nemusíme moc rozpitvávat, ale chcete -li:

Médeia je královská dcera, která zachrání vůdce argonautů Iasona a pomůže mu dosáhnout cíle námořní výpravy – zmocnit se zlatého rouna. Iason jí za to přislíbí svou lásku a odcházejí spolu se svými dvěma syny do Korintu. Iason se však po čase zamiluje do dcery korintského krále – Glauky – a hodlá Médeiu opustit. Král Kreontes ji ze strachu před jejími výhrůžkami vykáže ze země. Médeia zmítaná hněvem se rozhodne pomstít. Pošle na usmíření Glauce svatební roucho a ozdobu do vlasů, šaty se však na těle nevěsty vznítí a Glauka umírá spolu se svým otcem, který se snaží dceři pomoct. Nakonec Médeia z nenávisti k Iásonovi zabíjí i oba syny, které s ním má, aniž by Iasonovi dovolila se s nimi rozloučit, a tím dokonává strašlivou pomstu.

„Jsme ženy ostatně,
prý hnutí ušlechtilých zcela neschopné,
však pravé umělkyně ve vší špatnosti!“

Člověk by ani neřekl, kolik už vzniklo u nás i ve světě klasických literárních děl na téma „žena-vražedkyně“. Vybrat z nich však nějaký pěkný všeříkající úryvek do úvodu diplomové práce je nadlidský úkol. Já nakonec zvolila tyto 3 kandidáty a mám mezi nimi i svého favorita, nicméně bych byla ráda, kdyby mi mou volbu někdo potvrdil. Ani nevím, jestli sem vůbec ještě někdo chodí, ale můžeme to alespoň zkusit. Jestli se vám některý z uvedených úryvků líbí víc než ty ostatní a myslíte, že by se dobře hodil do úvodu práce o ženské kriminalitě, zanechte mu zde svůj hlas (a mně komentář :D). Podpůrci vítězného citátu budou jistě bohatě odměněni :D!

„…klesám přemožena tíhou zla!
A chápu, chápu, jaký zločin spáchat chci;
však silnější je vášeň než hlas rozumu.
ach, vášeň, kořen hříchu, bídy na světě.“ 

Ples ESF, 3.3.2012, Divadlo Husa na provázku

Minulou sobotu jsme navštívili náš první (a zřejmě i poslední :D) letošní ples. Po dvou sezónách na FITu jsme letos zatoužili po změně a volba padla na ples ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, která akci spojila s brněnským divadlem Husa na provázku. Program zněl skvěle a v onom zmiňovaném divadle jsme ještě nikdy nebyli, takže to byla i dobrá příležitost k seznámení se slavnou brněnskou kulturní institucí. Fotek mnoho nemám, v podstatě jsme na všech jen my dva s Péťou, proto omluvte jejich monotematičnost :D. Péťa mi rovněž zakázal uveřejnit zde na blogu sérii fotek se sochami nahých krasavic (byla to nejlepší atrakce na plese, to mi věřte, fotil se u nich každý :D), takže vám můžu nabídnout akorát fádní seriozní fotky, achjo :D…

Muck!
Muck!

Zpočátku to vypadalo na pěknou snobárnu, všude vyfiknuté ekonomky v róbách, vínečko, nóbl výzdoba… Nakonec se ale zábava skvěle rozjela, dali jsme si pivečko (i to podávali v nóbl skleničkách :D), poslechli si pár písniček, pozdravili se se zbytkem party a pak se s chutí vrhli na parket. Kapela byla báječná a hráli samé skvělé hitovky, takže v tomto směru spokojenost. Jedinou nevýhodou byl mrňavý taneční parket :(, nakonec jsem tedy byla ráda, že jsem si vzala krátké šaty z tanečních – v dlouhých bych si nezatančila. K sérii retro písniček z 60.let se nakonec i hezky hodily :-).

Seriózně ;)
Seriózně 😉

Díky průběžnému posilňování pivem a chlebíčky jsme zvládli protančit 3 série – zdá se to sice málo, ale dalo nám to docela zabrat. Okolo půlnoci mi navíc začaly pomalu odumírat nohy v lodičkách – holt už to není co to bývalo :D. Byli jsme se také na chvíli podívat do divadelního klubu, kde hrála cimbálovka, a nakonec jsme to po poslední sérii ploužáků, kdy začal být parket opravdu nepříjemně přeplněný a lidi se čím dál víc motali :D, zabalili a vydali se na hlavák na párek v rohlíku a rozjezd. Suma sumárum to byl příjemný ples v příjemném prostředí, ale na FIT to prostě nemá :D…

P.S. Nakonec se Péťa nechal oblomit, takže na závěr jedna neseriozní :D…

Hehe, a to ani nevíte, kde mám tu ruku položenou já :D
Hehe, a to ani nevíte, kde mám tu ruku položenou já 😀

Lyžovačka na Monínci

Minulý týden byl bohatý na akce všeho druhu – absolvovala jsem lyžovačku, ekonomický ples v divadle Husa na provázku a oslavu 80tin naší babi. Na psaní není čas, potěším vás tedy postupně alespoň malou fotodokumentací. Na lyžích jsem stála poprvé po nějakých 6ti letech, naposled jsem sjížděla kopečky na Ramzové za zlatých časů mého mládí (rozumějte „bylo mi sedmnáct“). Od těch dob už jsem dávno zapomněla, jak je lyžování fajn. Otestovali jsme si s Péťou super krátké lyže, které jsme měli půjčené od Peťovýho taťky ze školy (Péťa si totiž ty svoje nechal v Brně a vzpomněl si na to až v Praze na Andělu :DD) , a zjistili jsme, že už nikdy nechceme jiné :-)! Monínec má fajn sjezdovku, která není nijak zvlášť prudká, a i s kotvou, ze které jsem měla zpočátku trochu obavy, jsem se nakonec skamarádila (především díky pomoci dvou sympatických vlekařů :D). Letos už sněhu asi moc neužijeme, ale za rok se snad vypravíme zas :-)!

Lyžaři :-)
Lyžaři 🙂
Na sjezdovce
Na sjezdovce

Luděk Navara, Josef Albrecht – Abeceda komunismu

Dneska jen tak v rychlosti, protože deadline se neúprosně blíží a moje aktivita se v tomto směru bohužel moc nestupňuje 8-)… Abecedu komunismu jsem si půjčovala se záměrem zakomponovat z ní nějaké informace do diplomky, abych demonstrovala, jak se legální pojetí kriminality proměňuje v čase. Nakonec jsem informace čerpala odjinud, ale přesto jsem si knížku se zájmem přečetla. Téměř každé písmeno české abecedy zde má svou samostatnou kapitolu, která se týká vždy jednoho konkrétního pojmu, a ve které se vypráví skutečný příběh – povětšinou se jedná o životní osudy „obyčejných“ lidí, kteří s minulým režimem aktivně bojovali nebo se snažili před ním alespoň utéct na Západ. Díky řadě dokumentů, článků a koneckonců i vyprávění pamětníků má asi každý z nás jisté představy o tom, jak to tady za minulého režimu vypadalo, knížka však místy opravdu překvapí brutálností a šikanou, která byla vůči nepohodlným občanům v našem státě uplatňována. Kniha je doplněna bohatou obrazovou přílohou včetně kopií různých dokumentů, záznamů StB a tak dále. Z mého pohledu skutečně zajímavá, i když místy hodně drsná sbírka lidských osudů…

EDIT: Ke knize vyšlo také DVD se sérií krátkých dokumentů, které v podstatě dodržují koncept knihy – každý z nich vypráví jeden z životních osudů výše zmiňovaných osob. Pokud vás toto téma zajímá a nechce se vám číst knížku, všechny dokumenty najdete na stránkách České televize v i-vysílání. Jejich shlédnutí vřele doporučuju – jedná se o příběhy, které by neměly zůstat zapomenuty…