Slavnostní menu

Kdyby se mi chtělo, jako se mi nechce… tak už mám diplomku dávno napsanou a nemusím si vymýšlet nové recepty, abych měla co psát na blog :D. Toto slavnostní menu jsem však vytvořila k oslavě třetího výročí seznámení s Péťou a určitě si nezaslouží být zapomenuto. Je to opět trochu jiná variace na klasický řízek, která vypadá na svátečním stole s lahví vína a pugétem ve váze moc dobře :D. Na řízek v mandlovém těstíčku tedy budeme potřebovat:

  • 4 plátky kuřecích nebo krůtích prsou
  • sůl a mletý pepř + koření dle chuti
  • 250 ml kefíru nebo acidofilního mléka
  • 2 vejce
  • 1 lžíce bílého vína nebo citronové šťávy
  • 4-5 lžic hladké mouky
  • 100 g mandlových lupínků
  • olej na smažení
  • zelenina na ozdobu

Omyté a osušené řízky osolíme, naklepeme lehce přes fólii a po obou stranách opepříme a okořeníme. Kefír přelijeme do mísy, přidáme vejce, sůl, bílé víno nebo citronovou šťávu, mouku a vymícháme hladké těstíčko. Nakonec vmícháme asi polovinu mandlových lupínků. V nepřilnavé pánvi rozpálíme vyšší vrstvu oleje, řízky namočíme v těstíčku, necháme okapat a obalíme je ještě zbylými mandlovými lupínky. Řízky vložíme do rozpáleného oleje, trochu zmírníme plamen a smažíme zvolna po obou stranách dorůžova. Osmažené řízky vyjmeme a podáváme s bramborovou kaší ozdobené petrželkou a zeleninou.

Chtěla jsem vyrobit také nějaký dezert, ale protože jsme ten samý týden slavili také Péťův svátek a v lednici se nám chladil ještě kus dortu, zvolila jsem jen lehký tvarohový moučník s ovocem.

  • 1 polotučný tvaroh ve vaničce
  • 1 kelímek zakysané smetany
  • vanilkový cukr
  • 4 velké hrsti ovoce (já použila jahody)
  • meduňka a moučkový cukr na ozdobu 

Tvaroh vyklopíme do mísy, přidáme zakysanou smetanu, našleháme vidličkou nebo lžící dohladka, osladíme cukrem a nakonec přidáme i vybrané ovoce. Rozmačkáme je a vzniklou směs rozdělíme do skleněných pohárků (výše uvedené množství vystačí tak na 2-3 kusy), ozdobíme několika výstavními jahodami, lístkem meduňky (tu jsem neměla, tak jsem ji nahradila mandlovými lupínky), pocukrujeme a dáme chladit do lednice :-).

Pro úplnost zbývá jen dodat, že výročí bylo spláchnuto lahvinkou Müllera a o kulturní vložku se nám tentokrát postaralo několik dílu nejmenovaného kanadského seriálu pro mládež :D…

Únorové úlovky

Myslela jsem si, jak teď budu mít až do konce března dost času na blog  a vůbec, jenže… Čas by sice byl, ale veškeré mé tvůrčí ambice pohlcuje diplomka, a tak není na psaní moc chuť. A když už se náhodou rozhoupu, tak jen tupě civím do monitoru a plodím kraviny :D. (Gratulaci pro babi k 80tinám jsem dneska sepisovala snad hodinu :D.) Nápadů mám ale spousty, dokonce i na nové rubriky! S realizací to ovšem tak růžově nevidím. O tradiční měsíční úlovky vás každopádně neochudím, k těm jsem se rozhoupala :-).

Mega silně tužící lak na vlasy Lybar – teď v zimě moc laky a jiné stylingové vlasové přípravky nepoužívám – na co taky, když čepice to stejně všecko připlácne, že :D. Nicméně na plesovou sezonu se takové vychytávky vždycky hodí, takže jsem se vybavila. Lak je celkem příjemný a lehký, nemám po něm pocit slepených vlasů, ale nesmí se ho použít moc. Na to, že je „mega silně tužící“ bych ale očekávala lepší fixaci.

Pleťová voda na citlivou pleť Alterra – tak tu máme po čase další „bio“ výrobek :D. Abych řekla pravdu, tentokrát tomu biu moc nevěřím, protože přípravky na citlivou pleť by podle mě rozhodně neměly smrdět na hony alkoholem… Nic jiného z této pleťovky vpodstatě ani cítit není, přestože by měla obsahovat extrakt z aloe vera a pěstící esence zeleného čaje. Žádné zvláštní účinky tahle pleťová voda nemá, takže už bych si ji podruhé asi nekoupila. Navíc mi trochu vysušuje pleť a nezachrání to ani fakt, že neobsahuje žádné syntetické konzervanty :/… Sympatické je maximálně tak malé 150ti mililitrové balení, které by mohlo být ideálním společníkem na cesty.

Make – up Dermacol – po extempóre se značkou Gabriella Salvette jsem se rozhodla propříště raději moc neexperimentovat a pro nový make-up jsem se vydala ke stojánku s dekorativní kosmetikou Dermacol, kterou si hodně lidí chválí. Nakonec jsem zvolila tento zmatňující v odstínu 1, který je téměř totožný, jako přirozený odstín mojí pleti, což člověk stejně většinou zjistí až doma, protože ta prapodivná drogérková světla strašně zkreslujou. S make-upem jsem zatím spokojená – příjde mi poměrně lehký, takže působí velice přirozeně. Matující účinky jsou takové všelijaké – ale já mám teď v zimě velmi rozmarnou pleť a pudr od Rimellu to vždycky zachrání, takže od make-upu mi stačí vpodstatě jen solidní krytí. A s tím jsem docela spokojená :-). Těch 18 hodin ale bude taky poměrně nadsazených, co si budeme povídat. A stejně tak je škoda, že make-up neobsahuje žádnou UV ochranu :(. Jinak mi ale vcelku vyhovuje :-).

Pleťový krém Nivea – tenhle pleťový krém je ztělesněním všeho, co moje ubohá pleť v tomto mrazivém počasí potřebovala! Každou zimu se snažím svou suchou pokožku co nejvíc hydratovat, ale výsledek je takový, že se mi nakonec na čele zmastí a zbytek obličeje stejně pořád zůstává vysušený a hrubý. S tím ale tento přípravek konečně zatočil. Už dlouho jsem neměla na omak tak krásně hladkou pleť jako po použití tohoto zázraku. Hydratuje, aniž by obličej zmastil – naopak mi příjde, že pokožka je po jeho nanesení zmatněná a vyhlazená. Krém je určený pro normální až smíšenou pleť, obsahuje arganiový olej a aloe vera, obojí ekologicky pěstované. Co naopak naštěstí neobsahuje jsou parabeny, silikony, barviva a minerální oleje (prý). Stejně jako u pleťového mléka této značky (jeden z úlovků minulého zkouškového ;)) jsem i u krému měla zpočátku problém zvyknout si na zvláštní vůni, brzo jsem si ji ale oblíbila a teď už je mi příjemná. Rozhodně jeden z nejlepších úlovků této zimy :-)!

Noční krém na citlivou pleť Alterra – no, myslím, že tohle je na dlouhou dobu můj poslední Alterra výrobek :D. Koupila jsem si ho vpodstatě jen proto, že byl v Rossmanovi slevněný na nějakých 15 korun a nechte to tam, že :D. Tato luxusní slevička byla nasazená proto, že v tomto měsíci končila doba trvanlivosti Alterra výrobků, nicméně mně skutečně zrovna v tu dobu došel noční pleťový krém a věřila jsem, že ho stihnu za ten měsíc spotřebovat. Jako koupě z nouze nebyl špatný, ikdyž mě na první pohled vůbec neohromil. Stejně jako pleťová voda ze stejné řady ani krém nemá nijak zvlášť příjemnou vůni. Obsahuje jakési miniaturní hrubé částečky, takže trochu i peeling 2v1 😀 – po rozetření však už na pleti tyto částečky nejsou znát. Co se týče složení, krém je bez syntetických konzervačních látek, obsahuje čistě rostlinné oleje (avokádový, mandlový a jojobový) a rostlinné extrakty z Aloe Vera a zeleného čaje. Hydratační vlastnosti nejsou špatné a po použití necítím, že bych měla obličej moc zmaštěný. Přesto mě tento výrobek o svých kvalitách příliš nepřesvědčil a podruhé už do něj určitě nejdu.

Pleťové masky HaM – to mi prostě HMko dělá schválně, žejo :D! Sotva vyzkouším všechny druhy pleťových masek, které se tam prodávají, oni začnou vyrábět celou várku nových! A aby toho pokoušení nebylo málo, přidají na obal krásný oranžový pomeranč a zeleňoučkou limetku, jako by dobře věděli, že citrusy jsou moje celoživotní posedlost! Ne, tomu už se prostě nedá říkat náhoda :D! Ještěže ty zkoušky letos dopadly tak dobře, aspoň si ten nákup máme jak odůvodnit…

Jako první jsem vyzkoušela slupovací masku s pomerančovým olejem a vitamínem C. Překvapilo mě, že má poměrně dost tekutou konzistenci, ale nanášení je v pohodě. Maska je čirá, mírně naoranžovělá a má jemnou pomerančovou vůni. Potud spokojenost. Po nějakých 20ti minutách jsem masku sloupla a na to, jak mám slupování ráda, tohle teda bylo fakt nepříjemné a téměř až bolestivé :O… na obale skutečně nepsali, že maska by měla mít i depilační účinky :DD. Na druhou stranu pleť vyčistila opravdu pěkně a navíc ji i krásně pomerančově provoněla. Vydržela mi asi na 3 použití.

Energizující maska s limetkou, hroznovým vínem a ananasem má rovněž poměrně řídkou konzistenci – v porovnání s ostatními neslupovacími HaM maskami. Vůní připomíná čistící prostředky do koupelny, ale já to prostě zbožňuju :D. Barva je typicky nazelenalá, zkrátka to největší maskové klišé :-). Čistící účinky opět super, takže spokojenost.

Stieg Larsson – Dívka, která si hrála s ohněm

Ježíšek vyslyšel moje prosby a nadělil mi pod stromeček druhý díl „Milénia“ – taky jsem loni sekala dobrotu, žejo O:-)! Už jsem Vám říkala, jak strašně zbožňuju tlusté knížky? Tak tento díl je ještě tlustší než ten první, což je báječné, protože mi taková kniha alespoň dlouho vydrží. Dívku jsem si (velmi nezodpovědně) rozečetla ve zkouškovém a pak jsem trpěla, když jsem se učila na náročné zkoušky z financí a ze správy a nesměla jsem se na ni ani podívat. Po dosažení posledního zeleného políčka v ISu už mě ale nic neudrželo. Dívka, která si hrála s ohněm je podle mě ještě mnohem napínavější než Muži, kteří nenávidí ženy a v tomto případě připouštím, že bylo opravdu těžké od ní odcházet. Ale já prostě nejsem ten typ, co zhltne knížku na posezení, a tak jsem ji dočetla teprve teď v únoru.

Krom Lisbeth Salanderové a Mikaela Blomkvista, našich starých známých z první knihy, se i v druhém díle Milénia vyrojí spousta nových postav a stačí chvilka nepozornosti a čtenář se přestává orientovat. Bohužel zde na rozdíl od prvního dílu chybí přehledné schémátko :D. Nicméně postavy děj posouvají zase trochu někam jinam, než by čtenář očekával na základě zkušeností z předchozí knihy, takže je to pro dobro věci. Trošku mimo mísu mi přišel snad jen vysloužilý boxer Paolo Roberto, jehož úloha v celém příběhu mi přišla poněkud přitažená za vlasy a hlavně stěží uvěřitelná. Takových neuvěřitelných momentů jsem při čtení zaznamenala víc, zejména v závěru knihy, nicméně požitek z četby mi nijak výrazně nenarušily. Postupné odhalování minulosti Lisbeth Salanderové, vazeb mezi jednotlivými postavami i okolností vražd v Enskede – to všechno mě udržovalo v neustálém napětí. Musím se přiznat, že souvislost mezi Lisbeth a Zalou jsem neprokoukla a myslela jsem si celou dobu, že hrál v jejím životě trochu jinou roli. Závěr, ve kterém se odkrývala všechna „rodinná pouta“ mezi postavami, mi přišel docela legrační, když jsem ale otočila na poslední stránku, úsměv mi docela ztuhnul na rtech… otevřený konec??? WTF??? Otevřené konce bych zakázala, zvlášť v knížkách, ve kterých na ně naprosto nejste připravení!!! Nezbývá mi tedy nic jiného, než v červnu úspěšně odstátnicovat a pak se odměnit závěrečným dílem celé trilogie, abych zjistila, jak to všechno dopadne. Nečekané ukončení Dívky mě skutečně nadzvedlo ze židle, jinak má však Larssonův vypravěčský um ty správný grády a Dívka, která si hrála s ohněm je pro mě bestsellerem se vším všudy :-). Doporučuju všem!!

Zátiší s Larssonem a výroční růží :D
Zátiší s Larssonem a výroční růží 😀

DROGa-speciál aneb Co přinesl Ježíšek

Dnes výjimečně nepřicházím s DROGa rubrikou na konci měsíce a to z jednoho prostého důvodu – Ježíšek mi letos nadělil dvě nádherné vůně, obě už jsem stačila otestovat a chtěla bych vám o nich něco málo napsat. Vůně je bohužel dost subjektivní záležitost, takže je jasné, že co je příjemné a sympatické jednomu, nemusí být i druhému. Na druhou stranu si myslím, že oba parfémy se v současnosti těší mimořádné oblibě, určitě jste o nich někdy už slyšeli a zcela jistě jste je už někdy na někom cítili :-)…

První vůní, kterou jsem byla obdarována, je parfém Chloé Chloé, který bývá charakterizován jako opojný, elegantní a velmi ženský, s čímž se jistě nedá nesouhlasit. V roce 2009 se tento parfém od Chloé stal nejlepší dámskou vůní v kategorii nová edice. Zpočátku mi přišel až moc výrazný, ale to proto, že jsem zvyklá používat vyloženě lehké ovocné vůně. Já osobně si myslím, že Chloé není parfém na každodenní používání, ale spíš na speciální příležitosti. Když už ho ale použiji, cítím ho ze sebe opravdu celý den a ještě i večer je jeho vůně intenzivní, což mě hodně příjemně překvapilo. Protože vůně moc popisovat neumím, rozhodla jsem se vypomoci si oficiálními informacemi z internetu a předkládám vám tedy přesné složení parfému, abyste měli představu:

Hlava – liči, frézie, pivoňka

Srdce – růže, konvalinka, magnólie

Základ – ambra, cedrové dřevo

A ještě nějaké perličky z internetu… „Kosmetika Chloé je povětšinou spojována nejen se samotnou kosmetikou a parfémy, ale také především s módním světem, ze kterého tyto produkty ve své podstatě vzešly. Psal se rok 1952, kdy poměrně extravagantní a zásadová žena jménem Gaby Aghion zakládala společnost Chloé, která se primárně zabývala navrhováním a produkcí jedinečné a osobité módy. Po dlouhých letech vývoje společnosti se v roce 2001 rozhodla kreativní ředitelka Stella McCartney k zásadnímu a významnému kroku, kterým byl vznik parfémů Chloé. Od tohoto momentu se na prodejní pulty obchodů dostalo nepřeberné množství jedinečných a prvotřídních vůní, které oplývají především nápaditostí, aromatem růží a svým způsobem kopírují svěží styl samotných textilních návrhů.“

Druhým parfémem je rovněž poměrně provařená vůně GREEN TEA od Elizabeth Arden. Jak již název napovídá, hlavní esencí této vůně je zelený čaj. Je nádherná, lehká, svěží a narozdíl od Chloé se rozhodně hodí na každý den. Není tolik intenzivní a tím pádem ani nevydrží vonět po celý den, což může být pro někoho nevýhoda, mně to ale nijak zvlášť nevadí. Tento parfém bývá charakterizován jako vůně svěží a energická s jasnými tóny zeleného čaje, která je vyváženě doprovázena esencemi citrusů. Opět přidávám oficiální složení produktu:

Hlava – tóny kmínu, rebarbora, jiskřivé citrusové ovoce (citrón, pomeranč), bergamot

Srdce – permint, jasmín, karafiát, fenykl, a semeno celeru

Základ – dubový mech, pižmo, bílý jantar

Green Tea od Elizabeth Arden je pro mě trochu srdeční záležitostí. Poprvé jsem ji dostala ve druháku od našich za zimní zkoušky a mám ji tedy spojenou s jarem 2009, tedy s obdobím, kdy jsem randila s Péťou. Nejlepší je na tom ovšem to, že když jsem ji teď po těch 3 letech od našich dostala znovu a navoněla jsem se jí, Péťa tu vůni poznal :-)!! Uznejte, že to je na chlapa dobrý výkon. Už proto na tento parfém nikdy nezanevřu, je prostě „náš“ :-). Tahle historka mě přivedla k nápadu na článek o vůních… nevím, jestli jej někdy zrealizuji, ale třeba by mohl alespoň někdo z vás :-). Já osobně mám totiž spoustu zážitků spojených s různými vůněmi… vím, jakým mamčiným parfémem jsem se voněla do tanečních, rýžový deodorant od Fa budu mít už navždycky spojený s dovolenou za Velkou louží a taky nikdy nezapomenu vůni aromatizovaných papírových kapesníčků, které jsem s sebou měla, když jsem byla v maturitním ročníku na pitvě 😎 … Máte to s vůněmi také tak :-)?

Dovolená v Krkonoších

Ano, přiznávám, že je to už trochu „prošlé“ téma, ale když mně se dnes tolik chce psát a vlastně nemám nijak zvlášť o čem – proto jsem se rozhodla pustit do jednoho staršího restu… A vůbec mi nepřipomínejte, že mě na ploše čeká soubor „Diplomová práce“, jehož momentální rozsah je nějakých 5-6 stran, ehm… 😎

Do Krkonoš jsme s Péťou vyrazili v polovině září na voucher ze Slevomatu. Byla to vpodstatě naše jediná pořádná loňská dovolená, takže jsme si ji chtěli maximálně užít. Přístřeší nám poskytnul sympatický penziónek „Na Salaši“ v Peci pod Sněžkou…

Na Salaši :-)
Na Salaši 🙂

A tady už vyrážíme na naši první túru – a rovnou na Sněžku, dokud jsme plní sil :D!

Péťa jako zkušený horal!
Péťa jako zkušený horal!

Cestou jsme se kochali krásnou faunou i flórou…

Motýlek a bodlák
Motýlek a bodlák

V tomhle kopci už trochu dochází síly :D…

Ale ten výhled za to stál :-)…

To víte, ode mě se žádné odbornosti nedozvíte, za toho půl roku už jsem všecko zapomněla :D… tak aspoň zajímavosti z cedule.

Prošli jsme Úpská rašeliniště… no a kdy už bude konečně ta Sněžka??

Tady je :-)!!
Tady je :-)!!

A už se tam škrábeme…

Do Polska coby kamenem...
Do Polska coby kamenem...

Pod Sněžkou pěkně přituhlo, takže jsme nahodili bundy a vydali se pokořit naši nejvyšší horu. Byla to docela fuška, ale i v této etapě naší cesty jsme si našli čas a zbytek energie na nějaké to malé kešování O:-).

Sněžka pokořena :)!!
Sněžka pokořena :)!!

Na Sněžce nás zastihly nebezpečně vyhlížející mraky, takže jsme se honem pokochali výhledem, vyfotili se na všecky světové strany, a protože nás čekala ještě dlooouhá cesta zpátky do penzionu a večeře se vždy podávala v přesně stanovený čas, pustili jsme se pomalu do sestupu.

A už tu máme druhý den, počasí ještě stále docela přeje, takže vyrážíme na výlet do Jánských lázní 🙂 a navečer se v Peci vydáváme po stopách další kešky na ledovcovou morénu. Po večeři se pak v jídelně opíjíme svařákem a je nám blaze – škoda, že zítra už musíme domů :_(.

V lázních je mrtvo
V lázních je mrtvo
Jánské lázně
Jánské lázně
Zpátky v Peci
Zpátky v Peci

Poslední den našeho pobytu už se do hor bohužel nevydáme, od rána prší a je vůbec tak nějak pošmourno – volíme tedy alternativní program, který se jeví také víc než příjemně a vyrážíme do dalších lázní, tentokrát do Poděbrad :-)! Při této příležitosti si můžeme zanotovat oblíbenou písničku Holky z Polabí. A vyfotit se u té slavné poděbradské brány :D!!!

Póóóděbradská brána :D
Póóóděbradská brána 😀
Tak hurá na první kešku!
Tak hurá na první kešku!
První zřídlo
První zřídlo

Co by to bylo za návštěvu lázní, bez ochutnání nějakého toho léčivého pramene ;)…

Tenhle byl teda pěkně hnusnej :D!
Tenhle byl teda pěkně hnusnej :D!

Se sochou slavného rodáka Jiřího z Poděbrad jsme si užili své :D… Po tragikomické sérii nepovedených fotografií, kdy nám náhodní kolemjdoucí nejprve uřezali nohy, poté zase našemu panovníkovi hlavu, jsme se shodli na tom, že obyvatelé Poděbrad zkrátka fotit neumí a zvěčnili jsme si Jiříka raději sami… bez nás, bohužel :D.

Jiří z Poděbrad
Jiří z Poděbrad

Fotografický talent místních obyvatel nás tedy poněkud zklamal – co nás však nadchlo byl nádherný lázeňský park, který rozhodně musíme ještě někdy navštívit, až bude počasí víc přát. Vám to samozřejmě doporučuji také, až budete mít někdy cestu… nebo až vás nedejbože bude trápit srdce!

Květinové hodiny
Květinové hodiny
Jdou přesně :)
Jdou přesně 🙂

Ještě posledních pár fotek v parku, poslední ochutnávka pramene a už je načase se s lázněmi rozloučit…

A to už jsme i u konce naší cesty – plní zážitků, zocelení a unavení :-)… A hlavně natěšení na to, až zase přijde jaro a s ním i nová toulací sezóna :-)!